Města a obce online - Zbuzany

 

Zbuzany mají na svém území několik neobvyklých zajímavostí. Posuďte sami:

 

Zbuzanský kámen - menhir

    Chudá obec Zbuzany má vzácnou památku minulosti, ojedinělý, zvláštní kámen, který byl identifikován jako MENHIR. Název pochází z keltského jazyka: men je„kámen „ a hir znamená  „dlouhý .“

 

     Přes významnost tohoto nálezu, nejde v Čechách o ná­lez ojedinělý, jak dokazuje mapka RNDr. Milana Špůrka. Je nutno si představit, že tyto bizarní stopy keltské minu­losti naší země byly dříve mnohem četnější.

 

     Jak šel čas, byly z nevědomosti ničeny nebo zasypávány. Kámen nejbližší zbuzanskému potkal tento osud při stavbě dálnice. Nacházel se pod Ořechem,  směrem na Krteň.

 

    Při pohledu na mapku zbylých menhirů je patrno, že tvořily určité útvary  asi kružnice. Ve Francii, v bretaňském Carnacu je nápadné uspořádání do řad. Tamější menhiry zvané také megality jsou vysoké, a pokrývají velké území, které se stalo turistickou atrakcí. Ani v dokumentačním středisku v Carnacu nemají jednoznačný výklad pro jejich význam a prostorovou orientaci. Vybavuje se analogie s řadami pomníků na hřbitově - rituální orientace polohy pohřbených mrtvých?

 Lze si představit souvislost s keltským kalendářem a změnami v uložení zemřelých podle směru východu slunce v  jednotlivých ročních obdobích.

     Zbuzanský menhir leží ve výšce 370m nad mořem a má světové souřadnice 14 stupňů, 17 minut, 00 vteřin východ­ní délky a 50 stupňů, 01 minut, 20 vteřin severní šířky.

    Jako malý hoch jsem chodíval kolem tohoto kamene polní cestou na Dobříč. Cesta směřující na západ od ka­mene je dnes rozorána, nezorána zůstala pouze část od ulice „U Kovámy,“ směrem k zachovalé částí úvozu  „Pod Ouporem.“  V Josefinském katastru z roku 1785 čteme: šestnáctý hlavní platz POD OUPOREM U KAMENE, který se začíná od „samý“ vsi Zbuzan až k Drážkám, vlevo cesta k Nučicům, vpravo polní (na Dobříč). Slovo katastr (Iatinsky capistratum) značí doslovně: Seznam daně z hlav - a to byl hlavní důvod, proč byl katastr založen. Na pozdější katastrální mapě z roku 1840 jsou již všechny parcely zakresleny se značnou přesností a jsou zachovány názvy lokalit tak, jak je známe dodnes, mezi nimi opět čteme: „ Pod Ouporem u kamene“. Vezmeme-­li v úvahu zmíněnou mapku rozmístění menhirů ve střed­ních a severozápadních Čechách a keltský obzorový ka­lendář na tehdejších 26ti lokalitách, pak lokalita Zbuzany patří k těm, kde byl menhir objeven v 80tých létech našeho století, když přestál agrotechnické úpravy v minulém století i zcelování polností při zakládání JZD v padesátých létech našeho století.

Po prostudování článku RNDr. Milana Špůrka „České menhiry promluvily“ v T 88/3 na str. 51 - 56 jsem ihned ověřil polohu kamene ve Zbuzanech, a hle - kompas po­ložený na „ mušku“ kamene mířil svým hledím téměř přesně na sever. Rozbušilo se mi srdce- „objevil“ jsem menhir. Většina menhirů je totiž rozmístěna tak, že leží na jihoseverním azimutu. Každý menhir, podle zakreslených nalezených menhirů, vytváří s jiným dvojici s odstupem přibližně 2,2 km. V této vzdálenosti leží severním směrem tzv. Kralupský menhir (Kralupy nad Vltavou). Většina men­hirů je při tom rozmístěna tak, že leží přibližně  na obvodu kružnic o poloměru zhruba 11,5 km. Podle mého názoru má zbuzanský menhir možný střed kruhu v místě nejstarší neolitické svatyně na světě, která byla objevena v šede­sátých letech při výkopu silnice směrem na Slaný. Tato neolitická stavba má obvodové základy 302,17m, což je v přepočtu na megalitické yardy 365 měrných jednotek, a odpovídá to počtu dní kalendářního roku.

Jak asi vypadal keltský rok? Měl 16 měsíců z toho 13 po 23 dnech a 3 po 22 dnech. Základem byly dny rovno­dennosti a dny slunovratů, takže se dělil jako náš rok na čtyři roční období. Keltský „obzorový“ kalendář znal 4 významné roční svátky, umístěné vždy 40 dní po rovno­dennostech a slunovratech. Po jarní rovnodennosti se slavil beltine, po letním slunovratu lugnasad, po pod­zimní rovnodennosti samain (přicházel na náš 1. listo­pad), po zimním slunovratu lmbolc. Beltine (svátek 40 dní po jarní rovnodennosti) má vzhledem ke zbuzanskému menhiru azimut 115 stupňů směrem na družecký menhir a oslavoval vítězství života nad silami smrti (vynášení „smrtky“). Jeho východní azimut (245 stupňů) směřuje na kerský menhir v Polabí. Při lugnasadu (tj. 40 dní po let­ním slunovratu) směřuje azimut svými 240ti stupni na Nové Město Pražské a Vyšehrad. Svátek byl nazván podle boha Lugna. Byl dnem divadelních her, řečnických soutěží a všelidových shromáždění. Jméno snad souvisí s kořenem francouzského města Lyonu, kde se konaly slavnosti na počest římského císaře Augusta (odtud název měsíce srpna v řadě řečí „august“). Tyto slavnosti se později promítaly do slavností dožínek. Podzimní samain byl i u Keltů památkou na zemřelé, kdy říše živých zasahovala do říše mrtvých a přinášely se i lidské oběti. Imbolc (svátek po zimním slunovratu) má azimut západu 63 stupňů směřující na Zdice, kde bylo patrně významné keltské sídliště. Vzbuzuje asociace na pozdější Hromnice: v kostelích se světily svíčky  „hromničky“, které měly chránit stavení před úderem blesku.

Ve Zbuzanech byly při výstavbě hasičské zbrojnice a některých domků nalezeny prastaré hroby, z nichž některé měly dávné stříšky a v některých byly nalezeny rituální předměty pro posmrtný život. Téměř u všech se dalo po­znat roční období uložení mrtvého podle směru východu slunce. Pohřbívalo se tu po několik století, není vyloučeno, že je tu patrný vliv keltského obzorového kalendáře, tedy i souvislost s menhirem.

Zbuzanský menhir je parádní kousek - nad terénem je přibližné 80 - 90 cm vysoký, má tloušťku 25 cm a ve směru jihoseverního azimutu má 75 cm. Pravou výšku menhiru včetně uložení do země jsem nezměřil, neboť jsem nechtěl porušit jeho stabilitu ve svahu. Podobá se kamenomostec­kému menhiru na kladensku. Na ploše obrácené k západu má vyrytý řecký kříž v negativním reliéfu s rameny dlouhý­mi 18 a 23 cm. Neví se určitě, zda reliéf je původní nebo dodatečně vyrytý. Litologicky jde o pevný žlutohnědý pís­kovec silně křemitý s příměsí železa. Byl sem údajně do­vezen z dálky asi 50 km, z pískovcového lomu u Peruce, poblíže řeky Ohře. Koncem padesátých let vykopali archeologové v lokalitě Libenice keltskou svatyni, uvnitř které ležela rulová stéla (vlastně menhir), která je dnes umístěna na nádvoří Archeologického ústavu při české akademii věd v Praze. Jednalo se o astronomickou obser­vatoř, vybudovanou kolem r. 275 před Kristem a zničenou o čtvrt století později. A do této doby můžeme umístit nej­později letopočet našeho menhiru, neboť azimuty dosud nalezených menhirů ukazují na archeoastronomické záměry     těch, kteří kameny umísťovali do terénu s přesnými geometrickými vztahy čtyř hlavních keltských svátků s přesností do 0,5 desetin stupně, což je více než obdivu­hodné na tehdejší technické znalosti.

Pokusil jsem se zdokumentovat nejstarší historii Zbuzan a také nahlédnout do zbuzanské bájné „třinácté komnaty". Budu potěšen, pokud jsem u svých spoluobčanů probudil alespoň trochu zájmu o místo, ve kterém jsme se zrodili, nebo kde trvale bydlíme. Kéž nás nadále zahaluje genius loci tohoto požehnaného kousku země, která je naším do­movem.

Ing. Josef Kopřiva kronikář obce LP 1995

Zbuzanská stéla

 

byla nově vztyčená v roce 2000 ve vzdálenosti 6,28 m (2 π) od středu zbuzanské kapličky, zasvěcené patronce Zbuzan svaté Alžbětě. Údajně stávala poblíže prastaré kamenné studánky v „druidské svatyni“, objevené v druhé polovině 19. století při přestavbě domu čp. 19 „Na Návsi“. Kultovní předměty byly předány do ořešské školy.

Dnes stéla svou energetickou linií směřuje na památnou Krteň a je vztyčena tak, že na jihu má 0°, na severu 180°  a na střed kapličky „posvátný úhel 108°“. Stéla váží asi půl tuny a má na své západní straně „srdce“ o průměru 15 cm. 

 

Oba „zbuzanské kameny“, tj. menhir i stéla jsou tvarové zářiče, které na jižní mínusové straně vyzařují spirálovitě proti směru pohybu hodinových ručiček a na severní plusové straně opačně, tj. ve směru pohybu hodinových ručiček. Počet spirálových otáček za minutu u obou „kamenů“ se podobá počtu tepů lidského srdce. Oba kameny, stéla i menhir, jsou budoucnost v minulosti.

 Ing. Josef Kopřiva

Zbuzanský piktogram

 

Pro účely vyhotovení Územního plánu sídelního útvaru Zbuzany bylo dne 23. 7. 1994 provedeno letecké snímkování celého katastru obce. V severní části katastru byl na leteckém snímku objeven hektarový šestihran s vnějšími stranami střídavě 50 a 80 metrů. Menší šestihran v šíři 15 m ohraničuje vnitřní strany piktogramu. Při porovnání leteckých snímků z předchozích dob (1938, 1953, 1971 a 1990) nebyl v těchto místech úkaz nalezen.

První piktogramy v ČR vznikly koncem července 1994 v Kolinci v jižních Čechách. Je tedy otázka, zda zbuzanský piktogram není prvním agroglyfem v ČR. Ve Zbuzanech souvisel konec července s keltským svátkem „lugnasad“, připadajícím na 40. den po letním slunovratu, kdy byly slaveny travní dožínky původních pastýřských obyvatel Zbuzan. Obrazec piktogramu v travním porostu byl nalezen poblíže jednoho z původních  obydlí prvních obyvatel Zbuzan. Toto obydlí stálo při prastaré  cestě.

 

 Zbuzanský obrazec připomíná „ořešský osmihran“, který stojí uprostřed chrámové lodi ořešského kostela. Jak zjistili přivolaní odborníci na problematiku mimořádných jevů, v místech nalezeného obrazce na leteckém snímku z r. 1994 vykazoval ještě na jaře roku 1995 magnetickou anomálii.

 Ing. Josef Kopřiva