Města a obce online - Habrůvka

V polovině posledního tisíciletí před n. l., když mohutná perská říše se spojila s říší sumerskou a akadskou, asyrské s babylonskou, tvořila se v Evropě nová moc - Řecko. Po rozpadu a zániku těchto - starých orientálních říší vystupují Hellenové jako dědicové a přemožitelé orientálních mravů. Od té doby se těžiště dějin přesouvá na západ a evropské dějiny se stávají dějinami světovými. Na přelomu těchto dějin vniká halštatská kultura, která učinila jeskyni "Býčí skálu" známou v celém kulturním světě.

Nálezy z Hallstatu a jeskyně "Býčí skála" patří k nejstarším a nejcenějším kusům sbírek předhistorických. Jeskyně Býčí skála klade výzkumu svízelné problémy a otázky. Při kopání písku a štěrku pro stavby v Habrůvce, Josefově i Adamově v jeskyni Býčí skále před rokem 1868 nacházely se v písku kousky uhlí a lidských kostí. Roku 1869 Dr. Jindřich Wankel, salmský lékař z Blanska po prvé pomocí hloubkových sond zkoumal dno jeskyně Býčí skála, ale bez velkého výsledku. V témže roce zcela náhodou dva studenti nalezli v rozbité nádobě sošku býčka, obaleného zuhelnatělým prosem. V roce 1872 zahájil Dr. Wankel nové výzkumné práce, tentokrát byl výsledek ohromující. Pod vysokou vrstvou písku, štěrku a balvanů bylo nalezeno porůznu v jeskyni rozhozených 40 lidských koster, které podle Dr. Wankela nesly stopy násilné smrti. Byl objeven bohatý poklad bronzových a zlatých šperků, skleněné a jantarové perly. Uprostřed žároviště byly ohořelé zbytky vozu s lidskou kostrou, spálené lidské a zvířecí kosti, střepy hliněných nádob malých i velkých, bronzové nádoby různě zdobené, dřevěná kovaná vědra, železné obruče a kování z dalšího vozu. U jižní stěny jeskyně vydlážděné kameny stál mohutný kamenný stolec, na němž ležely kosti dvou useknutých lidských paží s bronzovými náramky a zlatými prsteny a při nich polovina lidské lebky, sloužící jako číše. Porůznu poházené lidské kostry ve všech polohách. Některým chyběly paže, jiným nohy, některým hlavy, některé měly dosud šperky. Kostry podle Gr. Wankela - patřily mladým, asi 18letým ženám, 5 koster patřilo mužům.

Vše bylo množstvím dřeva spáleno a popáleno, zasypáno pískem, štěrkem a velkými balvany i silnou zvápenatou vrstvou vypáleného kamene. Co se tu kdysi stalo, co tu opravdu bylo, knížecí nebo kněžnin pohřeb, byla jeskyně "Býčí skála" kultovním místem, vyla obětištěm? Musely pobité - mladé ženy se zlatými a bronzovými šperky, skleněnými a jantarovými náhrdelníky doprovázet do záhrobí svého pána nebo paní, nebo byly obětovány nějakému kultu? U jedné z mužských koster ležela bronzová přilba, jiná mužská vězela dosud v pancíři, u jiné ležela sekera. Stala se tato událost najednou či po částech? Byla to oběť k usmíření bohů, k odvrácení nájezdu Skytů? Rituální kanibalismus? Jakou souvislost měla rozsáhlá kovářská dílna s nářadím a množstvím železných hřiven a jiného železa v jeskyni takového pohřbu?

Všechny nálezy, bohaté a cenné z Býčí skály, bronzové náramky, spony, jehlice, zlaté čelenky, prsteny, jantarové a skleněné perly, náhrdelníky, meče, soška býčka, dýky, bronzová a hliněné nádoby různých velikostí, kolo z vozu velmože bronzem celé zdobně obložené, kovářské nářadí a vše, co Dr. Wankel v Býčí skále získal, prodal v roce 1883 za 12 000 zlatých Antropologické společnosti ve Vídni. Dnes jsou sbírky majetkem Rakouské republiky a dokazují jasnou spojitost nálezů z Hallstattu s Býčí skálou.

Dodnes se v Habrůvce vyprávějí zajímavé zkazky o jeskyni Býčí skála, že v tmavých nocích je slyšet v jeskyni sténání a křik, nebo o návštěvě chlapce muzikanta Střelce v jeskyni, který tam viděl - mnoho zlata a drahých kamenů, a nechtěl se stát vysvoboditelem duší - těch, které viděl v jasné záři, ale nemohl je nikomu popsat jak vypadali, byla to příležitost, která se jen jedenkrát za 100 let někomu podaří. Mnoho habrůvských starých lidí tam slýchávalo v noci pláč, když se vracívali z Josefovských hamrů. Tyto zkazky snad sahají hlouběji do doby než Dr. Wankel odkryl svědky krutých obřadů v Býčí skále . Sám název Býčí skála je jedním z přímých důkazů, neboť tak se skála nazývala vždy, dávno před názvem kultovní sošky.

Bylo nalezeno mnoho důkazů v Josefovském údolí o sídlech lidí žijících v jeskyních již v šerém dávnověku. Od lovců k pastevcům, od pokusu, aby půda vydala skromný chléb, od jeskyní k chatrčím a domkům, k primitivnímu obdělávání půdy muselo uplynout několik tisíciletí, než vyklučili a vypálili tito lidé tu odpradávna žijící kus lesa na místě dnešní vsi, kde se pomalu usazovali polesích roztroušení lovci, sběrači lesních plodin, kutači a taviči železných rud, uhlíři a dřevorubci. Název vsi jasně ukazuje, co tu od pradávna bylo, habrové lesy, tedy "Habrovka", jak je na starých pečetích obce napsáno.

Tyto staré vsi měly dosti nepřátel, často v přírodních živlech a dravé zvěři, ale lidé byli svobodní. Hůře bývalo potom těm vesničanům, kde byli ujařmováni pány, kterým museli stavět hrady, chléb dodávat, stříbrňáky skládat, robotovat a po staletí snášet jejich nelidskou nadvládu.