Města a obce online - Habrůvka

Jedním z nejstarších hradů, k němuž nepochybně patřila naše ves Habrůvka s okolními vesnicemi, byl hrad Obřany. Z Obřan se psával Přibyslav, který se uvádí od r. 1214 jako kastelán brněnský. Jedna ze tří dcer, Eufemie, se provdala roku 1233 za pana Bočka z Kunštátu, moravského maršála. Synové Heralt a Emil byli posledními držiteli Obřan. Hrad zanikl v r. 1315 a od té doby nebyl obnoven. Roku 1316 hrad Obřany - daroval král Jan Lucemburský Jindřichu z Lipé.

Pozdějším držitelům se nepodařilo panství udržet celé a postupně je rozprodávali. Kolem roku 1360 získává obřanské panství Čeněk Krušina z Lichtenberku, který vytvořil střed nového panství kolem nově postaveného hradu Ronova. Roku 1364 pan Čeněk Krušina vzal na spolek pana Jana z Pirkensteina a své manželce zajistil věno 1400 kop grošů na vesnicích - Útěchově, Vranově, Brodku a Obřanech. Listina je datována roku 1365. Zprávy o vesnicích, jež přešly z panství obřanského k panství ronovskému, jsou velmi chudé a mluví se jen nadále o zaniklém hradu Ronovu.

Albrecht Černohorský z Boskovic se stal výhradním držitelem panství Nového hradu, Černé Hory a Boskovic a záznamu do zemských desek r. 1567 je podrobně vypočítáván celý jeho majetek. K panství novohradskému náležel tehdy hrad s dvorem při němž vsi Olomučany, Habrůvka, Březina, Babice, s kostelním podacím, Kanice, Řícmanice, Bílovice, pustá ves Jehnice, Vranov se dvěma kostelíky, dvořák v Útěchově, Jehnicích a Babice.

Podle výkazu asi z poloviny XVI. století dostávala novohradská vrchnost na platech ze vsi Habrůvky 49 zlatých 2 krejcary.

Roku 1597 sňatkem Maxmiliána z Lichtensteinů s Kateřinou Černohorskou z Boskovic, dědičkou Nového hradu, přichází Habrůvka s majetkem černohorským do správy německého rodu Liechtensteinů.

V létě r. 1638 žádají habrůvští poddaní spolu s Olomučanskými, Bílovickými vrchnostenský úřad knížete Karla Eusebia z Liechtensteinů v Pozořicích o slevu kontribuce, protože jim krupobití učinilo velkou škodu na obilíčku.

Na přepadení, vyloupení a vypálení Nového hradu švédskými vojsky v létě r. 1645 dosud připomíná Habrůvským jeskyně zvaná Vokounka.

Z dochovaných lánských rejstříků pozořického panství po třicetileté válce z roku 1675 je zřejmý obraz o poddané půdě v Habrůvce. Celkem 6 hospodářů obhospodařovalo 28 kusů polí o výměře 136 měřic a 4/8 .

Jména hospodářů: Matěj Hlušek, Jakub Tkadlec, Matěj Blaník, Ondra Blaný, Martin Konečný, Mikoláš Blaný. Starou půstku převzali Macek a Kluška, grunt opustil Jan Chytrý, neobsazená půstka zůstala po Georgu Poláčkovi, a Havel Štětka byl usedlík bez pozemku.

Venkovský lid v tehdejší době byl v úplném poddanství, nucen k těžkým robotám, desátkům, odvolání nebylo nikde. Chtěl -li se poddaný vystěhovati, musel míti propouštěcí list id fojta. Musel zavčas obsadit svůj statek a učinit zadost všem jiným závazkům. Jinak lidé zběhlí ze svých majetků byli vrchnostem znovu vráceni. Bez propouštěcího listu nebyl poddaný nikde přijat. Vrchnost prodávala a kupovala panství i s lidmi. Spory mezi poddanými a vrchností urovnávali zemští úředníci. Za pořádek v obci ručili fojtové, konali přísahy vrchnosti, ale byli také jen poddanými. Poddaní nesměli držet ani nosit zbraně. Nesměli konat myslivost. Čižba se povolovala je z jara. Poddaní mohli lapat vlky a lišky. Byl -li někdo z poddaných zabit, mohli pozůstalí a příbuzné dostat částku peněz 5 kop. Za hlavu pánovu se platilo 500 kop. Lotři a lapkové byli byly pronásledováni. Fojtové vedli evidenci obyvatel a nesměli přechovávat zahaleče.

Starým a nemohoucím lidem vydávali vrchnosti fedrovací list na povolení žebroty. Z podnětu Anny Černohorské z Boskovic, která ve své závěti 28. 9. 1620 poručila svým dědicům, aby při kostele vranovském, kde chce být pochována, byl zřízen chudobinec. Zakládací listina, datovaná 17. 6. 1711, stanoví, že nadace jest určena pro 12 starších mužů. V letech 1725 se mezi 12 muži chudobince nachází habrůvský občan Šimon Blatný z Habrůvky. Dne 17. 8. 1721 nařídil kníže Antonín Florián z Liechtensteinů, aby se modlili za zakladatele chudobince knížete Hana Adama, Každý chovanec dostal oblek z bílého sukna, kabát, kalhoty, ročně 1 pár botů, dvě košile a kalhoty s jednou za 3 roky dlouhý bílý plášť s modrým křížem na levém rukávě.

V letech kolem r. 1704 novohradské lesy byly rozděleny do tří revírů. Revír novohradský zahrnoval zhruba dnešní polesí Vranov, Olomučany, Habrůvka, dále se mluví o revíru bílovickém a babickém i s lesy u Hostěnic. Hajní dostávali roční deputát (služné) 11 zlatých 30 krejcarů. V letech 1711-1720 bylo uloveno 16 jelenů, u laní, 42 srnců, 31 křepelek, 8 vlků, 37 lišek, 13 kun a 7 tchořů. Za chyceného vlka, kance, svini, rysa platila vrchnost 1 zlatý, za chycenou lišku nebo divokou kočku se vypláceno 30 krejcarů.

Do období panování knížete Josefa Václava Vavřince z Liechtensteina spadají počátky státní péče o poddané, zahájené reformami Marie Teresie. Tehdy byl opraven první zemský katastr podle něhož byla dosud vyměřována poddaným kontribuce. Podle nového soupisu poddanské půdy - (tereziánského katastru) měl sedlák přispívati na kontribuci třetinou hrubého výtěžku.

Jména polních tratí: Za brankou, Mezi cesty, Na příčce, Za zahrady, V koutě, Dolní laza, U hranic, U solnice.

Jména tratí luk: Na vejpustku, Na klučenici, U kříže, Pod studní, Na opletnici, Na vejletnici, V brejší, Na poustce. (Z poddanské přiznávací tabule z r. 1749).

Poddanská přiznávací tabule z r.1749 uvádí tyto hospodáře v Habrůvce: Adam Hlouška, Josefa Hlouška, Jiříka Drahovzala, Jana konečného, Tomáše Blatného, Josefa Kartouse, Matěje Kříčku, Ondřeje Sukovatého, Karla Kubeše, Bartoně Syrového, Jana Kupce. Vrchnostenské domky obývali: Martin Drahovzal, Jakub Doubek, Ondra Blatný, Matěj Málek, Joachym Tesař, Tomáš Kroupa, Jakub Hloušek, Jan vyhnal. Jako podruhové jsou uvedeni: Matěj Kartous,, nádeník, Vavřín Flosek u syna, Anna Čerhohlávková, stará žena, Konečný František, nádeník, Jan Blatný a Jura Kollbrada, nádeník, Tomáš Magitan, řezník.

Tereziánský katastr obce Habrůvky z r. 1768 vykazuje celkem 16 chalup, 227 měřic 1 1/4 osmin polí, 5 měřic, 1 1/4 osmin zahrad, 11 1/8 fůry sena a otavy. Ke dni 16. 8. 1768 bylo 10 chalupníků bez půdy.

1) Podruhové, kteří v této obci Habrůvka pracují jako nádeníci a vydělávají si, platí měsíčně daň 2 krejc. A chovají-li mimo toho ještě dobytek, platí ještě 1 krejc. Měsíčně. Staří mužové robotují ročně jen 13 dní. Ženy nemusí robotovat.

2) Při změně vlastnické půdy a chalup platí se panské pokladně od poddaných knížecí vrchnosti z každého zlatého 1 krejc. Od cizích poddaných z 1 zl. 3 krejc. Stěhuje -li se na jiné panství poddaný, platí 10% z majetku.

3) Potřebné pivo a kořalky do šenku se berou z panského pivovaru v Pozořicích, jakož i z palírny tamtéž.

4) Za dovolení páliti v panských lesích vápno platí Habrůvští do panské pokladny ročně 5 krejc.

5) Za dovolení sbírati v panských lesích trávu platí poddaný za celé léto 15 krejc.

Jsou-li v lese žaludy a bukvice a černý dobytek se tam vyžene na pastvu, platí se činže. Z velkého kusu 18 krejc., ze středních 12 krejc. A z malého 6 krejc. Cizí poddaní platí však dvakráte více.

1) Týdenní robota koněm a osobou od nepamětných dob a ž do prosince 1775 pro majitele pozemku a chalupy, je zevrubně poznamenána, rovněž tak i u podruhů.

2) Podle starých a nových patentů robotních se na robotu vychází z domu při východu slunce a pracuje se do západu slunce. V praxi se však zde chová vrchnost mírněji.

3) K odpočinku robotníků a dobytku se v poledne povolují 2 hodiny . Dobytek se však nesmí pást na panském pozemku.

4) Při dálkových jízdách mimo panství se robota započítává . Na pacholka se počítá 8 krejc. A 1/8 ovsa.

5) Když poddaný mimo panství vykonává práci, čítá se mu za každou míli 4 krejc. Denně a robota se mu počítá.

6) O vánocích se Habrůvským odpočítává robotní den. Jiné svátky se však neodpočítávají.

7) Noční hlídači jsou placeni vrchností, lovy, koupání ovcí, práce v lese, tahání mlýna, kopání hrobů se robota čítá.

8) Jsou-li habrůvští poddaní v Adamovských hamrech, nebo dolují-li pro hamry, nebo jsou-li v babických panských stodolách u mlácení, tak se jim kromě odpočtu roboty, také každá 13 míra obilí vyplatí.

9) Dřevorubcům a sekáčům trav, kteří z Habrůvky přijdou, se odpočte pracovní doba, pokud v Adamovském údolí a babických lukách trávu sekají.

15. 4. 1776 konsignace o tom, co z habrůvské obce duchovnímu úřadu neb panu faráři podle starodávného obyčeje jest povinno mu ročně dávati desátek, 5 kop snopů žitných a 4 kopy snopů ovesných. Poněvadž pan farář jezdí do obce, aby zde vyřídil své kněžské funkce, odvede mu obec ročně 5 měřic zrní, žito, oves. Za každé požehnání zaplatí každý usedlík v obci ročně 6 krejc.

Seznam všech domů berní obce Habrůvka 12. 6. 1830. Daň domovní:

Na léta 1805 - 1809 upomíná náhrobní kámen neznámého, pravděpodobně francouzského bojovníka, přenesený v květnu r. 1970 ze zahrady přd domem čís. 18 k podmínku padlých z obou světových válek.

Rok 1848 přináší habrůvským občanům zrušení roboty a poddanství. Kníže Alois Josef z Liechtensteinů byl v řadě vrchností posledním feudálem Habrůvských. Bezvýznamné vrstvy obyvatelstva stávají se rázem důležitým činitelem a nastupují ještě dlouhou cestu k opravdové svobodě. První obecní volby v Habrůvce byly v roce 1849. Prvním starostou byl zvolen Karel Kubeš.

V prusko-rakouské válce v r. 1866 se Prajzi dvakrát zastavili v Habrůvce. Do dnešní doby se udržely poměrně živé vzpomínky na jejich řádění v obci v ovčínech a mezi slepicemi. Ponejprv Habrůvští viděli a ochutnali černou zrnkovou kávu, kterou Prajzi popíjeli. Měli rádi malé děti, chovali je v chalupách, byli ubytováni téměř v každém domě. Obec musela poskytnout přípřež 2 párů koní až do Moravské Třebové.