Města a obce online - Rtyně v Podkrkonoší

Zvonice ve Rtyni v Podkrkonoší je nazývána zvonicí rtyňského typu, neboť žádná s podobným tvarem či konstrukcí nebyla v celé České republice ani v Evropě dosud nalezena. Byla postavena v roce 1592, což prokázaly dendrochronologické testy. Skládá se ze tří částí.

První část je nosná konstrukce. Hlavním konstrukčním prvkem je štenýřový hranol (sestava čtyř nejvyšších, nejsilnějších trámů), na hranol navazují okolní trámy, které tvoří osmiúhelník, plášť je dvanáctiboký, pokryt šindelem. Všechny trámy jsou původní ze smrkového dřeva, jsou spojené dřevěnými hřeby, není zde žádný kovový spoj. Stabilitu zachovává, tzv. plovoucí čep, který umožňuje, aby se zvonice mohla za nepříznivého počasí zvolna pohybovat.

Další částí je čtvercové zvonové patro. Zde se nalézá zvonová stolice, která nese tři zvony. 1. zvon byl zavěšen hned po zbudování zvonice, je nazýván „Poledník“ neboť se s ním zvonilo v poledne. 2. zvon je nejmladší, nejzdobenější a největší (váží 448 kg), pro Rtyni v Podkrkonoší je památný, neboť jsou na něm vyryta jména rodů, jejichž potomci ve Rtyni v Podkrkonoší žijí dodnes. Hlas tohoto zvonu můžeme slyšet pouze pro významných příležitostech, proto se mu také říká „Slavnostní“. 3 zvon byl zavěšen jako poslední, je to zvon Jiříka z Poděbrad, je malý, ze rtyňských zvonů nejstarší a nejpamátnější. Dostal jméno „Mračník“, neboť se s ním rozháněly mraky. Dříve byl ve zvonovém patře umístěn 4. zvon zvaný „Umíráček“. Sloužil ke zvonění za zemřelé. V roce 1916 byl zabrán a do zvonice se již nevrátil.

Poslední část zvonice je krov. Je jehlanovitého tvaru, střecha je pokryta šindelem. Na střechu navazuje železná tyč, která slouží jako hromosvod, na tyči je makovice, do které se při rekonstrukcích a opravách vkládají různé dokumenty a mince jako poselství příštím generacím, na makovici navazuje otáčivý kohout.

Stojící socha Rebela, s nakročenou levou nohou vpřed, s právem v pravé ruce, vedle rtyňské rychty připomíná selské bouře v roce 1775. Tuto sochu rychtáře Nývlta, reprezentanta selského povstání hrdě stojícího na hranolovém hrubě opracovaném soklu, zhotovil sochař František David v roce 1975. Socha Nývlta vyjadřuje hrdý odpor a touhu po svobodě. Socha je zapsanou kulturní památkou a jako pomník, dominantou  urbanistického celku, který tvoří obecní hřbitov se zvonicí, budova Rychty a městské muzeum.

FOTOGALERIE ZDE  

Farářská hrobka se nachází na centrálním místě hřbitova, naproti kostelu a byly do ní ukládány ostatky kněží, působících ve Rtyni v Podkrkonoší. V roce 2007 byla zrekonstruována, při rekonstrukci byla nalezena schránka s mincemi, jasně čitelné noviny Národní politika ze dne 25.08.1939 a sklem a obalem opatřená, přesto však vlhkem zničená listina. Z nejasného textu se usoudit, že jde o stručný životopis pana faráře Emila Nováka, při jehož pohřbu 06.09.1939 byl celý nález do hrobky pravděpodobně uložen. Farář Novák se za 1. světové války zasloužil o zachování rtyňských zvonů.

FOTOGALERIE ZDE  

Direktor náchodského panství a strýc gubernátora Antonína Nývlta – David Nývlt – nechal zhotovit toto umělecké sochařské dílo, které pochází z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Krále Davida považoval David Nývlt za svého patrona. Originál před hřbitovní zdí stál již od roku 1738. Socha ale vlivem kyselých dešťů a díky nepříznivému počasí chátrala, a proto byla zhotovena kopie, která dnes stojí dodnes. Originál je vystaven v jaroměřském lapidáriu společně s ostatními sochami M.B.Brauna.

FOTOGALERIE ZDE  

                Kaplička z roku 1679 stojí na kopci nad Rtyní v Podkrkonoší. V 15. století zde stával husitský kostelík, který byl postaven na počest krále Jiříka z Poděbrad. Z tohoto místa se naskýtá obdivuhodný pohled na rtyňsko-svatoňovickou kotlinu, lemovanou Jestřebími horami s mohutnou hradbou Krkonoš v pozadí. Okolo kříže je napsáno: „Jéžíši z výšiny, chraň nás ve Rtyni!“. Autorem kované mříže rychetské kapličky je akademický sochař a medailér, rtyňský rodák Antonín Kulda, jehož díla zdobí např. předsálí Vladislavského sálu Pražského hradu nebo Rudolfinum.

FOTOGALERIE ZDE              

              Památkově chráněná, historicky i architektonicky mimořádně hodnotná zemědělská usedlost, která byla díky pochopení majitelů i pracovníků památkové péče zachráněna a citlivě opravena. Dendrochronologická analýza potvrdila, že obytná část domu s dýmnou jizbou se datuje do roku 1547. Jedná se tedy o jednu z nejstarších autenticky a kompaktně zachovalých pozdně středověkých roubených vesnických staveb v Čechách.

FOTOGALERIE ZDE