Města a obce online - Jamné nad Orlicí

Obec vznikla ve XII. století ze dvou lokalit, a to stávající vesnice a osady Hynkov, pojmenované dle Hynka Drslava, který si zde postavil sídlo pro hony. Osadu Hynkov, dnes   Hynkovice, čekal brzký zánik z důvodu špatných podmínek pro rozšíření zemědělství.

První zachovalá písemná zpráva o Jamném je z roku 1336 v listině nalezené mezi jinými historickými památkami ve věži lanškrounského hradu. Touto listinou odňal Jan Lucemburský panství landšperské zbraslavskému klášteru. V roce 1358 patřilo zdejší panství litomyšlskému biskupství. Ve zmatcích husitských válek se majitelé několikrát měnili. Po roce 1521 patřilo okolí rodu z Perštýna. Dne 7.července 1622 koupil panství Lanškrounské a Lanšperské Karel z Lichtenštejna. Lichtenštejnům patřilo panství až do vzniku samostatné republiky v roce 1918.

Kolaudace nové silnice se uskutečnila v prosinci roku 1906. Od 16. června 1914 je v obci zřízen Poštovní úřad. Horní polovina obce po školu měla od 10.října 1928 vodu z vodovodu, zbylá dolní část byla dokončena na jaře 1929. Dne 20.února 1929 se v Jamném prvně rozsvítily žárovky a roztočily motory. Koncem roku 1934 byla povolena železniční zastávka a na náklady obce bylo zřízeno nástupiště.

       Počátky hromadného školního vyučování spadají do doby kolem roku 1750, prvním učitelem byl válečný vysloužilec Josef Kvasnička. V roce 1807 si obec vystavěla první školu. Počet obyvatel se v té době zvyšoval, v chaloupkách žilo i několik rodin. Počet obyvatel stoupl na 1900. V letních měsících docházelo do školy dětí poměrně málo, zato v zimě se ve škole tísnily na oknech, v síni i na zemi. Když byla kapacita školy překročena, obec začala pomýšlet na výstavbu školy nové, vhodné pro dobrou výuku a s dostatečně velkými prostorami. V roce 1859 se jako místo vhodné k vybudování nové školy vybrala keřovitá stráň uprostřed obce.

Nejprve byl postaven most přes potok. Pak přišla vlastní stavba, která trvala tři roky. Dokončena byla v roce 1862 a vyučování bylo zahájeno po prázdninách téhož roku.  Významným rodákem, který místní školu navštěvoval byl František Filip, známý pod jménem Bezruký Frantík.  Narodil se bez rukou, a tak místo nich používal nohy. Díky místnímu učiteli a lékaři se naučil nohama i psát. Sestrojili pro něj speciální lavici, která je dodnes umístěna na obecním úřadě. Z Jamného odešel do Prahy do Jedličkova ústavu. Později se oženil, podnikal, psal knihy.  Zajímavostí je, že jezdil speciálně upraveným autem, které řídil nohama.  Na jeho památku je na místní škole umístěna pamětní deska.

       Dalším významným žákem místní školy byl Dominik Filip, který se do Jamného přestěhoval se svými rodiči z Jičína, kde se narodil.  Stal se z něj středoškolský učitel a hlavně spisovatel. Své dílo zasvětil Orlickému podhůří.   Známé jsou např. knihy Pohádky ze Zapomenuté země či V srdci české divočiny.

       Kolem roku 1870 docházelo mezi místními křesťany usilujícími o vlastní farnost a jablonskou farností k neustálým sporům. K jejich ukončení přispěl obecní rodák Msgn. Dominik Filip, prelát v Meránu, který dal zdejšímu obecnímu úřadu 10 000 zlatých na obživu faráře s podmínkou, že bude v obci postaven kostel. Tato podmínka byla splněna. V roce 1882 byl kostel „Nejsvětější trojice“ dostavěn a v dalším roce vysvěcen. V letech 1883 – 1884 byla za finanční podpory Msgn. Filipa, který v té době působil v Gorici, postavena i zdejší fara. Svými dalšími finančními dary přispíval na vybavení a opravy kostela, fary i hřbitova. V roce 1883 daroval dva kříže zhotovené v Tyrolích za více než 80 zl. rakouské měny. Poté jeho nákladem byly pořízeny dva postranní oltáře, věžní hodiny a řada dalších věcí za více než 800 zlatých. Msgr. Dominik Filip je právem označovaný jako dobrodinec naší obce.