Soupis poddaných sestavený pro tzv. berní rulu, která byla důsledně propracovaným daňovým podkladem své doby, zmiňuje v Hostouni celkem 72 osedlých se svými rodinami. Dalších 12 domů bylo pustých, jednalo se zřejmě o důsledky třicetileté války. Osedlí, tedy ti, co byli v Hostouni usazení a měli určitý majetek, se dělili na nejzámožnější hospodáře, méně majetné chalupníky a nejchudší tzv. zahradníky. Mezi nejmajetnějšími hospodáři, kterých bylo v Hostouni 22, je uveden především Hans Kleinschmied, který vlastnil 58 strychů (1 strych v přepočtu 28 arů a 27 m2) polí, 5 koňských potahů, 5 krav, 15 ovcí a 6 prasat. Naproti tomu zástupci nejchudší vrstvy nevlastnili žádnou půdu ani dobytek. V porovnání s blízkou Bělou a Poběžovicemi provozovalo své živnosti v Hostouni velké množství řemeslníků. Jednalo se o 6 řezníků, 5 krejčích, 5 ševců, 3 pekaře, 2 tkalce, 5 koželuhy a dokonce 2 zlatníky. Po jednom byli zastoupeni truhlář, barvíř, uzdař, jirchář, kovář, kramář a sládek.
Z příjmení hostouňských sousedů vyplývá, že obec byla v té době již převážně německá. Z českých příjmení se vyskytují: Svoboda, Levej, Slivka, Buchta, Dermbný, Jindra. Ve městečku žili tehdy i 3 židé starší 20 let, což dokládá, že údajný starý zákaz o usazování židů ve městečku již dávno neplatil.
Neméně zajímavé jsou i údaje, které obsahuje tzv. soupis poddaných podle víry z roku 1651, který vedle jmen všech poddaných, kterých bylo na hostouňském panství celkem 964, uvádí i jejich stáří. Lidé se tehdy dožívali nižšího stáří, produktivní věk se pohyboval mezi 20-40 lety. Na celém hostouňském panství žilo tehdy pouze 10 osob starších 60 let. Mezi vyslovené starce tehdejší doby patřil vrchnostenský hejtman Lorenz Franz, který vypracoval již zmíněný soupis poddaných, jemuž bylo tehdy 69 let. Stářím jej převýšil pouze Andreas Stach, který byl stár 76 let.