Města a obce online - Rtyně v Podkrkonoší

Vycházky do okolí (čerpáno ze Rtyňské vlastivědy)

Josef Hronovský:

Vycházka k "rychetské" kapličce.

Abychom názorně vyučovali ve 3.škol.roce o obzoru a okolí vykonáme vycházku ke kapličce. Jdeme - li po silnici, uvidíme na rozcestí u Friedových kamenný sloup s nápisy: Do Hronova - Do Červeného Kostelce - Do Úpice. Na návěštní tabuli na rozcestí bývá mnoho důležitých vyhlášek a plakátů. Ochotnický spolek a místní biograf mají své návěštní tabule u Kábrtových. Z každého filmu vystavují mnohé obrázky jako reklamu. Kolem občanské záložny a četnické stanice v domě p. Vokřála jdeme kolem fary k památné rychtě. Pamětní deska na ní připomíná vděčnost k bývalým rychtářům z rodu Nývltova. Jejich přímá linie není již na rychtě, ale dosud žijí ve vedlejším statku od rychty odděleného. Říkají tam u Nývltů, na kopci u rychty. Hostinec na rychtě připomíná starobylé právo rychtářů míti krčmu. Od rychty byla oddělena také živnost u Prouzů bývalý to výměnek rychty.

U hřbitova všimneme si sochy Davida krále, umělecké to památky po Antonínu Nývltovi rychetském, jenž byl původcem selského povstání r. 1775. Odpočívá ve hrobce na místním hřbitově. Ze silnice odbočíme na "trhovku kladskou" dřívější to zemskou stezku, která vedla k Bohdašínu. Poslední je statek p. Středy. Je vystavěn na zvláštním místě připomínající valy, a kdož ví, zdali tam dříve nebyla tvrz. Tam trhovka se uhýbá k hoření Rtyni. Cesta, jíž jdeme, je asi stará silnice, která vedla k "Devíti křížům", po které přešlo mnoho procesí poutníků do Svatoňovic. Vypůjčovali si klíč od kapličky u Nývltů a v kapličce konali pobožnost. O křížových dnech konávala se procesí ke kapličce. Kaplička je vystavěna z kamene v dávných dobách už po válce třicetileté na majetku p. Nývlta. Střechu tvoří rovněž kamenné desky. Zvláštní je, že vchod obrácen je ve směru severovýchodním k Bohdašínu. Do kapličky vidíme mřížovými dveřmi. Na stěně visí kříž, se stropu svícen. Obrazy tam nejsou. Nad dveřmi je plech ov á střížka.

U školy je nadmořská výška 383 m, u kapličky 448m; vystoupili jsme tedy o 65 m výše. Odtud je pěkný rozhled po okolí. Je viděti čtyři pásma horská. Na obzoru modravé hory Orlické s vrchy Strážnicí u Borové, Vrchmezí, Kačenčiny hory s Jiráskovou chatou na Dobrošově; Hejšovinu, Bor, Krkonoše. Zvláštní podívaná je do rtyňsko - svatoňovické kotliny. Odtud přehlédneme všechny její vesnice…. V opačném směru vidíme Náměrky, Lány a část Horního Kostelce. Dobře vidíme k Bohdašínu. Odtud asi střehli zemskou stezku. Stanoviště stráže bylo nad strání nedaleko "rychetské kapličky". Za starých časů v každé dědině měli svoji "hůrku", kde stráže dnem i nocí hlídali. Byli to obyvatelé osady, kteří se ve službě strážní svorně střídali.

Největší část obzorníku tvoří pásmo Jestřebích hor. Jejich části můžeme dobře určovati: Perný vysoký 638m , kamž vede lanovka, Homole na Zadech 513m, Kraví 631m, Holý 676m, Horčálka 689m, Výhled 710m, Žaltman 738m, Paseky /Brendy/ 733m. Proti nim na druhé straně je Krákorka značně nižší, takže za ní vypínají se vzadu jiné kopce: Kopna u Maršova vysoká 558m, Hájek u Maršova, Barchoviny nad Libňatovem.

U silnice k Devíti křížům je Zádušní les, proti němu Venduš. Nad Končinami samota Brazilie, kde se hrává divadlo v přírodě. U pěšiny do Úpice samota "Na písku", blízko samota v Bosně. Dole se zrcadlí hladina rybníka pod Končinami upraveného pro koupání. U Batňovic vyniká kopec Verpán, doleji Varta nad Batňovicemi. Nad Zálesí vystupuje Kvíčala s údolím Karbankou, Klůček nad Suchovršicemi, Častoňov táhnoucí se k Sedmi chalpám a Starému Sedloňovu. Krásně je viděti Čertův kopec.

Josef Hronovský:

Vycházka na Čertův kopec.

Pod měšťanskou školou přijdeme k obecnímu domku č. 117 staré to fary. Bývalé pozemky farní sahaly odsud až ke kostelu. Na nich jsou nyní obě budovy školní, školní zahrady a stará škola /nyní majetek p. Vlčka/. Naproti je konsumní spolek horníků ve Rtyni mající 860 členů. Založen byl r. 1918. Má též prodejny v Malých Svatoňovicích, Strážkovicích, Odolově a Bohdašíně. Roční obrat činí přes 2 miliony Kč. Doleji je hudební nakladatelství Karla Kolety, též obchod hudebními nástroji a trafika. Karel Koleta je vynikající hudební skladatel i hudebník. Je to bratr kapelníka Č.Kolety.

Doleji jdeme kolem domu obvodního lékaře MUDr. Jaroslava Rotbarta. Ve Rtyni ordinuje od r. 1900. Má též domácí lékárnu. Z rozcestí odbočuje okresní silnice do Strážkovic vystavěná r. 1903. Na železném sloupu jsou ukazováky s nápisy: Do Červeného Kostelce 6.500m, do Hronova 8.300m, do Úpice 5.650m, do Strážkovic 2.800m. Vedle je návěštní tabule. Hostinec "Na mýtě" připomíná, že tam byl vybírán poplatek z povozů tudy jedoucích. Naproti je hostinec "Na špici". Doleji přijdeme k zahradníkovi Josefu Prokopovi, který v poslední době rozšířil školky a zřídil skleníky nedaleko odtud se nalézající při pěšině do Úpice. Tamtéž je velkovýroba lyží, sáněk, vozíků Karla Prokopa v domě bývalé barevny. Vedle elektrická pila téhož. Díváme - li se vpravo přes zahradnictví Karla Škody, vidíme většinou dřevěná stavení v řadě od silnice poněkud vzdálená. Říkají tam "Na ohradách". Dříve vedla cesta asi tamtudy. Jméno samo připomíná ohrady pro dobytek bývalého dvora. Na stavení p.Rob.Friede je tabulka samaritsk ého odboru čsl.Červ.kříže založeného r. 1924. Za pekařstvím Frant. Nývlta jest obecní rybník, odkud se žene voda na Suchánkův mlýn. Před statkem Adolfa Baudyše č. 10 roste pěkná stará lípa, známá i památkovému úřadu v Praze pod jménem "Holubova lípa"

U nás však ten název zanikl. Naproti je strojírna a obchod hospodářskými stroji Jindřicha Schreibera a Josefa Kuldy. Odbočíme ze silnice cestou kolem rybníku zvaného Kubák ke statku Ant. Kuldy č. 21 zvaného "V Kubově" nebo také "Na Vyšehradě". Tam byl dříve dvůr, kterému patřila celá dolení Rtyně. Stavba statku je starobylá, typická, dřevěná na mírném kopečku vysoko se zvedá. Střecha je krytá došky. Vpředu má pěknou pavlač, jakých již málokde uvidíme. Za statkem je ohrad pro dobytek. Místo plotu rostou kolem dokola smrčky. Polní cestou, kterou též chodí havíři k dolu "Ida", přijdeme k potoku tekoucího od Strážkovic. Potok zvaný "Luční" spojuje se u "Haldy" s potůčkem od Petrovic. Koryto jeho je hodně vyryto.To je stopa po namáhavé práci toku, který údolí vyhlodával, vytvářel. Během tisíců let síla vody změní vzhled krajiny k nepoznání, neboť voda pracuje třeba pomalu, ale vytrvale. Z jara bývá rozvodněn. Teče tudy mnoho vody z nedalekých Jestřebých hor. Za dávných dob nebylo údolí nynější asi tak hluboké, ale voda odnášela s sebou půdu a v těch místech zůstal jenom kopec zvaný Čertův nebo také Krakonošův. Je původu vulkanického, ale voda odnášela sebou půdu a vyvřeliny nepronikly na povrch, nýbrž vyzvedly krajinu. Kolem krajina poněkud klesla a tím povstala rtyňsko - svatoňovická kotlina. Svrchní opukové vrstvy kolem Čertova kopce byly vodou odneseny. Na vrcholu však opuka zůstala. /Od Klad.pomezí roč. IX.str. 60./

Přejdeme potok a přijdeme k elektrickému vedení vedoucí od dolů do Úpice. Se strany jižní stoupáme od paty po strmém úbočí cestou vzhůru. Stráně jeho jsou jako uhlazené. Na Čertově kopci je rovina, jako obrovská stolní deska - plošná výšina, takže je tam také pole na samém vršku. Příkřejší stráně jsou porostlé lesem. Rostou tam všechny druhy jehličnatých stromů. Hranice katastru batňovického a rtyňského vede právě na vrcholu mezi pozemky Viléma Matysky z Batňovic a Františka Jiráska ze Rtyně. Místy vystupuje opuková skála na povrch.

Kopec je vysoký 408 m. Je z něho rozhled na všecky strany rtyňsko - svatoňovické kotliny: Rtyni a její části /Náměrky, Zada, Končiny/ - samoty /Brazilii, Bosnu, Na písek/ - ke kapličce - okolní vesnice: Velké Svatoňovice, Malé Svatoňovice, Petrovice, Strážkovice, Odolov, Horní Kostelec - do soutěsky záleské - okolní kopce: Perný, Homoli, na Zadech, Horčálku nad Petrovicemi, Výhled nad Svatoňovicemi, Žaltman, Paseky /Brendy/, výšinu u Devíti křížů, Roudenku, Krákorku, Verpán, Vartu, Kvíčalu s údolím Karbankou, Klůček, Častoňov, výšinu u Sedmichalup. Nejdále vidíme na Krkonoše. Kolem Čertova kopce vede pěšina od Batňovic ku Strážkovicům.

O Čertově kopci čili Krakonošově vypravuje se tato pověst: Za dávných časů šel prý jednou ze Svatoňovic mlynářský tovaryš ku Kostelci. Když přišel na výšinu nad Rtyní se vypínající, sedl si pod lípu a odpočíval. Co tak malou chvilku seděl, přišel k němu myslivec, jehož vous sahal až po kolena, a tázal se ho, kam se ubírá. Když mu tovaryš řekl, že jde do světa na zkušenou, tázal se jej opět, má - li peníze. Těch ovšem nebylo. I sdělil mu myslivec, že by si mohl snadno peníze vydělati. Zjevil mu, že je Krakonošem. Má prý dnes v úmyslu zasypati celé Svatoňovice, ať se s ním vsadí, že bude s prací dříve hotov, než budou v Zálesí zvonit klekání. Vyhraje - li myslivec, musí tovaryš jíti k němu do jeho krakonošských mlýnů na pět let za tovaryše; vyhraje - li tovaryš, vyplatí mu myslivec sto dukátů. Ujednáno!

Krakonoš začal ihned pracovati. Snesl ohromnou hromadu hlíny a kamení, stlačil vše dohromady a když se začalo stmívat, vzal tu hromadu na záda a velikými skoky hnal se ku Svatoňovicům. Ale když přiběhl mezi Batňovice a Svatoňovice, uhodili v Zálesí na zvonek. Krakonoš pustil hromadu hlíny a kamení na zem a zvolal: "Vyhrál jsi!". Tovaryš, který stál na vyvýšenině nad Rtyní, uslyšel silné vykřiknutí Krakonošovo a slyšel zároveň, že vedle něho něco zazvonilo, jako by na zem spadl pytlík dukátů. Ohlédl se a skutečně u jeho nohou ležel pytlík dukátů, které Krakonoš prohrál.

Tovaryš kráčel vesele dále. Na místě, kde Krakonoš stanul, zůstala veliká hromada hlíny a kamení- Kopec Krakonošův.

Josef Hronovský:

Vycházka na Turov.

Na rozcestí u Friedových jdeme po silnici vedoucí k Hronovu na hoření Rtyni. Tato silnice je vystavěna r. 1895. Před Panským rybníkem všimneme si bývalého statku Antonína Hejny č. 125, jenž byl znám daleko široko, když formanil. O něm psala Božena Němcová v povídce "Dobrý člověk" /pod jménem pantáta Hájek/. Přijdeme k mostní váze u Panského rybníka. Výše jdeme kolem nové budovy Kampeličky vystavěné r. 1928. Nad Kampeličkou všimneme si potoka Rtyňky tekoucího na druhou stranu silnice. Přijdeme k mostu lidově zvaného "Kanál", kudy vede dráha ke Kostelci. U hostince Josefa Prouzy odbočíme k Bohdašínu. Této části Rtyně se říká Náměrky. Přijdeme k poslednímu stavení rtyňskému Frant. Hůlka č. 251, přejdeme potok tekoucí do Lhoty a přijdeme na katastr obce Bohdašína. Před vesnicí dáme se pěšinou vlevo, abychom přišli k bohdašínské kapličce. Od této jdeme vzhůru přes Bohdašín již podle značky červené a bílé vedoucí od Červ. Kostelce. Bohdašínské chaloupky jsou vystavěny na příkré stráni.

Za dávných dob byla tu strážnice chránící zemskou stezku /známou pod jménem "trhovka kladská"./ Ještě v 18.stol.tudy vedla k Hronovu. Strážnice stála nad obcí Bohdašínem, na mohutném vrchu zvaném Varta. Odtud je daleko viděti. Od Náchoda k Novému Městu táhnou se Kačenčiny hory s Jiráskovou chatou na Dobrošově. Za nimi Strážnice a Vrchmezí v Orlických horách s nejvyšší horou Deštnou. Krásná vyhlídka je odtud do roviny labské ku Hradci Králové a Pardubicům. V dálce uvidíme i Českomoravskou vysočinu. Rovněž je viděti kotlinu rtyňsko - svatoňovickou. Na severozápadě vypínají se Krkonoše, na straně severní Skály /Bischofstein/, na straně severovýchodní uvidíme Turov, Ostaš, Hvězdu, Korunu, na východě Bor a Hejšovinu.

Přejdeme panskou silnici vedoucí k Odolovu. Po té vozí také uhlí od blízkého Větrného dolu. Přijdeme na okresní silnici vedoucí od Horního Kostelce k Bystrému a Stárkovu. Po té jdeme na rozcestí, kde odbočuje silnice k Rokytníku, Velkému Dřevíči a Hronovu. Po té jdeme a před Rokytníkem se uhneme polní cestou.

Stoupáme po úbočí Turova vzhůru k vrcholu. Turov leží v obci Rokytníku u Hronova. Je to lesnatý vrch 602 m vysoký, který je opředen podobnými pověstmi jako Blaník. Tři z nich sepsal spisovatel J.K. Hraše. Zvláštního ocenění nabyl však Turov ve spisech: Skaláci, U nás, Pan Johanes od Mistra Aloise Jiráska.

Pověsti turovské sepsal Josef Hurdálek v knize Turov vydané nákladem Klubu čsl.turistů v Rokytníku. Jsou to : Kolo vil, Turovští trpaslíci, Krakonošovy kameny, O podruhyni a jejím dítěti, Rokytenský vodník, Honcka, Vodník v Nivě, Raci v Nivě.

Jdeme - li s druhé strany mírně stoupající točitou cestou vzhůru, brzy uzříme po levé straně vchod do hory, ohromnou to skálu, kde jasně rýsuje se klenba podzemní chodby, otevírající se jen na Veliký pátek, při pašijí hlase. Odtud nedaleko po široké cestě dojdeme na volnou planinu, kde prý rytíři svatováclavští se sv. Václavem v čele konali svá cvičení. Na severovýchodním úpatí Turova "Kolo vil" upoutá každého ve volném pohádkovém údolí obklopeném lesy, kde kruhovité místo rejem vil zdupané nikdy nezarůstá. Jsou to dva soustředné kruhy na pokraji lesa řídce rozchodníkem a protěží porostlé, kteréž brání vzrůstu trávy a proto vypadá Kolo vil z malé dálky již jako holá zem. Místo to jest pravé pohádkové středisko ke schůzím vil, trpaslíků, vodníků a jiných báječných bytostí sídlících v Turově, v dávno rozbořeném rokytenském zámečku, v nedalekém kopci starkovském a v potocích Nivě a Rokytence. Nejčastěji tančívaly víly na tomto místě, je pak navštěvovali trpaslíci z nedalekého Stárkova. U St árkova tavívali prý trpaslíci zlatou rudu a zlato pak v útrobách Turova ukládali.

Poklad na Turově byl ohromný. Jiný poklad zakopán byl na starém "zámečku" v Rokytníku. Místo kde se nalézal, osvětleno bylo často v době noční malým zeleným nebo žlutým plamínkem. Nedaleko odtud několik balvanů sem tam pohozených jest památkou na návštěvy Krakonošovy v Kačenčiných horách, kam donášel kámen s Krkonoš ke stavbě své zahrady. O něco výše stojí opuštěná "kazatelna Johanesova" mohutná skála s prohloubeninou uprostřed a vchodem se strany, opravdové kazatelně se podobající. Jako v Kole vil pořádány byly zábavy báječných horských bytostí, tak zase zde konaly se jejich sněmy za předsednictví nejmocnějšího vládce hor Krakonoše. Na severní straně turovské provalil se kdysi mocný pramen rezivé vody, moč to koní turovských rytířů , na straně jižní dosud mocný pramen z hory vytéká, z nádržky, která se rytířům protrhla.

My současníci světové války víme, že udatní rytíři již nedlí v kobkách hory, že jsou to naši stateční legionáři a v čele jich "tatíček Turov" /jak byl nazýván/ náš president Masaryk. Je tak nazýván též proto, že sám Turov několikráte navštívil pobývaje na letním bytě v sousední obci Velkém Dřevíči.

Turov je nejvyšším bodem celého okrsku hronovského vysoký 602 m a skýtá zvlášť krásný rozhled na sever do Krkonoš, na severovýchod na Stěny broumovské, východně na Hejšovinu a Bor, k jihu možno viděti až po Železné hory. Překrásné je tu panoráma hor Orlických s krajinou Kladska.

Péčí "Odboru klubu turistů v Rokytníku" vystavěna byla na Turově turistická chata. K ní se později připojí i rozhledna.

Blíže Turova v Bystrém, Stárkově, Chlívcích mají převahu Němci a naši lidé musí houževnatě již svých práv hájiti.

Když stavěli chatu na Turově daroval mistr Alois Jirásek na stavbu tisícovku a pohnutě pravil: "To pro začátek, snad nebudu sám!"

Nápis mistra Aloise Jiráska na památník legionářů na Turově zní: "Kdo tu staneš na Turovské hoře, tající, jak stará pověst věří, svaté vojsko, vzpomeň s láskou a vděčně bojovníků, synů tohoto kraje, kteří ve svatém šiku našich legií hrdinsky obětovali na dalekých bojištích mladé své životy pro osvobození naší vlasti."