Města a obce online - Hradec Králové

Partnerské město od: 3. 9. 2010

Počet obyvatel: přibližně 285 tisíc

Vzdálenost z Hradce Králové: cca 1400 km, autem přibližně 24 hodin

Webové stránky:  www.chernigiv-rada.gov.ua

Historie kontaktů obou měst sahá do roku 1966, kdy byla uzavřena „Družba“ mezi Východočeským krajem a Černihivskou oblastí. V této době byla Ukrajina součástí komunistického Sovětského svazu. Jako byl Hradec Králové partnerem Černihivu, tak mělo tehdy každé okresní město našeho kraje svého partnera v této oblasti. Název města Černigov, tak jak ho hradečané znají především díky stejnojmennému hotelu, pochází z ruského překladu ukrajinského názvu Černihiv.

Černihivská oblast leží v povodí řeky Desny, na hranicích Ukrajiny s Ruskem a Běloruskem. Okolo 20 % území oblasti je pokryto lesy. Bohaté jsou zásoby minerálních vod, kvalitních písků a hlín, na území oblasti jsou i naleziště ropy a rašeliny. Převážná část obyvatel oblasti žije ve městech (52 %). Město má značný průmyslový potenciál, sídlí zde přes 70 velkých a středních průmyslových podniků. Převažuje lehký průmysl (textilní, obuvnický, zpracování lnu, výroba hudebních nástrojů), chemický, potravinářský, zastoupen je i strojírenský, rozvíjí se stavební sektor a finanční sektor, působí zde mnoho konzultantských firem a realitních společností. Zemědělství oblasti produkuje brambory, len a obiloviny. Některé okresy oblasti získaly v roce 1999 statut zvláštní ekonomické zóny zvýhodňující zahraniční investory.

Černihiv, oblastní město, je přístavem na řece Desně Město je poprvé historicky doloženo v roce 907, jako Tsernigogé. Před připojením ke Kyjevské Rusi koncem 9. století bylo střediskem kmene Severjanů. Od roku 1024 bylo centrem Černihivského knížectví, v roce 1239 bylo vypleněno Mongoly, kteří tu umučili knížete sv. Michala Černihivského, praděda českého krále Václava II. Ve 14. století bylo pod svrchovaností Litvy a v roce 1499 bylo dobyto ruskými vojsky a 1503 bylo připojeno k Moskevské Rusi. Roku 1611 město obsadila polská armáda, po roce 1618 bylo znovu připojeno k Litvě. V roce 1648 bylo dobyto kozáky Bohdana Chmelnyckého a následně od 1654 se stalo součástí Ruské říše, v jejímž rámci bylo od konce 18. století guberniálním centrem. Na konci 19. století žilo ve městě 27 000 obyvatel, bylo sídlem nejen gubernátora, ale také arcibiskupa, mělo 20 chrámů a šest synagog, Sovětská moc byla ve městě vyhlášena v únoru 1918 jako přechodná, neboť město bylo zakrátko okupováno společně německou a rakousko-uherskou armádou, posléze ovládáno Direktoriem. Sovětský režim byl znovu nastolen v listopadu 1918. V průběhu druhé světové války bylo město značně poškozeno a od 9. 9. 1941 do 21. 9. 1943 bylo okupováno německou armádou. Ve městě jsou zachovány církevní památky z Kyjevské Rusi (Spasko-Preobraženský chrám z 11. století, Borisoglebský chrám, z 12. století, Uspenský chrám ze 12. století) a významné památky ukrajinského baroka ze 17.-18 století, zachované hradby, brány a stará historická tiskárna. Ve městě žil a zemřel ukrajinský spisovatel Mychajlo Kocjumbynskyj (1864-1913).

Současná komplikovaná situace na Ukrajině bohužel nenahrává rozvíjení další spolupráce.