Města a obce online - Hostouň

V průběhu 2. poloviny 18. století a ve století 19. se život v městečku výrazně nezměnil.   V 18. století byla Hostouň známým krajkářským střediskem.  Na tr­zích byla vyhledávána též kvalitní hostouňská keramika. K rozvoji hrnčířského řemesla dochází v Hostouni především   v průběhu I. poloviny 19. století. Roku 1838 je tu uváděno 8 hrnčířských mistrů. V roce 1858 počet hrnčířů  v Hostouni kulminoval, tehdy je v Hostouni a jejím okolí uvedeno 18 hrnčířů.  Do konce 19. století se jejich počet pohyboval kolem 10-13.  Od počátku 20. století  ale dochází k úpadku řemesla,   po    1. světové válce pracoval v Hostouni již jen je­diný hrnčíř, Josef Karl. Hostouňská keramika se vyznačovala prostými tvary džbánů lahvicového tvaru.   Z hrnců jsou typické především soudkovité krajáče se širokým dnem. Keramika byla glazována ponejvíce sytě hnědými lesklými glazurami.

Podobu městské zástavby poznamenalo několik požárů, po nichž byly pů­vodně zčásti ještě dřevěné domy přestavěny do zděné podoby. Nejstarší plán Hostouně přináší tzv. josefské vojenské mapování z let 1764-1768, kde je Hos­touň zachycena jako sídliště, jehož páteř tvoří dlouhé ulicové náměstí, jehož západní nejvýše položené části vévodí kostel svatého Jakuba Většího, za nímž stojí v izolované podobě zámek a rozlehlý panský dvůr. Paralelně   s městskou zástavbou se začíná rozvíjet i jižní předměstí situované v údolí bezejmenné vodoteče.

První zcela přesný plán Hostouně přináší však až tzv. indikační skica z roku 1838, z níž vyplývá, že zástavba soustředěná kolem ulicového mírně se rozšiřu­jícího náměstí byla  již beze zbytku nespalná - zděná. V roce 1850 se Hostouň stala střediskem soudního okresu Hostouň, který se udržel až do roku 1949. Spolu se soudními okresy Poběžovice a Horšovský Týn tvořily tyto celky politický okres Horšovský Týn, který zanikl teprve  v roce 1960.