Města a obce online - Boskovice

Frasnes-lez-Anvaing je zemědělská obec s asi 11 000 obyvateli ležící 80 km od Bruselu blízko francouzských hranic (40 km od Lille) v regionu Walloon Region, v provincii Hainaut. Hovoří se zde vlámsky a francouzsky.

 

Aktuální starostkou je Carine De Saint-Martin.

Předchozí starosta  Jean-Luc Crucke se stal v roce 2017 ministrem belgického parlamentu.

 

Přes Frasnes-lez-Anvaing vede dálnice A8, která spojuje Lillle s Bruselem a státní silnice 580, která spojuje Gand a Valenciennes.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Frasnes je součástí přírodního parku Le Pare Naturel du Pays des Collines, který sdružuje 4 komunity oblasti Hainaut Occidental.

Krajina regionu je zvlněná mírnými kopci, které dosahují výšek kolem 200 m nad mořem.

Frasnes má družbu s francouzskou obcí v oblasti Tours (Monts-en-Touraine).

Z Boskovic do Frasnes ujedete autem cca 1 300 km, letadlem z Prahy uletíte 700 km.

Internetová adresa: www.frasnes-lez-anvaing.be

HISTORIE VZÁJEMNÝCH NÁVŠTĚV
Návštěva z Belgie
Od úterý 4. dubna 2006 do neděle byli v Boskovicích na návštěvě zástupci belgického města Frasnes-lez-Anvaing.

Návštěva partnerů v Belgii
Ve dnech 12. – 15. 10. 2007 navštívili belgické město Frasnes-lez Anvaing starosta města Boskovice Ing. Jaroslav Dohnálek, ředitel KZMB PaedDr. Oldřich Kovář a koordinátor zahraničních partnerských vztahů Ing. Jaroslav Parma.

S městem Frasnes navázaly Boskovice partnerské vztahy v roce 2006, kdy členové družebního výboru navštívili v dubnu Boskovice. Poté probíhala jednání ohledně upřesnění Dohody o spolupráci, kterou schválily obě strany svými zastupitelskými orgány. Belgickým partnerem byla před podpisem dohody pozvána do Frasnes delegace, která by se seznámila s prostředím města a jeho okolí, se kterým chce uzavřít dohodu.

Delegaci, která Frasnes navštívila ve dnech 12. - 15. 10. 2007, vedl starosta Města Boskovice Ing. Jaroslav Dohnálek, dalšími členy byli PaedDr. Oldřich Kovář, ředitel KZMB a Ing. Jaroslav Parma, referent pro styk s veřejností a koordinátor zahraniční partnerské spolupráce.

Nejdůležitější oficiální jednání proběhlo v sobotu dopoledne na radnici města za účasti starosty města Jean-Luc Cruckeho a dalších zástupců města. Byli jsme rádi, že našim vystoupením jsme dokázali prolomit počáteční nedůvěru pana starosty a závěr jednání se již nesl ve velice přátelské atmosféře s konstruktivními návrhy konkrétních forem spolupráce.

Starostové obou měst byli po skončení jednání s jeho výsledky spokojeni. Vlevo Jaroslav Dohnálek (Boskovice), vpravo Jean-Luc Crucke (Frasnes-lez-Anvaing)

Pokusíme se vám belgické partnerské město přiblížit několika postřehy z první návštěvy:

Město Frasnes je od Boskovic vzdáleno asi 1 300 km pozemními cestami a 700 km letecky z Prahy. Protože se při služebních cestách volí nejekonomičtější způsob dopravy, rozhodli jsme se pro let z Prahy do Bruselu. Při zakoupení letenek již v červenci stály tři zpáteční letenky asi o pět tisíc méně, než by byly náklady pouze na benzin při použití služebního vozu (bez dálničních poplatků atd.). Do Prahy na letiště nás z Brna odvezl žlutý autobus, z bruselského letiště do Frasnes potom automobily naši hostitelé. Letěli jsme asi pět měsíců starým Boeingem 737-700, který má kapacitu 149 osob, cestovní rychlost 850 km/h a dolet 6 110 km. Čistý čas letu byl 1 hodina a 10 minut.

Je Frasnes-lez-Anvaing město?

Pokud to budeme brát na naše poměry, tak ne. Správní celek Frasnes-lez Anvaing, kde žije asi 11 000 obyvatel, je seskupení třinácti malých obcí. Představte si to asi tak, jakoby v našich podmínkách Vratíkov, Okrouhlá, Benešov, Suchý, Valchov a Velenov tvořili město – správní celek. Centrem je Frasnes-lez-Buissenal, zde je radnice a žije zde asi 2 500 obyvatel. Všechny obce jsou propojeny hustou sítí komunikací různé úrovně.

Správní celek Frasnes-lez Anvaing tvoří seskupení třinácti malých obcí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dominantou Frasnes je cukrovar, který zaměstnával až dva tisíce lidí. Před třemi roky však byl uzavřen a zbyl po něm jen prázdný areál. A také symbol města – kostka cukru. Ta také zdobí kruhový objezd při příjezdu do Frasnes. Místní umělec ji ještě ozdobil kovovými mravenci a místní jsou na toto umělecké dílo právem hrdi. Mravenci jsou tak oblíbeni, že se dokonce jeden z kostky ztratil.

Kostka cukru s mravenci je atrakcí na příjezdu do Frasnes-lez-Buissenal

Po uzavření cukrovaru se lidé uplatnili v zemědělství a to je také pro místní hlavní zdroj obživy. Oblast Frasnes je v Belgii považována za zemědělskou oblast s vyšší životní úrovní. Starosta na oficiálním jednání sám uvedl, že jsou v Belgii raritou, kdy na jedenáct tisíc obyvatel připadá jedenáct tisíc hektarů půdy, tedy jeden hektar na každého obyvatele.

My jsme měli možnost navštívit firmu Ménart. Byla založena v roce 1961, má 35 zaměstnanců a zabývá se výrobou strojů pro zpracování bioodpadů, tvorbu kompostovacích zařízení a biologickým čištěním znečištěných půd. A to nejen v Belgii, ale ve čtyřech světadílech – Evropa (Anglie, Francie, Irsko), Afrika (Tunis, Maroko), Severní Amerika (Kanada), Asie (Pákistán, Vietnam). Zajímavostí bylo i to, že firma mám dvě pobočky, jednu ve Frasnes a druhou, vzdálenou asi 40 km, ve Francii.

 

 

Již předem jsem byl v mailech paní Delmée upozorňován, že jsou pro nás připravena po celou dobu pobytu typická belgická jídla a pití. Měl jsem trochu obavy, ale nakonec se ukázalo, že jsme byli schopni přijmout všechna nabídnutá jídla. Jak dalece typická belgická posuďte sami: špenátová polévka (jediná za celou dobu pobytu), pečený králík s brambory, steak ze speciálně pro tento účel šlechtěných krav, artyčok zabalený v šunce a zapečený v sýrovém těstíčku s bramborovou kaší, na předkrm různé druhy paštik nebo krevetí koktejl v rajčeti.

Zajímavosti

Je samozřejmé, že naši hostitelé nám připravili kromě oficiálního jednání i doprovodný program. Navštívili jsme soukromý zámek v Anvaing. V Belgii jsou hrady a zámky v soukromém vlastnictví a pokud je chcete navštívit, musíte si to předem dohodnout v cestovní agentuře. Je potom pouze na majitelích, kudy vás v zámku provedou. My jsme měli štěstí a prošli jsme celé přízemí, kde bylo poznat, že zámek opravdu slouží k normálnímu pobytu majitelce s se synovou rodinou. Při této návštěvě byli poprvé překvapeni naši hostitelé, když nám syn majitelky nabídl malé pohoštění na závěr prohlídky. To se údajně moc často nestává. Podruhé jsme byli překvapeni my – v jídelně, kde se občerstvení podávalo, byla 28. 5. 1940 podepsána belgickými generály kapitulace fašistickému Německu.

Navštívili jsme zajímavý ekologický projekt „Natur Reserve“. Po bývalém cukrovaru zůstalo na dvaceti hektarech dvacet vodních nádrží, které sloužily jako rezervoár vody pro praní cukrové řepy. Město toto území odkoupilo, oplotilo a od Evropské unie získává peníze na to, že zde nebude nic podnikat a nechá vše na přírodě. Ze škol sem přijíždějí studenti na různá pozorování a pouze jediný bazén byl upraven – břehy zpevněny kameny a vyhudovány dvě pozorovatelny. Přírodní zdroje jsou hnízdištěm mnoha vzácných ptáků a nachází se zde i vzácné druhy flory.

Obědvali jsme v rodinném pivovaru přímo v centru Frasnes, kde vaří Biere de Passion – Pivo vášně. Prohlídka pivovaru se ale bohužel nekonala.

V pondělí jsme obědvali v soukromém Penzionu pro seniory, a i když jsme zde strávil celkem dvě hodiny, prohlídka se opět nekonala.

Na závěr jsem si nechal pro mě nejzajímavější exkursi. Navštívili jsme oslí farmu, která přece jen není jen tak k vidění. I ti osli na farmě se mi zdáli nějací větší, než jaké jsem doposud viděl. Dozvěděli jsme se, že oslice se musí dojit každé tři hodiny. Ze získaného mléka se potom vyrábějí velice žádané kosmetické přípravky, ale i potravinářské. Zkoušejí zde i různé druhy křížení. Během našeho pobytu bylo vidět, že i pro místní je to velká turistická atrakce, zejména pak pro rodiny s dětmi.

Lidé

Pobyt ve Frasnes byl zahájen oficiální večeří s členy družebního výboru a členy rady města. Již první setkání, stejně jako všechna ostatní, probíhalo ve velice srdečné a přátelské atmosféře. O všechna setkání s námi byl mezi členy družebního výboru i zástupci města velký zájem a bylo poznat, že ne povinný. Jednotliví členové nás sami zvali k sobě domů a mimo plán jsme si tak mohli prohlédnout, jak sami žijí, pobavit se s nimi o jejich každodenních starostech. Hodně je také zajímala situace u nás. Z České republiky nejvíce znali Prahu a Karlovy Vary. Ocenili jsme, že se vždy našel alespoň někdo, kdo dokázal komunikovat v angličtině. Asi nejsympatičtější byla situace, kdy nás naši hostitelé pozvali do restaurace v Anvaing. Z našeho hlediska to byla typická vesnická hospoda. Mimo plán jsme zde ale narazili na novináře, který se účastnil našeho oficiálního jednání s panem starostou a již tehdy jsme zjistili, že jedním ze čtyř světových jazyků, které se naučil jako samouk, je i ruština. Možná jsme byli první, s kým mohl své znalosti konfrontovat a využít. To samozřejmě pokračovalo i ve zmíněné hospůdce. Také jsme zde narazili na emigranta – inženýra ze Srbska, a ten samozřejmě svou mateřštinu také nezapomněl. Nám zase byla mnohem bližší, než francouzština. A tak v malé belgické vísce vznikl improvizovaný Babylon, kde zněla francouzština, čeština, srbština, ruština, angličtina a všichni si náramně rozuměli. Vše vyvrcholilo tím, že jsme se společně před restaurací vyfotili a musel jsem slíbit, že nejpozději v úterý po našem návratu bude foto na našich městských internetových stránkách.

Ještě si neodpustím jeden postřeh. Pokud jste viděli film Postřižiny, jistě si vzpomenete, že členové správní rady pivovaru byli vážení občané. Ve svých civilních povoláních to však byl hasič, kominík, doktor apod. To se mi vybavilo i zde v Belgii. Na oficiálních setkáních nám byli představováni členové družebního výbor a městské rady – vážení občané. Během pobytu jsme zjišťovali, že v civilních povoláních je to např. farmář, kuchař, učitel.

Ubytování

Již jsem psal o tom, že hlavní obživou v oblasti Frasnes je zemědělství. Možná hned na druhém místě je turistický ruch. Viděl jsme totiž nespočet hospodářských stavení zrekonstruovaných na pensiony nebo apartmány k bydlení. U nás to nazýváme agroturistikou. My jsme byli ubytováni v jednom takovém zařízení člena městské rady Pierra Bourdeaudhuye. Ten měl svůj statek přímo přes silnici, hospodaří na něm se svou rodinou a kromě polností má i 140 krav.

Spolupráce

Přiznám se, že jsem do tohoto belgického městečka odjížděl trochu se skepsí. Vzdálenost a komunikace se zdály být velkou brzdou partnerské spolupráce. Po osobní návštěvě se však domnívám, že při výběru vhodného druhu spolupráce a cílových skupin je možné rozvíjet vztahy i se vzdálenější zemí a francouzština jako dorozumívací jazyk může být výhodou pro ty, co se ho v Boskovicích učí a nemají v okolních zemích tolik možností k procvičení.

Na oficiálním jednání se zástupci města bylo dohodnuto, že oficiální delegace z Frasnes navštíví Boskovice v červnu 2008 a v září by se do Frasnes měli vydat první zástupci Boskovic z oblasti kultury a možná i sportu. Vše bude samozřejmě záležet, zda bude podepsána oficiální dohoda o spolupráci.

Perlička na závěr

O tom, že Internet není všemocný, jsme se přesvědčili při oficiální večeři se starostou města. Vyvrcholením bylo předání nádherného dortu starostovi Boskovic. V jedné polovině dortu byl znak města Frasnes-lez-Anvaing a ve druhé – znak boskovických dobrovolných hasičů doplněný textem SDH Mazurie Boskovice. Když jsem potom sekretářku družebního výboru na toto faux paix upozornil, zjistila, že pověřený člen výboru prostě tento znak našel na Internetu jako znak Boskovic. Všichni jsme to však přijali s humorem a společně se tomu zasmáli.

Darovaný dort se znakem boskovických hasičů