Města a obce online - Rtyně v Podkrkonoší

Popis obce Rtyně v Podkrkonoší

Katastrální výměra

Naše obec má největší katastrální výměru v soudním okrese úpickém. Měří 1394 ha 60 a 97 m2. Celý okres úpický měří 6.051 ha 03 a 77 m2. Náš katastr tedy víc než 1/5. Druhá obec dle velikosti jsou Havlovice 874 ha 21 a 31 m2. Město Úpice je na 5.místě 541 ha 21 a 31 m2. Nejmenší katastr má Odolov 94 ha 73 a 44 m2.

Druhy pozemků

Orné půdy: 581,46 ha, louky 249,82 ha, zahrady užitkové 4,35 ha, pastvin 24,79 ha, lesů 398,08 ha, rybníků 0,40 ha, ostatní vodní plochy 0,20 ha, okrasných zahrádek 1,04 ha, ploch zastavěných a dvorů 14,75 ha, ostatní plochy neplodné 7,14 ha.

Role pod Žaltmanem, proti jihu obrácené jsou cennější, než role na protější straně kotliny proti severu obrácené. Při nepříznivém jaru seje se pod Žaltmanem až o 14 dní dříve. Ozimy na polích k severu obrácených jsou často napadeny plisní sněžnou.

Věčné louky v naší obci jsou péčí Vodního družstva všechny zmeliorovány již před světovou válkou. První meliorace provedena byla na loukách Čeňka Víta v r. 1900. Zařízení ku zavlažování luk se nyní málo používá. Rybníky jsou zanedbány nebo zrušeny. Na straně pod Žaltmanem nemají dostatek vody, poněvadž se poddolováním prameny ztratily.

Složení půdy:

Půdy hlinité jsou za statky a chalupami. Půdy písčité a písčito - hlinité bílé jsou na Končinách a při Trhovce k Úpici. Červené od střední výše Žaltmanu až k jeho vrcholům.

Slíny lehké za železnicí k Žaltmanu za lanovkou /říká se tam "Na slíně"/. Těžké jílovité slíny jsou na hřbetě pod zastávkou k Čertovu kopci, kde přecházejí do lehčích slínků.

Humusové půdy jsou na věčných loukách, zahradách a na místě zrušených rybníků.

Kamenité půdy /hlinité s opukovými kameny/ jsou na spodní části úbočí Žaltmanu : Na kameni, Na kamenci. Těžce se na nich pracuje, ale dobře plodí.

Katastrální mapa

Katastr skládá se z 5 pozemkových tratí: místní, Náměrky, svobodnická, západní a polední. Polohopisná označení v místní trati: Na ohradách, Na závodí, Na chmelnici, Pod studnicí, U panského rybníka, U Prajze. Na Náměrkách: Lány, Brodky, Kamenice, U jeřábku, V poli u Lhoty. Ve svobodnické trati: Na rychetském, Venduš, Bílý kopec, V záduší, Na stráni, u Kapličky, Dolec, Končiny, Roudenka, Krákorka, Odňatý /les/, Kyselá hora, Na písku, Trhovka /kladská čili příčnice/, V husím krku, Na pekáči. V západní trati: Na kamení, Ve splavích, Kamenec, Na rovni, Na převažích, Kozinec, Na slíně, Kasárna, Na opuce, Zada, V Borku, Na červeni, Na strážnici, Tmavý důl, Zákoutí, Homole, V uklíku. V polední trati: Za kanálem, u Františky, Chlumek /les/, Stříbrný důl, Na Veselce, Skalka, Na drahách, V Koubově. Zaniklé názvy: Prašivka /palouk/, Okrouhlice /louka/, Ovesnice /role/, Masný rybníček, Vlčí jáma, Cohorna /les/, Tisový kopec, Šilhanka /louka/, Tobolka /role/, V leštině /role/, Holčanský kopec, Na chrb ech.

Pojmenování jednotlivých částí obce:

Náměrky, Horní konec, Dolní konec, Na ohradách, Na závodi, Zada, Končiny, Na červeni, U Ida Štoly.

Pojmenování samot:

Brodky, V poli u Lhoty, Venduš, Krákorka, Na písku, V Brasilii, V Bosně, Tylerie. V západní trati: Pod Kozincem, Na slíně, Kasárna, V Borku, Tmavý důl, Homole, Na kopci. V polední trati: Za kanálem, u Františky, Na drahách, Na Veselce, Na cintorii u Šimků. Ve vsi při silnici: Na Vyšehradě, Schönbrun.

Výstavba obce

Nejdříve se u nás stavělo v nížině, při potoce a později při spojovací cestě ve směru údolí vybudované. Tím vznikla dlouhá podoba obce, typická pro všechny obce v našem podhoří, i ve výběžku Broumovském.

Nejstarší čísla v obci jsou: č.1 - Rychta, č.2 - Pavel Vlček, /kdysi kovárna, pověst/, č.3 - Josef Kábrt, truhlář, stará chalupa za domem, č.4 - Eduard Vlček, zámečník, stará škola, č.5 Jan Pižl, říd. učitel, č. 6 - statek Marie Faltové, č. 7 - Hostinec na "Špici", č. 8 - Souček za Burdychem, štěpařem, č. 9 Kuldovi /naproti Nývlt, pekař/, č. 10 - Adolf Baudyš /stará lípa/. Dolní statky vznikly ze dvou dvorců č. 6 a č. 21. (č. 6 - statek . M. Faltové, č. 21- Na Vyšehradě.)

Uprostřed vsi stál kostel, fara /nyní obecní chalupa proti konsumu/, škola.

První stavení na Zadech je asi č. 88 /nyní Ptáček, listonoš/. Stavělo se tam při dělení statku, když byla četná rodina a některý ze synů dostal na konci lánů kus pozemku. Později stavěli tam horníci, poněvadž měli blízko do práce.

Bývalé dřevěné rolnické usedlosti byly stavěny po způsobu dnešních zděných usedlostí. Ze 3 stran uzavíraly obyčejně dvůr budovy, na čtvrté straně byla vrata do vsi. Chalupy měly obytné stavení, chlév i stodolu pohromadě za sebou postaveny. Dřevěné obytné budovy i chlévy byly nízké, toliko 6 - 7 m široké a často 30 až 40 m dlouhé. Obytné světnice byly umístěny vpředu po celé šíři budovy. U statků byly obyčejně dvě. Do jedné z nich, kuchyně zasahovala chlebová pec, která u menších světnic zaujímala až 1/4 místa. Pec sloužila často za lože pro děti. Poněvadž tam bylo vždy teplo, sedávali na peci rádi i staří lidé. Aby se na pec snadno vylezlo, byly na straně od kamen od lavice nahoru z cihel tři schody. Ve světnici byla podlaha z prken od oken až po kamna, podél kamen až ke dveřím a v síni byla dlažba z pískovcových dlaždic od hradu. Často byla v síni jen upěchovaná žlutá hlína. Dřevěné příbytky byly v zimě teplé a vždy suché. Nepříjemnou vlastnost měly však také: v štěrbinách usazovalo se a drželo množství hmyzu, kterého se nebylo možno zbaviti, poněvadž nebyly známy hubicí prostředky.

Po celé délce obytného stavení byla asi 1 m široká zásep z hradních dlaždic, vrchem střechou zakrytá. Dřevěné schody u starých staveb na půdu vedly u stěny na této záspi.

Stodoly ze dřeva byly osmihranné, stěny jen 2 m vysoké. Jen vrata byla přes 3 1/2 m vysoká. Na nízkých stěnách spočívala vazba prudká a velmi vysoká. /Dosud je taková stodola v Havlovicích. / U velkých statků bývala vrata zakryta střechou, která spočívala na dvou silných dřevěných sloupech.

Dřevěné budovy byly stavěny ze dřeva smrkového káceného v době spánku - v zimě. Trámy byly nejméně 25 cm do kostky silné. Spodní dřevo se kladlo přímo na urovnanou a upěchovanou půdu. Později vyzdila se pod spodní dřevo několik cm nad zem vyčnívající zeď. Mezerám mezi trámy se říkalo lišty a vymazávaly se žlutou hlínou, navlhčenou a žitnými plevami promísenou. Stropy ve světnicích byly z prken položených na příční trámy. Ostatní byly z hrází 10 - 12 cm silných, dobře vyschlých, těsně k sobě položených a svrchu hlinou s plevami omazány. Tato mazanina byla opatřením proti ohni a skutečně takové stropy při požárech neprohořely. Těmto stropům se říkalo povalové.

V prkené lomenici bylo vpředu napříč v polovici umístěno prkno a na něm černou barvou byl napsán letopočet a nějaká zbožná průpověď. Na příklad: Bože, žehnej domu tomu, vystavěl jsem nevím komu. Bůh žehnej domu tomu, vystavěl jsem nevím komu, kdo v něm bude přebývati, Pán Bůh rač mu požehnati.

Dřevěné stěny se natíraly žlutou nebo červenou barvou, vymazaná hlína se vápnem obílila.

Plocha obytných světnic ve větší usedlosti byla asi 40 m2. U chalup a baráků měřila asi 20 m2. Výška ve velkých světnicích bývala 2,20 m. Baráky mívaly tak nízké stropy, že velký člověk hlavou o trámy stropu zavadil. Dřevěné budovy školní měly větší rozměry.

Mlýny se stavěly jednopatrové a v prvním patře mívaly na jedné nebo na dvou stranách dřevěnou pavlač.

Dřevěné stavby ze dříví v zimě káceného a dobře vyschlého vydržely 200 - 300 let. V třetím čtvrtletí min.století nahazovali zedníci zvenčí i zevnitř dřevěné stěny vápno - pískovou maltou "okožichovali je". Zamezením přístupu vzduchu bralo dříví rychlou zkázu a stropní trámy musely být zvenčí na obou stranách podstaveny dřevěnými sloupy, aby se stěny nezbortily. Často se také spodní, shnilé trámy odstraňovaly a stěny se "podvlíkly" podezdívkou z kamene nebo z cihel.

Střechy byly doškové, hladké, kraje a hřebeny se pokrývaly šindelem. Střechy měly prudký sklon a dobře pošitá došková střecha vydržela 40 - 50 let. V roce 1858 byl vydán zákon, který zakazoval jakékoliv stavby pokrývat slámou.

Nejpěknější dřevěná stavba jest chalupa čp. 268. Dříve byla ještě malebnější, poněvadž měla u patrového přístavku pavlač. Zajímavou stavbou jest bývalý statek čp. 21 /Antonín Kulda v " Kubově"/ a mlýn Floriana Suchánka čp. 11.

Ještě v prvé pol.19.století věkem sešlé nebo požárem zničené budovy se stavěly z poloviny ze dřeva, z poloviny z kamene. Z kamene se stavěly chlévy. Ke stavbě se nejvíc používal bílý pískovec od hradu. Do základu a někdy i do zdiva se používal slepenec, hojný u nás v náplavech, kterému se říká lidově "chrasťák". Pro časté požáry upouštělo se od staveb dřevěných a stavělo se buď z kamene nebo z cihel nepálených /truplí/ i pálených. Stavby kamené mají silné zdivo a mohutná klenutí. Kdo měl na pozemcích červenou cihlářskou hlínu, dělal si ručně cihly sám. Tůně při cestě do Lhoty jsou takové opuštěné cihelny. K prodeji se u nás pálily cihly v polní peci Ladnarově /za Robertem Kuldou/ a v poli ke Lhotě tak zv. Tylerii. Obě pece jsou zrušeny a cihly se k nám přivážejí z kruhových pecí: Turkovy u Červ. Kostelce, ze Zálesí a ze Lhoty za Č. Kostelcem.

Krytina se dávala buď šindelová nebo později tašková, břidlicová a asbestobřidlicová /eternit/. Stodoly byly stavěny na zděné pilíře a byly šalovány prkny. Stavby z kamene byly studené a často v zimě v nich po stěnách voda v krůpějích stékala. Proto se kámen jako stavební materiál přestal používat.

Ku konci 19.století vlivem zemědělského pokroku, hlavně používáním umělých hnojiv, se úroda zdvojnásobila. Stodoly a chlévy se proto stavějí rozsáhlejší než dříve. Aby vznikly prostornější půdy, stavějí se statky a chalupy s "půlštoky".

Úprava obce

Obce v našem podhoří se vyznačují čistotou a úpravností. Všichni občané rtyňští hledí úpravou domů a okolí zkrášliti vzhled obce. Úpravné zahrádky s letničkami a hojně vysazované ovocné stromoví přispívají k výzdobě naší domoviny.

Střední část obce s patrovými budovami má ráz městský. Zde jsou nejvýznačnější budovy naší obce: kostel ř.katol. sv.Jana Křtitele se starobylou dřevěnou zvonicí. Kdy byly vystavěny není přesně známo. Při cestě k Červ. Kostelci kostel československý, vystavěný roku 1923. Pod kostelem ř.katol. budova obecné školy z r. 1875 a měšťanské z r. 1912. Spořitelní a záložní spolek /Kampelička/ vystavěl pro své potřeby budovu se skladištěm roku 1920 na Hořením konci. Na návrší kolem kostela a zvonice jest obecní hřbitov ve výměře 16 a 98 m2.

Počet obyvatel

• roku 1654 - 217 dosp.k zp.
• 1714 -   356 obyvatel
• 1791 -   867 obyvatel
• 1824 - 1410 obyvatel
• 1854 - 1961 obyvatel
• 1880 - 2500 obyvatel
• 1900 - 2706 obyvatel
• 1910 - 2800 obyvatel
• 1921 - 2655 obyvatel
• 1930 - 2666 obyvatel