Města a obce online - Hostinné

Věříme-li nálezům a vykopávkám, pak můžeme předpokládat, že na území Bensheimu se objevili a usadili první lidé téměř před 3500 lety. To dokazují nejen jednotlivé nálezy v jádru starého města, ale ještě více mimo město. Většího rozsahu jsou nálezy z doby římské, nalezené na západním úpatí Hemsbergu. Tam, kde stojí dnešní jatka se nalezly prokazatelné římské pozůstatky.

První doložená zmínka o Bensheimu ale pochází až z roku 765, v souvislosti s darem sousednímu, o rok dříve založenému, říšskému klášteru Lorsch. Podle těchto četných darů předpokládáme, že Bensheim nebyl již tenkráte žádným malým místem.

Svému význačnému hospodářskému postavení vděčí Bensheim klášteru Lorsch. Dary se obohatil pozemkový fond kláštera tak rozsáhle, že opat mohl od severního moře až do Švýcarska jít pěšky, aniž by musel překročit cizí území. Přijímaný pacht z území ve formě naturální se samozřejmě dále zhodnocoval. To samé budovali mniši v Bensheimu blízkých obchodních usedlostech, kde nabízeli procházejícím kupcům svoje zboží. Obzvláště příznivá dopravní poloha na křižovatce dvou prastarých obchodních cest, totiž „Horské cesty/silnice“ mezi Baselem a Frankfurtem a „Královskou cestou/silnicí“ mezi Forma a Vürzburgem, se tomu samo nabízelo. Tak postavili mniši nejprve „Steinhof – Kamenný dvůr“ s klášterním dvorem, později pak k tomu ještě proboštství.

Nápad, prodávat v Bensheimu svoje přebytky, musel se Lorsch velmi vyplácet, neboť jen o 200 roků později, tedy roku 956, propůjčil císař Otto vsi Bensheim tržní práva. Úpadek významu říšského kláštera byl příčinou toho, že klášter Eberbech na Rýně postupně přebíral majetek Lorschu na území bensheimském. Zánikem kláštera Lorsch přešel roku 1232 Bensheim do držení nadace Mainz. Muselo se tak stát v období let 1200 – 1250, kdy Bensheim, podobně jako sousední Heppensheim, byl povýšen na město, neboť pouze města směla se obehnati zdí a pouze obyvatelé římských měst směli používat titulu „občan“. Bensheim musel být opevněn již kolem roku 1301, protože tehdy obléhal město král Albrecht. Po dobytí bylo vypáleno a zničeno. Znovuvystavění města bylo spojeno s velkými hospodářskými těžkostmi, neboť ve dvou listinách je zaznamenáno, že Bensheim musel si u Židů Josefa a Simon vypůjčit peníze.

V roce 1461 zastavil benzheimský arcibiskup Diether z Isenburgu Kurzmainzerskou „Bergstrasse“ s Bensheimem za 100 tisíc zlatých Kurfalzi. Tím se stali na dobu déle než 150 let kurfiřti z Pfalzu pány z Bensheimu. To přivedlo město v brzku do područí, protože v průběhu bavorských rozbrojů musel zemský hrabě Vilhelm z Hesenu, z pověření německého císaře, splnit říšskou klatbu proti pfalskému hraběti Filipu Aufrichtigovi a jeho synu Ruprechtovi. Proti silně opevněnému městu Bensheim však ztroskotaly všechny útoky.

V období kurfiřtství byl Bensheim na vrcholu hospodářského rozkvětu. Většina brázděných domů byla v této době renesance, postavena ve stylu šlechtických dvorů. Tak byl postaven „Dvůr Rodestienský“, kapitulní sklad dómský, přístavba „Kamenného dvora“ a „Dvůr Mespelbrunerský“. Hořkou slinu museli však ještě konservativní bensheimové spolknout, protože bývalí zeměpáni určili náboženství. A protože pfalští kurfiřti nebyli pouze víry katolické, ale i protestantské – jednou luteráni, jednou reformisté – mívali bensheimští zlé svědomí a jeho výčitky. Kdo se nechtěl přizpůsobit, musel počítat s potížemi, zejména zaměstnaneckými.

Na konci třicetileté války byl Bensheim opět katolický. Změnou náboženství ztratily se ale všechny tradice. Zakopala se též „válečná sekera“ mezi Bensheimem a Heppenheimem. Kladným bodem bylo spíše perfektní fungování městské správy. Ta také prosadila, že se víno stalo regulerním platidlem v Bensheimu. Zaměstnanci města dostávali také určitou část svého platu ve víně, vínem se dala uhradit daň i účty řemeslníků. Aby se zajistila existence bensheimského vinařství byl zakázán dovoz cizích vín.
Během třicetileté války bylo město postiženo morem a hladem. Kurfiřt z Meinzu shromáždil v mezidobí peníze, aby mohl opět zprovoznit „Horskou silnici“. Obchodní politika prováděná mainzskými kurfiřty vedla k tomu, že bensheimští nesměli více exportovat do sousedních německých států (zemí). To mělo svůj dopad i na provozu dvou obchodních a panských cest (silnic). Zatím, co Kurmeinz se choval neutrálně, nedali se rušit zejména francouzské tlupy vojska ve pfalské válce neutralitou míst na Bergstrasse (Horské silnici).

V četných válkách 18. století byl Bensheim městem pro výpalné a až do napoleonských válek nesmírně rostly dluhy města. V průběhu roku 1803 připadl po míru z Lenéville a říšském deputačním rozhodnutí Bensheim zemskému hrabství Hesse-Darmstadt, které bylo roku 1806 povýšeno na velkohrabství a město se mohlo opět rozvíjet. Zřízení trati Darmstadt-Heidelberg (1846) a Bensheim-Vorms (1869) mělo za následek další hospodářský rozmach . Zavedením „městských řádů“ v r. 1903 dalo také hospodářskému vývoji svůj řád. Z Bensheimu se stalo vilové město a stále se rozvíjející průmysl se musel usazovat jinde. Teprve po druhé světové válce vzkvétá Bensheim jako hospodářský zázrak a stával se hospodářským středem předního Odevaldí a Riedu.

Dnes se Bensheim prezentuje jako živé obchodní město se vzezřením města starobylého, s hrázděnými domy, četnou zelení a pamětihodnostmi, starými šlechtickými dvory. Na kamenem dlážděném náměstí s Jiřího kašnou nabízejí trhovkyně denně čerstvé ovoce a zeleninu. Četné pouliční kavárničky a ozdobné můstky, které překlenují protékající potok Lauter na pěší zóně ve středu města, zvou návštěvníky k prodlení a pokochání. K Bensheimu-střed patří tyto nové části města: Schwanheim, Fehlheim a Langenwalde, které leží v rýnské rovině a jsou umístěny v tiché scenerii Riedské krajiny. Zell, Gronau, Schönberg, Wilmhausen a Wilmshausen jsou „horskými obcemi“ přes které vede cesta do Odewaldu. Všechny stojí za shlédnutí a návštěvu.

Největší městskou částí Bensheimu je ale Aberach, kde se nacházejí hned dvě pozoruhodnosti: idylický Firstenlager a vysoko nad ním se nacházející zřícenina zámku Auerbach. K státnímu parku u Fürstenlager se dostaneme Potoční ulicí (Bachgasse), na jejímž okraji ještě dnes šplouchá malý potůček. Fürstenlager (hlavní období stavby 1790 - 1795), dříve proslulé lázně, byl roku 1918 letním rezidencí zemského hraběte a pozdějšího velkovévody z Hessen-Darmstadt. Všechny budovy, které tenkrát byly pro knížecí letní pobyt nepostradatelné, jako cizinecké a kavalírské stavby (pro hosty), příbytky princezen a dam, cukrárny, kuchyně, stavby pro stráže, kůlny, jsou dnes nezměněné k dispozici a nacházejí se zde sbírky velkovévodova porcelánu. Rozlehlý park s bohatstvím exotických stromů a rostlin láká k osvěžujícím vycházkám. V „panském domě - Herrenhaus“ se nachází hotel s restaurací a kavárnou.

Ze zámku Auerbach (ze 13. století, zničen 1674) zbyly 2 kulaté věže a obvodové zdivo. Velkolepý pohled z věže nebo vyhlídkové terasy na Bergstrasse, Odewald a dále přes rýnskou rovinu až po Worms a Speyer stojí za namáhavý výstup či výjezd. „Dobrá kapka“, která roste na svazích zámeckého vrchu - nazývá se „Auerbachová červeň“ je odměnou.

V červenci se slaví srdečně „Bachgessenfest“ (slavnost uličního potoka). Z celého regionu (oblasti) přicházejí návštěvníci, aby se v červenci a srpnu účastnili slavností „Letní divadlo v zámku Auerbach“, v zámeckém parku a dvoře, kde se v hojné míře nabízí pestrá směs divadel, sólových vystoupení, hudby a kabaretů.

Jako kontrast starých časů nabízí moderní Bensheim množství obchodů a podniků, které zvou k nákupům a potulkám. Bohatá je nabídka kulturních pořadů, sportovních aktivit a v neposlední řadě i kulinářských požitků, což řadí město mezi atraktivní a přitažlivé body.