Města a obce online - Chýnice

Chýnice

Obec Chýnice najdete 4 km jihozápadně od hlavního města Prahy na křižovatce silnic čís. 101 z Rudné do Radotína a č.626/3 z Prahy  na Karlštejn. Obec se rozkládá kolem Chýnického potoka při jeho ústí do potoka Radotínského.

Historie obce.

„ Chejnice, též staré místo jak se domníváme, neb již z věku 11. aneb 12. pocházející „ citát z pamětní knihy farní v Ořechu. Na křižovatce historických cest, podél vodních zdrojů. zde vznikala první stavení, to potvrzuje i rozmístění a číslování prvních usedlostí. Takovými zdroji byly tři „neplodné rybníky“, tak psáno při vyměřování katastru v roce 1654. Horní rybník se nacházel na dnešní návsi „Na Louži“ napájený byl dešťovou vodou přiváděnou úvozy dnešních ulic K Prameni a Karlštejnské. Rybník byl po 1. světové válce zasypán, na jeho místě nyní stojí pomník chýnických občanů padlých v obou světových válkách. Dolní rybník u brodu na Chýnickém potoce v místech dnešní autobusové zastávky Pod radnicí, zvaný  Brodítka zanikl při rozšiřování silnice v obci v 50tých letech min. stol. Třetí rybník v blízkosti dolního rybníka na pozemku dnešního č.p. 68.( zde stávalo dříve stavení č.p. 24, které bylo po r. 1948 zbořeno a sutí z něho byl rybník částečně zasypán). Ještě je třeba zde zmínit rybník na Chýnickém potoce nade vsí, byl pravděpodobně plodný (chovný), plnil i funkci ochrany proti záplavám ve vesnici. Rybník postupně zarostl a spolu s naplaveninami se změnil v mokřad. V roce 1960 byla v jeho spodní části u hráze v nánosu mokřadu vybudována požární nádrž a v roce 1999 byl celý mokřad zavezen zeminou.

První známá písemná zmínka o Chýnicích - (Chanitz ) pochází z r. 1339. V roce 1362  byla ves Chejnice v majetku koleje Všech Svatých na Pražském Hradě. V roce 1436 císař Zikmund zapsal ves Chejnice Vaňkovi Zelenému Z Rakových. Kolem roku 1478 vlastnil poplužný dvůr v Chejnicích ( psáno  Chánicích ) Zikmund z Křivic a Bezdružic a jeho dědicové. V roce 1497 koupil od dědiců poplužný dvůr v Chánicích Jeroným ze Skuhrova místokomorník krále Vladislava II. Od poloviny 16. století ( 1562) byla ves Chejnice opět v majetku koleje Všech Svatých na Pražském Hradě, kromě dvou chalup na pozemcích u Chýnického potoka č.p. 23  (nyní 68), 24  a mlýna V Dubovém na Radotínském potoce ( Dubečský mlýn č.p.30), které byly v majetku kapituly kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. V roce 1619 zabrali odbojní stavové mimo jiné i Chejnice a rok na to je prodali Janu st.Ledčanskému z Popic a na Třebotově. Po bitvě na Bílé Hoře r. 1621 byla ves vrácena původním majitelům. Chejnice  spolu se Zbuzany a Chotčí tvořily děkanský statek se sídlem na Chotči. Majetek kapituly sv.Petra a Pavla spravoval dominikální dvůr v Kosoři.  

Na Radotínském potoce v těsné blízkosti vesnice byly vybudovány hned čtyři mlýny. První – Dolní mlýn čís.pop.1 Tachlovice, patřil k tachlovickému statku Jana  Žďárského ze Žďáru. Druhý mlýn vážící se k dávné historii Chejnic, zvaný Hladkovský,  podle prvního majitele, kterému byl mlýn vrchností odprodán, je nyní  zbořeništěm. Mlýn patřil k manství Dobříčskému pod správou Karlštejnského purkrabství, zjevně proto, že kolem mlýna vedla tzv. Karlova cesta z Pražského Hradu na Karlštejn a bylo třeba udržovat brod přes Radotínský potok neustále sjízdný. K tomu se váže i pověst, že jednou, kdy byl potok rozvodněn král Karel IV.ve mlýně nocoval. Třetí  mlýn Mlejnec - ( Malý mlýn č.p.29) patřil koleji Všech Svatých. Čtvrtý již zmiňovaný Dubečský mlýn patřil Vyšehradské kapitule.  Od těchto skutečností je i odvozený znak obce, v horní třetině zlatá Karlova koruna v červeném poli, pod ní stříbrná linka značí královskou cestu a ve spodní části mlýnské kolo na modrém poli připomíná chýnické mlýny.

Souvislý děj událostí v Chejnicích  lze zaznamenat až po třicetileté válce uzavřením Vestfálského míru 1648 a odchodu švédských vojsk z Čech a Moravy 1650, kdy se poměry uklidnily.V roce 1651 byla zavedena evidence majetků a obyvatelstva v Čechách. Přes silnou vlnu rekatolizace poddaných spojenou s evidencí obyvatel se v Chejnicích vytvořila poměrně velká enkláva evangelíků, která zanikla až v první polovině 20 století. Připomínkou je již jen evangelický hřbitov v katastru obce Dobříč. Vznikem tzv. berní ruly (1653 – 1655) – (soupis poddanské půdy a robotních sedláků), byly zakládány rodové tradice pevně usazených  kontribučních sedláků a chalupníků, kteří své grunty po staletí předávali vždy některému ze svých potomků. Spolu s nimi se ve vsi rozvíjela řemesla, služby a též šenky čepující pivo z vrchnostenských pivovarů. Tyto tradice začaly měnit až události ve 20. století.

Po roce 1918 vznikají v obci spolky baráčníků, dobrovolných hasičů, fotbalový klub a amatérské divadlo.Také se začal používat nový název obce, Chejnice  - upraven na  Chýnice  (pomnož. čís.). Po druhé  světové válce vznikl v obci nedostatek pracovních sil. Nemajetní obyvatelé, kteří pracovali u sedláků odešli do vysídleného pohraniční. Většina spolků zanikla. K zásadnímu zvratu však došlo po roce 1950 při násilné kolektivizaci zemědělství, ale i řemesel a služeb. Sedlákům byly statky  konfiskovány, chalupníkům byla odebrána půda i dobytek.Vzniklé Jednotné zemědělské družstvo však nebylo životaschopné a postupně upadalo. Objekty chátraly a lidé odkázání pouze na družstvo živořili. Pracovní jednotka (norma) činila 4 koruny, denně tak maxim. 3 jednotky podle druhu práce.V roce 1961 převzal kolabující JZD Státní statek Jeneč a situace se poměrně  stabilizovala. Při scelování pozemků zanikly poslední zbytky historické královské cesty. V roce 1960 při vytváření střediskových obcí byly Chýnice připojeny k obci Choteč a v roce 1990 se Chýnice opět osamostatněly. V 70. a 80. letech  dostaly opuštěné mlýny pod Chýnicemi, nové majitele, kteří začali obnovovat zchátralá stavení a pěstovat koně pro sportovní vyžití.

Po roce 1989 byly majetky i půda vráceny původním majitelům, ale zemědělské výrobě se věnuje jen několik málo původních vlastníků. Obec se začala znovu rozvíjet. V roce 1999 byl v obci vybudován obecní vodovod a kanalizace, v roce 2001 byla provedena  plynofikace a vybudováno dětské hřiště. Začala nová výstavba rodinných domků v lokalitách K Prameni, K Ousuší, Na Týnici, U Potoka a U Požární nádrže. V obci jsou dvě restaurace a obchod s potravinami. Dopravní spojení z hlavním městem, kde je zaměstnána velká část místních obyvatel zajišťují dvě autobusové linky.301 a 309, děti navštěvují školy v Ořechu a v Praze. 

UPOZNĚNÍ: Od  r. 2013 dochází ke změně trasy linky 301 - viz informace zde

Zpracoval František Čáp září 2008

Historické prameny:

Václav Sojka DĚJINY OBCE CHÝNICE  díl I.

Dr. Profous MÍSTNÍ JMENA V ČECHÁCH, JEJICH VZNIK A VÝZNAM