Města a obce online - Habrůvka

Po provokacích, které se projevily v roce 1938 na území republiky. Zvláště v částech osídlených Němci, bylo zřejmé, že Hitler usiluje nejen o pohraničí, ale o celou republiku. Němci zdravili všude zdviženou pravicí, fašistickým pozdravem - to byl tehdy signál, že se bude něco dít, což potvrdil podzim téhož roku. Rozpínavý a o pomstě toužící fašizmus vehnal svět do nové bídy a strádání.Dne 23. Září 1938 všeobecná mobilizace pro muže do 40 let.

Z Habrůvky ve všeobecné mobilizaci v roce 1938 narukovalo asi 20 mužů, ostatní velká většina zůstala v závodech (jako byla Zbrojovka v Brně, v Adamově, a jiné zbrojařské podniky), kteří byli reklamováni.

Po mnichovském diktátu se někteří vrátili domů do 6 neděl a někteří až před novým rokem.

Mnichovským diktátem dostali Němci naše pohraničí a v roce 1939 v březnu okupovali celou republiku. Armáda, která byla připravena bojovat za celistvost republiky, byla postupně demobilizována, vojáci zklamaní vraceli se domů. Veškerá výstroj a výzbroj padla Hitlerovi do rukou, lidé plakali, zatínali pěstě. Potom se události valily jedna za druhou. Pronásledování, vraždění českých vlastenců, koncentrační tábory, plynové komory, vyhlazování celých obcí, zavření vysokých českých škol - to byly hrůzy okupace.

Toto bezpráví pocítila i naše obec.
Budeme vždy s úctou vzpomínat těch, kteří ztratili životy v době okupace, jsou to:
František Hloušek (č. 22) zastřelen v Hradci Králové v heydrichiádě.
Jaroslav Hloušek (č. 64) zahynul při bombardování v Německu.
Josef Teplý (č. 86) umučen v Mauthausenu.
František Troneček nasazen na práce do sirných dolů, kde zemřel.
Rosalie Drahovzalová (č. 94) zabita střepinou dělostřeleckého granátu na konci války.
František Korbička (č. 10) a Josef Hloušek (č. 59) zastřeleni Němci při přechodu fronty k Rusům na konci války.
Ludvík Beránek ( č. 102) a Bohumil Grund (č. 32).

Změnil se politický i společenský život. Politické organizace rozpuštěny, Sokolu byla zastavena činnost, majetek zabaven, pokud nebyl schován.

Tvořily se 2 strany, Strana práce, a Národní sjednocení, které záhy zanikly a protektorátní vláda vybízela lid k většímu pracovnímu úsilí pro vítězství III. říše. Dělníci v průmyslových závodech dělali pravý opak, výroba pro Němce se zpomalovala. Ale nebyli uchráněni lidé, kteří odešli na nucené práce. Nacistické

Německo na vrcholu své slávy odvléklo miliony příslušníků různých národů na práce do říše. Z naší obce to byli:
Antonín Gric z čís. 62, Leonard Hrazdíra z čís. 98 a Rudolf Musil z čís. 95, který na to doplatil ztrátou oka.

Přesto, že v okupaci nebyly žádné podmínky pro spolkový život mimo národní souručenství, byl v Habrůvce v roce 1942 založen společek, který nesl jméno "Rozkvět". Spolkovou místností byl obecní hostinec, který byl v okupaci přejmenován na "Kocandu". Tento spolek sdružoval všechny místní dělníky, pracující v Adamově. Program spolku byl - propagace českých písniček a pietní vzpomínky ve výročí dny českých buditelů. Schůze spolku se svolávaly na signál. Plakát na kterém byla dvě písmena R+K a dvě čísla - jedno znamenalo den a druhé hodinu konání schůze. I gestapo si s tímto signálem lámalo hlavu, co vlastně znamená.

Podmínky života se velmi ztížili po atentátu a smrti říšského protektora Heydricha. velmi na občany zapůsobila zpráva, že byl popraven v Hradci Králové František Hloušek, náš rodák.

Přes všechny útrapy, které okupanti způsobili - značné zatížení zemědělskými dodávkami, přísná opatření při domácích porážkách, omezování v zásobování nejpotřebovanějšími potravinami, rekvisice němec. vojáků po komorách, půdách, hlídkování mletí, nasazování lidí do Německa na práce - nebylo ve vesnici nikoho až na nepatrné výjimky, kdo by je podporoval.

Nebylo udání, lidé si věřili, drželi, ať se dělo, co dělo vzájemně si pomáhali. Dík patří také za to obecnímu výboru v té době a zvláště tajemníku řídícímu učiteli B. Jagošovi, který dovedl nebojácně v okupaci lidem pomoci. Byl také na sklonku války gestapem zatčen pro ilegální činnost proti okupantům. Pro ilegální činnost byl také zatčen Oldřich Opletal z čís. 62, který přechovával 2 ruské partyzány, letecké důstojníky, které vedl přes Buchlov na Slovensko. Na Buchlově byl zatčen, odsouzen a vězněn na Pankráci. V roce 1945 se zúčastnil bojů na barikádách v Praze.

V nejbližším okolí Habrůvky, Jedovnic, Rudice, Adamova pracovali jako partyzáni 2 občané Habrůvky, František Korbička z čís. 10 a Josef Hloušek z čís. 59. Odzbrojovali jednotlivé německé vojáky, zneškodnili blokleitra J. Bezděka a při přechodu fronty k Rusům byli Němci zastřeleni u babického chodníku, kde jim byl po válce postaven pomníček. Pochováni jsou na křtinském hřbitově.

Jakmile utichly válečné operací, nastal pohyb obyvatelstva. Stěhovalo se 8 rodin z Vyškovska, které byly v roce 1943 Němci násilně vystěhovány a v naší obci dočasně ubytovány. Důvod stěhování byl, že Němci v tomto prostoru obcí budovali vojenskou střelnici.

Z našich občanů se stěhovali do Brna Antonín Blatný, Antonín Jalový, František Gruber, Antonín Voznica do Brodu nad Dyjí a Rudolf Hloušek do Žamberka.