Města a obce online - Královec

Následující text byl převzat z diplomové práce Mgr.Miloše Buroňe a umístěn zde se souhlasem autora.
Název: Stavebně historický vývoj církevních staveb ve farnosti Bernartice u Trutnova
Rok 2008



Počátkem 20. století se stávala místním obyvatelům stará kaple malá a začali uvažovat
o stavbě nového kostela. Za tímto účelem vznikl v Královci, podobně jako před několika lety
v Lamperticích, Spolek pro stavbu kostela. Spolek byl založen 3. listopadu roku 1923 a jeho
prvním předsedou se stal poštmistr Alois Hietzker, prvním místopředsedou Ignaz Fiedler
z domu čp. 93, jednatelem hostinský Franz Hoffmann z domu čp. 123 a pokladníkem Josef
Horsky z domu čp. 42. Dalšími členy výboru byli zvoleni Eduard Breuer z domu čp. 12,
Franz Kleinwächter z domu čp. 8, Friedrich Braun z domu čp. 63 a Anton Maiwald z domu
čp. 20.  
Spolek svou činnost samozřejmě soustředil na zajištění průběhu celé stavby, v první
řadě především opatření dostatku finančních prostředků. Za tímto účelem pořádal řadu
veřejných sbírek, jedna z nich se konala například 20. března roku 1924 v osm hodin večer
v hostinci pana Ringela, další se konala v tomtéž hostinci o dva měsíce později, přesně 11.
května 1924 o půl osmé večer. Mimo veřejných sbírek rozeslal spolek také řadu
prosebných dopisů (podle Franze Hoffmanna 36 000).
Po získání alespoň části finančních prostředků, jejichž výše narozdíl od Lampertic
není známa, se začalo se stavbou. Základní kámen kostela byl položen 10. srpna roku 1924.
Věnoval jej sedlák Franz Breuer z domu čp. 68, položen byl do pravého zadního rohu lodi.
Pod kámen byla položena zapečetěná láhev s listinou obsahující údaje z místní kroniky, o
založení stavby i o založení Spolku pro stavbu kostela. Jak bylo tehdy zvykem, proběhlo
položení základního kamene velmi slavnostně. Při této příležitosti se zde konala také polní
mše a oslavy pokračovaly i večer. Povolení ke svěcení kamene udělila královéhradecká
biskupská konzistoř svým rozhodnutím číslo 9036 ze dne 2. srpna 1938.V pět hodin
odpoledne se v hostinci Adolfa Hermanna konala veřejná sbírka, další se pak konala tentýž
den o půl deváté večer v hostinci pana Ringela. Spolek pro stavbu kostela požádal dokonce
trutnovský Okresní úřad o svolení vyzdobit v den položení základního kamene domy v obci
žlutobílými vlajkami a uspořádat tzv. ,,květinový den“ spočívající v prodeji umělých květin,
jehož výtěžek měl připadnout spolku a následně být použit na stavbu. ,,Květinový den“
povolil Okresní úřad pouze v dopoledních hodinách. 5. října roku 1924 se v osm hodin
večer konalo v hostinci pana Ringela výroční zasedání spolku.
Po položení základního kamene stavební činnost na nějaký čas utichla a znovu začala
až na jaře příštího roku, přesně 1. dubna 1925. Tehdy se zahájila samotná stavba, jejíž
vedení převzal stavební mistr Edmund Schubert ze Žacléře. Stejně jako v Lamperticích
byla i tato stavba financována z dobrovolných darů, a to nejen finančních. Například manželé
Karl a Anna Hilbertovi z domu čp. 68 věnovali pozemek ke stavbě, sedlák Franz
Steinwächter z domu čp. 8 dodal ze svého lomu bezplatně základové a soklové kameny.
Stejně jako u ostatních staveb tohoto druhu, pomáhali i zde místní obyvatelé nespočetným
množstvím bezplatně odpracovaných hodin a sedláci odvezli zdarma velké množství fůr.
Žacléřský zámečník Bayer zhotovil železné točité schody na kůr, okna, přijímací lavici a
věžní kříž s makovicí, do níž byla před osazením vložena láhev se stejným obsahem jako při
pokládání základního kamene. Střechu kostela bobrovkami pokryl žacléřský pokrývač
Valente, pokrytí věže měděným plechem obstaral bernartický klempíř Josef Anders.  
Rodina Braunova z domu čp. 63 věnovala skleněný lustr, Robert Tichatschke z domu
čp. 40 v Poustkách (Weidehof) daroval prostředky na hlavní oltář, který zhotovil v roce 1928
Franz Hofmann z domu čp. 7. Franz Breuer z domu čp. 12 věnoval prostředky na stropní
světla, sakristijní zvonek se stuhou paní Lahmerová, rozená Rabaková, z domu čp. 119. Velké
dubové vstupní dveře daroval Johann Babel z Lubavky, zhotovil je truhlář Willibald Breuer
z domu čp. 59, stejně jako kostelní lavice zaplacené místními obyvateli. Elektroinstalace
s osvětlením zajistil Adolf Bernatschek z Bernartic. Spolek královeckých žen (Frauenbund)
věnoval kostelu velké vánoční jesle, které pocházely od pana Rummlera z Křenova, krajinu
k jeslím namaloval malíř Rudolf Weinelt z domu čp. 152. Vybílení a vymalování kostela
svěřil Spolek pro stavbu kostela malířskému mistru Sturmovi z Trutnova. Část inventáře pro
nový kostel se použila také ze staré kaple. Mezi jinými to byly například sochy svatého
Františka, Antonína a Panny Marie, původně však pocházely z křešovského kláštera. Přeneslo
se také stříbrem vyšívané mešní roucho, původně pocházející rovněž z křešovského kláštera,
stahovací lampa (věčné světlo) a harmonium. Královecký spolek žen věnoval kostelu
koberec k oltáři, zelené mešní roucho, zelené ministrantské šaty, černou kleriku a další. Šící
práce obstarala z větší části bezplatně slečna Birknerová. Alois Hietzker pak sponzoroval pro
kostel monstranci.  
Dne 6. listopadu roku 1927 se konalo za velké účasti křesťanstva svěcení nových
kostelních zvonů. Velký zvon vážil 250 kilogramů a stál rovných 7 375 korun, sponzorovali
jej Johann, Marie a Franz Babelovi z Lubawky. Střední zvon vážil 125 kilogramů a stál
rovných 5075 korun, prostředky na něj věnovala již zmíněná slečna Wilhelmina Birknerová
z domu čp. 93 v Královci. Nejmenší zvon vážil 75 kilogramů, stál rovných 3775 korun a
koupil jej sám Spolek pro stavbu kostela. Největší zvon nesl jméno Marie Babelové, druhý  
slečny Wilhelminy Birknerové a třetí Marie Tichatschkové. Všechny tři zvony pocházely
z dílny chomutovského zvonaře Richarda Herolda. Při svěcení zvonů vedl slavnostní řeč
administrátor Seliger, samotný světící akt vykonal administrátor Klug ze Žacléře. Zvonová
stolice zhotovená zvonařskou firmou Herold, stejně jako zvony, stála rovné 4000 korun.
Zvony byly z kostela sundány při rekvizici v roce 1940. Ohlašovací list rekvírovaných zvonů
z královeckého kostela ze dne 3. května 1940 však obsahuje naprosto odlišné údaje. Podle
tohoto listu vážil největší zvon 245 kilogramů a v průměru měřil 75 centimetrů, střední zvon
vážil 168 kilogramů a v průměru měřil 66 centimetrů a nejmenší zvon vážil 117 kilogramů a
v průměru měřil 60 centimetrů. Všechny tři pak měly být naladěny v tónu c dur.
Celkově byl kostel dokončen v roce 1928. 27. července 1928 udělila královéhradecká
biskupská konzistoř maršovskému vikáři povolení k jeho vysvěcení, které se konalo 5 srpna
téhož roku. Ani tato událost se neobešla bez hojné účasti místních obyvatel. Na úvod
pozdravil významnými slovy všechny přítomné poštmistr a zároveň předseda Spolku pro
stavbu kostela Alois Hietzker a vylíčil jim celý vývoj stavby od založení spolku až po její
dokončení. Samotný světící akt vykonal maršovský vikář Alois Wittich z Maršova. Následně
vedl slavnostní řeč administrátor Emerich Seliger, narozený v Královci v domě čp. 82. Podle
záznamů v dobovém tisku světil vikář Wittich nový kostel za asistence celkem čtyř
kazatelů. Tentýž den odpoledne se pak v obci konala velká lidová slavnost, rovněž za hojné
účasti nejen místních obyvatel.  
Po vysvěcení se v novém kostele, stejně jako dříve ve staré kapli, konaly pravidelné
bohoslužby, křty, svatby i pohřby. Při vykonávání jednotlivých církevních obřadů se zde
střídali bernartičtí duchovní. Klekání a ostatní vyzvánění obstarávala rodina Mannová z domu
čp. 57, na harmonium hrála paní Olga Bischofová z domu čp. 52, kostelníkem byl do roku
1931 Josef Hoffmann z domu  čp. 7, po té jej vystřídal Friedrich Braun z domu čp. 64, který
tuto službu vykonával až do roku 1945.
V roce 1932 pořídil spolek pro kostel novou křížovou cestu vyřezávanou ze dřeva.
Cesta stála 700 korun a zhotovila jí blíže neuvedená firma z České Skalice. O podobě a
svěcení křížové cesty jednal Spolek pro stavbu kostela prostřednictvím bernartického faráře
s královéhradeckou biskupskou konzistoří a kvardiánem františkánského kláštera
v Hostinném Gerardem Antlem, který jí s největší pravděpodobností také vysvětil.
Jak již bylo uvedeno, zasáhla kostel rekvizice zvonů v roce 1940. Po skončení druhé
světové války probíhala jednání se zvonařskou firmou R. Manoušek a spol. z České u Brna o
zhotovení nového zvonu. V listopadu roku 1947 vyhotovila tato firma na základě doporučení
Chrámového družstva v Pelhřimově nabídku na nový zvon, 30. března následujícího roku
1948 pak byla podepsána smluvní objednávka. Nový zvon měl vážit 130 kilogramů,
v průměru měl měřit 59 a půl centimetru a měl být naladěn v tónu e2. Zvon měl nést reliéf
svatého Václava a dva nápisy, z toho jeden ve znění ,,Z darů obyvatel v Královci L. P. 1948“.
Druhý nápis měl být ,,Za večera za svítání v den páně i v namáhání zvony hlásí požehnání“,
na základě doporučení zvonařské firmy byl však změněn do podoby ,,Našemu konání – Boží
požehnání“. Podle zvonařské firmy by dlouhý nápis ovlivnil kvalitu znění tónu zvonu. Na
konečné objednávce je změněn i reliéf svatého Václava na svatého Josefa. Rozpočet pro nový
zvon dosáhl výše 14 520 korun, z toho 14 300 za samotný zvon (110 korun za jeden
kilogram) a 220 korun za balné. Dodací lhůta byla ujednána na šest měsíců. Jak vyplývá
z plánovaných nápisů, měl být zvon uhrazen z darů místních obyvatel. O příspěvku na zvon
uvažoval také zdejší Místní národní výbor, který však s příspěvkem váhal. Obával se, aby se
zvonem mohlo vyzvánět i při úmrtí jinověrců a nejenom katolíků. K dodržení dodací lhůty
zvonu nedošlo, dopisem z 28. listopadu 1949 sdělila zvonařská firma, tehdy již jako národní
podnik Závody uměleckého kovářství, že se výroba zvonu pro nedostatek materiálu odkládá
na neurčito do doby, než jí bude přidělen dostatek materiálu. Nový zvon se již v kostele
neobjevil.
Poměrně krátké dějiny královeckého kostela pak pomalu ,,utichly“. Prakticky po celou
druhou polovinu 20. století kostel nebyl žádným způsobem využíván a chátral, což se
samozřejmě promítlo na jeho stavebně technickém stavu. Na kostele se podepsalo především
působení vlhkosti, postupně se objevily také díry ve střeše a měl i částečně vytlučené okenní
výplně. Počátkem devadesátých let 20. století se začaly, zejména díky iniciativě původních
vystěhovaných obyvatel, ozývat hlasy volající po rekonstrukci. K realizaci rekonstrukce došlo
v roce 1994, hrazena byla z dobrovolných darů, zejména původních německy mluvících
obyvatel a jejich potomků v Německu. Rekonstrukci provedla firma KASPER spol. s. r. o. se
sídlem v Palackého ulici 256/32 v Trutnově. Protože v nově zrekonstruovaném kostele
chyběl zvon, proběhla jednání o transferu zvonu z kostela svatého Martina v Javorníku
v okrese Trutnov (u Rudníku), neboť v tomto kostele byl zvon volně uložen v prvním patře
věže a nebyl zavěšen. K transferu nakonec také došlo a zvon v královeckém kostele
skutečně visí. Bližší údaje o transferu se během práce nepodařilo zjistit, stejně jako rozpočet
rekonstrukce.
V roce 1963 byl kostel podle zákona č. č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách zapsán na
seznam nemovitých kulturních památek, a sice na základě usnesení ONV Trutnov ze dne 5.
listopadu 1963. Jako kulturní památka byl kostel zapsán s odůvodněním nepravdivých hodnot
– jako barokní stavba z let 1766 – 1769. Protože se časem zjistilo, že tyto informace nejsou
pravdivé, byla památková ochrana kostela rozhodnutím Ministerstva kultury ČSSR č. j.
14236/82.VI/1 ze dne 18. srpna 1982 zrušena. Tentokrát však s paradoxním zjištěním, že
kostel v obci nestojí a nikdy nestál.