Města a obce online - Rokycany

Název Rokycany je odvozován od rokytí – nízkých vrb na lukách. V průběhu staletí se v pramenech objevuje množství variant zápisů v různých jazycích, například Rokycan, Rokezan, Rokycano, Rochesanae, Rokyczanum, Rokitzan. Město bylo majetkem pražského biskupství pravděpodobně již od jeho založení v roce 973. 

Rokycany ležely na důležité obchodní a diplomatické cestě nazývané řezenská, vedoucí z Prahy do Bavorska. Rokycany plnily spolu s Horšovským Týnem roli důležitého dopravního uzlu mezi pražským a řezenským biskupstvím, neboť byly od sebe vzdáleny den jízdy koňmo a poskytovaly zázemí při cestách mezi Prahou a Řeznem.  

První doložitelná písemná zmínka o Rokycanech je uvedena v Kosmově Kronice české, popisuje události z roku 1110, kdy poskytl tehdejší pražský biskup Heřman dvorec v Rokycanech pro diplomatické jednání v dlouhotrvajících krvavých sporech o český knížecí stolec po zavraždění knížete Svatopluka mezi Přemyslovci Vratislavem II., Bořivojem II. a Vladislavem I. Na počátku roku 1110 přijel do Rokycan římský král Jindřich V., vystupující v konfliktu v roli arbitra, dále se zde shromáždila přední česká šlechta v očekávání dalšího vývoje událostí. Jindřich V. se právě v Rokycanech jasně postavil na stranu Vladislava I. V této době zde již zřejmě existovala dodnes zachovaná nejvýznamnější církevní stavba města, a to kostel Panny Marie Sněžné. Až do požáru v roce 1784 bylo na kamenném portálu jeho hlavního vchodu vytesáno vyobrazení, připomínající aktéry jednání i jeho výsledek. 

Důležitou událostí bylo zřízení proboštství augustiniánů kanovníků při kostele Panny Marie Sněžné v roce 1363. Zakládající listina probošství je zároveň nejstarší dochovanou pergamenovou listinou určenou pro Rokycany. 

Rokycany byly označovány jako jeden z nejvýznamnějších biskupských a poté arcibiskupských statků. Z rozhodnutí arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka se od roku 1406 řídily právem Starého Města pražského a odvolávat se mohly k arcibiskupskému podkomořímu. 

Pravděpodobně v roce 1397 se v Rokycanech narodil Jan Rokycana, který byl v roce 1435 zvolen pražským arcibiskupem. Jeho zvolení však Řím nikdy nepotvrdil, neboť katolická církev neuznávala ve svém čele nikoho, kdo vyznával podobojím způsobem. Jan Rokycana vystoupil v roce 1433 na církevním koncilu v Basileji a zde se mu podařilo vyjednat tzv. Basilejská kompaktáta – přiznání nároku na přijímání kalicha pro příslušníky českých husitů. Jan Rokycana zemřel 21. února 1471 v Praze a byl pohřben v Týnském chrámu.  

V Rokycanech se v 15. století nacházel hrad, o jehož vzniku, umístění, ale i zániku toho dnes mnoho nevíme. Ve většině badatelských prací je hradní areál situován do prostoru dnešního Malého náměstí. Novodobé archeologické výzkumy přicházejí se zcela novou teorií a umísťují hradní areál do prostoru vedle kostela Panny Marie Sněžné. Existenci rokycanského hradu ještě v osmdesátých letech 15. století potvrzuje zápis v městské kronice, kdy Zdeněk ze Švamberka prodal „dům za hradem“ jistému Martinu Čábovi. 

Za husitských válek a krátce po nich Rokycany často střídaly majitele, až v roce 1498 se Rokycanští sami vyplatili z majetku rodu Švamberků za částku 1 200 kop českých grošů a staly se městem komorním, tedy soukromým královským majetkem. Ferdinand I. v říjnu zastavil městu majetek zrušeného proboštství augustiniánů se všemi dvory a vesnicemi. Díky loajálnímu postoji během stavovského povstání v roce 1547 Rokycany nepostihly sankce Ferdinanda I. a město naopak obdrželo několik privilegií. Ferdinand I. také vydal 14. května 1562 pro Rokycany znakové privilegium. Původní znak, který tvořil černý štítek se zlatým břevnem uprostřed (znak pražského arcibiskupství), nad kterým vyrůstala horní polovina těla biskupa bez rukou v bílém rouše a s infulí na hlavě byl rozšířen o vyobrazení městského opevnění. Tento znak je v nezměněné podobě užíván dodnes. 21. dubna 1584 byly Rokycany povýšeny na královské město, za toto povýšení do třetího stavu Rokycanští byli povinni zaplatit české komoře 7 590 kop grošů. V roce 1599 se uvádí, že v Rokycanech žilo 162 rodin a farář. 

Třicetiletá válka znamenala pro město značný devastující zásah, zejména při švédském vpádu 23.–25. října 1639. V roce 1642 byl v Rokycanech decimován Madlonův pluk, který byl obviněn z podílu na porážce císařských vojsk v bitvě u Breitenfeldu. Díky železářství a dolům na železnou rudu se z válečných škod město rychle vzpamatovalo.  

Další pohromou pro Rokycany pak byly dva velké požáry v letech 1757 a především 1784, kdy bylo zničeno v podstatě celé město včetně radnice a kostela. Je udáváno, že vyhořelo 140 domů v centru, 88 na Pražském předměstí, 32 na Plzeňském předměstí a 103 stodol. Bez střechy nad hlavou zůstalo 1 700 obyvatel. Poté byly Rokycany znovu budovány již jako moderní město s rozvíjejícím se průmyslem. V roce 1848 je zde 332 domů a 3292 obyvatel. V roce 1850 byly Rokycany vybrány za sídlo okresního hejtmanství. Přelom 18. a 19. století je pak spojen s výstavbou měšťanských školních budov, gymnáziem, kasárnami, pivovarem, sokolovnou. Na přelomu 19. a 20. století žilo v Rokycanech již 6 000 obyvatel. Rozvoj Rokycan přerušila 1. světová válka, docházelo i k zastavování výroby v továrnách z důvodu nedostatku pracovních sil kvůli odvodům mužů. Je udáváno, že přímo z Rokycan jich ve válce zahynulo 157. V období první republiky a následujícím v Rokycanech proběhl stavební boom ve stylu moderny a funkcionalismu, došlo k výstavbě administrativních budov, budovy nového nádraží, koupaliště, nových kasáren a městských čtvrtí Rašínov a u Kovohutí. Počet obyvatel stoupl na 9 000.  

Ve druhé světové válce se Rokycany staly významným místem historie. Město bylo osvobozeno Američany, na jeho východním okraji pak probíhala demarkační linie, kde se setkaly Rudá a americká armáda. Dne 9. května 1945 došlo v Rokycanech k zadržení prchajícího říšského ministra pro Protektorát Čechy a Morava Karla Hermanna Franka.  

V 60. až 90. letech byl střed města obestavěn panelovými sídlišti, kvůli kterým byla vybourána původní zástavba městských předměstí.  

Jedním z přelomů, které se do vývoje města výrazně promítly, je rok 1989. Tento rok je v Československu spojován s radikálními změnami na poli společenském i politickém, ale hlavně hospodářském. Přechod systému centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství zasáhl především průmyslovou a zemědělskou výrobu. Město v minulosti nejvíce proslavily firmy Favorit, Marila a Hamiro, které v současnosti existují již pouze ve vzpomínkách občanů.

Rokycany byly historicky průmyslovým městem s orientací především na hutní a kovozpracovatelský průmysl. Po otevření ekonomiky světu se na český trh dostal zahraniční kapitál a nejinak tomu bylo i v Rokycanech. Orientace průmyslu dostala zcela odlišný směr. Původní zaměření na hutní a kovozpracovatelský průmysl se změnilo na výrobu komponentů pro automobilový průmysl. Byla otevřena nová průmyslová zóna u kasáren, kde vznikly výrobní prostory pro firmy Borgers CS, EuWe Eugen Wexler a Bontaz. Další zahraniční firmy našly místo pro své podnikání v prostorách bývalé Marily (Hutchinson) nebo u sjezdu z dálnice (Prowell). Příchod těchto zahraničních firem znamenal pro město vytvoření nových pracovních míst a snížení nezaměstnanosti. 

Dalšími nepříznivě významnými roky pro Rokycany jsou 2002 a 2006, kdy se městem prohnala povodeň. V srpnu 2002 značně poničila koryto Klabavy a voda se rozlila do širokého okolí. Celkové škody v tomto roce byly vyčísleny částkou 33 854 000. V roce 2006 se do města přiřítila blesková povodeň, která, přestože voda stoupla na krátkou dobu, napáchala škody srovnatelné s rokem 2002.