Hostivický zámek postavila Johana Eusebie Barbora hraběnka Caretto-Millesimová v letech 1689–1697 jako jednopatrovou raně barokní stavbu. Do současné podoby dvoupatrové budovy s centrální halou procházející od prvního patra až po střešní nástavec zámek přestavěla Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská v letech 1732–1734. Asymetricky umístěnou kapli doplnil vnuk Anny Marie, bavorský vévoda Klement František. Od druhé poloviny 18. století zájem o zámek upadal a postupně byl přeměněn k bydlení zaměstnanců císařského statku. Za správy státního statku a zejména JZD Hostivice se stav natolik zhoršil, že byla zvažována jeho demolice. Zachránila ho náročná rekonstrukce v letech 1977–1983. V současnosti zámek slouží jako sídlo městského úřadu. V přízemí v bývalé kapli se konají výstavy a centrální hala je využívána ke koncertům vážné hudby.
V interiéru jsou zachovány fresky z 18. století od Karla Josefa Moraviniho. Malba v centrální hale zachycuje výjevy z bitvy na Bílé hoře roku 1620. Rozsáhlejší výzdoba se nachází v nynější obřadní místnosti a v pracovně místostarosty.
Kostel svatého Jakuba je nejstarší dochovanou stavbou v Hostivici. Existoval již v roce 1277, kdy je uveden v nejstarší písemné zmínce o Hostivici. Na jižní straně chrámové lodi je dokonce dochováno románské kvádříkové zdivo. Současný vzhled kostela je výsledkem mnoha přestaveb v průběhu staletí. Nejvýrazněji byl kostel poškozen za třicetileté války, kdy zůstaly zachovány pouze zdi. Významné přestavby provedli například Žďárští ze Žďáru a Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská. Poslední přestavba v roce 1870 byla terčem silné dobové kritiky.
V ohradní zdi kostelní zahrady, dávného hřbitova, jsou dochovány dva silně poškozené náhrobky zřejmě ze 16. až 17. století. Dále je zde umístěna barokní socha svatého Jana Nepomuckého, která sem byla přemístěna ve 20. letech 20. století z Husova náměstí. Před vchodem do kostela se nacházejí barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka z Assissi, přesunuté roku 1928 z mostu přes Jenečský potok před starší litinový kříž.
Fara bývala v Hostivici zřejmě od samého vzniku vsi. Byla však zničena za třicetileté války. Novou, současnou faru postavila v letech 1734–1737 Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská. Její rodový erb vévodů sasko-lauenburských je umístěn v hlavním průčelí. Nad vjezdovou bránou je dochován letopočet 1790. Fara si přes dílčí vnitřní přestavbu v prvních letech 19. století zachovala svou barokní dispozici.
Přesně ve středu osy mezi hostivickým zámkem a farou stojí 9 metrů vysoký mariánský sloup, rovněž stavba Anny Marie Františky velkovévodkyně toskánské. Na vrcholové desce nacházíme ze západní strany, směrem k zámku, plastickou kopii oltářního obrazu z kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Z východní strany, směrem k faře, je znázorněna Panna Marie Polická. Velkovévodkyně toskánská tak v Hostivici připomněla mariánský kult z Horní Police na Českolipsku, jiného svého panství. Stará poškození soch a chybějící atributy způsobily, že není zcela jisté, které světce sochy představují. Nejpravděpodobněji jde o sv. Vavřince, sv. Kateřinu, sv. Víta a sv. Floriána. Tomu odpovídají i atributy doplněné při poslední opravě sloupu.
Nejvýznamnější stavební památkou v Hostivici je litovická tvrz. Nechal ji postavit po roce 1330 pražský biskup Jan IV. z Dražic a projevují se na ní prvky vyspělé francouzské gotiky, kterou Jan poznal za svého dlouholetého pobytu u papežského dvora v Avignonu. Později byla tvrz vícekrát přestavována a v barokní době upravena na sýpku. Počátkem 20. století byla ještě část tvrze přestavěna na bydlení. V současnosti je prázdná a soukromý majitel ji zabezpečil proti dalšímu chátrání.
Přes dřívější přestavby si tvrz dochovala množství gotických prvků. Gotický sklep ve východní části tvrze je zaklenut čtyřmi poli křížové klenby na středový sloup. Ve druhém patře, které bývalo reprezentativní, se dochovala gotická okna, krby a otisky kuláčů bývalé roubené obytné místnosti, která měla zajistit vyšší pohodlí uvnitř kamenné budovy. Krov s podpůrnými stolicemi a ondřejskými kříži je barokní.
Litovická kaple se sochou svatého Jana Nepomuckého pochází asi z poloviny 19. století, zvonice na ni byla doplněna počátkem 20. století. Kaple nepatří k řadě poutních kaplí z Prahy do Hájku.
V letech 1623–1624 postavil majitel červenoújezdského panství Florián Jetřich hrabě ze Žďáru v Hájku kopii loretánské kaple, nejstarší v Čechách dochovanou do současnosti. Postupně byl u kaple vybudován františkánský klášter a o sto let později vznikly i poutní kaple při cestě od pražské Strahovské brány do Hájku. Patrony jednotlivých kaplí byly významné osobnosti té doby. Budoucí osud kaplí poznamenaly josefinské reformy, kdy byl dočasně zrušen hájecký klášter a trvale fond na opravu kaplí. Z původních 20 kaplí se jich do začátku 20. století dochovalo 14, nyní jich zůstává 12.
Těšně za hranicí Hostivice, na ruzyňském katastru se nachází jedenáctá kaple ve směru od Prahy. Jde o repliku, v roce 2012 poněkud přemístěnou a zcela obnovenou. Dvanáctá kaple stojící původně u karlovarské silnice mezi Palouky a Hostivicí byla v roce 2021 přesunuta na nové místo u Peterkova mlýna, při polní cestě z Hostivice do Řep. Třináctá až sedmnáctá kaple již zanikly, některé ještě v 19. století, jiné v 50. letech a jedna dokonce v 80. letech 20. století. Podobně se v 80. letech zřítila osmnáctá kaple, která byla obnovena v roce 2017. Devatenáctá kaple byla obnovena v roce 1999 a znovu v letech 2021 až 2022. Poslední, dvacátá kaple před Hájkem stojí již na červenoújezdském území a opravena byla v roce 2000.
V historických jádrech všech čtyř původních vsí se zachovaly jednotlivé stavby lidové architektury – bývalé statky či obydlí dřívějších domkářů. V Hostivici a v Litovicích je k ochraně kulturních památek i struktury zástavby vyhlášeno ochranné památkové pásmo.
Zpracoval: Jiří Kučera
Zobrazit vyhledávací formulář »
Protože váš prohlížeč zřejmě dostatečně nepodporuje CSS2, vidíte tuto stránku bez formátování. Veškerý její obsah je však plně přístupný i pro vás.