Města a obce online - Chomle

TĚŽBA U OBCE CHOMLE

 

Dle starých zpráv již v 16.  století u Malíkovce pod Chomlí dolováno,  také v Paloucích a sice pod ochranou pana Jana Černína z Chudenic,  tehdejšího pána na Přívěticích. Náklad na dolování nesli měšťané z Lipsa.

V letech 1830 otevřel doly na místě zvaném ,,Čeňkov“ hrabě Kašpar Stenberk, od té doby ovšem byla těžba uhlí nekolikrát přerušena a nynější dobou provádí těžbu nájemce dolu p. Mácha s 50ti horníky. V letech 1880 měl pronajaty tyto doly Čeněk Suttnar od kteréžto doby nese ono místo pojmenování Čeňkov.

Co se týče míst k dolování v čase nynějším bych upozornil na následující.

Asi 200 kroků od místa kde se křižují polní cesty mezi panskými pozemky stojí budova postavena v minulém století, zvaná ,,stará mašina“, v níž byla vyhloubena velká šachta pro těžbu uhlí. Jelikož šachta byla vyhloubena na tak zvané ,, stěně“, nedošlo zde ani k pravidelnému dolování a dnes jest již jáma úplně sválená a zaházená.

     Poblíž hranic Chomelských a Vejvanovských jest taktéž uhelná jáma, kde se v polovici minulého století skutečně uhlí těžilo. Po zastavení těžby bydlela zde jakási Metlická, až do vyhoření této budovy. Od té doby zůstalo ono místo pojmenované až po dnešní dobu ,,U Metlický Jámy“ této ještě zachovalé, používá nyní společnost dolových a průmyslových závodů ve Vejvanově jako jámy větrné, spojenou s těžní jámou ,,David“, založenou nynějším majitelem uhelných dolů Davidem Starkem r. 1899.

     R. 1922 nastala v uhelném průmyslu krize a byli hromadně propouštěni horníci, tudíž i několik našich občanů  horníků zůstalo bez zaměstnání a museli hledat práci jinde.

     R. 1926 zastavil těžbu uhlí na dole ,,Ferdinand“ p. Mácha a pronajal důl ,,David“ ve Vejvanově, kterýž dal plně do provozu. V témže roce prodal Jiří Stenberk budovu zvanou ,,stará mašina“ a ta byla rozbourána.

     R. 1927 obnovil opět těžbu uhle na dole ,,Ferdinand“ u Chomle p. Mácha, kterémuž byl další nájem dolu ,,David“ odejmut. Důl ,,David“ dala majitelka sama do provozu, většina horníků, kteří byli z tohoto dolu dřívě propuštěni byli opět vzati do práce, takže v obci nebyl žádný bez zaměstnání.

     Ke konci roku 1928 přestal dolovat na dole ,,Ferdinand“ u Chomle p. Mácha.

     R. 1929 v měsíci lednu pronajal p. Kaucký z Vejvanova uhelné doly u Chomle od Jiřího Stenberka, uhlí jde plně na odbyt, jak na tomto dole tak i na dole ,,David“ ve Vejvanově, takže horníci jsou plně zaměstnáni.

    7. srpna 1931 zastavena úplně těžba na dole ,,David“ ve Vejvanově. Svršky částečně rozbourány a prodány, těžná jáma pak zavážena. Provoz byl zastaven z důvodu, že se v dole nachází málo uhlí a to ještě špatné jakosti a žě těžba byla spojena s velkým nákladem. Někteří horníci obdrželi práci na dole ,,Ferdinand“ u Chomle a několik jich vstoupilo do provise. Zastavením těžby na zmíněném dole pozbyla naše obec užitkové vody. Obec se byla nucena opětovně domáhat svého práva u příslušných úřadů.

     Na počátku r.1936 hloubil novou šachtu poblíž usedlosti občana Fuchse p. Kautský z Vejvanova, jež má doly na katastru obce Chomle pronajaté. Novou šachtou bude umožněno rozšířiti pracovní díla v dole a tím zároveň bude poskytnuta práce několika nezaměstnaným horníkům.

     R. 1937 na severní straně za obcí, kde se křižují cesty Radnic, Kamence, Moštiště a Vejvanova stojí kamenouhelný důl ,,Ferdinand“, 62 metry hluboký. Majitelem dolu jest p. Leontin Kautský z Vejvanova a Fr. Cajthaml z Kamence, kteří zaměstnávali kolem sta horníků. Den před chomelskou poutí, 24.dubna onoho nešťastného dne, byl jsem zaměstnán v uvedeném dole posunováním plných vozíků do klece a obsluhováním dvou parních pump, které čerpaly vodu na povrch. Kolem půl jedenácté hodiny dopolední zpozoroval jsem silný proud vzduchu a během dvou minut přiběhli někteří horníci, celí vyděšení sdělujíce, že se voda provalila do pracovních míst.

     Poněvadž jsem viděl jen několik horníků prchati, běžel jsem zpět, kde horníci pracovali, maje na mysli jejich záchranu. Avšak bohužel nebylo to možné. (Aby si čtenáři učinili představu polohy pod zemí,kde horníci pracovali, uvádím že pracovní místa byla o 11 metrů níže nežli dno těžné jámy a vzdálená asi 400 metrů od této jámy). Doběhl jsem ku konci úpadní chodby a dále nemohl, poněvadž proti mně valila se voda plnou chodbou, takže 14 horníků bylo již utopeno, neboť byli ještě níže a tam voda nejdříve vnikla. Toto dílo zkázy bylo vykonáno během několika minut, poněvadž za 15 minut stoupala voda již v těžné jámě.

Tudíž nezbývalo mně nic jiného, nežli běžet rychle zpět, abych zachránil sebe. Po vyjetí na povrch pokusil jsem se s horníkem Rohlou z Kladrub a kovářem Braunem z Vejvanova sestoupiti do větrací jámy vzdálené asi 100 metrů od těžné jámy, které jsou chodbami spojené, avšak na dno jámy jsme se nedostali, poněvadž voda i zde již stoupala do šachty, zdrceni a sklíčeni, že nám nebylo možno ani jediného horníka zachrániti vrátili jsme se zpět.

     V závodní kanceláři bylo zjišťováno, kteří horníci se zachránili a které stihla hrozná smrť utopením. V uvedenou chvíli neštěstí bylo v dole třicet lidí,z nichž tragicky skonalo 14 horníků, jsou to:

1.Kadeřábek Václav

2.Triner Václav

3.Triner František

4.Ocásek František

5.Spěváček Alois

6.Belšán Josef

7.Ikháml Josef

8.Nový Václav

9.Tupý Josef

10.Hoffman Václav

11.Lehký Prokop

12.Šilpoch Alois

13.Houška Jan

14.Cechl Antonín

     27 dítek pozbývá svých otců a 14 žen svých manželů.

Zpráva o této hrozné katastrofě roznesla se bleskurychle po celém okolí, neuplynula ani hodina a již docházely na místo tragedie manželky a děti horníků, aby svěděly, zda-li jejich muži a otcové vyvázli z nebezpečí strašné smrti. Srdceryvné scény odehrávaly se na místě neštěstí.

     Dle výpočtů odborníků hrnulo se do dolu sedm kubických metrů vody za vteřinu, takže 2700 metrů chodeb bylo zaplaveno v necelých 15 minutách. Voda v jámě neustále stoupala až do vyrovnání podzemní hladiny, kteráž jest velmi rozlehlá, poněvadž celá ta oblasť jest poddolována a spojena chodbami ze zašlého Pistorius, Davidu a Prkenky. Prudkosť vody, valící se do dolu ,,Ferdinand“ jeví se v tom, že ohromná spousta vody nashromážděná ve třech vyrubaných dolech, měla při protržení do dolu velký spád a tlak. S určitostí lze říci, že voda z jámy Prkénky protrhla se do jedné z chodeb Ferdinandu, poněvadž při katastrofě voda v jámě Prkenka klesala.

     Dle důlních map měla býti mezi jámou ,,Prkenka“ k pracovním místům v dole ,,Ferdinand“ stěna 240 metrů silná, dosud neprodělaná, takže zde nebylo obav jakési vodní katastrofy. Ještě v den katastrofy přijeli k vyšetřování okresní hejtman a vrchní rada dr. Kumpf, vrhcní báňský rada inž. Chudoba, dále soudní komise, četnictvo a zástupci odborových organizací. Hlavní otázkou bylo, jak k neštěstí došlo a kdo jest vinníkem. Posudek komise byl jednomyslný, že prozatím nelze nikoho viniti, nýbrž vyčkati do doby až se voda z dolu vyčerpá a pak na místě samém se zjistí, jak k zátopě došlo a kdo nese vinu. V odpoledních hodinách čsl. rozhlas vysílal již také zprávu o katastrofě v Chomli. Druhý den měla se konati taneční zábava, která samozřejmě byla odřeknuta. Za pochmurného jitra a po celý den docházejí a dojíždějí koly, motorkami a auty spousty lidí na místo neštěstí.

     O půl 9 dopoledne dostavili se na obecní úřad zástupci úřadů. Bylo jednáno o vyproštění utonulých horníků, o okamžitou výpomoc pozůstalým a opatření pro horníky, kteří pozbyli zaměstnání. Poslanec Luděk Pik požádal ministra veřejných prací inž. Dostálka, aby zařídil:

1)okamžitou výpomoc, mimořádnou podporu pozůstalým

2)vypsání sbírky okresem k podpoře pozůstalých

3)pomoc státu při vyčerpání vody, aby byla vyproštěna a pohřbena těla uhynulých

4)urychlení a schválení projektovaných veřejných prací, aby bylo náhradní zaměstnání pro ty, kdož je na dole ztratili

     Odbornými úředníky byl pan ministr informován o příčině katastrofy, pokud se dalo zjistit a dal pokyn, aby vše potřebné bylo podrobně zjištěno z map, spisů a výslechem osob v úvahu přicházejících, ovšem i horníků.

     Pan ministr veřejných prací inž. Dostálek ihned v úterý 27. dubna podal tuto truchlivou zprávu ve sněmovně a jako první výpomoc poskytl 10 tisíc Kč  úvěru ministerstva k podpoře pozůstalým po obětech a 20 tisíc Kč z fondu pro sociální péči hornickou.

     Na žádosť starosty města Plzně Luďka Pika usnesla se městská rada Plzně na provolání ke sbírkám, v níž na knížku spořitelny města Plzně bude míti uloženo každý ze sirotků tisíc Kč a pokud vynese sbírka více, bude zbytek odevzdán pro vdovy.

     Na okresní a obecní úřad a do městské spořitelny v Radnicích zasílány peněžité dary ve prospěch vdov a sirotků. Za tím účelem byl ustaven výbor, kterýž má za úkol došlé částky mezi sirotky a vdovy rozděliti.

Dle posudků odborníků bude vyčerpání vody z dolu ,,Ferdinand“ vyžadovati dlouhé doby, aby pak utonulí horníci mohli býti vyzdviženi a pochování.

     V  den 1. května v svátek práce chodívali vždy horníci z Vejvanova a okolí s hudbou na tábor lidu do Radnic, tentokráte šli bez  hudby, s praporem zahaleným smutkem.

     19. května byli vyslechnuti krajským soudem v Plzni všichni zaměstnanci dolu, každý zvlášť, za příčinou zjištění vinníka katastrofy. Výslech konal se v Chomli v hostinci čp. 47.

     Během několika dnů po zatopení dolu ,,Ferdinand“ nařídil báňský úřad v Plzni čerpání vody z tohoto dolu a též z jámy ,,Prkenka“. Firma ihned započala s přípravnými pracemi, dala zavést primérní vedení nad jmenovanou jámu z elektrovodní sítě z Rovniček, která jest vedena z Nadryb do Zvíkovce. Dále byla firma nucena zřídit strouhu pro odpad vody čerpané z dolu, oplotit jámu ,,Prkenku“ a uvnitř postavit kůlnu, aby stroje byly pod střechou. Po skončení těchto prací započlo čerpání vody 2. června jednou pumpou, kteráž čerpala 2000 litrů vody za minutu, po několika dnech dána druhá pumpa do provozu o výkonu 2800 litrů za minutu. Taktéž i majitel dolu ,,Ferdinand“ konal přípravné práce pro čerpání vody, postavil svým nákladem elektrovodní síť, kterou připojil na vedení, jež šlo na ,,Prkenku“. Z dolu ,,Ferdinand započato čerpáním první pumpy 1. června o výkonnosti 2000 litrů a druhé čerpadlo dáno do chodu 17. června o výkonu 1200 litrů za minutu. Všechna čtyři čerpadla byla ponorná o průměrném výkonu 8000 litrů vody za minutu. Z obou těchto dolů tekl potok vody z počátku špinavé a páchnoucí do obecného rybníka, odtud k mlýnu a dále k Radnicím. Voda se čerpala neustále, až na malé výjimky, kdy bylo třeba tato ponorná čerpadla posazovati níže, dle toho jak voda v důlních prostorách klesala.

     17. června konáno vodoprávní řízení ohledně odtoku vody čerpané z obou dolů, jednání skončilo dohodou a potrvalo až do večerních hodin.

     23. června započato znovu s těžbou uhle, ne však těžní jámou ,,Ferdinand“, nýbrž ve stojích, kde se již dříve pracovalo a kde jsou zbytky uhle pouze 5 až 10 metrů pod povrchem. Těžba jest ovšem malá, uhel podřadný, přesto však zaměstnáno na 60 dělníků.

Stále docházejí a dojíždějí lidé zvláště o nedělích na důl ,,Ferdinand“ a v každém lze vyčísti otázku, kdy asi budou vyzvednuta těla.

     Na vrcholku těžné jámy vlaje černý prapor, jest to symbol smutku nad těmi, kteří v útrobách země vydechli svůj poslední sten. U sestupu do těžné jámy jsou kladeny kytice a věnce z čerstvých růží a květů, poslední to dary pozůstalých. Na jámě Prkence svítí velká elektrická žárovka za temné i jasné noci, do smutného okolí. Nesvítí však za oběti v dole, nýbrž svítí dělníkům zde zaměstnaným při obsluze dvou silných čerpadel.

19. srpna byla voda z dolu ,,Ferdinand“ již tak dalece odčerpána, že bylo možno sestoupiti až na náraziště. Při prvním sestoupení do dolu byly nalezeny mé hodinky, které jsem tam ve spěchu nechal viset na hřebíku. Od těžné jámy bylo možno postoupit horníkům ku předu pouze asi 30 metrů, poněvadž místy byly stropy prolámané, nános bahna a kamení, těžné vozíky nakupeny na sebe a konečně špatný vzduch. Práce odklizovací byly namáhavé a dosti nebezpečné.

     Po několika dnech vypověděla službu jedna pumpa, kterouž měl majitel vypůjčenou z Moravy, kamž musela být dána do správy. Oprava čerpadla vyžádala si několik dnů a mezi tou dobou se důl opět zatopil.

V této době prodloužil majitel dolu elektrovodní síť na větrnou jámu, kterouž pak jest čerpána voda na elektrický proud.

Povězme si nyní něco o jáme ,,Prkence“.

     Jáma ,,Prkenka“ jest 57 metrů hluboká a hloubena na počátku minulého století. Dle dosavadní velikosti popelové haldy lze soudit, že se zde pracovalo mnoho roků. Kdy se přestalo dolovat na této jámě určitě nemohu potvrdit, ale dle okolností bylo to asi v polovině minulého století. Jisté však jest, že v této době důlní budovy vyhořely a od těch dob důl v provozu nebyl.

Důl tehdy byl majetkem císařské rodiny a pak přešel do rukou firmy J. D. Stark. Při dolování na dole ,,David“ byla Prkenka spojena s touto těžní jámou a užíváno jí co větrací jámy a nouzového východu. Když na dole ,,David“ přestalo se v roce 1931 úplně pracovat naplnily se prázdné prostory vodou, tudíž i jáma ,,Prkenka“.

     Po katastrofě, když byla voda vyčerpána na Prkence, že se mohla jáma dřevnit, spozorovali horníci, že dno jámy není původní, nýbrž že jest tam nános a dno jámy ještě hlouběji. Po odklizení kamene, bahna a starého dřeva zjištěno, že jáma skutečně jest o 5 metrů hlubší. Pravděpodobně, když důlní budovy byly zachváceny požárem, napadalo do jámy kamení a dříví jež časem se slehlo a tím se vytvořilo dno jámy o 5 metrů výše.

Od původního spodku jámy vedla chodba přes 500 metrů dlouhá k hranicím dolu ,,Ferdinand“.

     V blízkosti této chodby pracovali horníci z ,,Ferdinandu“, aniž tušili hrozné nebezpečí, jež bylo na dosah ruky. Pouze 70 cm silná stěna dělila horníky od chodby naplněné vodou. Následkem odstřelu uhle otřásla se tato stěna a tlak vody tuto prorazil, učiněn otvor velikosti 2x2 metry, kteroužto průrvou valila se voda ohromnou rychlostí strhujíce vše, co bylo v cestě do dolu ,,Ferdinand“. Dle výpočtů znalců hned po katastrofě zjistili, že do dolu ,,Ferdinand“ hrnulo se sedm kubických metrů vody za vteřinu, což odpovídalo skutečnosti, dle učiněné průrvy.

      Při odklizovaích pracích nemohli horníci z Prkenky dále se dostati, jen k této průrvě, poněvadž až sem dosahovala ještě voda z Ferdinanda.

17. listopadu bylo prováděno v dolu ,,Ferdinand“ a ,,Prkenka“ vyšetřování úřední báňskou komisí, v čele s vrchním radou inž. Chudobou. Jejím úkolem bylo zjistiti, proč k neštěstí došlo a dále učiniti poslední přípravy k vyzvednutí utopených horníků.

    Příčina neštěstí jeví se v tom, že v dřívější době nevěnovala se náležitá pozornosť správnému zakreslování do důlních map. Kdyby byla na mapě správně zakreslená chodba z Prkenky, kteráž jest přes 500 metrů dlouhá, bylo by odpadlo tvrzení, že mezi Prkenkou a pracovními místy dolu Ferdinand jest stěna 240 metrů silná, dosud neprodělaná.

Zajisté se mohlo předejíti katastrofě, kdyby se bylo vědělo o této chodbě. Buďto se navrtávalo, aneb se nechala stěna tak silná, aby jí voda neprorazila. Posudky znalců a rozhodnutí soudu o příčině katastrofy dosud nejsou vyřčeny.

     27. listopadu na dole ,,Ferdinand“ započli horníci v pátrání po utonulých kamarádech a dostali se až v místa, kde se voda provalila.V Těchto místech a poblíž pracovalo 10 horníků, z nichž se zachrnánil  horník Jaroslav ze Svinné, který osudnou chvíli odjížděl s plným vozíkem od pracovního místa, přesto však voda jej zastihla, takže musel běžeti po pas ve vodě. Hledání utopených horníků bylo velmi obtížné, předně zde byl mrtvolný zápach a dravý živel tudy se valící bral s sebou všechno, co stálo v cestě. Železné kolejnice vytrhal ze země a zohýbal, nanesl sem spoustu kamení a dřeva. V jedné nakupené hromadě našli horníci vyčnívající nohu. Po odklizení kamene a dle obleku zjištěno, že pod tímto rovem dodýchal horník Prokop Lehký ze Svinné, tak byla nalezena prví oběť.

Další pátrání zastaveno a učiněno oznámení báňskému úřadu v Plzni o tomto nálezu. Dostavila se na důl komise, která po uvážení všech okolností nařídila další pátrání po utonulých.

     29. listopadu za přítomnosti báňského úřadu revísní rady hornické a majitele dolu Leontina Kautského, konána porada v Plzni stran pohřbu obětí katastrofy.

     30. listopadu prvního a druhého prosince nalezeny další oběti a sice: Nový Václav, Tupý Josef, Belšán Josef a Ikháml Josef z Vejvanova, Houška Jan z Hlohovic a Triner Václav z Chomle. Trinera Fr. z Chomle a Cechla Antonína z Radnic, kteří v této skupině horníků pracovali, nebylo možno nalézti. Pravdě podobně, že příval vody strhl je s sebou a byli zaplaveni v odlehlejší části.

     Dle výpovědi pátrajících horníků byla hrozná podívaná na tyto oběti neštěstí. Těla byla již hodně v rozkladu, takže některému chybělo oko, jinému nos, třetímu ucho atd. Na svůj účet opatřil majitel dolu 14 rakví, aby vyzvednuté ostatky mrtvých horníků z dolu mohly být uloženy hned do rakví.

     Třebaže nebyly nalezeny všechny oběti, byl stanoven oficiální pohřeb v pátek 3. prosince odpoledne. Za sychravého, mlhavého počasí 3. prosince konán pohřeb sedmi utonulých horníků z nádvoří dolu ,,Ferdinand“. Z jedné strany černá draperie kryla důlní budovu, před níž umístěn katafalk a po stranách stály pylony s řeckým ohněm. Na katafalku uloženo sedm rakví, neviděných pro spoustu kytit a věnců.

Ministerstvo veřejných prací věnovalo zemřelým horníkům velký věnec se stuhou, dále Západočeské konsumní družstvo, báňský úřad, revírní rada, hornické organizace a majitel dolu p. Kautský na každou rakev uložil též věnec.

     Na pohřeb dostavili se také hasičské sbory a školní mládež. Přišli lidé z dalekého okolí, aby vzdali poslední poctu těmto hrdinům práce. Zajisté, že nikdy před tímto pohřbem nesešlo se v Chomli tolik lidí jako tentokráte. Na nádvoří dolu přítomno nejméně pět tisíc účastníků a smutečních hostí. Pro velký počet automobilů a autobusů muselo býti vyhraženo zvláštní stanoviště, četnická asistence udržovala pořádek.

Oficiální smuteční hosté zúčastnili se smuteční slavnosti ve velkém počtu.

Pohřební akt zahájen smuteční skladbou, jíž přednesla hornická kapela z Tlučné u Plzně. Po tomto přednesu vystoupil ke katafalku přednosta báňského úřadu inž. Chudoba, aby se rozloučil jménem svého úřadu s ležícími v rakvích i s těmi, kteří ještě leží v chladném dolu, loučí se s obětmi, kterým naposledy platí hornické ,,Zdař Bůh.“

     Pak přistoupil starosta města Plzně poslanec Pik, jenž v úvodu své smuteční řeči uvedl, že za 30 let od doby svého zvolení poslancem za tento hornický kraj, nebylo tu větší bolesti, než bylo dnes, kdy doprovázeno jest sedm obětí neštěstí a dalších sedm čeká v závalech na pohřeb. Pravil: ,,Zachováváme v celém kraji památku těchto mrtvých a matky i děti ubezpečujeme, že bolesť jejich prožíváme i my a přejeme jim, aby ji přetrpěly s pomocí dobrých lidí. Česť horníkům padlým, česť památce padlých hrdinů práce.“

    Dále předstoupil starosta města Radnice Preisler, který vzpomíná dne před chomelskou poutí, kdy okolí bylo zburcováno zprávami o neštěstí a dovolává se další pomoci lidí pro žijící oběti katastrofy.

     Za kamarády horníky nakonec promluvil tajemník revirní rady inž. Kohlíček. Loučí se tklivými slovy jménem horníků s druhy a vzpomíná chvíle, kdy v den, který bude černě zapsán v dějinách revíru, byly konány rychlé přípravy k pomoci zaplaveným horníkům v dole,ale příliš brzy byly tu důkazy, že v několika minutách po katastrofě voda zničila životy a každá pomoc že jest marna. Voda, nejhorší nepřítel horníků, horší než každý plyn, dokonala dílo zhouby v prvních minutách.

Slova rozloučení zanikla v nářku pozůstalých, v pohnutí, jež všechny přítomné ovládlo.

     Po proslovech řečníků zahrála hudba hornickou píseň a na ukončení smutečního projevu zazněla státní hymna. Pak utvořena cesta mezi smutečními hosty, aby mohlo předjeti před katafalk sedm pohřebních vozů, šest dirigováno v řadě za sebou na hřbitov do Hlohovic a sedmý na hřbitov v Chomli. U vchodu do nádvoří dolu stála tlučenská hudba, která hrála smuteční pochody, dokud neodjel poslední vůz z nádvoří. V Hlohovicích nad hroby mrtvých promluvil tajemník horníků Peprný z Plzně v Chomli nad hrobem Václava Trynera občan Novák z Radnic.

     Stísněni s bolem v duši za večerního soumraku, kdy i obloha plakala, rozcházeli jsme se každý do svých domovů, za předpokladu, že nebude dlouho trvat, kdy půjdeme opětně vyprovodit dalších sedm obětí katastrofy na jejich poslední cestu.

     Na obou dolech dnem i nocí čerpá se stále voda, pracuje se na odklizení závalů, vydřevňují se propadlé chodby, aby i ostatních sedm horníků co nejdříve se nalezlo a pochovalo.

Při odklizovacích pracích 17. prosince, byl nalezen Triner František, bratr již pochovaného Václava, kteří pracovali spolu. Pohřeb konal se 19. prosince v neděli, odpoledne na hřbitov chomelský, kdež pozůstatky zesnulého uloženy vedle jeho bratra Václava. Byli rodní bratři, spolu pracovali, spolu zahynuli a spolu odpočívají na našem malém hřbitůvku. Budiž Vám země lehkou!

     Dostat se k místu, kde pracovala druhá skupina osmi horníků, bylo předem nutno vodu z nejhlubšího místa vyčerpat.

Z těchto osmi horníků zachránili se: Jaroslav Šefrhaus z Vejvanova, Fišer Antonín z Němčovic a Bezstarosta František z Jablečna, vyvázli z nebezpečí smrti jen svojí duchapřítomností a rychlým útěkem, přesto však běželi až po krk ve vodě.

     V následujících dnech 24.  až 27. prosince nalezeno ostatních šest horníků. Horník Cechl Antonín z první skupiny horníků nalezen v nejhlubším místě, kamž jej voda zanesla.

Pět horníků z druhé skupiny nalezeno blíže jejich pracovního místa. Jsou to: Ocásek Fr. ,Spěváček Alois ze Skomelna, Kadeřábek Václav z Chomle, Hoffman Václav ze Svinné a Šilpoch Alois ze Skelné Huti.

Těchto pět horníků zakusilo smrtelná muka, nežli je voda zalknula. Byli nalezeni pohromadě v jednom prázdném vozíku na uhel, nad sebou měli zavěšenou karbidovou lampu bez hořáku, bezpochyby v posledních okamžicích lampa jim přestávala svítit, tudíž vytrhli hořák, aby v posledním zápolení o život viděli smrt.

Jistě že hrozné bylo pro ně těch několik minut, když viděli, jak voda uzavírá kolem nich kruh, z něhož nebylo možno uniknouti. Není vyloučeno, že třeba někteří tito nešťastníci v poslední chvilce života zešíleli, poněvadž tři z nich byli úspěšně vysvlečeni.

     Ve středu 29. prosince bylo pohřbeno těchto šest obětí katastrofy. Pohřby opětně vypraveny z nádvoří dolu. O 10. hodině dopolední vypraven pohřeb Hoffmana Václava na hřbitov do Hlohovic a Šilpocha Aloise na hřbitov do Stupna. Odpoledne v 1. hodinu byl další pohřeb Antonína Cechla z Radnic na tamější hřbitov.

Ve tři hodiny odpoledne pohřeb ostatních třech horníků, všichni pochováni na hřbitov v Chomli. Při spouštění rakví do země zahrála hudba tklivou píseň: ,,Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená.“ Píseň k tomuto aktu velmi přiléhavá, takže snad nezůstalo jediné oko suché.

Poslední slova na rozloučení pronesl jménem revírní rady bývalý horník Matěj Janouš z Plzně. Pohřbů se zúčastnilo veliké množství lidu. Tím se uzavírá hrozná tragedie 14ti utopených horníků 24. dubna v sobotu r. 1937 a pohřbených až po osmi měsících ode dne katastrofy.

     Ještě dlužno podotknouti, že náklad pohřbů částečně hradil majitel dolu Leontin Kautský a Fr. Cajthaml, dále hornická nemocenská pokladna a revírní rada hornická v Plzni.

     Co se týče sbírek a příspěvků pro pozůstalé po obětech katastrofy na dolu ,,Ferdinand“ v Chomli, bylo vybráno celkem 356 587 50 Kč. Takže skrouhle připadalo na každou vdovu 12 tisíc a na každé děcko kolem 6 tisíc Kč. Utvořený výbor pro došlé sbírky konal veškerou práci s tím spojenou zdarma a městská spořitelna hradila veškerá vydání se sbírkou spojená. V této sumě však nejsou zahrnuty obnosy, které zaslaly obce, spolky a různé korporace nebo jednotlivci.

     Úpravy podzemních prací v dole ,,Ferdinand“ následkem zatopení dolu, jsou skončeny a upravena nová těžná jáma, takže jsou znovu postupně zaměstnáváni horníci, kteří katastrofou přišli o práci.

     Na počátku roku 1939 následkem konjuktury v uhelném průmyslu, byl i zdejší důl ,,Ferdinand“ v plném provozu a nestačil těžit tolik, co by byli autodopravci odvezli. Spousta autodopravců, kteří přijížděli až z Prahy museli čekat na uhlí dva až tři dny. Na dole ,,Ferdinand“  bylo zaměstnáno v měsící lednu celkem 96 lidí. Touž dobou činěny přípravy k těžení uhle na jámě ,,Prkenka“. Uhlí kostky I. jakosti prodávány na šachtě 100 kg za 18 Kč a II. jakosti za 12 Kč. Mzda horníků obnášela na povrchu 20 Kč a v dole 28 Kč. Denní těžba činila průměrně 70 tun.

     R. 1940 se dosáhlo nejvyšší těžby uhle na dole ,,Ferdinand“, bylo toto zdraženo o 10 až 12%.

     Poněvadž v období války odešlo z okolí do pohraničí mnoho lidí, nastal velký nedostatek pracovních sil v místním hornictví. Aby se částečně předešlo uhelné kalamitě ve výrobě, přijelo v měsící září asi 20 žáků průmyslové školy z Plzně na místní doly, kde pracovali týden zdarma. Po jejich odchodu přijeli dělníci různých povolání od Berouna v počtu čtyřiceti osob a pracovali v dole ,,Ferdinand“ v Chomli a v dole ,,Prokop“ ve Vejvanově. Pracovali zde dva měsíce ovšem z platu. Těžba uhle se trochu zvýšila, přesto však jevil se stále nedostatek uhle.

25. října všichni horníci ze zdejšího okolí dostavili se do Rokycan, kde vyslechli rozhlasové referáty ministrů a poslanců, pak hlavní velkou řeč našeho pana presidenta, kteráž vysílána rozhlasem o znárodnění dolů, továren atd.

     Roku 1946 dne 27. června vznítil se oheň v dole ,,Prkenka“. Plyny z hořícího uhle přiotráveno asi 15 horníků. Díky okamžité pomoci byli všichni zachráněni a oheň lokalizován postavením zdí v chodbách, aby se oheň nerozšířil.

Na severní straně od naší obce jest již uhlí částečně vyrubáno a nyní začlo se dolovat pod naší obcí na východní straně. Při odstřelování uhle v dole, chvějí se domy, což má za následek, že některé budovy tímto odstřelem a poddolováním dostávají trhliny.

     R.1947 bylo na dole ,,Ferdinand“ zaměstnáno na padesát němců zajatců. Přesto,že byly u nich hlídky,uteklo jich v dubnu a v květnu celkem 31.

V témže roce správy uhelných podniků dolů ,,Ferdinand“ a ,,Prokop“ společně v měsíci květnu a později provedli zkušební vrt za účelem zjištění mocnosť uhle a v jaké hloubce se nachází. Vrt byl proveden na hranicích katastru Chomle-Vejvanov na jihovýchodní straně v parcele 136/1. Vrtem se zjistilo ve hloubce 102 m, pouze převaly kamene a mouru. Tudíž přikročeno k dalšímu vrtu tímž směrem na parcele 136/3.

Následkem poddolování východní části obce byla svolána 8. května informační schůze občanů, pod kterými se doluje a přítomni byli též zástupci dolu ,,Ferdinand“, osídlovací komise a jiní. Všichni tito zástupci doporučovali občanům aby si našli v pohraničí hospodářské usedlosti po odsunutých němcích a cenové rozdíly mezi majetkem občana a majetkem po němci doplatí občan neb opačně důl ,,Ferdinand“. Na tuto nabídku někteří občané chtěli i přistoupiti s tou podmínkou, že jim budou přiděleny usedlosti ve vnitrozemí. K oboustranné dohodě nedošlo a věc ponechána dalšímu jednání.

Dne 3. července provedeno komisielní šetření za příčinnou poddolování obce Chomle v její východní části. Přichází v úvahu 24 pop. čísel, jejichž majitelé žádají náhradu za poškození budov, povstalé jednak odstřelem uhle a poddolováním, čímž vznikají trhliny na budovách.

Zástupce západočeských dolů, stavební znalec Novák Bohumil zjistil na některých domech částečně trhliny malého rozměru a někde jen vlasové trhliny a uvádí, že trhliny mohly povstat stářím některých budov neb otřesem projíždějících těžkých nákladních aut. Závodní dolu ,,Ferdinand“ ing. Petrář Bohumil tvrdí, že při měření plošné nivelace zjištěno, že v žádném případě nejeví se zde žádné zvláštní poklesy terénu oproti počáteční nivelizaci. Dalším jednáním ze dne 24. července nedocílilo se žádného kladného výsledku, poněvadž zástupci podniku tvrdí, že v obvodu ochranného pilíře jest průměrné nadloží 50-55 metrů a ražené chodby v ochranném pilíři nemají vliv na poruchu budov.

K dalšímu jednání na závodě ,,Ferdinand“ pozván statkář Josef Řehoř, o něhož se nejvíce jedná, poněvadž jest vlastníkem rozsáhlých hospodářských budov pod nimiž jest ponechán ochranný pilíř ve větší výměře.Přítomnými činěn dotaz na p. Josefa Řehoře, zda-li jest ochoten svoliti k částečnému zúžení ochranného pilíře, k čemuž ovšem nesvolil a báňský vrchní úřad prozatím nedovolil správě  závodu toho provést.

Další jednání 12. září, při kterém žádá správa závodu opětně částečné zúžení ochranného pilíře. Přítomná komise nemá námitek proti zúžení, avšak za škody, které by snad vznikly ručí národní podnik. Poslední dobou častěji jednáno s p. Josefem Řehořem a nabízeno mu za jeho hospodářství, hospodářství různé velikosti v pohraničí na vybranou. Občan Josef Řehoř svoluje ku směně, ale ve vnitrozemí dosud k dohodě nedošlo.

     Dne 22. listopadu r. 1947 podalo 17 občanů stížnosť k báňskému revírnímu úřadu v Plzni na poškozování svých budov poddolováním. Na tuto stížnost svolal revírní báňský úřad místní šetření na 19. ledna 1948. Zástupci okresního národního váboru v Rokycanech se vyjadřují, že mají zájem na provozu dolu ,,Ferdinand“ a zároveň prohlašují, že trvají na přesném dodržování horního zákona, ohledně bezpečnosti osob a majetku při provozování hornictví.

     R. 1949 hrozilo sesutí domu čp. 42 Aloise Šístka následkem dolování pod tímto objektem, byl tento nucen se 12. března vystěhovati. Správa národního podniku dolu ,,Ferdinand“ převzala tento dům do své správy a opatřila dům p. Šístkovi v Radnicích.

     R. 1950 horníci dolu ,,Ferdinand“ oslavili 24. listopadu splnění plánu těžby, druhý rok pětiletky. Školní mládež z radnické školy, nad kterou mají horníci patronát, přišli jim zazpívat několik písní, též naší a ruskou hymnu a na ukončení zapěli ,,Buď práci česť“. V té době zřízen na šachtě závodní rozhlas.

     R. 1951 započato s hloubením nové těžné jámy na dobývání uhlí. Tento důl bude náhradou za dosavadní zastaralé a dnes nevyhovující doly ,,Ferdinand“ a ,,Prokop“. Celková stavba dolu je plánována na dobu 5 roků. Hloubení jámy provádí horníci dolu ,,Prokop“. Tato investiční výstavba moderního dolu si vyžádá nákladu kolem 80 milionů.

     R. 1954 uzavřen důl ,,Ferdinand“, kde se těžilo od roku 1924.

     R. 1956 na nově budovaném dole byla dokončena stavba těžné věže, která je vysoká asi 20 metrů a celá konstrukce je ocelová.

     V prvních měsících roku 1958 dokončena výstavba nového dolu, tento slavnostně otevřen 1. dubna a pojmenován důl ,,Pokrok“. Důl má celkem 7 velkých budov a to: šachetní budovu, ve které jsou umístěny kanceláře techniků, šatny, koupelny pro horníky, šatna a koupelna pro ženy, lampovna a pod zemí kotelna. Druhá budova je pro kompresory a trafostanici. Ve třetí budově jsou kanceláře administrativy a závodní lékařská ordinace. Ve čtvrté budově umístěna závodní jídelna s kuchyní, prodejnou s příslušnými sklady a social.zařízením. V páté budově je kavárna, svářovna, dílna pro elektrikáře, kanceláře mistra a pobočný sklad. Šestá je truhlárna včetně skladu materiálu. Sedmá budova je určena jako garáže pro auta, autobus a je v ní umístěna požární zbrojnice. Celý důl je vybaven moderním těžebním, hygienickým a sociálním zařízením.

Důl ,,Pokrok“ má roční těžební kapacitu 110 000 t uhlí při dvou směnách a předpoklad těžby na 20 roků. Moderní technická zařízení dolu ocenili horníci dolu ,,Ferdinand“ a ,,Prokop“, kde byla dnem 31. března zastavena těžba a tyto staré doly budou sloužit k větrání dolu ,,Pokrok“. V současné době bude mít důl 350 zaměstnanců.

     Koncem roku 1976 bylo na dole ,,Pokrok“ 182 zaměstnanců. V socialistické soutěži bylo zapojeno 140 pracovníků, z nichž 3 brigády soutěžily o titul brigáda socialistické práce. Plán těžby byl splněn 23. prosince, nad plán vytěžili horníci 1700t uhlí a celkem vytěžili 82200t uhlí. Na mzdách bylo zaměstnancům vyplaceno 6 278 000 a průměrný měsíční výdělek byl 2 876. Velkým pomocníkem havířů jsou těžební stroje.

     R. 1978 byl plán těžby splněn 20. prosince, kdy bylo vytěženo 72 630 tun uhlí. Závod splnil svůj plán jako třetí v okrese. Překročením plánu na 104% se umístil jako první v okrese Rokycany. U příležitosti Dne horníků bylo státním vyznamenáním, čestným odznakem ministra a ostatními odznaky vyznamenáno 29 zaměstnanců.

Vzhledem k blížícímu se dorubání dolu, byly prováděny pohovory se zaměstnanci o jejich pracovním zařazení po likvidaci dolu. Státními a hospodářskými orgány bylo rozhodnuto,že nová uhelná lokalita Přívětice-Ovčín bude dobývána povrchově a bude na ní zaměstnáno asi 70 lidí. Celá tato situace bude vyřešena v roce 1979.

V důsledku rubání v ohradníku byl zaznamenán pokles půdy a budov v objektu dolu. Nejvíce postižena správní budova a závodní jídelna.

     R. 1980 skončil svoji těžbu hlubinný důl ,,Pokrok“. V měsíci říjnu bylo zastaveno čerpání důlních vod, ukončena jízda těžních klecí a celý důl se pozvolna začal zatápět. Započalo se zasypáváním jam včetně větrací jámy zvané Malíkovecké. Zásyp těžní jámy ,,Pokrok“ pokračuje a provádí se z odvalové haldy. Každá těžební činnost zanechává stopy na povrchu a proto v příštích letech bude několik hektarů pozemků rekultivováno a vráceno zemědělské výrobě. Předpokládá se, že postupně dojde k zaplnění všech důlních jam. Ukončení těžby na dole ,,Pokrok“ dobývání uhlí na Radnicku nekončí. Souběžně nabíhá těžba v důlním poli Přívětice-Ovčín, kde se černé uhlí dobývá povrchovým způsobem. To se dováží na důl ,,Pokrok“ v Chomli, kde se přebírá, drtí a vozí na dráhu do Radnic. Na uvedeném dolu zůstalo jen několik zaměstnanců.

     Do 1. února 1982 se dováželo ještě uhlí k drcení na důl ,,Pokrok“. To však ukončilo veškerou činnost našeho dolu, kde jsou nyní prováděny úklidové akce. Úlohu těchto prací převzalo vedení nového dolu Přívětice-Ovčín. Na dole ,,Pokrok“ zůstaly opuštěné budovy, některé velmi klesly následkem rubání a halda popela. Ale i ta ubývá, její obsah slouží k zavážkám povrchových úprav.

     R. 1986 prožíváme rozloučení a to ukončení více než čtyřstaleté havířské tradice našeho kraje. Touto dobou žije v obci ještě několik horníků důchodců. Ttuto hornickou slávu nám připomínají dosud prázdné budovy bývalého dolu ,,Pokrok“ u obce Chomle a jako němý svědek pomník, postavený na rozcestí k tomuto dolu.Připomíná smutnou událost před 49 lety, osudný den 24. 4. 1937.

     R. 1987 se dne 24. dubna konala pietní akce u památníku čtrnácti horníků, kteří před 50 lety zahynuli. Tohoto aktu se zúčastnili zástupci městských organizací, zástupci západočeských dolů a místní složky NF.

Po zahájení následovala báseň, položení věnců, květin a minuta ticha k uctění památky obětí. K této smutné události byla do konce července v Městském muzeu v Radnicích výstava hornictví na Radnicku a Břasku.