Dejme nejprve opět slovo Františkovi Šerému, v následujících řádcích vzpomíná na počátek 90. let 19. století ve městě: „Veřejné poměry se horšily dále, národní uvědomění mizelo nadobro. Skoro všecko u nás toužilo jen po němčině a děti vedeny ve škole k ideálu rakouské vlasti. Zpívalo se: „Österreich, mein Vaterland!“ - Bylo nám v besedě smutno, když i dřívější členové naši pracovali v obecním zastupitelstvu na prospěch německý. (...) V záložně a besedě nás nebylo mnoho, ale byl to kroužek důvěrný, české vědomí z nás vytvořilo takořka rodinu. Lékárník Ždichynec, dr. Kusala, Ant. Matyáš č. 225, notář Wolf, soudce Hruban, švagr notářův Matzal, Tobiáš Bařinka na Sychrově č. 92, mlynář Ant. Škoda a též i fara s farářem P. Přemyslovským.“ Šerý v této pasáži jmenuje hned dva přátele, kterým bylo roku 1900 čestné občanství uděleno.
František Hruban je v dokumentech o udělení pocty jmenován jako „Jeho Vysokorodí“ c. k. zemský soudní rada. Poděkování a potvrzení přijetí pocty bylo datované 25. listopadu 1900 v Uherském Brodě.
František Hruban (zemřel 1930) byl v kurii měst, kam patřily i Klobouky, v letech 1902-1906 zemským poslancem. A doplňme, že byl také otcem významného estetika Jaroslava Hrubana.
Zobrazit vyhledávací formulář »
Protože váš prohlížeč zřejmě dostatečně nepodporuje CSS2, vidíte tuto stránku bez formátování. Veškerý její obsah je však plně přístupný i pro vás.