Města a obce online - Rtyně v Podkrkonoší

Rtyně za světové války

Události ze světové války, které se týkaly zdejší obce, seřazeny byly podle zápisů z obecní kroniky, aby obrázek byl pravdivý.

Dne 28.června 1914, právě o naší výroční pouti, došla do obce pozdě v noci zvěst, že Ferdinand František, následník rakousko - uherského trůnu, se svou manželkou byli v Sarajevě příslušníkem Srbska při atentátu usmrceni.

Tušili jsme všichni, že nás očekává neodkladná válka, po nepřijatelném ultimatu Rakouskem Srbsku, vypovězena byla válka skutečně.

V neděli ráno dne 26.července 1914 objevilo se u příbytku tehdejšího našeho pana starosty Čeňka Mikše auto. Úředník c.k.okresního hejtmanství v Trutnově odevzdal mu "Mobilisační příkazy" a vyhlášky.

Všichni branci až 37 letí byli povoláni do zbraně. Již příštího dne ubírali se všichni, jichž se vyhlášky týkaly, na nádraží do Červeného Kostelce. Doprovázeli je manželky s dětmi a příbuzní. Před odjezdem vlaku byl tklivý pohled na loučící se drahé bytosti.

Dne 31.července o 11 hodině noční došel druhý mobilizační rozkaz již pro veškerou armádu a domobrance říše.

A konečně dne 2.srpna povoláni byli i všichni zbraně neschopní, nacházející se v poměru vojenském.

Rodiny chudších přihlašovaly se k obživovací podpoře. Dne 2.srpna proveden byl odvod koní a dříve klasifikovaní koně musili být dodáni ihned do Trutnova. S největším napětím očekávaly se zprávy z bojiště. V uhelných svatoňovických dolech zřízena byla vojenská 18- členná posádka, aby horníci byli pod dozorem. V továrnách se pracovalo. První náraz války ozval se brzy. Krámy byly hodně vyprodány. Kdo měl peníze, hleděl se v neklidném čase zaopatřiti vším zbožím.

V obci byly ustaveny hlídky, aby střežily silnice a mosty železniční tratě. Kdo se chtěl vzdálit z obce, musil si u obecního úřadu vyzvednuti osvědčení o totožnosti osoby.

Dne 31.července byla ustanovena žňová komise. Měla dohlížeti na práce o žních a nařízení její musil každý uposlechnouti.

Dne 17.srpna měla obec dodati 13 dvouspřežných povozů s potahy a povozníky. Odjížděli smutně do boje, ale z Trutnova je zase navrátili.

Okresní výbor vydal zákaz vyvážení obilí z okresu. Cizí obchodníci lacino nakupovali veškeré obilí a jinde je zase dráže prodávali. Tak se začal uplatňovat v obchodu neznámý zjev, jemuž se říkalo "kaťasování", to jest obchod řetězový a obchodníci tito sluli "keťasové".

V té době došly první zprávy o raněných ze Rtyně. Polní pošta byla zdarma.

Dne 14.října 1914 byli povoláni k vojenskému třídění /k odvodům/ ročníky 1892 - 93 - 94 v Jičíně a s 58 branců bylo odvedeno 48 mladíků. Proveden byl soupis zásob žita, pšenice, ovsa, sena, mouky a zaslán byl do Trutnova. Již 17.listopadu byla v obci nařízena státní dodávka 30q žita a 100q ovsa. Do obce byl k tomu dirigován transport 51 Židů, uprchlých z Haliče. Děti jejich chodily do školy a uměly dobře počítat. Rodiny vyznačovaly se jinak velikou nečistotou.

V té době padla pevnost Přemysl v Haliči se 120.000 rakouskými zajatci. Při nových odvodech v Trutnově uznáno bylo 29 rtyňských občanů k vojenské službě.

V roce 1915 započato bylo s rekvisicemi. U nás žádáno bylo, aby obec vymáhala na občanech zatím jenom ovsa. Hospodářům bylo nařízeno šetření hovězího malého dobytka.

Důležitý pro Rtyni byl výnos ze dne 22.ledna 1915, jímž horníci vyjmuti byli z aktivní služby vojenské a přikázáni na práce do uhelných dolů. Četní horničtí otcové se vrátili z vojenských posádek domů k rozradostněným rodinám.

Za ně odešlo asi 27 otců z jiných rodin, odvedených při dodatečných vojenských prohlídkách a narozených v letech 1878 - 1886.

Potravin ubývalo, proto vydán byl rozkaz, aby se nekrmilo obilím a pořízen byl soupis pekařů, mlynářů, všech hospodářských šrotovníků a nařízena jejich uzávěra.

Pekaři již nepekli rohlíky a housky. Maso vepřové bylo za K 3.20, máslo za K 4.-, rýže za K 1.20, mouka za K 1.80, mýdlo za 90 h, petrolej za 90 h.

Mouka na pečení chlebů se již míchala ze 40% ječné mouky s dodatkem mouky kukuřičné a bramborové. Výživný chléb chudině pomalounku hynul a každému se zjevovala příjemná vůně selského, šťavnatého chleba žitného.

Dne 23.února 1915 povoláni byli k odvodu 18- letí. To bylo ke všem strastem již smutný zjev. Četné rodiny byly již bez starších synů, otců a jinochů. Vše bylo ve válce.

V měsíci březnu byla provedena další klasifikace koní a domobranci ročníků 1873 až 1877 musili se dostaviti k vojenským přehlídkám. Veškeré zásoby krmné vikve byly vzaty pod uzávěru.

Jevil se naprostý nedostatek mouky a chleba, proto okresní hejtmanství žádalo pro horské okresy své o uvolnění většího množství chlebovin z erárních zásob. V Úpici vznikla v té době myšlenka zabaviti veškeré zásoby ve Rtyni, aby mohli vyživovati své dělníky. Bylo též nařízeno, že se nesmí spotřebovati pro osobu více než 300 g obilí na den a jen 3 kg ovsa pro koně.

Dne 23.dubna byla vykonána po obci sbírka kovů: mosazi, cínu a mědi. Celkem bylo odvedeno 39 kg kovů.

Dne 29.dubna vykonán byl nový soupis obilních zásob a nařízena uzávěra chleba. To již byl v mnohých rodinách pociťován hlad. Dne 30.dubna zavedeny byly lístky na chleba a mouku. Pekaři nesměli bez "chlebenek" prodat. Lístky tyto vydával obecní úřad. Chléb byl pečen z 50% žitné a z 50% kukuřičné mouky. Na osobu byla stanovena dávka 1 kg 40 dkg chleba na týden. Když někdo ze vsi odcestoval, musil si vzíti zásobu s sebou, protože nikde nebylo nic k sehnání. 1 q bramborů byl za K 14.-, kráva za K 1000.-, vepř za K 400.- a vejce za 12h. Došlo i na soupis vepřového dobytka.

Dne 7.května vykonány byly nové odvody roč. 1878 a ž 1894. Všichni neschopní bývalí vojáci byli povoláni, aby se dostavili na vojnu. Moučných výrobků ubývalo a o chléb vzrůstala nouze. Lidé jezdili proto do kraje pro mouku, hlavně k Jaroměři a okolí. Říkalo se jim "moučkaři" a u nás v horách s řádným výdělkem ji prodávali. Lidé ji potajmu rádi kupovali poněvadž jim onemocňovaly děti po zapařené mouce kukuřičné žaludečními potížemi. Též cukr nakupován byl z vypočítavosti, když se roznesla zpráva, že nebude. V srpnu nastaly již snesitelnější poměry určením maximální ceny cukru, jež byla ustanovena úřady a činila za 1 kg K 1.-. Lidé sladili sacharinem, jenž byl k nám pašován z Německa. Byli lidé ve Rtyni, kteří se v tomto čase výhradně živili tímto podloudným obchodem.

V měsíci červnu nařízeno bylo místodržitelstvím ustanovení o prodeji masa. Mohlo se prodávati v pondělí, v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli na poukázky "masenky", pro každou osobu v rodině jen jednou týdně 8 dkg. Jemné mouky již nebylo, všecky zásoby byly v obci zabrány a přece bylo obci nařízeno, že musí s potravinami vystačit za každou cenu.

Toho času vypověděla Itálie Rakousko- Uhersku válku. V létě nastala úporná vedra a nouze o píci. Mléko se následkem toho zdražovalo, protože nebylo ani dostatek dojnic. 1 l byl za 14 až 16 h.

V obci byly zřízeny 4 chlebové komise, ale chléb nebyl žádný k dostání již po tři týdny. Proto obec zakoupila kukuřici, 100 kg za 94 K, byla mleta na krupici a pak předána obchodníkům s příkazem, aby byla prodávána za 96 h za 1 kg. Pšeničná mouka nebyla již u nás nikde k dostání. Od té doby bylo ustanoveno, že veškeré potraviny dostanou se pouze na lístky. Potravin ani při nejskromnějším žití rodinám nedostačovalo, proto se za nimi jezdilo do kraje a zde nastal s horami dokonalý obchod výměnný. Mnoho dobrých matek zahynulo útrapami. Pronásledováni byli četnictvem, jež mělo nařízení je stihati na cestách a drahách.

V srpnu konaly se odvody roč. 43 až 50 letých. Nebylo již ani dostatek látek. V září nařízeno bylo sbírání kopřiv na výrobu třaskavé bavlny. Děti školní sbíraly na podzim jahodenčí, ostružinčí na čaj. Sbírán byl též kaučuk pro vojenství. Piva byl též nedostatek, nebylo sladu ječmenového, proto se počalo vařit z pýřavky.

Obec musila převzít zásobování obyvatelstva a tak vznikla obecní aprovisace. Byla umístěna ve školní tělocvičně. Tam byly zásoby a členové aprovisační komise vydávali nesamozásobitelům vše jen na lístky:chléb, mouku, cukr, řepu, lusky naložené, boby aj. Též odběr kuřiva byl stanoven na lístky a ponechán byl v trafikách. Ženy vyměňovaly pak kuřivo v kraji za jiné potraviny. Doma kuřáci kouřili všechno /listí bukové, ořechové, chmelové aj. a každý svůj výrobek chválil…../

V listopadu nařízen byl zákaz čepování piva v hostincích. Pijáci a kuřáci násilným způsobem tak vymírali!

I komíny málo kouřily po vesnici, protože i dříví bylo na lístky a rodině byl přidělen nevýše 1 kub.metr za K 51,- až 61,- K, hromádka roští za 16,- K. /Před válkou 8 - 10 K; roští 2 - 3 K./

Rok 1916 započal již v lednu mírným počasím a dne 27.ledna objevila se nad Rtyní německá vzducholoď "Zeppelin". Děti školní vyběhly ze školy a s dospělými na ni zírali více s hrůzou než podivením. Směřovala od nás k Josefovu.

Látek na oděvy se nedostávalo, nebyly boty, mýdlo, cikorie a dávka cukru byla odměřena pro jednu osobu jeden kg na měsíc. Nikdo nechtěl zboží prodat. Bavlna a příze byly ve vysoké ceně a boty již stály K 30.- Nouze o všechno se stupňovala a přece někomu snad ze Rtyně se zachtělo básnění. Děti ve škole před vyučováním si prozpěvovaly "píseň hladu": "…. brambory a kyselo, pak nám má být veselo… nebudeme mít na housku, nikdo v celém Rakousku!"

Dne 23.března provedena za asistence úředníka z berního úřadu v Úpici přehlídka sklepů, jaké tam jsou zásoby. To nastalo již zděšení opravdové mezi lidem, když se mu sahalo na poslední reservy, kterými se namnoze zaháněly dosud všechny nedostatky státního zásobování. Dne 22.dubna zavedeny byly "cukřenky" a vydáváno bylo na ně 1 kg na osobu týdně. Ani zavedením letního času 1.května nic se nezlepšilo. Hůře bylo, že hospodářům zabírali již dobytek hovězí. V této době bylo již 400 vojáků ze Rtyně na vojně.

Pro památku budiž zde uvedeno, že 18 - letý hoch Josef Matyska padl na ruském bojišti. Rodiče jeho dali si tělesné pozůstatky jeho převézti na zdejší hřbitov. Odpočívá tudíž hodný hoch doma mezi svými vpravo od hlavního chrámového vchodu. Chtěl žít, ale bylo mu souzeno, že musí za Svobodu zemřít tak brzy na válečném poli!

Poněvadž nebylo již kovů na dělovinu, rozhodl se stát rekvírovat i zvony. Do Rtyně došlo také ono nařízení, ale naše starobylé zvony byly ve zmíněném seznamu zaznamenány zelenou barvou a požívaly jako historická památka ochrany. Při záboru odvezeny byly proto jen dva nejmenší zvony, zvané "umíráček" a "sanktusáček."

V prosinci živila aprovizace lidi tuřínem a mrkví, aby měli dostatek vitaminu!

Rok 1917 započal dlouhými a krutými mrazy a o uhlí byl nedostatek. Stát vyslal do vsi velmi přísné rekvisice na obilí za dozoru pěti vojáků s nabitými flintami a nasazenými ostrými bodly. Protože výsledek jejich pátrání byl jen nepatrný, přišla dne 3.dubna opět nová přehlídka, ještě přísnější, se 33 vojáky národnosti maďarské. Velel jim již poručík. Prohledali každý kout a zvláště se vyznamenali ve statečku u Bernardů č.pop. 150. Majitel padl v Rusku a doma byla kupička malých dětí. Lidé zakopávali své zásoby ze strachu před novými přehlídkami pod podlahy, ve stodole pod humno, do polí, ano i v lesích vyhledávali vhodné skrýše, aby zachránili zásoby pro rodinu.

Zajímavé byly jízdy vlakem. Pro nedostatek uhlí se ve vagónech netopilo a valná část oken byla k tomu vytlučena.

Toho času byl ustanoven předsedou zásobovací komise obecní pan Jan Nývlt. Skoro všichni členové učitelského sboru mu při pracích aprovisačních pomáhali. V měsíci březnu trvaly kruté mrazy a ve školách se pro nedostatek uhlí 14 dní nevyučovalo.

Mléko bylo vydáváno od 10.března též na lístky. Dne 16.března byl panem hejtmanem trutnovským odevzdán panu Janu Nývltovi, předsedovi aprovizace, záslužný zlatý kříž. Stát ustanovil pro hejtmanství trutnovské 2 kříže - pro německou část a pro českou. Proto také Čecháček byl podělen, aby se nemohlo nic říkat. Panu Nývltovi dárek ten způsobil v obci mnoho, sice tajných, nepříjemností. Po válce tu tretku odevzdal na poklad Československé republiky. Byl dobrým obchodníkem a pracoval pro obec čestně, staral se o zásoby hladovějících občanů a nezanechal po svém úřadování alespoň obci aprovizačních dluhů, které by po válce finance její zatěžovaly. I o velikonocích napadlo toho roku mnoho sněhu a hospodáři nemohli časně do pole. Naděje na dobrou žeň byly slabé. Hladovějících přibývalo a aprovizace vydala již pro 391 rodinu, 1503 osoby zásobovacích lístků. Protože byla veliká nouze o obleky, zřízena byla zemská odbočka pro lidové ošacování. Látky sestávaly nejvíce z příprav kopřivových a nevynika ly velikou pevností. Petrolej byl také již vydáván na lístky, poněvadž nebylo ani čím svítit. Léto bylo horké a z nařízení chodila sice jen místní komise po polích a úrodu známkovala.

Horníci ve dnech 10.a 16.srpna stávkovali, nemohli při tak malých přídělech vykonávati těžkou práci v jámě. Rodinám příslušníků vojáků zvýšeny byly vyživovací příspěvky. Žena se 4 dětmi dostávala za 15 dní 204.- K místo dřívějších 40.- K. Jiná žena měla měsíčně 466.- K, dříve jen 60.- K.

Dne 16.října odvoláni byli haličtí uprchlíci do svých domovů. Drahota stoupala a m látky na oblek byl za 100.- K a boty přes 100.- K. Hovězí maso bylo za 24.- K za kg, vejce za 50 h, mléko za 40 h, brambory za 52.- K za q, pšenice za 200.- K, žito za 160.- K za q, maso vepřové za 16 - 18 K za kg.

Dne 31.října 1917 zemřel náhle dlouholetý starosta obce pan Čeněk Mikeš,

jenž vzorně vynaložil své síly, aby ve Rtyni povolena a vystavěna byla měšťanská škola. Teprve pan ředitel Antonín Vorlický uctil jeho práci a památku tím, že na chodbu měšťanské školy dal vyvěsiti věrnou jeho podobenku! Dříve šetřeno bylo tak, že ani tehdejším pracovníkům a zakladatelům školy nebyla v budově zasazena deska pamětní, jak se ve všech veřejných budovách obyčejně děje. Žákům uvádí se tak alespoň na paměť, kdo pro ně dříve pracoval.

Tou dobou vrátilo se 282 horníků ze služby vojenské, aby pracovali pod vojenským dozorem v jámě.

Konečně byly zavedeny "šatenky" a "uhelenky".

Dne 16.listopadu zvolen byl starostou obce pan Jan NÝVLT. Zřízena byla válečná kuchyně. Zajímavé bylo, že mnozí lidé chudli a jiní bohatli. Vyznali se asi v prodeji pod rukou. Říkalo se jim váleční zbohatlíci.

Rok 1918 - v aprovizaci se prodávaly jednomleté mouky ječné a ovesné. Angličané se zálibou pojídají chléb z ovesné mouky, ale chléb z ovesné mouky upečený našimi pekaři podobal se více rýžovému kartáči než chlebu. Rozemletý oves se vším byl zadělán a lidem i dětem se zapichovaly slupky do krku, takže lékař jim je musil odstraňovat. Mnozí si nechávali ten chléb na památku, aby se mohli budoucím pochlubit, co ve světové válce jedli, aby nezahynuli hladem.

Na jaře zavalily sněhové závěje cesty a učinily je na čas neschůdnými. Vlaky počátkem ledna nejezdily, protože nemohly prorazit sněhy. Staří lidé umírali podvýživou. Cukr /pod rukou/ byl prodáván za 18.- K. Sůl byla též prodávána na lístky.

Na vojnu povoláni byli všichni řemeslníci, kteří ovšem v obci ještě byli. Nařízeno bylo sbírání pýřavky a q platil se 25.- K.

Chudší děti chodily po vesnici žebrotou, protože dávky aprovizační byly stále menší. Ceny potravin předválečné a válečné byly mnohonásobné: 1 m bílého plátna stál 40.- K /před válkou 30 h/. Pár vysokých bot 300.- K /10.- K/, kráva 2000.- K /před válkou 500.- K/ atd.

Válečných půjček upsala obec za 80.000 K. Ve žních bujel polní pych. Lidé řezali klasy a doma si zrní mleli na ručních šrotovnících a na pekáčích pekli chléb. Ve mlýnech bylo veselo ve dne i v noci jako za starých mlečských časů. Inu na mlecí výkazy jíst nedostačovalo, když se mělo často pracovat za tři.

Ku konci srpna byla pořádána ve Rtyni "Sokolská slavnost". Vydařila se, ale jistý občan si naříkal: "Peněz tam bylo dost, ale nebylo za ně co koupit". Nespokojenost lidu rostla a všichni dosud živí nabývali vědomí, že hrůzám válečným se odzvání a těšili se na lepší budoucnost. Podle došlých zpráv fronta německá se hroutila pod "tanky" a za soustředění válečných sil Francie, Anglie a Ameriky zakolísala se armáda rakousko- uherská proti Itálii.

V měsíci říjnu vypukla po celých Čechách chřipková epidemie, zvaná španělská, kterou bylo zachváceno mnoho lidí v obci a 12 jich též zemřelo.

Do vývoje událostí zasáhli nejprve spisovatelé čeští v čele s naším Aloisem Jiráskem svou deklarací, věkopamátným projevem, jenž platil českému poselstvu na říšské radě.

Dne 28.října udál se v české historii nedozírný převrat. Po bezmála třístaleté porobě národní, stali jsme se neodvislými. Porážka na Bílé hoře byla odčiněna! Za nevýslovné radosti dorostu i starších byly odstraněny všechny odznaky vládní. Sokolstvo prohlášeno za národní moc- ve vsi konalo hlídky.

Zpráva rozšířila se po Rtyni teprve 29.října ráno, že Rakousko - Uhersko kapitulovalo a uznalo Československý stát. Telegram zaslaný z Prahy okresním výborům a obecním úřadům to potvrdil, třebaže tomu bývalý pan poštmistr Jan Nyklíček ani nechtěl večer věřit, že by říš rakouská mohla kdy zahynout. Zato na chalupě starého vlastence Antonína Kuldy zavlály prapory správně již navečer dne 28.října. Ráno pak zavlály prapory na budovách školních,veřejných a potom na všech staveních jako nikdy jindy. Nadšení stoupalo nad konečným splněním tužeb, děti a obyvatelé vycházeli na silnice a na pokyn několika činovníků scházeli se před budovami školními. Hoši byli svátečně oděni, děvčátka měla národní kroje, s červenobílými praporky vesele mávali.

Za zvuků rtyňské hudby a národních písní nastoupily nepřehledné řady občanstva slavnostní, manifestační pochod na hořejší konec Rtyně a potom šlo se zase dolů až na hranice batňovické.

Lidu byl přečten panem učitelem Malým telegram u Prouzů a pan učitel Kavan před školami promluvil k občanům. Uvedl, že po 300 letech povstává český národ znova k samostatnému životu, provolal slávu americkému presidentovi Wilsonovi, osvoboditeli našemu Tomáši G. Masarykovi, československým legionářům, pozdravil Slováky a na konec provolal slávu a zdar Československé republice.

Hromový ohlas provolání slávy a ať žije, byl mu odpovědí. Nabádal k zachování klidu a pořádku v obci, vyzval shromážděné, aby zapěli píseň "Hej slované." Potom se zástupy s povznesenou myslí radostně rozcházely k domovům. V "Husově sboru" zřízena byla pamětní deska padlým ve válce za Svobodu národní. Celkem jich bylo 68.

Spěte sladce v cizích zemích, zdatní hoši! Pamatuji se na lesk vašich jarých očí - matky nosí Vám tam zkropené květy slzami milých vzpomínek!