Města a obce online - Boskovice

Jedná se o rukopisnou knihu o rozměrech 45,5 x 33 cm, o 537 pergamenových foliích, vazba je pozdější – renesanční, dřevěné desky jsou potaženy bílou kůží se slepotiskem (s datem 1539), je napsána gotickou minuskulou, ve dvou sloupcích, text je psán česky, dvěma písaři. Bible je vyzdobena více než 80 iluminacemi, z nichž 21 je nedokončených, zachovaných jen v podkresbě. Obsahem rukopisu je text bible – Starý a Nový zákon, a poněkud neobvykle zařazený Husův kratší výklad na Desatero.

Nejstarší známý překlad celé bible do češtiny pochází z doby kol. r. 1360, jedná se o tzv. první redakci staročeské bible. Po r. 1410 se objevuje tzv. II. redakce staročeské bible – od prvního překladu došlo k rozkvětu české literatury a s tím souvisícímu rozvoji češtiny – po více než padesáti letech již byly některé zastaralé jazykové jevy a výrazy pociťovány rušivě. V ucelené podobě se II. redakce objevuje právě v Boskovické bibli – oproti I. redakci byl přepracován Starý zákon od Knih královských dále a znovu byl přeložen celý Nový zákon; Žaltář, který je psán jiným písařem, přináší již III. redakci. Překlad vznikl zřejmě v nejbližším Husově okolí, stejně jako spis o českém pravopise (Ortographia bohemica), který zavádí nový diakritický pravopis (namísto dřívějšího spřežkového), jímž je Bible boskovická téměř důsledně napsána. Dalším důvodem, proč se uvažuje o vzniku Boskovické bible v Husově okolí, je zařazení Husova kratšího výkladu na Desatero. Po textové stránce lze vznik Boskovické bible klást mezi léta 1415–1420.

Za nejvýznamnějšího z iluminátorů je považován tzv. Mistr Mandevillova cestopisu (též označován jako Mistr Geronského martyrologia), jenž je autorem titulního listu Genese s medailony Stvoření světa a medailonu s Adorací děcka, a některých dalších miniatur.
První zmíněná, celostránková iluminace svědčí o tom, že její autor byl obeznámen se současnou frankoflámskou tvorbou; zasloužil se o přenesení tohoto typu vyobrazení do českého prostředí. Vyobrazení s Adorací děcka je rozvrženo do více plánů: v popředí P. Maria vzdává úctu narozenému Spasiteli, jehož zahřívá osel a vůl, v pozadí se pasou ovce a k jejich pastýřům přilétá anděl, aby jim zvěstoval toto narození. Námět i sloh tohoto medailonu svědčí o inspiraci díly vzniklými ve francouzském prostředí kolem roku 1420.
Dalším významným iluminátorem je tzv. Mistr Krumlovského sborníku, který na některých iluminacích pracoval společně s Mistrem Mandevillova cestopisu, popř. ještě s třetím malířem. Tak tomu bylo v případě výzdoby folia 21r, kde je velký medailon se dvěma náměty: nasycení Židů na poušti manou a Mojžíš svou holí otvírá pramen vody ve skále. Někteří badatelé v tomto vyobrazení spatřují odkaz na husitství, skutečností je, že husité se ve sporech o přijímání podobojí odvolávali mj. na tento starozákonní příběh jako přeobraz dvou částí svátosti přijímání – chleba a vína jako těla a krve. V rozvilinové výzdobě uvedené stránky jsou mimo zvířat a květin vyobrazeny i dva erby – vartenberský a ronovský (jeden půlený štít zlato-černý, druhý zlatý štít s černými ostrvemi).

Čtvrtý malíř, který měl blízko k okruhu iluminátora Bible chudých z kláštera v Metten (1414 - 1417), je autorem miniatur v závěrečné části rukopisu, podstatná část z nich je ovšem nedokončená. Nejzajímavější z jeho miniatur je Poslední večeře Páně (fol. 467) s námětem Mytí nohou, jako výrazem pokory (husité jej využívali v obrazových antitezích jako protiklad pýchy papeže).
Z výtvarné stránky rukopisu lze soudit, že bible vznikla v prostředí nakloněném husitství, časově pak – na základě srovnání se slohově příbuznými díly – je její vznik pravděpodobný někdy po roce 1420.

Nejpravděpodobnějším objednavatelem Boskovické bible je Čeněk z Vartenberka. Pocházel ze starobylého českého šlechtického rodu. V letech 1414-1420 byl nejvyšším purkrabím, což byl jeden z nejvyšších úřadů v Českém království. Sympatizoval s husitským hnutím, i když několikrát změnil tábor husitský za katolický a naopak Jistě měl finanční možnosti, aby si mohl nákladný rukopis objednat. Zemřel v roce 1425, a pravděpodobně s jeho smrtí byly ukončeny práce na malířské výzdobě bible.
I když se jeho role jako objednavatele bible jeví jako vysoce pravděpodobná, je jen hypotetická.
K r. 1565, byl vlastníkem bible Václav Černohorský z Boskovic, který ji daroval svému úředníkovi Hendrychu Reychenbochovi. Později bibli nějaký čas vlastnila hraběnka Alžběta z Tovaru, která ji někdy koncem 16. století věnovala brněnským jezuitům; po zrušení jezuitského řádu r. 1773 se bible dostala do olomoucké lycejní knihovny, dnes Vědecké knihovny v Olomouci, kde je uložena dodnes.