Města a obce online - Štítná nad Vláří-Popov

Amálie Kutinová (roz. Tauberová) se narodila 22. června 1898 v Rouchovanech^ u Moravského Krumlova jako desáté dítě Jana Taubera a jeho ženy Amálie.

Jan Tauber byl řídícím učitelem v rouchovanské škole. Rodina se v roce 1903 přestěhovala do Štítné nad Vláří^ a tuto vesničku, kde prožívala šťastné dětství, považovala Amálie Kutinová po celý život za své rodiště a pravý domov. Po těžkém onemocnění otce (při hašení požáru ve Štítné ho ranila mrtvice a zůstal nehybný) se rodina přestěhovala do Valašského Meziříčí^, kde dcery studovaly na gymnáziu.

Když otec zemřel (1909), čekal matku tvrdý život vdovy s dětmi. Aby se rodině ulevilo, odešla Amálie Kutinová ze sexty gymnázia do lékárenské praxe do Tábora^(1916), kde přežila první světovou válku jako praktikantka za byt a stravu.

Po válce vystudovala farmacii na Univerzitě Karlově v Praze a nastoupila praxi magistry v lékárně v Praze^ na Pankráci. Tam se seznámila s Ing. Janem Kutinou (1883-1972), za kterého se provdala a pracovala s ním v jeho nakladatelství. Spolupráce s manželem jí otevřela cestu k literární práci. Nakladatelství, které bylo orientováno na edici tělovýchovných materiálů, za druhé světové války stagnovalo. Rodina se proto odstěhovala do Křince u Nymburka^, kde se Amálie stala správkyní lékárny a tím i živitelkou rodiny v letech válečné nejistoty. K původnímu povolání lékárnice se vracela dvakrát; poprvé krátce před druhou světovou válkou jako spolumajitelka lékárny v Karlových Varech, podruhé brzy po válce.

V klimatu padesátých let (hlubokého komunismu) se Kutinová nemohla vrátit ke spisovatelské práci a tak si našla náplň dní ve sběratelské činnosti v regionu Krkonoš. Poslední desetiletí života prožila u své dcery Marie Kubátové ve Vrchlabí^. Ta svou matku následuje jak v povolání magistry farmacie, tak v dráze spisovatelské a sběratelské.

Spisovatelka Amálie Kutinová, autorka knih Gabra a Málinka, zemřela ve Vrchlabí^, ve věku 67 let, dne 30.března 1965. Je pochována na venkovském hřbitově v Horních Štěpanicích^, v kraji krkonošských poudaček a písní, jak si přála.

Publikace A. Kutinové v roce 1948

Amálie Kutinová měla v roce 1948 pozastavenou spisovatelskou činnost. Jak píše její dcera Marie Kubátová, byla to jedna z chvil, kdy viděla maminku nejsmutnější.

Při problémech vydávaní knih gabro-málinského cyklu šla Amálie Kutinová za spisovatelkou Marií Majerovou^ s dotazem, co se změnilo v postoji literární kritiky vůči jménu Amálie Kutinová. Marie Majerová totiž doposud psala pochvalné recenze na knihy Amálie Kutinové v Lidových novinách. Dlouho čekala v předsíni. Po chvíli se dočkala odpovědi, že paní Majerová nemůže přijmout autorku teď ani jindy.

Marie Kubátová vzpomíná: Maminka přijela domů jako z pohřbu. Řekla jsem: „Ale mami, děti přece tvé knížky mají rády dál, máš dopisů plnou bednu.“ Maminka odpověděla: „Já nepláču pro svou Gabru a Málinku. Pláču proto, co se stalo a stane s českou knížkou, se vztahy mezi lidmi, se slovem, které pozbylo platnosti. Lidé se naučí ubližovat si a nebudou to pokládat za zlé.“

A tak se bohužel i stalo. V roce 1969, kdy byl komunismus v naší zemi částečně na ústupu, mohly knihy Amálie Kutinové zase po dlouhé době vyjít. Brzy však následovala opět více než dvacetiletá pauza. Po sametové revoluci vydalo dílo Amále Kutinové nakladatelství Sfinga Ostrava v roce 1991.

---

---

Související odkazy