Města a obce online - Ořech

Obec Ořech Okres Praha – západ, kraj Středočeský. Obec Ořech se rozkládá na 477 ha a žije v ní 983 obyvatel v 350 domech (údaje k 31.12.2017). Obec a její katastrální území leží v mírně zvlněné krajině na rozvodí Ořešského potoka (vlévá se do Dalejského potoka) a Radotínského potoka. Na části katastru – údolí Radotínského potoka se rozkládá CHKO Český Kras.

Nejstarší zmínka o obci Ořech je z roku 993. I když to na první pohled možná není patrné, patří dnešní Ořech mezi nejstarší sídla v Čechách. Už na konci 10. století se obec jménem „Orech“ objevuje v latinské darovací listině českého knížete Boleslava II. Pobožného. Asi dvacet let po založení pražského biskupství se tak Ořech dostal do majetku nedalekého Břevnovského kláštera. Další zprávy ve starých listinách se objevují až od 14. století a Ořech se v nich vyskytuje i pod jmény Orsichov, Ořechov, později pod jménem Wořech. Z roku 1352 je první zmínka o ořešském farním kostele. Nachází se v rejstřících papežských desátků. Na konci tohoto století byla „povýšena“ ořešská fara na vikariát, a Ořech se stal významným duchovním i správním střediskem.

Za husitských válek však ves zabrali pražané a teprve r. 1547 byla – až na tři zemanské grunty – vrácena pražské kapitule, které odedávna patřila část obce. Přesto se v Ořechu dlouho udržovalo kališnické přijímání podobojí a když chtěla roku 1605 kapitula obnovit v Ořechu katolické náboženství, ohradili se proti tomu poddaní zejména ze Zbuzan a z Kopaniny dodnes dochovaným listem. O neshodách mezi katolíky a protestanty svědčí kromě jiného i v mnoha písemnostech zaznamenané a mnoho let se táhnoucí spory o dědictví Jakuba Jílka, kterému patřil dvůr na místě dnešního statku č.p. 12. Dvůr patřil původně k poddanským gruntům, ale r. 1593 byl Jakub Jílek propuštěn z poddanství, což dokazuje tzv. hamfestní list od pražské kapituly, který ještě potvrdil císař Rudolf II. Císař také Jakubu Jílkovi udělil erbovní list a od té chvíle se mohl psát „ze Statenic“ a užívat vlastní erb.

Do dědických sporů nakonec zasáhla třicetiletá válka. I když přímá svědectví scházejí, je pravděpodobné, že Ořech nebyl ušetřen drancování. Nebylo to ostatně poprvé. Pravděpodobně následkem toho přišla krátce po r. 1620 ořešská fara o faráře, podobně osiřela farní osada řeporyjská a krteňská. Teprve r. 1682 byl do Ořecha na popud pražské kapituly sv. Víta znovu dosazen farář. V té době kapitule už nějakou dobu patřil i bývalý Jílkův dvůr a spolu s ním téměř celý Ořech, který tehdy tvořilo čtrnáct gruntů, mlýn, dvůr, krčma, kostel s farou a nedávno postavená obecní pastouška s panským ovčínem a panskou cihelnou. Od r. 1661 v Ořechu existuje škola.

Ořech byl vesnicí zemědělskou. Veškeré obyvatelstvo bylo v obci stabilizováno až do 19.století v zemědělství ve statcích uspořádaných okolo návsi. Další pracovní příležitosti byly v Kalinově mlýně č.p.1 a panské cihelně (dnes č.p.34). K nárůstu obce a tím i počtu obyvatel došlo na konci 19. a počátku 20.století. Obec se rozrostla nejen o novou školu, ale i o domy podél Karlštejnské ulice, kde se usídlili živnostníci a obchodníci. Ti svými službami doplňovali bohaté zemědělské usedlosti.

K dalšímu velkému rozvoji došlo po roce 1920. V tu dobu bylo rozděleno „Beránkovské pole“ na stavební parcely a vybudováno cca 70 nových domů. V té době již většina obyvatel dojížděla za prací do Prahy, do továrny pana Waltera. S rozvojem Prahy a přípražské dopravy pak i do jiných podniků. Rozvoj tedy nebyl podnícen místním rozvojem podnikání a vzniku pracovních míst, ale relativně výhodným dopravním spojením a občanskou vybaveností (dostatek producentů potravin, velký počet řemeslníků i obchodníků, škola atd.).

Po bouřlivém rozvoji v první polovině 20.let počet obyvatel v druhé polovině 20.století neustále klesal.

Vybudováním inženýrských sítí v 90. letech a přípravou pozemků pro novou výstavbu se postupně odliv obyvatel zastavil a v posledních letech zaznamenal výrazný rozvoj. K úbytku obyvatel docházelo v celé druhé polovině 20.století v Ořechu především tím, že se měnila struktura využití bývalých statků (v každém z nich bydlelo až několik desítek lidí) ze zemědělsko obytného na zemědělsko velkovýrobní. Vedle toho nebyla umožněna téměř žádná nová výstavba (1950 – 1990 celkem 6 nových domů!). Místní lidé byli tedy nuceni se odstěhovat do jiných obcí, nejčastěji do Prahy. Nová zástavba z let 1995 až 1999 přesahuje potřeby přirozeného rozvoje obyvatel stávající obce a stejně jako ve vlně z 20. a 30. let dochází k přílivu dalších obyvatel.

Znak a prapor obce: Ořech má od roku 1994 vlastní znak a prapor - na půleném štítě modrobílé barvy (modrá a bílá – barvy břevnovského kláštera), na levé bílé polovině štítu zelený ořechový list a zlatý ořech, na pravé modré polovině štítu bílý kůň stojící na zadních nohou. Prapor modrobílý dělený na stejně velké čtyři pole – levé horní pole modré, pravé horní pole bílé, levé dolní pole bílé, pravé dolní pole modré.

Pamětihodnosti: v obci jsou tři kulturní chráněné památky - Kostel Stětí svatého Jana Křtitele, fara a ohradní zeď na farním pozemku. Dále je zde Husova mohyla, socha Jana Nepomuckého, pomník Padlých.

Osobnosti: synové měšťana Ortla Mikuláš a Jakub (v r. 1371 vlastnili část obce), Mikuláš z Ořecha řečený Mikuláš Kuchmajstr spolumajitel Ořecha v r. 1391 (v roce 1399 a 1404 byl mistrem královské kuchyně), Bočkoun z Vršce arcibiskupský panoš držel Ořech r. 1398 (vlastnil též kostel sv. Mikuláše na Malé Straně), Petr Přimda karlštejnský purkrabí zdědil část Ořecha r.1401, další páni Ořecha - Beneš a Vilím z Ořecha, po nich Hašek z Hospozína a jeho syn Strachota r. 1413, od r. 1415 Hynek z Tismic, od r. 1421 Václav z Ořecha konšel hor Viničních, Jakub Jílek „ze Statenic“ od r. 1593, dále v Ořechu žil a tvořil český kněz a spisovatel Jindřich Šimon Baar v letech 1895 – 1897 a 1909 – 1919.

Občanská vybavenost: v obci je jeden obchod s potravinami, jedna restaurace, základní škola pro 1.až 5.ročník, mateřská škola, fara, kostel i hřbitov, klub Za školou, sokolovna, hasičská zbrojnice.

Významné firmy v obci: Výtahy Kubík, Ford AMB, firma Autoopravna p.Smetivý – opravy osobních a dodávkových vozidel, firma R+R – kontejnerová doprava – odpady, firma Arango