Města a obce online - Sopotnice

    Dávné osídlení na území Sopotnice dokládá nález rohovců a tzv. baltských pazourků. Tyto primitivní štípané kamenné nástroje jsou pozůstatky po osídlení lidmi v době asi 8 tisíc let před Kristem (střední doba kamenná). První nálezy učinil amatérský archeolog Jan Šotola v r. 1970 v údolí Pod Horou v okolí potoka Rybná. Na poli sousední Skrovnice poblíž okraje lesa Brtečník byl nalezen v 60. letech minulého století kamenný sekeromlat z doby asi 3.000 let před Kristem.

       Založení vsi není písemně zachyceno, ale souvisí s počátky budování hradů Litice nad Orlicí a Potštejn rodem Půticů z Plzeňska v době rozsáhlé kolonizace ve 2. polovině 13. století. Za nejstarší údaj o východočeském hradu Potštejn (Půtův kámen) považují současní historici listinu krále Přemysla Otakara II. z 27. července 1259, kterou povýšil Litomyšl na město. Jako svědci na této listině jsou uvedeni východočeští šlechtici a mezi nimi Půta z Potštejna. Konflikt krále Jana Lucemburského s Jindřichem z Lipé v roce 1316 je podle historiků prvním prokazatelným údajem o Liticích nad Orlicí, kdy byl tento hrad pravděpodobně jako zástava v držení pánů z Lipé. Založení vsi ve 2. polovině 13. století podporují i archeologové shodným datováním keramických střepů a zbytků strusky z kovářské pece, které nalezl v r. 1990 Josef Šubrt na své zahradě u domu čp. 125 (západně od kostela). Dle ústní tradice je zmínka o vsi již v létě roku 1339, kdy markrabě Karel Lucemburk řídil devítitýdenní tažení proti odbojnému Mikuláši z Potštejna a dobytí potštejnského hradu. Karel tehdy pobýval na území potštejnského panství a údajně bydlel na sopotnické faře, odkud řídil bojové operace, přibližně od 2. poloviny července do 1. poloviny srpna. Mikuláš zahynul v sutinách zřícené věže dobytého hradu. Ves Sopotnice byla asi na počátku 14. století rozdělena na dvě části mezi panství litické a potštejnské. Dokládá to nejstarší písemná zpráva o obci v kupní smlouvě ze 14. dubna 1356. Tehdy císař a král Karel IV. koupil od Jana (Ješka) z Potštejna potštejnské panství včetně poloviny Sopotnice. Mikulášův syn Jan jednal jménem své matky a ostatních sourozenců. Pod jednoho správce se dostaly obě části vesnice v r. 1454, kdy Vilém Krušina z Lichtenburka postoupil své zástavní právo k Potštejnu majiteli sousedních Litic a pozdějšímu českému králi Jiřímu z Poděbrad. Za definitivní spojení obou částí vsi ale můžeme s jistotou považovat až rok 1497, kdy se majiteli obou panství stali Pernštejnové a Sopotnice již natrvalo zůstala v poddanství pána na Potštejně.

      Za feudalismu byly světská a církevní moc velmi těsně spjaty a dějiny v obojím pohledu spolu úzce souvisí. Prokazatelně nejstarší stavbou v Sopotnici je farní kostel sv. Zikmunda – mučedníka. Stáří jeho původního gotického presbyteria (kněžiště), zaklenutého křížovou klenbou, řadí odborníci do poslední čtvrtiny 14. století. Předpokládáme, že mu předcházel kostel dřevěný. Spolu s kostelem byla založena i fara, proto měl kostel v dějinách panství důležitou roli. Kostel společně se samostatně stojící barokní zvonicí, hřbitovem, barokní márnicí a hřbitovní zdí je dominantou vesnice a tvoří jeden celek, který je zapsán na seznamu památkově chráněných objektů. Nejstarší zápis o kostele a současně i první doklad o zdejším faráři je uveden v Konfirmační a Erekční knize dne 5. září 1371. Tehdy majitel litického panství Boček z Kunštátu a Poděbrad, praděd pozdějšího českého krále Jiřího, dosadil k sopotnickému kostelu kněze Bartoloměje z Bydžova. Zápis opět potvrzuje rozdělení mezi dvě sousední panství. Důležitější část (tu s kostelem) vlastnil pán na Liticích, když byl světským patronem. Nevíme, kudy probíhalo dělení vesnice, ale jako přírodní hranice se nabízí potok Sopotnice. Sopotnická fara je dále uvedena ve čtyřech ze sedmi neúplně dochovaných registrů tzv. papežských desátků (Registra decimarum papalium), vybíraných v některých letech na provoz papežského úřadu. Tehdy v letech 1384, 1385, 1399 a 1405 odváděla farnost pololetní desátek 2 groše. Z předhusitské doby jsou písemné zmínky o zdejších farářích ještě v letech 1373, 1374, 1375, 1398 a 1415. Nevíme jednoznačnou odpověď na otázku, proč je zdejší kostel zasvěcen právě sv. Zikmundu. Tohoto světce si oblíbil císař Karel IV. a přivezl část Zikmundových ostatků do Čech. Také v 2. polovině 14. století obnovoval strategický potštejnský hrad. Zde je možné hledat souvislost.

     Po chaotické době husitské nastal opět hospodářský růst. Potštejnské panství koupili v r. 1558 Hrzánové z Harasova. Kolem r. 1573 dokončili celkovou rekonstrukci kostela, kterou nazýváme hrzánovskou renesanční přestavbou. Původní gotické kněžiště bylo zachováno. V roce 1573 byl též ulit památný zvon Zikmund, který dosud visí ve zvonici. V roce 1614 byla založena pozemková kniha s názvem „Rychta sopotnická“.

  Po rozpoutání třicetileté války došlo k obrovskému úpadku země, zanikla fara a zpustl i kostel. Správu farnosti převzala fara ve Vamberku. Panství koupili Grambové. Za Magdaleny Grambové, zakladatelky krajkářství na Vambersku, byla před r. 1645 založena Farní škola v Sopotnici. Prvním známým učitelem byl Josef Mazánek. K obnově farnosti došlo po dlouhé konsolidaci země až za dalších majitelů – Zárubů z Hustířan.  V r. 1702 byla postavena zděná barokní hranolová zvonice místo původní dřevěné. V r. 1712 byla nadační listinou obnovena samostatná fara. Byla postavena nová farní budova a provedena další rekonstrukce chrámové lodi, které říkáme zárubovská barokní přestavba. Prvním farářem na znovuobnovené faře byl Josef Bohuslav Matyáš.