Plukovník Josef Valčík se stal čestným občanem Valašských Klobouk in memoriam usnesením obecního zastupitelstva č. 12/854/2008 z 15. prosince 2008. Slavnostní akt udělení tohoto ocenění in memoriam se uskutečnilo 19. června 2009 ve Smolině při příležitosti 67. výročí smrti Josefa Valčíka a jeho kolegů v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. „Plukovník Josef Valčík prokázal své nesmírné vlastenectví, hrdinství a odvahu hodnou velkého uznání. (...) Vážíme si jeho zásluh o vymanění českého národa z německé nadvlády i nejdražší oběti, kterou přinesl svou smrtí,“ řekl k Valčíkovu vyznamenání starosta města Ing. Dalibor Maniš. Plaketu čestného občana z jeho rukou převzala Vlasta Tkadlecová, neteř Josefa Valčíka.
Josef Valčík (narozen 1914 ve Smolině) se po třech třídách obecné a dvou třídách pokračovací školy stal učněm u valašskoklobouckého koželuha Matyáše. Vlivem hospodářské krize musel Valčík v roce 1934 z firmy odejít, práci našel v Baťově otrokovické koželužně. Po odchodu od Bati nastoupil Valčík počátkem října 1936 vojenskou službu v Jičíně, kde dosáhl hodnosti četaře. K 1. říjnu 1938 byl oficiálně převelen do zálohy, vzhledem k tehdejší vojensko-politické situaci však zůstal u pluku. Z československé armády byl propuštěn v únoru 1939, v březnu 1939 opět nastoupil do práce v Baťově otrokovické koželužně. V polovině srpna pak ilegálně překročil hranice protektorátu: jeho cesta vedla přes Maďarsko do Jugoslávie a Francie, kde se v březnu 1940 přihlásil do československé zahraniční armády. Počátkem července 1940 se pak dostal do Anglie. Zde absolvoval školu pro výchovu rotmistrů, koncem září 1940 byl zařazen do funkce výkonného rotmistra. Od května 1941 byli českoslovenští vojáci začleňováni do speciálních parašutistických kurzů, z jejichž absolventů, mezi nimiž byl i Valčík, byly sestavovány první výsadkové skupiny. Valčík byl zařazen do tříčlenné skupiny Silver A, která odletěla do okupované vlasti koncem prosince. Skupina měla navázat technické spojení se svým ústředím v Anglii a také kontakt s domácím odbojem, jemuž měli být nápomocni. Spolu s nimi byla vysazena také dvoučlenná skupina Silver B a diverzní skupina Anthropoid. Skupina Silver A působila na Pardubicku, odkud ovšem Josef Valčík vyjížděl do řady míst protektorátu, zvláště pak do Prahy. Počátkem března se ale pardubické gestapo začalo o Valčíka zajímat, a tak se v půlce března rozhodl ukrývat se v rodné Smolině, záhy se jeho úkrytem stal Mirošov. Valčíkův popis už ovšem měly všechny četnické služebny v protektorátě, na úředních deskách byla jeho fotografie se jménem „Miroslav Valčík“. Čekaly jej ale další úkoly v Praze, kam odjel počátkem dubna. Podílel se, mimo jiného, na přípravě hlavního úkolu skupiny Anthropoid, totiž na přípravě atentátu na Heydricha. Třebaže mýtus o tom, že Valčík dával Gabčíkovi a Kubišovi zrcátkem znamení o přijíždějícím automobilu, padl, neubírá to ani v nejmenším na významu jeho hrdinské a vlastenecké práce. Josef Valčík byl mezi sedmi parašutisty, kteří zemřeli 18. června 1942. V roce 2002 byl Josef Valčík povýšen na plukovníka in memoriam.
Dne 26. září 1958 byl rodině Valčíkově a Beňově odhalen na smolinské návsi památník. Výnosem ministerstva školství ze 7. srpna 1968 pak byl smolinské škole a dětskému domovu (symbolicky nesla školní budova čp. 16, tedy číslo popisné, které dříve patřilo domku Valčíkovy rodiny) propůjčen čestný název po tomto nejslavnějším smolinském rodákovi.
Po listopadových událostech roku 1989 došlo k přejmenování některých ulic ve městě. Občané kloboucké ulice Rudolfa Filipa podali na městský úřad petici, ve které žádali přejmenování této ulice s doporučením pojmenovat ji po Josefu Valčíkovi. Jejich žádosti bylo vyhověno na plenárním zasedání městského národního výboru 20. února 1990, a to s platností k 1. březnu toho roku.
Zlatý erb
