Města a obce online - Kolín

VĚŘÍM V SÍLU KOMUNIKACE

Přesně tato slova na vás vyskočí, pokud si na internetu vyhledáte jeho webové stránky. Kolíňák ONDŘEJ CIKÁN (33) se živí jako moderátor, dvanáct let pracuje v rádiu Fajn. Vloni povýšil na pozici programového ředitele. Od července řídí také Rock Radio. Krom toho poskytuje i školení v mluvení na veřejnosti. Věří, že díky lepší komunikaci mohou lidé růst. Ondrovou devizou je zkrátka jeho hlas.

Kdy ve vás uzrála touha být moderátorem?

Jako dítě jsem chtěl být archeolog a policajt, rozhodně mi na mysl nic jako moderátor nepřišlo. Poprvé se ta myšlenka objevila, až když jsem šel na konkurz do mladoboleslavského radia Kiss Delta. Tam jsem si sedl za mixážní pult, osahal si ta tlačítka a zkusil poprvé mluvit na mikrofon.  V tu chvíli jsem si uvědomil, sakra, tohle mě baví, to bych chtěl dělat.

Rádio Kiss Delta jste si vybral cíleně?

Ne, to byla vyloženě náhoda. Na Facebooku jsem zaznamenal, že hledají někoho do rádia, tak jsem to šel zkusit a vůbec jsem netušil, co to bude obnášet, natož že by to mohlo vyjít. Přišel jsem vlastně úplně z ulice a měl nulové znalosti. Když si mě mezi ostatními vybrali, byl to pro mě velký úspěch. Tehdy mi bylo asi dvacet let. Od té doby jsem z rádia neodešel. Je to vášeň.

Co jste vystudoval?

Chodil jsem v Kolíně na gympl. Pak jsem zkusil ekonomku, ale zhruba po roce jsem zjistil, že to je absolutní fail. V té době jsem měl už po castingu v  mladoboleslavském radiu, takže mé další nasměrování bylo jasné. Nakonec jsem vystudoval obor mediální a komunikační studia na Pedagogické fakultě v Hradci Králové.

Co musí umět moderátor?

Měl by umět mluvit (smích). Měl by být nějakým způsobem zajímavá osobnost, mít schopnost ji v sobě promítnout a měl by mít chuť se zlepšovat a pracovat na sobě. Protože největší nepřítel je – a to platí asi všude – když člověk nemá pokoru k práci.

Jak probíhá moderátorův standardní pracovní den?

Standard je takový, že moderátor přijde hodinu před vysíláním do práce, připraví si vysílání, odvysílá, odchází. Ale měl by umět neustále sbírat podněty okolo sebe.

Jakým tématům se při moderování věnujete?

Já teď už jsem v pozici, že v rámci rádia nemám svou vlastní show, spíš se snažím moderátory podporovat a – možná to zní velkolepě – trochu vychovávat. Ale prošel jsem si každým vysíláním. Začínal jsem ráno na víkendech, jako většina moderátorů, to je takový čas, který se nechce nikomu dělat. Ale současně je to čas, kdy se každý může předvést, zda ho to baví, či ne. Já jsem si postupně prošel každým časem, každou show.

Jak probíhají přípravy na vysílání?

U nás si přípravu dělají moderátoři sami. Ve světě je situace jiná, třeba ranní show v Británii je o jedné hvězdě a šesti dalších lidech, kteří pořad pomáhají připravovat. V Čechách je to skromnější, ale já z pozice programového ředitele moderátorům dost pomáhám.

Písničky si vybírají moderátoři také sami?

Tak to je nejčastější otázka, kterou moderátor dostává. Teď asi hodně lidí zklamu, ale na to je pozice hudebního dramaturga. To je těžká matematika, výpočty, výzkumy, co lidé chtějí slyšet.

A vy jste programový ředitel…

Ano. Jsou to čtyři roky, kdy jsem dostal na Fajn Radiu nabídku dělat programového ředitele a kývl na ni. Z pozice moderátora jsem se dostal na druhou stranu a pomáhám moderátory vychovávat, tvořit, formovat, starat se o tým lidí a hlavně o program. Jsem zodpovědný za to, co rádio hraje, co z něj leze ven. Je to něco, co mě enormně moc baví. Samozřejmě jsem trochu převálcovaný papírováním a administrativou, ale pořád je tam prostor pro kreativitu. Pořád se dokážeme společně s týmem lidí někam zavřít a vymyslet něco, co chceme realizovat, čím chceme lidi překvapit.

Co například?

Třeba v nejbližší době se Vašek Matějovský, naše ranní hvězda, zavře do obytňáku. Bude z něj vysílat a cestovat po republice, hledat co největší množství zážitků. To zatím nikdo v českém éteru nezkoušel. I sami posluchači budou vymýšlet, co zažít a kde.

Kde sídlí Fajn Radio?

Patříme do mediální skupiny Media Bohemia, která má české vlastníky, což je super, a sídlíme na Praze 2. Do práce jezdím vlakem, je to můj druhý office. Někdy tam udělám víc práce než v kanceláři.

Media Bohemia zahrnuje i Rock Radio, kde jste nedávno přijal stejnou funkci. Není toho na vás moc?

Mám rád výzvy, tak jsem kývl i na tuto nabídku. A zatím nelituju.

Jaký je mezi oběma stanicemi rozdíl?

Brutální. Každé rádio je nějak jinak zaměřené. Nejen obsahovou stránkou, ale i tím, jak je poskládaný playlist, jak moderátoři mluví a na koho mluví. Každé rádio má svou cílovou skupinu. Fajn Radio je vyloženě pro mladé, 18–28 let je naše core skupina, Rock Radio je primárně pro chlapy 35 až 50. Z toho je patrné, že moderátor musí fungovat úplně jinak. To byla i jedna z věcí, proč jsem to chtěl dělat, umět se přepnout a dělat obojí tak, aby to dávalo smysl. Výhoda je, že obě rádia sídlí v jedné budově.

Kolik máte pod sebou lidí?

Celkem přes dvacet, z toho v každém rádiu zhruba polovinu.

A jaký máte dosah?

Co se týče Fajn Radia, máme pokrytí na 45 % v ČR, Rock Radio je na tom o trochu lépe. Ale v dnešní době hezky funguje přesun do online prostředí. Třeba Fajn si pustí přes aplikace sedm set tisíc lidí, a Rock Radio dokonce přes milion. Doba jde hodně dopředu. Spousta lidí konzumuje rádia přes aplikace a internetový stream.

Jaké stanice posloucháte vy sám?

Tak ty naše jsou základ, není den, kdy bych je neposlouchal, baví mě. Jinak hodně konzumuju britská rádia – Capital FM, BBC1, případně americké Z100 New York. Poslouchám toho hodně, protože mám pocit, že všude se dá nalézt inspirace.

Jak jste se naučil angličtinu?

Bohužel jsem v mládí neodjel nikam, kde bych se ji naučil přirozeně, to je jedna z věcí, kterých lituju. Co mi ale hodně pomohlo, to byl právě poslech cizích stanic. Pokud bych mohl drze někomu něco doporučit – tak číst nebo poslouchat v angličtině je správná cesta.

Kromě práce, o které jste mluvil, také moderujete komerční akce. Je to hodně jiné?

Obecně je živá interakce s publikem náročnější, musím být schopen reagovat na cokoliv. Vylézt na pódium je adrenalin, ale zase k vám pak přichází ta energie z lidí. To je nepřenositelné a je to skvělý pocit, ať jde o velké akce, jako třeba Hornopočernické čarodějnice, kde bývá kolem dvou tisíc lidí, nebo ty komornější. Výzva pro mne byla i moderovat v angličtině, na to jsem pyšný, že jsem to zvládl.

Máte nějaké oblíbené?

Moc rád moderuju kolínské akce. Ty určitě nikdy nedělám kvůli penězům, ale kvůli tomu, že jsem Kolíňák. Je to pro mě fajn, pro člověka, který tu třicet tři let žije, se na něčem podílet. Nesmírně mě baví dělat v Kolíně plesy a moje srdeční záležitost je akce Běhej Borky, která je zase úplně jiná.

V čem?

Je extrémně emotivní. Je tam osobní příběh, který musím zvládnout odvyprávět. Sám už mám dvě malé děti a jsou tam momenty, které i mě, dvoumetrového chlapa, dokážou rozhodit. Je to těžký, ale zároveň hezký – dokážeme někomu pomoct. Letos jsem Borky moderoval už počtvrté. Dává mi to smysl a tým, který to dělá, je hrozně fajn.

Když se při moderování necháte unést situací, je to podle vás profesionální?  

Myslím, že dokážu profesionalitu zachovat. I když, co je vlastně profesionalita? Třeba moderátorka Jana Peroutková se ve zprávách v televizi během relace rozbrečela, ale pořád to bylo reálné a za mě stále profesionální. Tak doufám, že to případně i mně lidé odpustí.

Učíte také komunikaci. O co při tom konkrétně jde?

Mám pocit, že za posledních dvanáct let, co moderuju, jsem získal nějaké know-how, které se dá předat dál. Hodně lidí má strach mluvit na veřejnosti, před kolegy v práci a podobně. Pokud máme nějakou myšlenku, která je revoluční a chytrá, ještě vůbec nic neznamená, pokud ji neumíme předat a – v uvozovkách – dobře prodat. Takže já pomáhám lidem tohle v sobě odbourávat. Aby jejich dobré myšlenky a nápady padaly na úrodnou půdu.

Jaké jsou nejčastější neduhy komunikace?

Slovní vycpávky. Jakoby, viďte, vlastně, čili, prostě, upřímně řečeno, jaksi, abych tak řekl… Další věcí je přílišná složitost komunikace. Často lidi utápíme ve velkém množství informací. A třetí věc je, že přemýšlíme v obrazech, což je hrozně zajímavé. Stačí zavřít oči a něco si představit. To je něco, co nám může pomoct. Vyvolat v hlavě obraz, který přináší emoci, a emoce, ty prodávají.

Děláte také podcasty?

Dělal jsem. Podcast s názvem O kousek lepší. Náš den má ale jen dvacet čtyři hodin a tohle muselo jít bohužel na druhou kolej. Ale najdu si stále čas jiné podcasty poslouchat. Podcast je audiostopa, kterou mohu poslouchat kdekoliv. Je to mluvené slovo bez jakékoliv muziky, na rozdíl od rádia. Jejich výhoda je, že mohou jít víc do hloubky. A s chytrým telefonem se mohou podcasty konzumovat kdekoliv, na cestě do práce, v tramvaji, před spaním.

Šaty dělají člověka. Ve vaší profesi dvojnásob. Jaký je váš domácí fond?

Čím je člověk starší, tím méně mu záleží, co si o něm jiní lidi říkají. Takže už oblečení tolik neřeším. Ale samozřejmě, když moderuju nějakou akci, tak se ptám, jaký je tam dress code. Když mi řeknou, je to v pohodě, vem si džíny a triko, tak je to pro mne vždycky výhra.

Na kolínských maturitních plesech často moderují televizní hvězdy. Co si o tom myslíte?

Leckdy, když si studenti objednají televizní hvězdu, tak od toho očekávají víc, než ten člověk potom doručí. Je potřeba si uvědomit, že ples je především o těch studentech. Ne aby tam přijel někdo s pocitem, že je to o něm. Teď se možná dopouštím strategické chyby, ale nedává mi smysl utrácet velké peníze za moderátora. Tak snad teď, tím co říkám, definitivně nepřijdu v Kolíně o práci…

Vraťme se ještě k rádiu. K čemu býváte u kolegů kritický?

Přeřeky neřeším. Soustředím se na obsah, to je pro mě klíčové. Jak moderátor daný příběh lidem odvypráví, zda ho umí dobře doručit. Vnímám, zda to neodflákl, jak upoutá moji pozornost, jak mluví o písničce, která dohrála. Primárně se vždy ptám: „Dává tohle smysl?“ Určitě ale nikdy neposlouchám stylem, že bych čekal, jakou kdo udělá chybu.

Co by mělo lidem dát dobré rádio?

U cílovky Fajn Radia očekávám kvalitní muziku, že mě přepne do lepší nálady, že mi moderátor rozumí, mluví o věcech mně blízkých, mám pocit, že někam patřím. Jedna z věcí, o které se snažíme, je, aby se posluchači cítili dobře. Nemluvíme o tom, že všechno je sluníčkový, protože tak to není, ale jsme schopní mluvit o tom, co mladé lidi trápí, a vysvětlovat jim, že je to normální a neděje se to jen jim. A naopak, když si pustím Radiožurnál, tak očekávám kvalitní servisní informace a zpravodajství.

Žijete stále v Kolíně. Neplánujete nějakou změnu?

Do Prahy s rodinou nepůjdeme, ale chystáme se stěhovat na Hradišťko, kde stavíme dům. Byt 2+kk s dvěma dětmi a psem už je pro nás malý. Ale věřím, že napořád zůstanu Kolíňák. Kolín mám hrozně rád.

Hana Morová