Města a obce online - Valašské Klobouky

Třetí čestné občanství - opět jednomyslně udělené - putovalo do Vídně, a to k bratranci klobouckého starosty, Josefu Bratmannovi. V programu jednání obecního výboru se toho dne jako 4. bod objevila „porada stran odsloužení se p. Jozefovi Bratmanovi ve Vídni za značné podporování zdejších chudých a vůbec chudých školních dítek již po výce let“. V usnesení výboru je pak opět zmíněna dobročinnost pana Bratmanna a jeho choti a jejich „značné podpory chudým Klobouckým žákům“. Ocenění bylo uděleno „s ohledem na Vaše šlechetné skutky a tak mnohokráte zdejším chudým prokázané dobrodiní“, psali představitelé města Josefu Bratmannovi. Bratmann obratem (31. prosince) telegramem poděkoval za udělenou poctu a zaslal vřelý pozdrav svému rodnému městu a všem jeho obyvatelům. Počátkem ledna 1891 pak ještě obšírněji poděkoval za tuto čest dopisem. - Za diplom bylo brněnské knihtiskárně Carla Winikera podle účtu ze 14. února 1891 zaplaceno 30 zlatek a 56 krejcarů.

Podpora chudých jistě nebyla jen frází, ze školní kroniky například víme, že roku 1899 „paní Berta Bratmannová, choť majitele pivovaru ve Vídni, darovala na ošacení nuzné mládeže školní jako jiná léta 100 korun“ (ještě minulého roku, 1898, poukázala tuto částku ve zlatých, tedy 50 zlatých). Peníze zasílala pravidelně na Štědrý den k rukám ředitele školy, který je později po vzniku podpůrného školního spolku Palacký (založen 1898) odevzdával do jeho pokladny. A její podpora chudých žáků je zmiňována častěji. Do Klobouk také pravidelně zajížděla, osobně se například účastnila oslav „Nejvyšších Jmenin císaře pána Františka Josefa I.“ dne 4. října 1902 a 4. října 1903 (i „se svými dítkami“), jak upozorňuje ve školní kronice ředitel školy František Krist.

A ačkoliv se to nezdá, stál Josef Bratmann u počátku rozvoje českého kulturního života v Kloboukách, totiž u zakládání Besedy Dobrovský. Takto situaci popsal František Šerý: Konečně se však přece podařilo založit český spolek „Beseda Dobrovský“. Tou dobou šířilo se národní uvědomování na táborech a jeden pořádán i v Uh. Hradišti. Tam vystoupil na řečniště kloboucký rodák student Josef Bratman ze Starého města, promluvil nadšenou vlasteneckou řeč a doma uradil se s kaplany P. Fr. Kvasničkou a P. Ondřejem Látalem o český spolek v Kloboucích. Kaplani ovšem musili požádat o radu svého představeného, děkana P. Fr. Žáka, a ten jim záměr schválil slovy: „Jděte jen mezi lid, tam je vaše místo a pracujte na národním uvědomování.“ Dotčení tři mladí lidé Kvasnička, Látal a Bratman svolali schůzi občanů také do pivovaru, kdež navrženy stanovy a zaslány ihned ku schválení. Než hejtmanství neposlalo je do Brna, ale k dobrozdání tehdejšímu bürgemeistru Bratmanovi, strýci Josefovu. Když rozhodnutí o stanovách dlouho nepřicházelo, učiněn dotaz poslancem Dr. Šromem na hejtmanství i v Brně a tu stanovy konečně došly schválené přes to, že bürgemeister je byl zavřel do stola s prohlášením: „Ani za dvacet roků nemají Slované besedy!“ - “

Vídeňský sládek a kloboucký rodák Josef Bratmann (narodil se 5. prosince 1848) k nám dodnes promlouvá skrze Bratmannovu vilu (čp. 116), kterou projektoval v letech 1895-1896 další známý kloboucký rodák, Hubert Gessner. Krásná vila byla na Klobouky dost velké sousto, takže se časem začalo šeptat, že vilu nechal vystavěl císař Franc Josef pro svou nelegitimní dceru! Smlouvou ze 16. října 1908 postoupil Josef Bratmann vilu a další majetky synu Josefovi. Josef Bratmann, úředník ve Valašských Kloboukách, ale zemřel 20. října 1918, celý majetek pak připadl rodičům - Josefu a Bertě Bratmannovým. Ti jej následně smlouvou ze 17. září 1921 předali dcerám: Bertě Kerlinové („choť ředitele železáren v obci Kabola Poljana v župě Marmarošské, v Podkarpatské Rusi“) a Markétě Budilové („choť úředníka ve Vídni, Prinzeugenstrasse, číslo 44“), o sestrách notář Josef Vavrouch připsal, že „neznají českého jazyka“; Josef a Berta Bratmannovi si ponechali do smrti „právo požívací ku celému majetku“. Na základě kupní smlouvy z 8. srpna 1928 získala celý majetek Berta Kerlinová, ta jej ovšem k 25. březnu 1930 prodala Františku a Štěpánce Gintrovým.

Josef Bratmann se nám tak postupně představil jako český vlastenec stojící u počátků rozvoje českého kulturního života města (potažmo regionu), jako úspěšný podnikatel, jako dobrodinec podporující v rodném městě chudé, zvláště pak školní mládež, a nakonec také jako poměrně odvážný investor, který si nechal v Kloboukách vystavět honosnou vilu od mladého studenta architektury (což lze ostatně také vnímat jako formu podpory - mladému talentovanému spolurodákovi, pro kterého to byla vůbec první zakázka).