Města a obce online - Habrůvka

Motto: (Svatopluk Čech)

Čest práci každé, která dobro plodí,
nechť mává kladivem neb řídí pluh
ať prachem, blátem klopotně se brodí,
či vzletným perem ať ji koná duch!

Člověk musí prožít svůj život co nejlépe, aby nemusel nikdy litovat promarněného času a příležitostí, které se nevracejí. Je to otázka dobré poctivé práce pro druhé, dobrých opravdových lidských vztahů a vlastního čistého svědomí, vnitřní spokojenosti, klidu a vyrovnanosti. Mnohé z toho nalézáme v kulturním životě a práci. Proto všem vřelý dík za vše, co pro kulturní vzrůst naší obce udělali.

Kulturní život v Habrůvce byl již před léty čilý. Byly to především spolkové organizace, učitelé a řada uvědomělých, obětavých, občanů, kteří dovedli mnoho hodin z svého osobního volna věnovat akcím kulturně vzdělávacím, tradičním zvykům, ochotnickému divadlu a činnostem, které člověka zušlechťují a zpříjemňují mu mnohé okamžiky života.

K nejvýraznějšímu kulturnímu projevu a k zlatým hřebům v činnosti kulturní u nás odedávna patřilo ochotnické divadlo. Již v roce 1898 bylo sehráno ochotnické divadelní představení v přírodě na Výpustku pod Habrůvkou - nyní na tomto místě stojí myslivna.

František Šebela, nejstarší občan Habrůvky, vzpomíná na své první vystoupení ve hře "Mistr Bedrník a jeho chasa", provedené r. 1903. Velký rozmach zaznamenalo u nás divadelní ochotnické hnutí za první republiky. Každá z politických stran a společenské organizace - Sokol, Orel a hasiči - požadovala za otázku prestiže mít vlastní soubor.

Stávalo se často, že za zimní sezónu bylo sehráno až 5 představení a v letních měsících se hrávalo v přírodě "Na stání" a "V borkách". Z bohatého repertoáru této doby uvádíme alespoň některé hry:

Kříž u potoka, Lešetínský kovář, Na statku a v chaloupce, Z českých mlýnů, Odtroubeno, Na tý louce zelený, Evropa hoří, RUR a jiné.

Za doby okupace byly sehrány dvě významné hry: Jánošík a Lucerna a dětská hrad Pro matičku, která zanechala v obecenstvu hluboký dojem závěrečným živým obrazem z písní Čechy krásné, Čechy mé. Byla to malá ale, vroucí vzpoura pod fašistickou krutovládou.

Další činnost přerušena. Sál a jeviště slouží jako lágr - ubytování dělníků a dělnic, kteří pracují ve Výpustku - podzemní továrně pro říši.

Po válce roku 1945 opět ožil divadelní ruch v obci. První slavnostní ochotnické představení bylo sehráno 28. října 1945 s názvem "Mimo proud" - hra ze života Karla Hynka Máchy.

Z dalších her uvádíme opět jen několik, zvláště ty, které byly několikrát reprisovány a některé sehrály i ve Křtinách, Bukovince, Olomučanech a Adamově.

Rukopis času, Babička, Divá Bára 6x
Malý partyzán, Lesní panna, Slovácká princezna 5x
Mordová rokle, Její pastorkyně 4x Sládci 5x
Vojnarka Pasekáři 4x Gazdina roba 6x

Z dětských her: Krakonoš, Broučci, Popelka a jiné. Nejvyššího ocenění se dostalo hře Gardina roba. Tato divadelní hra byla sehrána na I. celookresní přehlídce vesnických souborů v Blansku dne 16. Dubna 1959. Byla vyhodnocena na I. místo a soubor získal broušený pohár a knihu Josef Kajetán Tyl.

Dalším záslužným dílem kulturní činnosti minulých let byly plesy, taneční zábavy - šátečková, zástěrková, pomlázková, májová, pouťová atd.

Veselé bývaly ostatky s průvodem masek vesnicí a pak se tancovalo na ječmen, brambory a pochovávala se basa. V letních měsících se konaly taneční zábavy v přírodě, tak zvané výlety.

Slavívaly se dožínky, vinobraní, a tradiční Václavské hody a Císařské v říjnu. Nechybělo kácení máje, odvedenecká a Kateřinská zábava, mikulášská a silvestrovská estráda. Tak byl bohatě naplněn celý rok.

Zpěv vesnické mládeže za krásných teplých večerů při harmonice a houslích slepého varhaníka p. A.V. Tronečka bylo slýchat od jara do podzimu. Krásné vzpomínání na léta minulá.

V poslední době, kdy do kultury zasáhlo rádio, a obzvlášť televize, zdá se, že naše kulturní činnost již není tak bohatá a pestrá. Snažíme se však plnou měrou plnit své kulturní a vzdělávací povinnosti. Udržujeme tradiční zvyky a věříme, že až bude opraveno jeviště, zaskví se opět naše obec v slávě a lesku ochotnických představení "neboť z divadla našeho měly by častěji a dojímavěji než kde jinde k srdcím hlasy mluviti, při nichž by dávnoletá kůra okolo prsou propukla a led její v ourodnou vláhu se rozehřál." (citováno z knihy J. Kajetána Tyla).