Projev primátora města Hradce Králové Alexandra Hrabálka:
Dámy a pánové,
scházíme se na tomto místě v den, kdy si připomínáme výročí založení Československé republiky v roce 1918. Je to výročí, které je jedním z nejvýznamnějších, jaká v novodobé historii naší státnosti můžeme slavit. Došlo k naplnění přání mnoha generací našich předků, snažících se vymanit z područí habsburské monarchie, která nepřála národnímu uvědomění Čechů a Slováků a nehodlala uspokojit jejich touhu po sebeurčení. Tyto snahy ještě zesílily po tzv. rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867, kdy monarchie pozitivně reagovala na aktivity své uherské části a stejné volání po autonomii Čechů nevyslyšela.
Zásadní obrat v českých snahách o zrovnoprávnění nastal na konci 19. století, kdy se zformovala skupina českých a slovenských intelektuálů v čele s Masarykem, Benešem a Štefánikem, kteří zahájili masívní diplomatickou ofenzivu. Ta vyvrcholila právě vyhlášením samostatné Československé republiky.
Nebylo jednoduché přesvědčit evropské mocnosti, aby souhlasily se vznikem nového státu, nebylo jednoduché přimět naše budoucí a potenciální geografické sousedy k souhlasu s vytvořením státu Čechů a Slováků. Je na místě otázka – jaké byly argumenty pro jeho vznik a co nakonec přesvědčilo Evropu, že takový stát může vzniknout a hlavně, že bude fungovat?
Nebyla to pouze síla osobnosti TGM, byla to také historická role českého státu v Evropě a bylo to aktivní zapojení našich lidí do bojů 1. světové války. Právě tady – na francouzské, italské, ale především na ruské frontě si naši vojáci vydobyli respekt, a zejména působení našich legií v Rusku přesvědčilo mocnosti o tom, že jsme schopni za naši svobodu bojovat.
A byl to Masaryk, kdo dokázal využít tohoto faktu při přesvědčování evropských státníků pro myšlenku samostatného státu Čechů a Slováků. Byl to jeho obrovský kredit vědce, státníka a demokrata, kredit vysoce vzdělaného a morálního člověka, který svými názory a činy získal respekt světových politiků.
Ano – kredit morálního a vzdělaného člověka. To byla deviza, která na počátku 20. století hodně znamenala a otevírala dveře pracoven vlivných lidí. Měli jsme štěstí, štěstí nejen na vzdělaného a morálního Masaryka, ale především na to, že tyto hodnoty byly tehdy ceněny právě na půdě nejvyšší politiky. Je naivní přát si, aby totéž platilo i dnes? Věřím, že ne.
A jak si vlastně Masaryk představoval politika, tedy toho, kdo, obrazně řečeno, ukazuje cestu lidem a společnosti, která si ho vybrala?
Bez osobní odvahy a odpovědnosti nelze dělat politiku opravdovou demokratickou a lidovou. To je jeden z Masarykových citátů, kterým se pokusil charakterizovat a morálně vymezit toho, kdo se politikou chce zabývat a pohybovat se v ní.
Masaryk skutečně projevil obrovskou osobní odvahu a zodpovědnost. Osobně se podílel na vzniku českých legií v Rusku a chápal je jako armádu tehdy ještě neexistujícího státu. Jejich hrdinství a světonázor mu posloužily jako důkaz svébytnosti našich národů. Důkaz toho, že máme právo být samostatní, a že svou samostatnost dokážeme uhájit.
A samozřejmě, jeho odvaha a zodpovědnost bojovat za nový stát a postavit se do jeho čela, to chtělo celého člověka a zcela mimořádnou osobnost. A víme, že Masaryk tuto roli zvládl, včetně zodpovědnosti, která z ní vyplývala a která s ní byla jednoznačně spojená.
Odvaha a zodpovědnost často lidem v politice chyběla a chybí. Lidé, kteří se snaží uplatnit se v politice často vidí pouze jakési výhody, které by jim mohly z jejich funkce plynout. Snaží se všemi možnými, často ne příliš čistými způsoby, této funkce dosíci a nezastaví se ani před lží a urážkami. A bohužel, často bez toho, aby znali druhou stranu na první pohled příjemného usazení se v křesle funkcionáře – tedy obrovskou zodpovědnost, která z takové funkce vyplývá a která je s ní neoddělitelně spojená.
A toto si Masaryk velmi dobře uvědomoval a nepochybuji o tom, že citát, který jsem uvedl, není pouze Masarykovým produktem teoretickým, akademickým a intelektuálním, ale vychází z jeho vlastních, nesmírně bohatých zkušeností.
Na těchto principech tedy byla založena naše první Československá republika. Na principech demokracie, ale také na osobní zodpovědnosti, na politické odvaze a samozřejmě také na odvaze občanské, neboť Masaryk tyto dva atributy jednoznačně spojoval a mnohokrát dokázal, že spolu souvisejí a že je ochoten, a bylo mu to přímo vlastní, v těchto intencích žít a pracovat.
A v tom je jeho obrovský význam pro naši společnost, pro naši nejen nejvyšší politiku. Mohlo by se zdát, že jeho odkaz je přežitý, a že nám vlastně v současné době již nemá co říci. Domnívám se, že tomu tak není. Snažme se všichni z jeho odkazu neustále čerpat. Jeho ideály jsou léty ověřené a rozhodně není anachronismem z nich nejen čerpat, ale především, podle nich se chovat.
Je otázkou, jak by se Masarykovi jako politikovi dařilo dnes. V době, kdy slušnost a morálka jsou u politika považovány spíše za přítěž a za vlastnosti, které se do politiky příliš, a nebo spíše vůbec, nehodí. Kdy ten, který se snaží chovat slušně, je okolím vysmíván. V době, kdy vzdělání je některými považováno za něco, čeho si v podstatě nemusíme vážit a čím, nakonec, můžeme vlastně pohrdat. Ta doba zde již jednou byla a obávám se, že by se mohla vrátit, pokud se tak již vlastně neděje. Nedopusťme to!
VIDEO: