Města a obce online - Boskovice

Obyčejná sobota 23. srpna L. P. 2014. Boskovice se líně probouzejí do prvního víkendového dne na sklonku letních prázdnin. Silueta zříceniny středověkého hradu se pomalu noří z mlžného oparu a příjemně teplé sluneční paprsky se opírají do starobylých zdí, jež by mohly za ta staletí vyprávět.

Též provizorní stanové městečko připomínající vojenské ležení dávných bojovníků na tamním nádvoří pomalu ožívá.

„Je na čase vše zkontrolovat, prohlédnout výzbroj a výstroj,“ honí se v hlavách asi sedmdesáti mužů a žen, jež sem zcela zdarma přijeli pobavit místní i turisty. Ovšem nejen to. Chtějí též podpořit dobrou věc. Sběrem barevných PET víček a dobrovolným vstupným na dětský program pomohou malé pětileté Verunce Gožďálové v nelehkém boji s dětskou mozkovou obrnou. Zejména Lukáš Malík a Tomáš Novotný jsou trochu nervózní, jak to dnes všechno dopadne. Tito dva pánové totiž mají takříkajíc vše na svědomí, celou akci organizují. O to pečlivěji musejí dohlédnout na všechny přípravy.

Kolem deváté hodiny se otvírají brány hradu a přicházejí první návštěvníci v napjatém očekávání. Zatím se nic neděje, turisté obdivují obrovské silné zdi – němé svědky minulosti – tyčící se do závratné výšky, studnu se šlapacím kolem a dochované klenuté kamenné místnosti.

Před jedenáctou hodinou naplnili návštěvníci ochozy horního nádvoří a rázem se ocitli v dávném temném středověku někdy kolem jedenáctého až třináctého století. Ukázka první bitvy začíná.

„Boskovický hrad, honosná kamenná stavba ve zdejším panství nešťastně vyhořela. Toman z Boskovic se vydal na válečné tažení, aby získal peníze na jeho opravu,“ uvedl diváky do děje Lukáš Malík a pokračoval: „Mezitím Lukáš zvaný Koza, bratranec Tomanův se rozhodl bojovat zákeřněji. Zaútočil na srdce starého pána, na umírajícím starci lstí vymámil smlouvu zaručující převedení hradu do jeho vlastnictví. Když se Toman z Boskovic vrátil z tažení nic netušil…“

Podle tohoto scénáře se pak odvíjel děj bitvy vojsk obou bratranců. Ve slunečních paprscích se zaleskly čepele mečů, bohatě zdobené štíty, chřestila kroužková zbroj. Výsledkem válečné vřavy bylo množství padlých, zbylí bojovníci svými zbraněmi ukončili utrpení raněných. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí šlo jen o hranou scénu v jejímž úplném závěru sklidili bojovníci bouřlivý potlesk publika.

„Je to divácky líbivé, ale my musíme občas podávat i vrcholné sportovní výkony,“ přiblížil pak jeden z udatných bojovníků. „Míváme na sobě i třicet kilo neohrabané kovové výstroje.“

Stanovým ležením se o volných chvílích ozývaly středověké hudební nástroje, atmosféra téměř dokonale připomínala dávná staletí.

Dojemné a silné bylo setkání s tatínkem malé Verunky Daliborem Gožďálem: „Zdejší sběr víček a prodej propagačních materiálů občanského sdružení Verunka byl nápadem pořadatelů bitev, pánové Malík a Novotný s přáteli nám tímto způsobem pomáhají získat finanční prostředky na léčbu naší Verunky v sanatoriu Klímkovice. Ve sběrně dostaneme sedm korun za kilo víček, což je 460 kusů. Začali jsme s tím na podzim loňského roku. Zatím se nám jich podařilo nashromáždit asi čtyři tuny. Děkujeme všem dobrým lidem za finanční pomoc při nákladné léčbě naší dcerky.“

Ve středověkém duchu se nesl celý den na boskovickém hradě. Jen počasí trochu pozlobilo. Po poledni se počaly kupit zlověstné mraky, trochu krátce zapršelo, ale pak byl naštěstí klid. Proběhly ještě dvě ukázky bitev. Před bránou do hradu a na velkém prostranství před ním. Opět se znesvářené strany střetly v nelítostných soubojích. Celé divadlo bylo připomínkou, že i v dávné minulosti se lidé nesnášeli a nesmyslně zabíjeli.

K celému dni pořadatelé Lukáš Malík a Tomáš Novotný uvedli: „První ročník dobývání boskovického hradu uspořádala skupina Rytíři Země moravské společně se členem občanského sdružení Lucius zvaným Obi-Wan (výše uvedený Tomáš Novotný). Historie obou seskupení sahá do roku 1994. Boskovický hrad jsme vybrali z jeho strategického umístění uprostřed Moravy a díky známosti s místním správcem. Proběhly tři inscenace bitev dle volného scénáře, nikdo předem neznal výsledek. Pro děti jsme uspořádali střelbu z luku, šerm, házení kroužků. Dobovou atmosféru vytvořila středověká hudební skupina Weytora dvěma kolekcemi svých písniček.“

Závěrem oba protagonisté poděkovali účinkujícím. Družině Jakuba von Spernak, SHŠ  Lucius, skupině Voron, Daga, Karlomani, SHŠ Grunwald, skupinám Mor-Bud, Sigurd a družině Lukáše zvaného Koza. Též sponzorům: Správci hradu Jiřímu Mazalovi, firmám Gapa, Koberce Boskovice s.r.o., Baumüller Brno s.r.o., Kulturním zařízením města Boskovice, Mujum.cz, VKV Dřevo s.r.o., pak rozhlasovým stanicím Beat, Čas a Kiss Morava.

Nastal letní večer. Pomalu se stmívalo. Zbývalo rychle dotočit rozhovory pro místní televizi, protože světla rychle ubývalo. Nechtělo se opustit tuto milou společnost mladých nadšenců, jež ve stanovém městečku na nádvoří stráví druhou noc pod hvězdami, ale pokročilá hodina nás k tomu donutila.

Na cestu do údolí vstříc ztemnělému městu nám svítily starobylé stěny zříceniny hradu ozářené posledními načervenalými paprsky zapadajícího Slunce. Mohutné zdi, jež by mohly vyprávět…

FOTOREPORTÁŽ (Monika Šindelková)
FOTOGALERIE Ondřeje Chvátala