Města a obce online - Hradec Králové

NAHLÉDNUTÍ DO HISTORIE SOCIÁLNĚ-ZDRAVOTNÍ OBLASTI V HRADCI KRÁLOVÉ

PhDr. Marek Šimůnek, MBA

I. HISTORIE SOCIÁLNÍ PÉČE

Zřejmě nejstarším doloženým sociálním zařízením prorodinného charakteru na území města byl diecézní ústav pro hluchoněmé děti Rudolfinum, doložený již roku 1881. Ústav získal na přelomu 19. a 20. století novou moderní budovu na Pospíšilově třídě, ve které nechybělo elektrické osvětelní, ústřední topení, vanové lázně i moderní tělocvična a kaple. Zabýval se výchovou, vzděláním a léčbou hluchoněmých dětí a dětí s poruchami sluchu a řeči z celých severovýchodních Čech. V šesti až sedmi třídách se cca deset pedagogů věnovalo přibližně osmdesáti zdravotně postiženým dětem. Vedle ředitele, který zastával současně roli katechety, zde působilo osm řádových sester a jeden odborný třídní učitel. K 1. 9. 1948 byl ústav znárodněn a o 4 roky později zanikl (Koritenská, 2009).

Dalším významným sociálním zařízením na území Hradce Králové byl chudobinec. Dne 10. října 1901 podala technická kancelář města návrh na umístění chudobince sv. Josefa a útulku do domů čp. 62 a 63 na Velkém náměstí. „Předpokládalo se, že chudobinec by pojal v I. a II. patře celkem 34 osob a v zadním traktu domu že by mohlo být umístěno 16 osob. Tam byla také plánována prádelna s mandlem. Náklady na jednu osobu a den byly propočteny na 65 haléřů, ale pak zvýšeny na 70 haléřů. Dále se počítalo s tím, že v zadním traktu budovy upraví dvě místnosti na městskou šatlavu.“ (Doubek, Rezková, 2009, s. 135).

V roce 1910 byla schválena smlouva mezi městem Hradec Králové a komisí pro ochranu dítek a péči o mládež v Království českém o vzniku Chlapecké výchovny pro méně nadané a lehce slabomyslné hochy a pro ty, u kterých se školní i rodičovská výchova nesetkávala s úspěchem (Doubek, Rezková, 2009). Toto zařízení bylo ojedinělé v celém tehdejším rakouském mocnářství. „Chlapci měli ve zřízeném ústavu celé zaopatření. Zámožnější rodiče výdaje hradili sami, u nemajetných domovská nebo rodná obec nebo jiné sociální instituce. Pomocná škola poskytovala chovancům povinným školní doocházkou přiměřené vzdělání (Novotný, 1986, s. 2). Zaměření školy se v průběhu desetiletí vyvinulo až v dnešní dvě instituce, a to Dětský diagnostický ústav a dále Speciální školy Hrádec Králové.

Za zmínku stojí i náplň činnosti řady dobročinných spolků působících v Hradci Králové, např. Spolku sv. Vincence z Paula pro dobrovolné ošetřování chudých v Království českém nebo Dobročinného komitetu dam, který v Hradci Králové působil od roku 1883 do roku 1942. Účelem komitetu bylo poskytování potřebného ošacení chudým odchovancům diecézního ústavu pro hluchoněmé v Hradci Králové. Do činnosti spolku byly zapojeny manželky a dcery hradeckých podnikatelů, úředníků, učitelů a dalších veřejně činných osobností. Hmotnou podporou českých studentů vysokých škol v Praze se zabýval místní odbor Husova fondu v letech 1896 – 1908. Masarykův jubilejní legionářský fond Župy královéhradecké byl v období tzv. první republiky zaměřen na podporu československých legionářů a jejich rodin, nemajetným středoškolákům pomáhal v letech 1875 – 1949 Spolek pro podporu chudých studujících. Již od roku 1920 působí na území města YMCA, která původně sloužila demobilizovaným vojákům v návratu do civilního života. Velmi bohatou historii a široký záběr volnočasových aktivit si YMCA zachovala dodnes.

V roce 1929 byl v Hradci Králové otevřen Okresní Masarykův chorobinec s kapaitou 150 míst. V období Protektorátu Čechy a Morava pečoval Hradec Králové o své „zchudlé a sociálně slabé příslušníky“ formou poskytování trvalých měsíčních chudinských podpor, formou bezplatného pronájmu bytu, úplným zaopatřením v okresním chorobinci a poskytováním lékařské a ošetřovatelské péče a také bezplatnou lékařskou péčí a ošetřováním v těžké nemoci [1]. Celkem Hradec Králové podporoval v roce 1941 z pohledu sociálně zdravotního 380 osob, přičemž celkové náklady obce na tyto služby dosahovaly 650 000 K [2] (Sociálně zdravotní péče na Královéhradecku, 1941).

Další sociální aktivity prorodinného charakteru realizovaly na území města Hradec Králové ve čtyřicátých letech 20. století například tyto organizace: Okresní péče o mládež na Královéhradecku, Ochrana matek a dětí v Hradci Králové, Liga proti tuberkulose, útulek pro děti dělníků a malozemědělců, Diecesní svaz Charity, ošetřovatelská škola Šedých sester III. řádu sv. Františka v Hradci Králové, Ústav chudých školských sester de Notre Dame v Hradci Králové a další organizace, např. Domov katolických osamělých žen, „…které po vykonaném životním díle zasluhují ztráviti zbývající léta života v klidném odpočinku“ (Sociálně zdravotní péče na Královéhradecku, 1941, s. 42). 

Nezbytnou součástí sítě současných sociálních služeb je krajská příspěvková organizace Domov důchodců Hradec Králové (nově Domov u Biřičky). Zařízení se čtyřmi odděleními přišlo na více než sedm milionů Kč a bylo slavnostně otevřeno počátkem roku 1965. V roce 1993 zde bylo otevřeno též ošetřovatelské oddělení a o rok později i oddělení gerontopsychiatrické. Na počátku nového milénia došlo k rekonstrukci objektu a jeho dostavbě, jež si vyžádala vice než 120 mil. Kč a která se stala stavbou roku 2002.

V sedmdesátých letech minulého století byl významným poskytovatelem sociálních služeb ve městě Hradec Králové zdejší Okresní národní výbor, jehož Okresní ústav sociálních služeb coby příspěvková organizace, avšak tehdy bez právní subjektivity, zajišťoval na území bývalého okresu Hradec Králové pečovatelskou službu a taktéž čtyři domy s pečovatelskou službou včetně středisek osobní hygieny. V roce 1991 již měla příspěvková organizace právní subjektivitu a zřizovala osm domů s pečovatelskou službou, navíc stanice pečovatelské služby pro děti, čtyři denní stacionáře, tzv. domovinky, jednu respitní péči (tedy přechodný pobyt), osm středisek pěstounské péče a jednu psychologickou rodinnou poradnu (Vostrovská, Doucek, 2010).

Již od roku 1990 začal poskytovat své služby seniorům královéhradecký Svaz důchodců, o rok později zřídila Oblastní charita Hradec Králové azylový dům pro muže. V roce 1994 vznikla charitní pečovatelská služba, v letech 2002 – 2003 byly otevřeny nové azylové domy (Domov pro matky s dětmi a středisko sociálních služeb pro muže bez domova – tzv. Dům Matky Terezy) postavené nákladem statutárního města Hradec Králové, provozovatelem zařízení se stala také Oblastní charita. Obecně lze konstatovat, že prudký rozvoj sociálních služeb v Hradci Králové nastal od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století, kdy se na území města rozrostly služby poskytované nestátními neziskovými subjekty.

 

II.  HISTORIE ZDRAVOTNÍ PÉČE

Zvláštní poznámku si zaslouží též rozvoj zdravotní péče na území města, jež lze datovat již od roku 1364. Špitál bratří křižovníků od sv. Jakuba na Pražském Předměstí „Na louce“, později špitál specializovaný pro malomocné, byl za husitských válek vypálen a následně zanikl za obléhání města Švédy v roce 1640. Tehdejší Hradec nabízel i služby dalších špitálů, např. špitálu sv. Anny, a dokonce i několika lázní, jejichž existence je doložena již roku 1330. Z nemocí se ve středověkém Hradci Králové léčily bolesti v hlavě, slepota a mdlý zrak, bolesti v hrdle, opuchlé končetiny a úplavice. (Koritenská, 2005). Zajímavým sociálně zdravotním zařízením byl „léčebný ústav pro lehké holky [3]- Kropáčka“, založený roku 1829, jehož přízemí bylo vyčleněno jako věznice pro hnance a výtržníky.

První městská nemocnice s kapacitou 30 lůžek vznikla v dnešním historickém centru města Hradec Králové roku 1866 a její hlavní činnost spočívala v léčení syfilisu, svrabu a TBC. (Stefan, 1957). Tzv. Okresní veřejná nemocnice s kapacitou 74 lůžek byla v Hradci Králové otevřena roku 1887, v roce 1923 však bylo rozhodnuto vybudovat na území města nové moderní zdravotnické zařízení v blízkosti soutoku Labe a Orlice. V následujících letech zde vznikla pavilónová parková nemocnice tvořená budovami jednotlivých lékařských sekcí, situovanými kolem centrálního nádvoří. Areál byl slavnostně otevřen u příležitosti desátého výročí vzniku Československa. (Potůček, 2009). Již tehdy patřilo zařízení k nejmodernějším na území republiky. Dnes je královéhradecká fakultní nemocnice se svými 24 klinikami a téměř 1400 lůžky hlavním místním zaměstnavatelem a jedním z největších firem na území východních Čech, ale i celé České republiky. Ročně je zde hospitalizováno na 41.000 pacientů, z nichž kolem 40% je operováno. Ambulantně je v nemocnici ošetřeno přibližně 700.000 pacientů. „Jsou zde prováděny nejsložitější chirurgické výkony a používanými technologiemi v oblasti diagnostiky, léčby i léčebnými výsledky snese FN Hradec Králové srovnání s obdobnými nemocnicemi v Evropě. Fakultní nemocnice Hradec Králové je také významným výzkumným a výukovým pracovištěm úzce spojeným s Lékařskou fakultou UK v Hradci Králové." [4]

 

III. ZÁVĚR

Proces plánování v sociální oblasti je v Hradci Králové založen na spolupráci a zapojení veřejnosti, které vede k zjišťování potřeb a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů. Tento způsob plánování se v České republice  rozvíjí přibližně od roku 1999 (Havlík, 2009), přičemž v Královéhradeckém kraji lze jeho počátek datovat od roku 2002 (Hloušek a kol., 2008). Hradec Králové se zapojil do popisovaného procesu v průběhu roku 2003 a na rozvoj projektu získal podporu z grantového programu Královéhradeckého kraje, následně i ze strukturálních fondů Evropské unie. Podstata rozvojových dokumentů sociálně-zdravotní oblasti. tzv. komunitních plánů, se stala součástí Strategického plánu rozvoje města. Součástí aktuální koncepce rozvoje sociálních a souvisejících služeb města Hradce Králové je katalog, který přehledným způsobem představuje sociální a související služby ve městě (viz Adresář sociálních služeb).

 
Literatura

DOUBEK, Z. REZKOVÁ, H. Starý Hradec Králové dům od domu. Hradec Králové, Jiří Blahuš – AXA, 2009, s. 5-8, ISBN 978-80-904448-0-5

HAVLÍK, M. et al.: Nové zjišťování potřeb. Protivín, Komunitní plánování, o.p.s., 2009, 20s.

HLOUŠEK, J. et al.: Plánování sociálních služeb ve venkovském území. Hradec Králové, Občanské poradenské středisko, 2008, 80s, ISBN 978-8086781-12-7

KORITENSKÁ, P.. Rudolfifnum – ústav pro hluchoněmé děti v Hradci Králové In: Scan, roč. 19, 2009, 2009, č. 2, s. 17-18

KORITENSKÁ, P. Zajímavosti z historie zdravotnictví v Hradci Králové aneb, víte, že… In: Scan, roč. 15, č. 6, 2005, s. 22 – 24, ISSN 1211-295X SSVK I-500958/2005

Sociálně zdravotní péče na Královéhradecku. Praha, Vydavatelstvo sociálně zdravotních publikací, J. Beránek, 1941, 80 s.

STEFAN, H. Předchůdci klinické nemocnice v Hradci Králové. Hradecký kraj, Sborník o přírodních poměrech a dějinných proměnách severovýchodních Čech, 1957, s. 159-167 S SVK 50929/1957

VOSTROVSKÁ, H., DOUCEK, A. Historie sociální péče v Hradci Králové. Vybrané kapitoly. Hradec Králové, Centrum sociální pomoci a služeb, o.p.s., 2010, 25 s.

Poznámky
[1] Městská ošetřovatelka navštěvovala těžce nemocné, přičemž pacientům byly poskytovány léky na účet obce.
[2] Město Hradec Králové v té době spravovalo 79 dobročinných nadací s celkovým jměním 821027 K.
[3] Někdy nazývaný jako záchytný ústav pro výtržníky a nakažené nevěstky (Koritenská, 2005)
[4] https://www.fnhk.cz/o-fakultni-nemocnici/historie-nemocnice 21. 2. 2019