Města a obce online - Královec

Následující text byl převzat z diplomové práce Mgr.Miloše Buroňe a umístěn zde se souhlasem autora.
Název: Stavebně historický vývoj církevních staveb ve farnosti Bernartice u Trutnova
Rok 2008


Od kdy měl Královec svou kapli není zcela jasné, neboť všechny prameny o starší
kapli mlčí. První písemná zmínka o starší kapli pochází až z pamětní knihy bernartického
Farního úřadu z roku 1840, kde se mimo jiné píše, že Královec měl od nepaměti malou
uzavřenou kapli sv. Jana Nepomuckého udržovanou z dobrovolných darů, která měla být
v roce 1812 zbořena a na jejím místě měla být postavena nová kaple. Další zpráva o starší
kapli pochází až od Franze Schöbela, který mimo jiné uvádí, že nelze zjistit, kdy byla první
kaple postavena, ale je jisté, že kaple postavená v roce 1812 nebyla první.
Domněnku, že v Královci stála kaple i ve starších dobách nelze jednoznačně vyvrátit,
pokud zde však kaple stála i ve starších dobách, jednalo se patrně o menší stavbu, která
rozhodně nestála na místě pozdější kaple sv. Jana Nepomuckého. 20. května roku 1811 totiž
věnoval Anton Klumper z domu č.p. 63 kus své zahrady jako pozemek pro stavbu nové
kaple. Náhradou za tento pozemek dostal, k oboustranné spokojenosti, od obce Královec
k dědičnému vlastnictví jiný kus pozemku, a sice při kraji potoka u hranic u domu č.p. 69 na
straně pěší cesty až k dřevěnému mostu u domu č.p. 63. Podrobnější záznamy o průběhu
stavby této kaple nejsou dosud známy. Jisté je pouze to, že byla postavena z dobročinných
darů místních obyvatel, kteří na stavbě horlivě vykonávali řadu ručních prací, především díky
dobročinnosti a horlivosti sedláka a šenkýře vína Lorenze Baudische z domu č.p. 68 a jeho
manželky Anny Marie, rozené Hoffmannové.
  Po obdrženém svolení biskupské konzistoře byla kaple sv. Jana Nepomuckého dne 22.
září roku 1812 k velké radosti věřících vysvěcena trutnovským děkanem Franzem
Beyerem. Svěcení nové kaple proběhlo za asistence dalších významných církevních i
světských představitelů. Mimo děkana Beyera byly při svěcení z duchovenstva přítomni
bernartický farář Johann Seidel se svým kooperátorem Franzem Haykem. Ze světských
osob byli přítomni žacléřští vrchnostenští úředníci, jmenovitě úřední správce Franz Maschek
s úředním kontrolorem Ditrichem, představitelé obce rychtář Joseph Bock z domu č.p. 14,
obecní přísežní Franz Schmid z domu č.p. 43 a Christoph Schmid z domu č.p. 19 a obecní
starší Anton Hoffmann z domu č.p. 76 s Johannem Illnerem z domu č.p. 44.
 Jaká byla podoba kaple není nikde podrobně popsáno, její podobu však lze usoudit
podle inventárního soupisu sepsaného 30. dubna roku 1840 a pohledového nákresu
vloženého v pamětní knize bernartického farního úřadu zakresleného přibližně ve stejné
době. Podle popisu v inventárním soupisu byla kaple půlkruhovou stavbou orientovanou ve
směru jih-sever postavenou z tvrdého kamene, s průhlednou věžičkou vytvořenou dřevěnou
trámovou konstrukcí vyzděnou cihlami, střechu měla pokrytou šindelem, prkenný strop,
cihelnou podlahu, čtyři okna a dveře se zámkem. Z uvedeného pohledového nákresu od
východu pak lze vyčíst, že kaple byla obdélnou stavbou s půlkruhově zakončeným kněžištěm
o celkové délce přibližně 5 a půl sáhu. Stavba spočívala na půdorysně mírně předsazené,
s největší pravděpodobností rovněž kamenné podezdívce, střechu měla sedlovou. Východním
a západním průčelím kaple prostupovala obdélná okna na výšku s půlkruhovým nadpražím
(dvě v každém průčelí) lemovaná hladkými šambránami provedenými v maltě. Fasáda byla
členěna hladkými nárožními lizénami a hladkými horizontálními pásy provedenými rovněž
v maltě, pod střechou byla patrně fabionová korunní římsa. Podoba jižního štítového průčelí
není známa, tímto průčelím prostupovaly zřejmě pouze dřevěné vstupní dveře a průčelní
fasáda byla členěna jen nárožními lizénami. Jižní průčelí zakončoval dvoustupňově
segmentově zvednutý štítový nástavec pokrytý šindelem. Na jižní straně prostupovala
střechou čtyřboká věž na každé straně s obdélným oknem na výšku s půlkruhovým nadpražím
lemovaným rovněž hladkými šambránami. Stěny věže byly členěny rovněž hladkými
nárožními lizénami a hladkými horizontálními pásy u paty a pod korunní římsou. Věž byla
zastřešena zvonovou střechou, na jejímž vrcholu byla posazena malá čtyřboká zvonička
vytvořená prostou trámovou konstrukcí. Zvonička měla rovněž zvonovou stříšku se špicí ve
tvaru obrácené slzy, na jejímž vrcholu spočívala makovice s latinským křížem s jetelovým
zakončením dříku a ramen.
Přesnější podobu a konstrukční řešení vnitřních konstrukcí pak lze pouze
předpokládat. Cihelná podlaha byla s velkou pravděpodobností položena prostě do hlíny,
strop sestával z příčně položené nosné trámové konstrukce podbité prkenným záklopem bez
omítnutí, mohl být natřený, záklop položený na nosné trámové konstrukci je s přihlédnutím
k předešlému inventarizačnímu popisu méně pravděpodobný. Krov sestával s ohledem na
hmotovou podobu kaple a dobu výstavby s největší pravděpodobností z hambalkové soustavy
se dvěma stojatými stolicemi. Nosná konstrukce věže mohla sestávat pouze ze sloupků
začepovaných do stropních, případně samostatných vazných trámů, zavětrovaných
ondřejskými kříži. Konstrukce zvoničky posazené na věži pak zřejmě sestávala pouze
z nosných dřevěných sloupků posazených na dřevěném rámu čtvercového půdorysu
s překlady z trámků tvořících součást zvonové stolice.
Kaple měla také svůj zvon, který v zimě roku 1825 kvůli velké zimě při klekání
praskl, stal se prakticky nepoužitelným a musel být opatřen nový zvon, jež zhotovil vrchní
pražský zvonař Karl Bellmann.Tento zvon vážil 78 ½ centýřů, jeho celková pořizovací
cena představovala finanční částku 153 zlatých 9 krejcarů, přičemž 149 zlatých 9 krejcarů při
ceně 1 zlatý 54 krejcarů za centýř stálo vyhotovení zvonu, rovné čtyři zlaté pak byly
zaplaceny za svěcení zvonu. 66 zlatých k pokrytí této položky bylo použito z peněz získaných
za starý zvon vážící 66 centýřů, zbývající částku 87 zlatých 9 krejcarů pak zaplatil povozník
Baar. Srdce tohoto zvonu vážilo 3 a půl centýře. Aby mohl být nový zvon větší než
původní zavěšen a byl lépe slyšet, musela být ještě v roce 1825 přestavěna a zvýšena věž
kaple.
V inventárním soupisu z roku 1840 je kaple popsána ve středním stavebním stavu
s odhadní cenou rovných 120 zlatých, odhadní cena zvonu činila v této době částku 61 zlatých
15 a 3/5 krejcaru273. Dle tohoto soupisu tvořil součást kaple dřevěný oltář, který byl
sochařskou prací s červeným olejovým nátěrem s odhadní cenou 6 zlatých. Umělecky
malovaný oltářní obraz představoval sv. Jana Nepomuckého, v době inventarizace byl však
zcela ztrouchnivělý a jeho odhadní cena představovala částku rovné 2 zlaté. Velmi cennou
součástí kaple byl oltářní kámen s neporušenou probatikou s obsahem Anno MDCCCXII die
Sexta Junii Ego Illdefonsus divina Providentia Abbass Monasterii B.V.M. de Grühsovio,
Altare hoc portatile consecravi, inclusis Reliquiis Sanctorum Virginum A Martyrum Lucida
Mansvet et Benigna., jehož odhadní cena činila rovných 128 zlatých, tedy nejvyšší částku ze
všech oceňovaných položek. Součást oltáře tvořily také dřevěné vyřezávané figury světců,
jejichž celková odhadní cena byla rovné 2 zlaté, a sice socha Matky Boží, socha sv. Josefa,
socha sv. Antonína a socha sv. Františka. Oltář se sochami pocházel z křešovského
kláštera. Velký dřevěný oltářní svícen byl odhadnut na 30 krejcarů, dřevěný vyřezávaný
kříž s figurou odhadnutý na 6 krejcarů, dřevěná socha Zmrtvýchvstání odhadnutá na 15
krejcarů a dřevěný tyčový kříž odhadnutý na 10 krejcarů. Po obou stranách oltáře stály malé
červeně natřené nástěnné oltáře s vyřezávanými figurami světců. V prostoru kaple bylo
umístěno 12 dubových lavic se škubanými opěradly a sedátky s celkovou odhadní cenou 4
zlaté 48 krejcarů a červeně natřená komunální lavice s odhadní cenou 30 krejcarů. Dále byl
v kapli malý oltářní zvonek odhadnutý na 15 krejcarů. Z kovových předmětů se v kapli
nacházela měděná křtitelnice odhadnutá na 24 krejcarů, dva cínové oltářní svícny odhadnuté
na 2 zlaté, tři cínové mešní konve s talířem odhadnuté na 1 zlatý, 18 nástěnných kovových
svícnů dohromady odhadnutých na 1 zlatý 12 krejcarů a dvě lucerny na tyčích ze železného
plechu odhadnuté na rovný 1 zlatý. Z kazatelských předmětů se v kapli nacházely červené
damaškové mešní šaty se žlutými květy a obyčejnou bradaticí se štólou, burza a palla
odhadnuté na 1 zlatý 16 krejcarů, alba z komorního sukna odhadnutá na 1 zlatý 30 krejcarů,
humerál odhadnutý na 10 krejcarů, korporál odhadnutý na 6 krejcarů, očistec odhadnutý na 2
krejcary, oltářní sukno odhadnuté na 36 krejcarů, cingulum odhadnuté na 24 krejcarů, modře
potištěné přikrývací oltářní sukno odhadnuté na 30 krejcarů, dvě vlaječky z červeného sukna
s třásněmi odhadnuté na 1 zlatý a mešní kniha ve foliu odhadnutá na 2 zlaté. Stěny kaple
zdobilo čtrnáct obrazů křížové cesty, které byly zarámovanými iluminovanými papírovými
tisky s celkovou odhadní cenou 28 krejcarů a dva zcela ztrouchnivělé obrazy Matky Boží
odhadnuté na rovný jeden zlatý.
Kaple měla svůj udržovací fond spravovaný obcí, na údržbu kaple však přispíval i
bernartický Farní úřad. Např. v roce 1841 přispěl k celkové částce za stavební náklady při
údržbě kaple 158 zlatých 45 krejcarů vídeňské měny částkou 25 zlatých vídeňské měny.
V první polovině 50. let 19. století prošla kaple první výraznější rekonstrukcí pod
patronací starosty Johanna Taubera, během níž byla stará zchátralá dřevěná věž zbořena a
nahrazena novou zděnou. Při sundávání zvonu z věže v zimě roku 1853 opět praskl zvon a
znovu musel být zhotoven nový. Podle záznamu obecní kroniky zvon praskl díky tomu, že
na něm Franz Breuer přitloukal hřebíky. Nový zvon zhotovil stejně jako v roce 1825 vrchní
zvonař Karl Bellman v Praze. Tento zvon vážil 104 centýřů a jeho pořizovací ceny byla
celkem 111 zlatých 12 krejcarů konvenční měny, přičemž cena za jeho zhotovení
představovala částku 104 zlatých 15 denárů konvenční měny, další 1 zlatý a 30 krejcarů stálo
srdce a řemeny, 2 zlaté stál odvoz a dovoz zvonu ke svěcení, zbývající částku představovaly
náklady za dopravné a balné. 39 zlatých 30 krejcarů z této částky bylo pokryto penězi
získanými za starý zvon, 16 zlatých se zaplatilo z peněz, které ve svém testamentu odkázala
Katharina Kuhnová z domu č.p. 39, zbylou částku zaplatila obec. Stará věž pak měla být
stržena a nahrazena novou v roce 1855.
Jak vyplývá z účtů královecké kaple, probíhaly přípravy na tuto rekonstrukci již od
roku 1849 a provedené stavební práce byly spláceny několik let. V roce 1849 byla zaplacena
královeckému rychtáři Ignazi Geisslerovi zálohu na dřevo ke stavbě věže ve výši 10 zlatých
konvenční měny. V roce 1853 zaplatil Farní úřad královeckému starostovi Tauberovi
zálohu na stavební výlohy ve výši 22 zlatých 15 krejcarů konvenční měny, v roce 1854
majiteli žacléřského panství 192 zlatých 43 krejcarů vídeňské měny, v přepočtu 77 zlatých 5 a
1/3 krejcaru konvenční měny za stavební materiál jako šindele, prkna a cihly, v následujícím
roce 1855 pak doplatil zbytek této částky do 100 zlatých konvenční měny, tedy 22 zlatých 54
a 1/6 krejcaru konvenční měny. V letech 1856 a 1857 pak bylo královeckému starostovi
Tauberovi k pokrytí stavebních nákladů zaplaceno po 20 zlatých konvenční měny. V roce
1857 byly stavební náklady uhrazeny v plné výši, především díky finančnímu daru ve výši
200 zlatých od truhláře Thadeuse Russe a Franze Breuera z domu č.p. 7.
V následujících letech až do roku 1869 nejsou na kapli zaznamenány žádné opravy.
V roce 1869 pak došlo k opravě zdiva, oken a dveří, na tuto opravu přispěl Farní úřad částkou
40 zlatých. V roce 1872 pak provedl opravu zdiva a omítek ve výši 30 zlatých 20 krejcarů
zednický mistr Josef Schmid. K další výraznější rekonstrukci kaple včetně renovace
vybavení interiéru došlo v roce 1875. V tomto roce došlo k výměně uhnilých částí krovu,
stropu, opravě zdiva, renovaci dlažby a byl zhotoven nový oltář. Celková investice za
provedenou renovaci dosáhla výše 955 zlatých 91 krejcarů. 526 zlatých 82 krejcarů z této
částky připadlo staviteli Plischkemu ze Žacléře za provedené zednické, tesařské a přidavačské
práce a stavební materiál včetně dovozu. 21 zlatých 35 krejcarů se zaplatilo Andreasu
Klumperovi z Královce za kovářské práce, 81 zlatých 25 krejcarů Peteru Streckerovi
z Královce za truhlářské, sklenářské a zámečnické práce společně s nátěrem věže, 4 zlaté 30
krejcarů Johannu Tankemu ze Žacléře za klempířské práce, 61 zlatých 4 krejcary Peteru
Stiefovi za kamenické práce. Za dva nákresy nového oltáře pak bylo zaplaceno rovných 5
zlatých staviteli Plishkemu, samotné vyhotovení nového oltáře stálo rovných 140
zlatých,podle účtů zhotovil oltář  Franz Efler ze Žacléře. Nový oltářní obraz od Josefa
Kirschnera z Trutnova stál 100 zlatých, pozlacený rám včetně zarámování a instalace obrazu
stál 16 zlatých 15 krejcarů. Částku 100 zlatých za oltářní obraz zaplatil Peter Maiwald
z Královce z domu č.p. 11. Sochy v kapli byly ponechány původní a byly zrestaurovány
Antonem Jahnem z Hostinného.
Vedle stavebních úprav se pochopitelně soustředila pozornost také na údržbu vnitřního
vybavení, dokladem toho můžou být například tři zlaté zaplacené v roce 1887 za vysprávku
mešního roucha. K dalším stavebním opravám kaple a věže došlo v roce 1886, příspěvek na
tyto opravy činil 100 zlatých. V roce 1898 u příležitosti císařského jubilea byla znovu
opravena věž a stará dřevěná shnilá makovice s křížem nahrazena novou připevněnou na
železnou tyč. Tyto práce provedl Ferdinad Makowetz ze Žacléře. Mimo to bylo v roce 1898
zaplaceno ještě 189 zlatých 54 krejcarů Josefu Hoffmannovi za blíže neurčené stavební
práce.
Na přelomu 19. a 20. století veškeré písemné záznamy o kapli mizí, lze se však
domnívat, že během 1. třetiny 20. stol. nedošlo k žádným výrazným stavebním zásahům
měnícím vzhled kaple. Během první světové války byl s poměrně velkou pravděpodobností
z kaple sejmut zvon a použit pro válečné účely, novým pak již patrně nahrazen nebyl.
Obecní kronika psaná od 20. let 20. století obsahuje v souvislosti s kaplí záznam o malém
zvonku pro klekání, který byl dříve zavěšen na starém vodním mlýně, je možné, že zvonek
z mlýna našel na kapli nové využití právě po konci 1. světové války jako náhrada za sejmutý
zvon.
Správu kaple zajišťovali od dob jejího postavení postupně Anton Ulbrich, Johann
Breuer a Franz Hoffmann. Koncem 19. století sloužil v kapli bernartický farář Johann
Schembera téměř týdně mši, 32 mší sloužených Johannem Schemberou bylo nadačních.
Mimo to se v kapli konaly téměř každonedělní litanie, růžencové slavnosti a májové slavnosti
ke slávě Matky Boží. Po zřízení hřbitova v Královci v roce 1893 přibylo v kapli také konání
pohřebních obřadů.
Podoba kaple se podle jedné z jejích posledních fotografií pocházející z roku 1931
oproti podobě z poloviny 19. století postupem času poněkud změnila do gotizující, odpovídala
přestavbám provedeným v poslední třetině 19. století. Změnil se především tvar a konstrukce
věže, která byla oproti původní dřevěné se zvonovou střechou se zvoničkou celá zděná se
čtyřbokou jehlancovou střechou. Stejně jako původní věž byla i tato ze všech čtyř stran
otevřená obdélnými otvory s půlkruhovým nadpražím, ostění těchto otvorů bylo zvýrazněno
odlišným kladením kamene. Původní štítový nástavec se přeměnil v přímou nadezdívku
kopírující tvar střechy, u paty byla tato nadezdívka s rovnými úseky půdorysně přesahujícími
zdivo kaple, spodní část připomínala úsek vytaženého a posunutého nárožního pilíře.
V průčelní štítové stěně patrně přibyla dvě okna se segmentovým nadpražím po stranách
vstupu. U vstupu se zachoval zřejmě původní klasicistní kamenný portál profilovaný při
vnějším okraji jedním páskem, se segmentově zvednutým nadpražím při kraji s rovnými
úseky. Kolem původního portálu však přibyla obezdívka z režného cihelného zdiva, působící
dojmem nového portálu, kopírující tvar původního vstupu. Na této obezdívce byl posazen
trojúhelný římsový nástavec na vrcholu s jetelovým křížem. Dvoukřídlé dřevěné kazetové
vstupní dveře se zůstaly stejně jako kamenný portál rovněž původní, ovšem s pozdějšími
úpravami. Viditelnými úpravami prošla také okna ve východním a západním průčelí, změnil
se především tvar nadpraží z původního půlkruhového na mírně segmentové, nepochybně
došlo i k výměně výplní okenních otvorů. Původní fabionová korunní římsa, pokud fabionová
skutečně byla, se změnila v šikmé čelo, zmizely i šambrány kolem oken a ostatní prvky
členící fasádu, zůstaly pouze hladké nárožní lizény, i tyto však prošly viditelnou úpravou.
Se stavbou nového kostela vysvěceného 5. srpna roku 1928 kaple zcela ztratila svůj
význam. Po vleklých urgencích získala obec v roce 1933 povolení ke zboření a krátce nato
byla kaple také zbořena. Bourací práce provedl stavbyvedoucí Edmund Schubert ze
Žacléře. Zůstalý pozemek pak obec prodala Friedrichu Braunovi z domu č.p. 63 za 505
korun. Dnes stojí poblíž místa bývalé kaple dům pana Anderse č.p. 63 a její jedinou
připomínku tvoří pouze socha sv. Jana Nepomuckého, která stála před vstupem čelně po pravé
ruce.  
 
3.2. Prameny, literatura, plány, ikonografie
Literatura o kapli prakticky mlčí, obsahuje pouze dílčí informace. Informace v soupisu
uměleckých památek Čech je navíc zkreslená, neboť v roce 1978, tedy v době kdy kaple již
45 let nestála, uvádí kapli jako dosud stojící306. Na rozdíl od literatury obsahují cenné
informace o stavebněhistorickém vývoji kaple prameny uložené v trutnovském okresním
archivu, studium fondů v jiných archivech bylo negativní. Významnou vypovídací hodnotu
má dochovaný ikonografický materiál, přestože se dochoval v malém množství. Podobu kaple
před polovinou 19. století zachycuje pohledový nákres ve farní kronice, podobu kaple před
zbořením pak dobová fotografie v obecní fotokronice. Podobu kaple zachycují také dobové
pohlednice, nově otištěné v knize V. Schreiera a V. Málka. Stavební plány ke kapli se
nedochovaly, respektive nebyly nalezeny. Poznatky zjištěné při zpracování této práce byly
v mírně upravené podobě otištěny v roce 2006 ve sborníku Muzea Podkrkonoší v Trutnově.