Města a obce online - Návojná

Co si budeme povídat, když v úterý minutu před plánovaným zahájením byli do pokosu připraveni jen tři odvážlivci, byl to zvláštní pocit. Ale pak se na rohu zámecké budovy objevila další silueta, po ní další, do toho se ozvalo zahvízdání kdesi z kopce a bylo jasno: „Když sa řekne, že lúka bude posečená, tož bude posečená!“ Alespoň v Návojné se ještě slovo drží. Kdo slíbil, přišel. Někteří sice až při závěrečném focení, ale i to se počítá… J

Přišlo nás tedy sedmnáct kosců, k tomu nutná podpora, takže více než dvacet účastníků celkem. Buďme k sobě upřímní, pokosy byly letos o něco kratší, ale i tak to stačilo na orosená čela a nějaké to loupání v kříži. Berme to však tak, že zdravá námaha stojí za to. A když se k tomu přidá ingredience nejvzácnější – prostá radost ze setkání, spousta průpovídek, klidně i jadrnější (ale nikdy zlé) popichování, najednou se vám do žil vlévá životabudič, který v lékárně nekoupíte. Popsat to nejde, musí se to zažít.

Takže jak pravíme pokaždé:  s pomocí Boží příští rok zase!

Nedá mi to. Jen lehké nahlédnutí do včerejší atmosféry:

„Tak chlapi, každý jedno pivo a ide sa pokračovat!“

„Jarine, ty enom půlku!“

„Proč?“

„Chlapi, kolik nás je?“

„Milane, kúls tú kosu?“

„Jane, de sas tak zdržál?“

A na závěr lidové moudro:

„Když sa seče lúka, tož kosa, to je taký drobný detail. Ale důležitý.“

Foto a text: Aleš Naňák