Obec vznikla ve XII. století ze
dvou lokalit, a to stávající vesnice a osady Hynkov, pojmenované dle Hynka
Drslava, který si zde postavil sídlo pro hony. Osadu Hynkov, dnes Hynkovice, čekal brzký zánik z důvodu
špatných podmínek pro rozšíření zemědělství.
První
zachovalá písemná zpráva o Jamném je z roku 1336 v listině nalezené
mezi jinými historickými památkami ve věži lanškrounského hradu. Touto listinou
odňal Jan Lucemburský panství landšperské zbraslavskému klášteru. V roce
1358 patřilo zdejší panství litomyšlskému biskupství. Ve zmatcích husitských
válek se majitelé několikrát měnili. Po roce 1521 patřilo okolí rodu
z Perštýna. Dne 7.července 1622 koupil panství Lanškrounské a Lanšperské
Karel z Lichtenštejna. Lichtenštejnům patřilo panství až do vzniku
samostatné republiky v roce 1918.
Kolaudace nové
silnice se uskutečnila v prosinci roku 1906. Od 16. června 1914 je
v obci zřízen Poštovní úřad. Horní polovina obce po školu měla od 10.října
1928 vodu z vodovodu, zbylá dolní část byla dokončena na jaře 1929. Dne
20.února 1929 se v Jamném prvně rozsvítily žárovky a roztočily motory.
Koncem roku 1934 byla povolena železniční zastávka a na náklady obce bylo
zřízeno nástupiště.
Počátky hromadného školního
vyučování spadají do doby kolem roku 1750, prvním učitelem byl válečný
vysloužilec Josef Kvasnička. V roce 1807 si obec vystavěla první školu.
Počet obyvatel se v té době zvyšoval, v chaloupkách žilo i několik
rodin. Počet obyvatel stoupl na 1900. V letních měsících docházelo do
školy dětí poměrně málo, zato v zimě se ve škole tísnily na oknech,
v síni i na zemi. Když byla kapacita školy překročena, obec začala pomýšlet
na výstavbu školy nové, vhodné pro dobrou výuku a s dostatečně velkými
prostorami. V roce 1859 se jako místo vhodné k vybudování nové školy
vybrala keřovitá stráň uprostřed obce.
Nejprve byl
postaven most přes potok. Pak přišla vlastní stavba, která trvala tři roky.
Dokončena byla v roce 1862 a vyučování bylo zahájeno po prázdninách téhož
roku. Významným rodákem, který místní
školu navštěvoval byl František Filip, známý pod jménem Bezruký Frantík. Narodil se bez rukou, a tak místo nich
používal nohy. Díky místnímu učiteli a lékaři se naučil nohama i psát.
Sestrojili pro něj speciální lavici, která je dodnes umístěna na obecním úřadě.
Z Jamného odešel do Prahy do Jedličkova ústavu. Později se oženil,
podnikal, psal knihy. Zajímavostí je, že
jezdil speciálně upraveným autem, které řídil nohama. Na jeho památku je na místní škole umístěna
pamětní deska.
Dalším významným žákem místní
školy byl Dominik Filip, který se do Jamného přestěhoval se svými rodiči
z Jičína, kde se narodil. Stal se
z něj středoškolský učitel a hlavně spisovatel. Své dílo zasvětil Orlickému
podhůří. Známé jsou např. knihy Pohádky
ze Zapomenuté země či V srdci české divočiny.
Kolem roku 1870 docházelo mezi
místními křesťany usilujícími o vlastní farnost a jablonskou farností
k neustálým sporům. K jejich ukončení přispěl obecní rodák Msgn.
Dominik Filip, prelát v Meránu, který dal zdejšímu obecnímu úřadu
10 000 zlatých na obživu faráře s podmínkou, že bude v obci
postaven kostel. Tato podmínka byla splněna. V roce 1882 byl kostel
„Nejsvětější trojice“ dostavěn a v dalším roce vysvěcen.
V letech 1883 – 1884 byla za finanční podpory Msgn. Filipa, který
v té době působil v Gorici, postavena i zdejší fara. Svými dalšími
finančními dary přispíval na vybavení a opravy kostela, fary i hřbitova. V roce
1883 daroval dva kříže zhotovené v Tyrolích za více než 80 zl. rakouské
měny. Poté jeho nákladem byly pořízeny dva postranní oltáře, věžní hodiny a
řada dalších věcí za více než 800 zlatých. Msgr. Dominik Filip je právem označovaný
jako dobrodinec naší obce.
Zobrazit aktuální dokumenty | archiv dokumentů | dokumenty včetně archivu
Zobrazit vyhledávací formulář »
Protože váš prohlížeč zřejmě dostatečně nepodporuje CSS2, vidíte tuto stránku bez formátování. Veškerý její obsah je však plně přístupný i pro vás.