První písemná zmínka o obci je z roku
1205. Svědectví o existenci Dobříče obsahuje zápis o situaci v tehdejším
ostrovském klášteře, kde se píše, že vladyka Nostislav daroval dvorec Dobříč,
který představoval čtyři lány spolu se štěpnicí (sadem) a přilehlým lesem,
ostrovskému klášteru (klášter vnikl v roce 999 na Ostrově u Davle).
Název Dobříč vypovídá o tom, že zde byl
majetek, v našem případě dvorec, který patřil jistému Dobříkovi. Z toho
vyplývá, že Dobříkův dvorec existoval již před rokem 1205.
V latinsky psaných spisech se Dobříč
objevuje jako villa Dobrziecz. Později v české podobě jako Dobřieč, potom
Dobřič a od roku 1925 současný název Dobříč. Obec patří do okresu Praha-západ,
na Katastrálním úřadu je obec vedena jako Dobříč u Prahy. Za 800 let své existence
prošla pohnutými dobami a vystřídala mnoho vlastníků. Ve spisech někdy není
možné v tomto dění nalézt přesnou kontinuitu.
Nedlouho po smrti krále Přemysla Otakara
II. roku 1278 vtrhla do země vojska ,,braniborů" a zle ji zpustošila. I
ostrovský klášter byl zpustošen spolu s okolními 24 vesnicemi. Klášterní
komunita prožívala těžké chvíle opět v létech 1307 – 1310, brzy po zavraždění
posledního Přemyslovce Václava III., kdy v okolí rabovala vojska Jindřicha
Korutanského. Teprve nástupem Lucemburků na český trůn skončily intervence
cizích vojsk a situace se poněkud zklidnila. Opat ostrovského kláštera
Heřman přesto požádal roku 1310 papeže Klimenta V. o ochrannou listinu, ve
které bylo potvrzeno panství ostrovského kláštera v celé jeho velikosti, včetně
dvorce v Dobříči. (Dokument je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze).
Rok 1420 lze považovat za datum, od
kterého začala totální zkáza ostrovského kláštera. Jakmile husitská vojska
dobyla a vypálila klášter na Zbraslavi, vydala se směrem k Ostrovu. Dne
10.srpna 1420 byl klášter ostřelován a po dobytí vypálen. Části mnišského
společenství se podařilo zachránit a přečkat nepříznivé časy ve Svatém Janu pod
Skalou.
Císař Zikmund roku 1421 zkonfiskoval
veškerý majetek kláštera a věrným šlechticům, kteří stáli na jeho straně, dal
do zástavy dvory, městečka a vesnice. Mezi obdarovanými byl i Hospřid z
Hostivice, který v roce 1436 získal Dobříč a Mezouň. Nový pán pak pronajímal
dvorec v Dobříči drobným šlechticům.
Za vlády Vladislava II. Jagelonského (1471 - 1516) se
podařilo klášteru získat zpátky Davli a Koncem 15.století ještě 10 vesnic.
Patřil k nim i statek v Dobříči.
Za opata Štěpána roku 1502 byl dvůr
pronajat manželům Václavovi a Anně za roční pacht 4 kop grošů. Jelikož ale
řádně neplatili, byl jim dvůr odňat. Za opata Jana V. (1517 - 1539) byl dvůr
postupně pronajat Janu Číchovi a od roku 1536 Janu Křížkovi.
Obnova kláštera na Ostrově představovala
velké finanční náklady, proto opat Jan V. se v roce 1517 rozhodl usadit ve
Svatém Janu pod Skalou. Od této doby fakticky začala nová existence kláštera,
teď už svatojánského.
V době povstání českých stavů byly vsi
Svatý Jan pod Skalou, Sedle, Hostín, Bubovice a dvůr v Dobříči roku 1619
zabaveny a prodány Jindřichovi Šťastnému Homotovi z Harrasova. Dobříč byl
krátkodobě připojen ke statku v Chrustenicích. Ve stejném roce dvě chalupy v
Dobříči, které patřily svatovítské kapitule, byly dány měšťanu na Starém Městě
pražském Matouši Michalovému. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře roku 1621 získal
klášter svůj nevelký majetek zpět.
V roce 1622 Dobříč byl pronajat paní
Kunhutě Kunšové z Berbisdorfu. Za aktivní účast ve stavovském povstání byli
Berbisdorfové potrestáni a někteří odešli ze země. I paní Kunhuta odešla do
ciziny, ale ještě stačila před svým odchodem dvůr v Dobříči zadlužit. Údajně
dlužila 1138 kop míšenských. V roce 1623 byly dvě dobříčské chalupy navráceny
svatovítské kapitule. Za třicetileté války byl dvůr v Dobříči zničen.
Opat Kotterovský v roce 1710 koupil část
vsi Dobříč patřící svatovítské kapitule od Petra Daverina za 3800 zl. a zároveň
ji vykoupil z poddanství k Chrášťanům za 1000 zl. od téže kapituly.
V roce 1785 byl z nařízení císaře Josefa
II. Svatojánský klášter zrušen a majetek rozprodán. V roce 1790 hrabě Sweerts-Sporck
zakoupil dvůr v Dobříči. Později se dvůr dostal do majetku císaře a od roku
1873 opět do soukromých rukou. I další zprávy nejsou jasné. Víme pouze, že dvůr
v Dobříči se znovu vrátil rakouskému císaři Františku Josefovi a po vzniku
Československé republiky v roce 1918 byl přeměněn na státní statek. Po roce
1990 dvůr v Dobříči zakoupil Ing. Josef Čermák z Tachlovic, ale bez polností,
luk a jiných pozemků. Samozřejmě se průběžně rozvíjela i obec, ale nenašli jsme
o tom záznamy. Pouze zmínku, že kdysi 2 chalupy patřily svatovítské kapitule.
Záznamy o vývoji počtu obyvatelstva a
počtu domů jsou získány od roku 1850, viz následující tabulka.
ROK POČET
OBYVATEL
POČET DOMŮ
1850
150
1869 252
25
1880
255 29
1890
352 35
1900
435
44
1910
468
48
1921 506
56
1930
482
73
1950 357
83
1961 363
89
1970 329
81
1980
274
88
1990 252
90
2000 257
100
2004
258
100
2005 255
104
2008
293
124
Historie byla čerpána z knihy Mgr. Hany
Opleštilové: „Dobříč 800 let 1205-2005".
Zobrazit vyhledávací formulář »
Protože váš prohlížeč zřejmě dostatečně nepodporuje CSS2, vidíte tuto stránku bez formátování. Veškerý její obsah je však plně přístupný i pro vás.