Města a obce online - Chomle

 

Z HISTORIE OBCE , , CHOMLE“

 

Napsáno kronikářem Josefem Peškem.

Maje vypsati historii obce Chomle chtěl bych počíti chrámem jako nejstarší budovou v obci.

Chrám sv.  Markéty v Chomli byl již v létech 1344 – 1350 farním a stavba jeho ukazuje na

Dobu ranní gotiky.  Tehdá patřil prý Templářům.

Dle pověsti ujaly se po Templářích kastela jeptišky a u chrámce stával prý před válkami

Husitskými panenský klášter.  Za těchto válek byl prý kostel i klášter vydrancován

a pobořen.  Před příchodem Husitů daly prý jeptišky veliké kostelní zvony zakopati ve

Vejvanovských vrších,  kde prý dosud jsou ukryty.  Při pozdější restauraci kostela nalezeny pod omítkou staré malby. 

Faráři v Chomli té doby byli :

                                             Matěj do roku   +  1363

                                            Petr z Chrástu       1363  do + 1387

                                           Jan  z Ruprechtic   1387 do  + 1398

Jindřich,  děkan na Karlštejně,  směnou s předcházejícím  1398 – 1406

Petr řečený Korbel                                              1406 -  1411

Jan z Manetína                                                  1411 – 1441

 

Roku 1361 patřila Chomle Otíkovi z Chrástu.

Roku 1387 Benešovi z Chrástu na Zvíkovci.

Roku 1398 drží ji Otík z Chrástu a roku 1411 Lev z Jivan,  kteříž všichni patronátní právo v Chomli vykonávali.  Později držel Chomli Ondřej Čapek ze Sulova a po jeho smrti r.  1453 dal král Ladislav své právo,  od úmrtí Harantovi a Janovi bratřím z Vavřín.  Od té doby patřila Chomle k Březině.  Zmíněný Harant z Vavřín byl rytíř seděním na Březině,  pak

r. 1498 drží Chomli Zbyněk z Buchtova a od  r.  1499 Bohuslav Litovský ze Svinař.

Ve století 16.  uvádí se Chomle jako pustá.  Proto při dělení  březinského zboží přikázán samotný kostel ku statku přívětickému,  s nímž později připojen k Radnicům.

Dle starých zpráv již v 16.  století u Malíkovce pod Chomlí dolováno,  také v Paloucích a sice pod ochranou pana Jana Černína z Chudenic,  tehdejšího pána na Přívěticích.

Náklad na dolování nesli měšťané z Lipsa.  Nepochybně i za Václava Černína z Chudenic mladšího a po něm i za syna jeho Jana Heřmana až do konfiskace,  patřila Chomle ke statku Přívětickému a potom i nadále  už k panství Radnickému.

Roku 1713 patří Chomle jako dodnes k farní osadě radnické.  R.  1713 čítá Chomle 29 duší.

Tehdejší vrchnosť Jindřich Vinkler z Heinfeldu a jeho choť Ludmila Konstantia rozená hraběnka z Bubna a Litic,  odkázala chomelskému kostelu 150 Z.

Roku 1717 připomíná se,  že ze tří statků selských v Chomli a sice : Kalcovského,  Matuchovského a Vaškovského kdysi kolem r .  1700 učeněn jest panský dvůr radnický,  tj.  radnického panství a desátek farní ze zrušených těch gruntů převeden jest na tři grunty ve Skomelně,  které tu povstaly zrušením panského dvora skomelského.

Roku1717 -1727 uvádějí se v zápisech desátečníci po jednom věrtelu trojího

Obilí tito : Ondřej Kovanda na Bártovém a Jan Štěpánek na Adamcovém.

Spojení statků v poplužní dvůr událo se buď již za války třicetileté,  spíše ale brzy po ní.

Roku 1763-1773 zjištěni v Chomli dva rolníci, kteří odváděli farní desátek, totiž každý po jednom věrtelu žita, ječmene i ovsa. Byli to Celestýn Kovanda na Bártovém a Karel Nový na Adamicovém.

Ostatní statky-Kalcovský, Krapecovský, Pavlíčkovský, Matuchovský a mlýn pod vsí drží vrchnosť.

Dokud nebylo duchovního v Lohovicích, do roku 1787, pohřbívali se i vejvanovští občané na hřbitov v Chomli.

R. 1838 má Chomle 29 domů  a 214 obyvatel.

Na blízku Malíkovce v Hlinovci jest nyní už přebrané náleziště zkamenělin, zde učený hrabě Kašpar ze Štenberka našel zkamenělinu štíra Clyklophtalmus senior, uloženou v zemském muzeu v Praze.

Herkov byla vesnice mezi Chomlí a Vejvanovem, ve válce třicetileté zanikla, patřívala k faře Chomelské.

Dle obecního záznamu z r. 1866 za války bylo v obci ubytováno 18-19.8 52 vojáků husarů a 54 koní. Pro každého vojína muselo se opatřit denně:1 libra masa, 6 lotů rýže, 26 lotů chleba 1, 5 lotu soli a 1 lot kávy.

Tohoto času byl rychtářem Václav Vácha.

Potud, co se týká dávné historie obce Chomle.

Na počátku 20 století  obec sestává ze 40 obytných domů v nichž bydlí 232 obyvatel, vesměs národnosti české, náboženství římsko-katolického, až na malé procento jest bez vyznání. Občané zaměstnávají se ponejvíce hornictvím a zemědělstvím. Obec vlastní 11 ha.  Pozemků a 2ha. 83 arů lesa. Velkostatek Jiřího Sternberka měří 103 ha 59 arů pozemků a 49 ha. lesa. Pozemky tyto rozděleny jsou na dávno již lidově pojmenovaná místa a to v Paloucích, Jalovčí, Za kostelem, Malíkovice, Dubový vrch a na Průhoně.

     Kolem Chomle rozprostírá se v různé hloubce 5-20 metrů uhelná pánev, v níž se pracovalo již v 16 století(podrobnosti viz složka Těžba).

V dřívějších dobách bylo v obci a kolem ní dostatek vodních pramenů, když však nastalo dolování na uhelných dolech mezi Vejvanovem a Chomlí z nichž byla voda z důlu čerpána, počala se tato ztráceti z naší obecné studny, která byla jediná v obci. Když nastával nedostatek vody, byla obec nucena dovolávati se u nadřízených úřadů ochrany. Tudíž 7. 5. 1863 konáno komisielní šetření, jehož výsledkem bylo, že státní doly ve Vejvanově jsou povinny studnu opraviti tak, aby byl dostatek vody v obci Chomli.

Avšak r. 1899 nynější majitel uhelných dolů  David Stark, otevřel novou jámu ,,David“ a spojil jí průkopem s jámou zvanou ,,Metlickou“, načež se voda z obecní studny opětně ztratila. R. 1903 byla obec znovu nucena domáhati svého práva soudní cestou prostřednictvím advokáta p. Karlíka z Rokycan. Byla hledána nová studna a po celou tu dobu museli občané používat k jídlu i pití čerpané vody z důlu, která byla dosti znečištěná. R. 1914 padlo rozhodnutí, že majitelka dolu jest povinna opatřiti obci Chomli dostatek zdravé pitné vody a platiti veškeré soudní výlohy. Teprve až r. 1923 majitelka vykoupila kus louky od mlynáře Antonína Zemana, kde vyhloubila studnu a zřídila k ní cestu. Voda byla seznána za zdravou.

     Na jihovýchodní straně rozprostírá se krásný mladý les, jenž patří bývalému hraběti Jiřímu Stenberkovi. Na jihozápadní straně tohoto lesa zvané u Malíkovce jest dosud znatelný kamenný lom, v němž byly nalezeny různé otisky rostlin a zvířátek. V západním konci tohoto lesa pode mlýnem jeví se stopy dřívějšího dolování na rudu schopné k výrobě kyseliny sírové. Dále na západ směrem k Radnicům stojí kamenný památník Karla Píka, oběti válečné persekuce.

     Na návrší obce Chomle stojí kostel zasvěcený sv. Markétě, kolem něhož rozložen jest hřbitov. Patronátem kostela jest panství sternberské. Na připadající neděli po sv. Markétě koná se zde pouť a konány bohoslužby, až do vypuknutí světové války chodívaly na tento den do kostela průvody s hudbou a to z Moštic a Skomelna. Obec Chomle školy nemá a jest přiškolena Radnicům.

     Význačné budovy jsou:velkostatek Jiřího Stenberka sestávající z obydelních stavení, ze stájí a stodol a mlýn s pilou poháněný vodní silou, k čemuž slouží tři rybníky, jež jsou napájeny hlavně vodou ze šachty  ,,David“. V obci jsou dále dva hostince, prvý patřící Václavu Novému. Jest to starý zájezdní hostinec, kde se čepuje pivo z radnického stenberského pivovaru. Druhý hostinec, který postavil před světovou válkou Alois Triner, který jej pak prodal a od té doby vystřídalo se na něm několik majitelů, nynější majitelkou jest p. Reichenaurová a čepuje pivo z městského pivovaru radnického.

     Roku 1903 nakoupila obec stříkačku a postavila hasičskou kůlnu. V této době byl také ustaven hasičský sbor dobrovolný s 10 zakládajícími členy. Prvním velitelem byl Alois Triner a první cvičení bylo konáno v měsíci srpnu 1904. Dále jest zde hospodářský spolek, založen 1911 se šesti členy. R.  1908 byla ustavena sekce mládeže strany soc. dem. , kteráž se pak přetvořila na demokratický odbor, který r. 1921 pořídil jeviště nákladem 2500 Kč a první divadelní hra pod názvem ,,Tulák“, byla hrána téhož roku.

     V období světové války v letech 1914-1918 zemřelo mnoho mladých občanů. Tak jak v jiných obcích i zde byly v polovici války r. 1916 ustaveny noční hlídky za účelem chránění majetku a pitné vody, tuto službu konaly i ženy. Trpké chvíle zakoušeli občané, když přišli páni ouřadové a rekvírovali pro stát obilí, mouku a dobytek. Tehdy okresní správa politická v Rokycanech vydala tiskopisy na vydání různých životních potřeb. K vydávání těchto potřeb byla ustavena tak zvaná vyživovací aprovisační komise, ale těžko bylo vyhovět potřebám občanstva. V témže roce bylo nařízení omezení výčepu piva, jelikož byl nedostatek ječmene a chmele. Byly raženy kovové peníze, poněvadž v té době bylo v oběhu málo drobných peněz, trhaly se i papírové peníze na půlky a čtvrtky a tím se rakouské peníze znehodnotily.

V zemědělství bylo nedostatek pracovní síly a tím i sklizeň byla malá. K dovršení zla, nářku a bídy přikvačila epidemická nemoc spála a vyžádala si několik dětských obětí. Další válečná nemoc byla španělská chřipka, kteréž podlehlo několik starších lidí.

     Jelikož se jevila obava, že příslušníci obce, mimo obec bydlící, budou hledat útočiště ve své domovské obci, byla obec nucena starý obecní domek č. p. 19 rozbourati a postavila r. 1915 dům nový na témže místě, nákladem    10 000 Kč. V této době byl obecním starostou Alois Triner.

Celou tu dobu válečnou, plnou strastí nahradil všem nezapomenutelný den 28. října 1918.  Den převratu, kdy národ český osvobodil se od rakousko německé monarchie, z čehož jsme se těšili i my v naší obci, zdobíce své domky prapory. V tento den šli  mladí i staří do města Radnic, kde konal se ohromný tábor lidu, na kterém nám byl sdělen pád habsburského trůnu a nastolení Československé republiky. Ze zajatců světové války se vrátili:Vácha Václav, Kára Václav, Strejček František a Triner Josef.

 

     Kolem r. 1920 byla doba již příznivější a stoupaly i mzdy dělnictva. O rok později byla v obci založena obecní knihovna, na kterouž obec věnuje každým rokem sto korun, knihy se půjčují zdarma.

     R. 1923 byla částečná parcelace pozemků od místního velkostaku za účelem rozšíření dvorků a zahrad.

Další roky byly ve znamení voleb.

     R. 1928 František Fajt, válečný invalida, jenž má prodej tabáku, rozboural si domek a na onom místě postavil si domek nový. Další nový domek si postavil Alois Šístek, který asi před rokem přijel z Ameriky. V tomto roce také začal jezdit autobus ze Zvíkovce přes Chomli do Radnic a Rokycan, což jest pro občanstvo velkou výhodou. Jízda těmito autobusy obnáší na osobu 1 Kč a do Rokycan 8 Kč.

     Začátkem roku 1929 až do konce března padlo mnoho sněhu a tak silné mrazy, že žádný z občanů takovou krutou zimu nepamatuje. Zahynulo mnoho zvěře a umrzlo mnoho ovocných stromů. Krutá tato zima měla za následek, že veškerá polní práce zdržela se téměř o celý měsíc. Téhož roku v měsíci březnu koupila lesní správa velkostatku Radnice mlýn v Chomli od p. Chotta. Začátkem tohoto školního roku bylo v obci 29 dítek školou povinných. V měsíci listopadu obec vysázela na obecní stráň několik set břízek. V témže roce počal jezditi z obce Tříman přes Chomli do Radnic další autobus, takže nynější dobou jest silnice od Radnic k Vejvanovu silně frekventovaná.

     R. 1930 slavilo občanstvo narozeniny presidenta T. G. Masaryka. Večer v hostinci se přednášely různé básně a poté se ujal slova p. učitel Pelikán z Radnic, jenž vylíčil život oslavence. V předvečer 6. července konala se pietní vzpomínka upálení Mistra Jana Husa. V témže dni byl odhalen slavnostním způsobem pomník padlým vojínům ze zdější obce ve světové válce r. 1914-1918. O postavení pomníku zasloužila se hlavně místní osvětová komise v čele s obecním starostou Františkem Fuchsem za finančního přispění občanstva.

V měsíci červenci vykoupil okresní výbor v Rokycanech v Chomli starý domek čp. 8  od majitele Rudolfa Zelenky, za účelem rozšíření silnice v obci.

V měsíci září konalo se vojenské cvičení kolem řeky Mže. V důsledku toho ubytováno u nás v obci po dva dny vojsko 38 pěšího pluku z Berouna.

Tak jako v jiných okresech i státech byla pociťována i u nás hospodářská a průmyslová krize. Obilí kleslo v ceně a i dobytku hovězímu též i vepřovému klesalo na ceně. Za tento rok vypilo se v obci 34 tisíc 960 litrů piva.

     Na počátku roku 1931 při sčítání lidu bylo zjištěno v obci 208 obyvatel.

7. března místní ochotnický spolek k 81 narozeninám presidenta T. G. Masaryka předvedl divadelní hru ,,Návrat legionáře“, která se velmi líbila.

Dne 6. června prodali manželé Reuchenaurovi hostinec městskému pivovaru v Radnicích.

Po zastavení těžby na dole ,,David“(podrobnosti ve složce Těžba), trpěla obec opětovně nedostatkem vody a po domáhání se svého práva u příslušných úřadů se okresní úřad rozhodl poskytnouti naší obci slušnou finanční částku na stavbu vodovodu. Spor o vodu se však protáhl o něco déle a obyvatelstvo utrpělo škodu. Spor o vodu dospěl ke konci až dne 23. října 1934 a poté byla r. 1936 ukončena práce s položením hlavního potrubí vodovodu podél silnice. Vodovod obce musel být připojen na vodovod Vejvanovský a tudíž naše obec byla povinna částečnou peněžní náhradou obci Vejvanovu přispěti za najímání pramenů. Dokončení vodovodu však bylo stále v nedohlednu.

     R. 1934 oslavilo místní hasičstvo 30 let trvání sboru včetně udělení diplomů Františku Fuchsovi a Károvi Václavu st.

V tomto roce nastalo  velké sucho. Sklizeň byla o něco menší proti předcházejícím létům. Tento rok v obci jest pět včelařů a 28 včelstev.

I tento rok byl ve znamení sporu o vodu.

     Ke konci měsíce října r. 1935 podnikl okres Rokycany úpravu silnice od Vejvanova k Radnicům. Po celé délce byla silnice štěrkována, válcována a místy rozšířena, přes obec Chomli nechala se úprava až na rok 1936.

24. prosince o půl 2 v noci vznikl rozsáhlý požár u statkáře Řehoře, jemuž shořely stodoly, veškerá sláma, obilí, vozy a různé hospodářské náčiní.Všeobecně se usuzovalo, že požár byl založen ze msty, přesto, že občan Řehoř jest všeobecně uznán jako dobrý člověk.Na zdolání ohně dostavilo se několik hasičských sborů.

     31. ledna r. 1936 ukončil svůj život sebevraždou otrávením nedávno se zde usadivši mlynář Fraibergr. Mlýn pak byl pronajat mlynáři p. Skoblovi.

V témže roce místní hospodářský spolek oslavil 25 let trvání slavnostní valnou hromadou a udělení čestných diplomů pro zakládající členy.

Pokračovala také úprava silnice v obci Chomli. Úpravou silnice má tím i obec lepší vzhled, avšak nevýhodou v tom, že někteří automobilisté jezdí teď jak o závody, takže jest obava o bezpečnosť lidských životů.

Večer 8. listopadu konána zkouška jak se zachovati v obci při náletu nepřátelských létadel, účinkovali hasiči dobrovolného sboru.

     1. ledna 1937 stalo se v obci neštěstí, když několik dítek pod mlýnem bruslilo. Jindřiška,dcerka horníka Václava Trinera sjela v místa, kde byl tenký led a ten se pod ní prolomil.Na pokřik ostatních přiběhl p. Skobla, skočil po hlavě do vody a dítě zachránil. Zaslouží si za svoji obětavosť veřejného uznání.

Hned poté 24. dubna stala se v obci důlní katastrofa.(Podrobnosti ve složce Těžba)

Na zákrok okresního úřadu v Rokycanech a ministerstva veřejných prací, urychlilo se povolení stavby druhé části vodovodu a již 10. května započala práce, kdež byli ponejvíce zaměstnáni horníci, kteří pozbyli práci na dole ,,Ferdinand“. Úplného dokončení vodovodu a odevzdání do správy obce stalo se 3. července tohoto roku. Jelikož mohl míti každý občan do 1. července zavedenou vodu do bytu, usneslo se okresní zastupitelstvo, že každý občan jest povinnen od 1. července platit vodní dávku.

Dnem 30. května rozešla se skupina svazu západočeských domkařů a malorolníků pro nedostatek členů, skupina byla v činnosti 10 roků.

V měsíci červenci upravila obec odpad vody od čerpací pumpy a silničního příkopu položením betonových rour až do potoka.

14. září se i k nám do obce donesla truchlivá zpráva, že v noci z 13. na 14. září  zemřel náš president T.G.Masaryk. Smrť tu uzavřela knihu života velikého člověka, jednoho z největších v dějinách našeho národa. Obecní zastupitelstvo ve schůzi obecního zastupitelstva, uctilo památku zesnulého s přestávkou 2 min. ticha.

     K 1. lednu 1938 bylo v obci 181 osob.

21. května vyhlášena mobilizace jednoho ročníku zálohy, dle níž nastoupili vojenskou službu z naší obce tři muži.

V měsíci září, kdy nad naší republikou stahovala se válečná mračna, kdy celý národ žil v rozechvění, nevěda, co přinese zítřek i my v naší obci očekávali jsme každodenně zprávy z tisku a rozhlasu. 23. září po desáté hodině večerní oznamoval rozhlas vyhlášení mobilizace, třebaže bylo pozdě večer, scházeli se občané, aby navzájem porokovali o situaci. Nemohu říci, že by občané z nařízení mobilizace měli nějaký strach z války, ba naopak zvláště ti mladí byli nadšení a ochotni hájit se zbraní v ruce svoji Československou republiku.

Hned druhý den z rána nastoupilo z naší obce devět mužů vojenskou povinnosť. K válce nedošlo, poněvadž Anglie s Francií v poslední chvíli odepřely nám válečnou pomoc.

Dlužno podotknouti,že v této době naší obcí projelo mnoho vojska německého, zvláště dělostřelectva a vozatajstva.

V témže roce se vyskytla slintavka a kulhavka.Tato nakažlivá nemoc dobytka způsobila, že po dobu třech měsíců byla obec uzavřena.

     R.1939 po okleštění našeho státu, vyžádaly si poměry jak po stránce hospodářské, tak i politické jiné směry, nový život. Tudíž i v naší obci stávající tři strany politické likvidovaly a z nich utvořily se strany dvě a to národní strana jednoty a národní strana práce.

V úterý 14. března ráno vysílal český rozhlas zprávu,že sousední stát Německo obsazuje svým vojskem české a moravské hranice. Druhý den ve středu německé vojsko zabralo již Prahu a větší města v Čechách a na Moravě. Tím se stalo, že bez boje připadly Čechy i Morava Německu. Říše ponechala nám autonomii, zřízen Protektorát Čechy a Morava.Ve čtvrtek 16. března bylo v naší obci ubytováno asi 100 vojínů a několik koní. 22. března v neděli ráno, vyvěšena na obecní tabuli vyhláška, v níž se oznamuje, že veškeré schůze se zakazují a hostince musí být o 20 hodině večerní uzavřeny.

Přesto,že bylo zakázáno hromadné nakupování, lidé nedbali a kdo měl peníze, zásobil se oděvem, obuví a potravinami, čímž nastalo zvyšování cen všeho zboží. V té době objevily se u nás německé peníze, marka rovnala se našim 10 korunám.

15. dubna v sobotu v den Vůdcových narozenin se u nás nepracovalo.

Aby se docílilo správného rozdělení všech životních potřeb, vydal okresní úřad poukazy na poživatiny, poukazy měly platnosť vždy 4 týdny a to od měsíce září počínaje.Kdo si chtěl zabít vepře, musel to ohlásit na obecním úřadě a nesměl jej dříve odporazit, dokud neměl kus živé váhy 80kg. Z toho pak musel odevzdat 4 kg sádla za stanovenou cenu 14 Kč za 1 kg. Hospodář, který měl více mléka, než pro svoji spotřebu, byl povinnen odevzdávat mléko neb máslo. Držitelé slepic taktéž jsou povinni odevzdávat od každé slepice 60 vajec ročně. Dále byly vydávány poukazy na prádlo a oděvy s platností od 1. listopadu.

Jelikož český národ spadal pod ochranu Říše, byl zrušen svátek 28. října a tím i u nás považován za den pracovní.

Rovněž bylo nařízeno zatemnit světla a zakázáno poslechu cizího rozhlasu.

6. prosince byl ještě krásný den, ale přes noc napadlo 30 až 40 cm sněhu. Sníh byl těžký a vlhký, rozlámal mnoho stromů. Ve stenbergském lese,,na průhoně“ jest několik hektarů polomu, kde nezůstal ani jeden strom stát. Ovocné stromy promrzly. Staří lidé tvrdí, že takovou pohromu nepamatují.

     R. 1940 v úterý 22. ledna odpoledne ubytovalo se zde vojsko počtem 320 mužů a 30 koní. Byli ubytováni dle možností u občanů a v hostincích. Musím poznamenati, že mě byli přiděleni na nocleh také dva důstojníci, významného charakteru. Přišli, rozhlíželi se po bytu a spatřili na stěně obraz T.G.Masaryka. Jeden z nich stoupl před obraz a svoji nacistickou botou kopl proti obrazu, něco německy prořekl, z čehož jsem vyrozuměl pouze slovo Masaryk. Odešli pak do hostince, kde se řádně napili, přišli po půlnoci, každý s lahví kořalky a z rána pak všichni pochodovali směrem ku Zbirohu s naším přáním, aby se zde již více neobjevili.

Tento rok se ani výročí narozenin T.G.Masaryka 7. března nijak veřejně neoslavovalo, ba naopak s nařízením úřadu musela být postavena hlídka k pomníku padlých, aby žádný občan neb kdokoliv jiný nemohl jakýmkoliv způsobem projevit úctu těmto mrtvým v tento den.Taktéž z nařízení úřadu musela být sejmuta z pomníku padlých plaketa T.G.Masaryka, kterouž sejmul náměstek starosty Rudolf Reichenarer, němec a odevzdal ji do sběru barevných kovů.

15. března k výročí zabrání Československé republiky, bylo nařízeno, by tato dějinná událosť oslavena úplným klidem práce.

Z nařízení německého úřadu byli povinni někteří horničtí pensisté nastoupiti práci na lesní polomy. Na začátku měsíce května vydána vyhláška , kterouž se zakazuje prodej slámy a sena a dále zákaz tanečních zábav.

Po celý měsíc květen, kdy bylo ubytováno německé vojsko v radnických školách, se nevyučovalo. Školní dítky místní, patřící do páté třídy, vyučovaly se po tři dny v Chomli v hostinci čp. 47.

     R. 1941 10. února zjišťovány německými orgány u zemědělců zásoby obilí a mouky. U některých zemědělců přeházena veškerá zásoba slámy a píce, při čemž vyhrožováno vězením a velkými tresty peněžními, kdo by zatajil obilní zásoby.

15. března v den druhého výročí, kdy jsme byli pojmuti pod ochranu Německa, oslavilo se v naší obci nařízením vyvěšení německých státních a protektorátních vlajek a dále nařízeny v obci noční hlídky po tři noci.

Od 3. listopadu zavedeny tabačenky a zároven kuřivo zdraženo o dalších 30%. Tabákové výrobky vydávají se vždy na celý týden a sice pro muže od 16 let, 45 cigaret na týden. Mimo tohoto mají dělníci velmi těžce pracující ještě nárok na zvláštní příděl cigaret, zvláště horníci.

Pro nedodání vajec do sběrny bylo několik chovatelů slepic trestáno peněžitou pokutou 50 až 150 Kč. Těžko bylo dostát povinnostem, poněvadž mnoho slepic zašlo na tuberkulosu, což bylo zvěrolékařem zjištěno.

     R. 1942, jelikož udeřily tuhé mrazy, v měsíci lednu nařízena sbírka teplých částí oděvů. Sebralo se celkem 124 kusů. Sbírka se konala pro německé vojsko.

František Šístek potrestán vězením 18 dnů a peněžitou pokutou 2200 Kč, přesto že byl 70 roků stár, musel si trest odpykat v zimě v promrzlé cele v Rokycanech pro zatajení obilí.

Od 15. dubna sníženy příděly na potraviny. Jest třeba k tomu dodati, že v té době v Radnicích německé vojsko vařilo po 14 dnů pro místní české obyvatele. Ovšem, našli se i jedinci, kteří toto pohostinství přijali. Jak byli šlechetní ti němci, předem u nás vybrakovali co se dalo a pak z našeho nám nabízeli z jednoho hrnce.

20. dubna k výročí Hitlerovo narozenin nařízeno vyvěšení praporů. Aby se tak stalo o to se starala dcera obecního starosty, němce. Chodila po obci a zjišťovala, na kterém domě prapor chybí.

Ze soboty na neděli 26. dubna kolem druhé hodiny noční, byl učiněn západními mocnostmi nálet na Plzeň. Detonace byly tak silné, že i u nás třepali se tabulky v oknech. Téměř všichni občané vyrušeni ze spánku vyběhli na návrší, odkud byl hrozný pohled na zničené město.

27. května odevzdán byl zvon z místního kostela a zvoničky na válečné účely.

     R. 1943 k desátému výročí 30. ledna, kdy byl hitler pověřen k vedení říše, vydala národní odborová ústředna zaměstnanců pro osazenstvo dolu ,,Ferdinand“ v Chomli, zdarma vstupenky na filmové představení. Třebaže byly zdarma, nebyl o ně žádný zájem.

Nastávají různá opatření, prohledávání domácností, pro nesplnění povinností k Německu. Občané byli jak se říká zakřiknuti a každý si přál, aby již válka skončila, neboť drahota stoupala, životních potřeb málo, oděv a obuv vůbec nebylo možno koupiti, jen na poukaz od starosty obce a ten dostal málokdo.

V měsíci prosinci prohledány půdy za přítomnosti člena hasičského sboru a četnického strážmistra p. Oliveriusa. Kde nebylo protipožární opatření, musel zaplatit pokutu od 10 korun až 60 korun. Samozřejmě, že za toho předpokladu podlehlo pokutě nejméně 90% občanů.

V tomto roce se také musely odevzdat mosazné závitnice z hadic od stříkačky na válečné účely a obec pak musela koupiti nové zhotovené ze smíšeného kovu.

Také pekaři již delší dobu dodávají do obchodu velmi špatný chléb, který není možno požívati. Doklad toho, že ani drůbež jej nechtěla.

     R. 1944 dne 4. června konal se pohřeb za veliké účasti občanstva majitele dolu ,,Ferdinand“ v Chomli p. Leontina Kauckého z Vejvanova.

Téhož roku pracovním úřadem byli z naší obce nasazeni na práci do Sudet a Říše tito občané: František Nový, Josef Kadeřábek, Václav Vácha, Jindřiška Trinerová.

Stanovený příděl potravin nestačil na výživu občana, tudíž chodilo se do mlýna s obilím, jak se říká na černo, totiž bez úředního povolení. Do mlýna se chodilo vyměnit mouku za obilí neb koupiti vždy za šera neb v noci. Strachu se přitom zakusilo dost, poněvadž mlýn často navštěvovaly kontroly. Kdo mohl, vypomohl v době polních prací hospodářům a za práci obdržel buď trochu obilí neb mouky, takže snad žádný nebyl odkázán pouze jen na stanovený příděl těchto produktů.

Přesto, že poslech cizího rozhlasu trestal se i smrtí, našli se někteří odvážní občané, jež měli radio a zvali, ovšem jen spolehlivé sousedy, k poslechu při vysílání zpráv ze zahraničí. Ovšem musela být velká opatrnosť a někdy ještě postavit hlídku, aby někdo nepovolaný se nepřiblížil večer neb před půlnocí, radio se při poslechu ztlumilo a po tmě jsme si tu čtvrt hodinku vyslechli. Zprávy ze zahraničí byly již pro nás příznivější a my vždy den ode dne s touhou čekali na nové potěšující zrpávy.

      Nový rok 1945 přináší nám naději, že válka v nedlouhé době skončí a to porážkou nacistického, krvelačného Německa. Americká letadla, den ode dne častěji vznášejí se nad naší krajinou a rychlý ústup německé armády dává nám tušiti blízký konec boje. Pro nás jest to nevídaná podívaná, když v ohromné výši letí spousta amerických letadel, nám se zdá, že tam nahoře poletují stovky svatojánských mušek. Když však se objeví hloubkoví letci a z velké výše leti šikmým směrem k zemi, tu jsme ujištěni, že si vzali za cíl jedoucí vlak na radnické trati neb nákladní auto jedoucí po silnici, aby tím mařili provoz pro Německo tak důležitý.

V sobotu 5. května o půl 11 hodině dopolední roznesla se po obci zpráva, že jest již po válce a že jsme osvobozeni, čásť obyvatel tomu věřila a ostatní byli na vážkách. Netrvalo dlouho, událosť tato nabývala jistoty a již se objevili na některých domech naše národní prapory. Lidé se scházeli, objímali a líbali. Obličeje naše pláli radostí, z mnoha očí padaly slzy radosti. Byly to chvíle velkého nadšení a spokojenosti. Téhož dne odpoledne ustaven místní revoluční národní výbor v čele s Jaroslavem Bittnerem, na to ustaveny hlídky pro bezpečnosť občanů a hlavně zabezpečení německé rodiny Reichenauerovy a stanoven přísný zákaz vstupu komukoliv do jejich bytu. Jelikož se předpokládalo, že tudy bude projíždět německé ustupující vojsko, postavili občané přes silnici barikádu z vozů a dřeva jako překážku němcům při ústupu. Německé vojsko však tudy neprojíždělo.

6. května v neděli časně z rána byl odvezen do Radnic a tam zajištěn starosta obce Rudolf Reichenauer, který hned na počátku války se přihlásil jako německý příslušník. Při nastupování do auta dostal několik ran od občanů a v Radnicích, když vystoupil z vozu, bylo po něm plováno a opět utržil několik ran od přítomných tamějších občanů.

Po odjezdu Reichenauera vniklo několik občanů do jho bytu a nebýti některých rozvážných občanů, kteří rozvášněné občany uklidnili, byly by těžko vyvázly se zdravou kůží, jak manželka Reichenauera, tak jejich dcera vdova Julie Trinerová s děckem, přesto však také dostaly několik ran.

Téhož dne kolem 10 hodiny večerní projel obcí americký obrněný tank s několika vojáky. Přesto, že bylo pozdě večer, stálo ještě několik občanů u silnice, kteří přijíždějícím provolávali slávu, což oni s úsměvem kvitovali.

8. května ihned z rána občan Richard Ernest postavil do okna radio k poslechu podávání zpráv, které ovšem byly trapné, neb Plzeň a Praha volala o pomoc, kde prušácká soldateska ukrutně řádila. Několik našich mladých mužů odhodláno jeti Plzni na pomoc, bohužel nebylo to možné, poněvadž těžko jí bojovat, když nebyly žádné zbraně k dispozici. Toho dne převzal Jaroslav Bittner, předseda revolučního místního národního výboru, obecní úřad do svých rukou.

Téhož dne odešli němečtí uprchlíci v počtu 28, do sběrného tábora v Plzni.Zároveň odsunuta do Plzně k zajištění jakási Elsa Fišerová, která se v okupaci přistěhovala do naší obce a najmula si byt u občana Františka Fuchse. Jmenovaná byla ve službě u gestapa v Plzni a z toho důvodu zajištěna a veškeré bytové zařízení místním národním výborem zabaveno.

13. května konala se v Radnicích slavnosť za osvobození naší milé Československé republiky. Slavnosti účastnili se i naši občané hromadně.

19. května kolem druhé hodiny noční spáchala sebevraždu oběšením ve svém bytě Anna Reichenauerová, před svou násilnou smrtí spolu se svou dcerou, vdovou Julií Trinerovou, zardousily dcerušku Milenu Trynerovou, ve věku 8 roků. Její matka Julie Trinerová pokusila se pak též o sebevraždu přeříznutím žil na rukou a vypitím octové tresti, což se jí hned nepodařilo. Přivolaný lékař odporučil jmenovanou do nemocnice, kde po několika dnech zemřela podlehnuvši otravě. Rudolf Reichenauer ještě téhož roku zemřel v Rokycanech. Veškeré jejich jmění propadlo státu.

Nám soudobým občanům jest dostatečně známo za hrůzovlády starosty Reichenauera, co zažili jsme nesčetných příkoří a žádný jsme nebyl jist, že jeho vlivem přijde si pro nás gestapo. Tudíž jest třeba stručně se zmíniti o dotyčné rodině, jak si počínala v době naší nesvobody, aby budoucí naši občané věděli, proč jsme tuto rodinu tak nenáviděli.

 V měsíci září 1939, byl takřka donucen resignovat Alois Košař na úřad obecního starosty a na jeho místo nastoupil R. Reichenauer jako náměstek. Od této doby počala pro nás občany cesta kalvarie a pro Reichenauera cesta blahobytu. Na obecní úřad v době okupace dojíždělo třeba dvakrát týdně plzeňské gestapo, kdež vždy hodovalo. O vepřové, moučníky a lihoviny nebyla tam nouze, čehož bylo vždy dostatek v této rodině. Svým mocenským postavením počínal si tak otevřeně, ať již to bylo na obecním úřadě neb v hostinci, do něhož často svolával schůze občanstva, kde jen hrozbou spílal občanům. Bylo více možností, kdy se starosta obce hleděl obohatit na úkor sousedů a občanů. Vždyť manželka starosty dovolila si i husy zavírati k pomníku padlých, aby tím dala najevo své pohrdání, co naši občané mají v úctě a vážnosti. Nelze se diviti, že tato rodina upadla v nemilosť občanů, zvláště, když manželka starosty byla ryze české krve.

Večer 16. května shromáždili se občané u radiových přijímačů, aby si vyslechli vysílanou reportáž o příjezdu dr. Beneše z nádraží na pražský hrad.Bylo nám jaksi teskno, když před lety nám pan president odjížděl do ciziny, avšak doufali jsme, že přijde doba, kdy se vrátí a to se stalo právě dnes.

18. května projelo naší obcí mnoho sovětských vojsk a 19. května usadilo se v obci další vojsko. Téhož dne přistálo u kanceláře dolu ,,Ferdinand“ několik ruských letadel, která přivábila mnoho diváků z okolí. Dne 20. května odpoledne, sovětskou posádkou promítán film v hostinci ,,ukázky z bojišť“. Film shlédlo též mnoho občanů.

24. května odjelo sovětské vojsko z naší obce, z lesa, průhonu a z vejvanovských drah směrem ku Praze, téhož dne odletěla i letadla.

9. června byly přivezeny zvony, které se musely odevzdat za okupace na válečné účely.

8. června rozprodáno mezi občany šatstvo, prádlo a nábytek po němkyni Fišerové, Reichenauerových a Julii Trinerové.

Od půli června bylo v obci a v lese, na průhoně opět mnoho sovětského vojska, jež mělo přes 50 koní. Bylo potřeba mnoho píce pro tyto koně, kterouž žádný občan nechtěl prodat, poněvadž tento rok bylo málo píce. Tudíž nezbývalo vojákům nic jiného, než vzít kosy a nasekat píci, kde byla. A když v blízkosti už žádná nebyla, museli vojáci jezdit pro píci do hodně vzdálených míst.

Vzájemný poměr mezi občany a vojskem byl velmi přátelský. Vojíni navštěvovali naše domácnosti, sháněli vodku, kapesné nebo náramkové hodinky, jež jmenovali časy. Za tyto věci dávali vše možné.

1. prosince nastoupili němečtí zajatci práci na místní šachty a byli ubytováni na Fričkovně u Radnic a v neobydleném domě Josefa Svobody v Chomli, který se odstěhoval na hospodářství po němcích do Zhoře. Ke konci tohoto roku bylo zde na dolech zaměstnáno sto dvacet němců a přesto, že byli hlídáni, často jich několik uteklo.

Za dobu nesvobody zaplatili naši občané na pokutách za mletí na černo, za zatajené obilí a za nedodané vejce 29 680 Korun.

Do pohraničí se odstěhovalo od 5. května do konce tohoto roku mnoho občanů, v naší obci tedy počínal úbytek obyvatelstva.

     V předvečer 5. května 1946, den výročí naší svobody sešli se občané u pomníku padlých, pak průvodem obcí v čele se školní mládeží a krojovanými hasiči, došli na obvyklé místo za obcí do višňovky, kde hasiči zapálili hranici.

V prvých dnech měsíce května odstěhoval se nájemce místního mlýna František Viniška, jelikož mlýn prozatím nebyl v provozu, byli naši občané s mletím přiděleni do Radnic na mlýn Piškule.

K 1. červenci bylo v obci 156 osob.

Při rozšíření kancelářských místností na dole ,,Ferdinand“, kde stával na rozcestí ještě v první světové válce kamenný kříž a v té době zničen, stály ještě dva stromy, které při nynější přístavbě poraženy a tím zaniklo místo pojmenované ,,u křížku“.

Třebaže máme již přes dva roky od ukončení války, jeví se nám dosud nedostatky některých denních potřeb. Hlavně tuků, textilie, obuvi a tabákových výrobků. Ohledně nedostatku kuřiva bylo dovoleno pěstovati tabák doma a dostal název ,,domovina“.

      R. 1947 byl masopust příznivější, proti létům za doby okupace. Několik občanů mohlo si již dovoliti zabít krmníka, chléb byl již také předválečné jakosti. Ani o zábavu nebyl nouze, konaly se totiž dva plesy, sboru dobrovolných hasičů a horníků.

       Od 1. října r. 1949 zrušeny potravinové lístky na mouku, chléb a pečivo.

Na volném trhu lze poříditi hodně věcí, které dříve k dostání nebyly.

     K 1. lednu r. 1950 bylo v obci 166 obyvatel. Od 15. dubna zahájena práce na úpravě silnic přes naší vesnici v délce 600 metrů. Hodně práce a namáhavé vyžádala si přibírka v ohybu silnice podél usedlosti čp. 30, kde postavena opěrná zeď z kamene metr silná a přes dva metry vysoká. Po několik týdnů byla silnice přes Chomli uzavřena. Po tu dobu jezdilo se přes Pajzov a Skomelno. Přes Chomli znovu zahájen provoz 1. září.

     Jelikož p. Pešek překročil 70 rok věku, zde jeho zápisky končí. Ku škodě kroniky zůstala tato funkce neobsazena až do roku 1961. Koncem tohoto roku se ujal vedení obecní kroniky Kotva Ladislav, který se pokusí vynechaná léta popsat.

     R. 1951 v měsíci dubnu započalo se s výstavbou elektrické sítě v celé obci. Výstavba trvala do konce měsíce července, kdy se v obci prvně svítilo elektřinou.

      R. 1952 rezignoval na funkci předsedy Jaroslav Bittner, zastoupen Václavem Fuchsem.

      R. 1953 na návrh obecního výboru byl zvolen předsedou Ladislav Kotva, funkci začal vykonávat 1. července tr. V tomto roce v naší republice provedena měnová reforma.

     R. 1956 byl ve znamení agitační a přesvědčovací kampaně pro založení JZD v naší obci, kterou prováděli zástupci okresních stranických a státních orgánů za pomoci místní organizace KSČ. Zemědělci nebyli dosud přesvědčeni a družstvo zatím nezaloženo.

     R. 1957 v měsíci srpnu došlo konečně i v naší obci k založení JZD a tím k úplné socializaci zemědělské výroby. Do družstva vstoupili všichni místní zemědělci. V měsíci září zakoupil MNV televizní přijímač, který byl umístěn v knihovně a pořady mohli sledovat místní občané za malý poplatek na úklid. Byl to první televizor v obci s velkou obrazovkou.

     R. 1959 v důsledku malé výměny zemědělské půdy a tím také malé efektivnosti výroby, rozhodli se členové JZD na likvidaci družstva a své pozemky předali Státnímu statku v Rokycanech.

     R. 1960 v měsíci únoru se konalo plenární zasedání MNV, které schválilo doporučení ONV na sloučení naší obce s obcí Vejvanov s podmínkou, že sloučení bude projednáno s občany na veřejné schůzi. V měsíci březnu konala se pak veřejná schůze v místním hostinci, na které o významu slučování obcí informoval přítomné tajemník ONV Jar. Bláha a předseda MNV. Po rozpravě schválen návrh na sloučení obcí Chomle Vejvanov.

     Rok 1961 byl prvním rokem vzájemné spolupráce a hospodaření sloučených obcí Chomle-Vejvanov. Spojené obce řídil 15 cti členný místní národní výbor ve Vejvanově.

     R. 1962 byl postaven pomník horníkům, kteří se utopili na dole ,,Ferdinand“, na rozhraní obce Chomle-Vejvanov, proti dolu ,,Pokrok“ u státní silnice.

     R. 1968  21. srpna obsadila vojska Varšavské smlouvy celé území naší republiky. Většina lidu je zmatena, psaní a pomluvy proti SSSR se stupňují. V měsíci listopadu odešla z naší republiky část vojska Varšavské smlouvy.

     Další roky byly ve znamení voleb a každoročních oslav a schůzí.

     R. 1973 v měsíci říjnu, zakoupil MNV z vlastních finančních prostředků stroj na mandlování prádla v ceně 10 000. Po úpravách místnosti a elektroinstalace v domě čp. 19 bude sloužit místním občanům. Tím byl splněn další bod volebního programu MNV.

     R. 1974 v měsíci červnu započalo se s čištěním rybníka u Ocásků, který nebyl čištěn více než 50 let. Třebaže na tuto práci byly nasazeny výkonné stroje, mělký spodek rybníka a později dlouho trvající deště, způsobily,že tato akce nebylo v letošním roce skončena.

    R. 1976 dne 27. března se konala v naší obci národní směna na pošest XV. sjezdu KSČ, které se účastnilo 20 občanů. Pracovalo se na úpravě veřejných prostranství, cest, úklidu kolem pomníku padlých. Požárníci pracovali na údržbě zbrojnice a podkrovní místnosti, která bude sloužit jako skladiště. Druhá národní směna se konala 25. září, tentokráte na počest voleb. Tato směna nesla mimořádný úspěch. Na směnu přišlo 25 občanů, kteří odpracovali celkem 247 hodin na úpravě silničních příkopů kolem čp. 22 až 45. Část brigádníků pomáhala při dobývání brambor. Brigádníci tak vyjadřují dobrý poměr ke své obci a celé naši společnosti.

4.května tohoto roku po 16 hodině před hostincem došlo k tragické nehodě, při níž přišla o život 4letá Taťána Šavarová. Jmenovaná vběhla náhle před projíždějící auto, byla sražena a na místě mrtva. Tato smutná událost vzrušila všechny místní občany, všichni cítíme se zdrcenými rodiči. Pohřeb do země se konal 9.května na místním hřbitově, za velké účasti místních i okolních občanů.

     Zde pokračují zápisky p. Josefy Trinerové.

     R. 1977 dne 19. dubna byl při schůzi OV nově zvolen a omladěn Občanský výbor v Chomli. Složení uvedeného výboru je následující: Předseda Josef Řehoř, dále Král Miroslav jako pokladník, Trinerová Josefa, Macáková Libuše, Kotvová Libuše, Kára Václav, Kreslová Jindřiška a Kadeřábková Zdeňka.

     R. 1978 je v obci 110 občanů. Je to rok 30. výročí vítězství pracujícího lidu v roce 1948. Další význam tohoto období je třetí rok pětiletky, v níž si všichni občané kladou náročné cíle. Je to mnoho brigádnických hodin pro zlepšení naší obce.

V tomto roce byla místní lidová knihovna zařazena do soutěže o nejlepší knihovnu v kraji. Činnost zdejší knihovnice s. Macákové si přišli ověřit zástupci okresních i krajských knihoven. Velice ocenili obětavou práci ve prospěch našich občanů a vzorné uspořádání naší knihovny. A tak 9. května 1978 Krajský národní výbor uděluje Čestné uznání knihovně v Chomli za úspěchy v kulturně výchovné činnosti a za uplatňování nových forem knihovnické práce. Okresní knihovna v Rokycanech uděluje diplom knihovně v Chomli za aktivní činnost v roce 30. výročí vítězného února.

Do naší vesničky dojíždí 2krát v týdnu pojízdná prodejna masa a uzenin, občané jsou tak rádi, že nemusí dojíždět do vzdálených míst.

     Nástup roku 1979 provází dosti silný mráz kolem -20 stupňů. Nastává nedostatek uhlí i elektřiny. Na školách jsou provedeny nutné prázdniny. Od 6. února je vyhlášena změna pracovní doby na různých pracovištích, zejména v úřadech a to od osmi hodin.Šetřit energií bylo nutné po celé zimní období až do příchodu jarních dní.

     R. 1982 je vidět, že naše obec stárne. Oživení však u nás nastává v době letní, kdy do našich šesti neobydlených domků přijíždějí rekreanté i děti na prázdniny ke svým babičkám. Mladí lidé se většinou stěhují do města. I počet domácího zvířectva ubývá.

     R. 1983 žije v obci 93 občanů. 2 chlapci vykonávají vojenskou základní službu, někteří dojíždí domů ze vzdálených míst a mladí po uzavření sňatku se nám odstěhují. Tím počet obyvatel v Chomli stále ubývá a proto je nutná spolupráce všech složek. Taneční zábavy u nás prakticky vymizely. Příčinnou je zvýšení platu hudebníkům a za druhé malá návštěvnost a převážná část starších občanů. Následkem mechanizace na všech úsecích mizí nám i krásná zeleň v přírodě, která lidem chybí.

Velkou starost nám přidělává nežádoucí voda v dolní části obce. Je to následek ukončení těžby na dole ,,Pokrok“ a tím také zrušení veškeré práce při čerpání důlních vod.

     Od roku 1986 ubývá opět část obyvatel. Ale můžeme hovořit o úspěchu našich občanů. Žijeme moderněji, vaříme lépe, dokonce se i lépe oblékáme.Mládež si oblíbila tak zvané džiny, kalhoty, které nosí chlapci i děvčata. Ty doby, kdy matka nemohla koupit dětem ani rohlík, jsou pro mladou generaci smutnou pohádkou. Dnešní byty jsou vyhřívány ústředním topením, vybaveny moderním nábytkem.

     Zde končí zápisky p. Trinerové a pokračuje p. Jiří Kotva.

     R.1989 v měsíci červenci oslavil náš požárnický svaz v Chomli 85 let od svého založení. Na závěr schůze byly předávány diplomy a čestná uznání.Večer byla uspořádána taneční zábava.