Ze Sebuzína přes Plešivec do Velkých Žernosek

    Sebuzín ( M 50, Z 55) - Kostelní sedlo 2 km ( + 135 m, ŽI 52) - Plešivec, vrchol 5,5 km ( + 220 m) - Plešivec, kaple 6 km (- 100 m, ŽI 53) - Kamýk, rozc. 7,5 km (- 100 m, Z 57) - Velké Žernoseky 11 km (- 155 m, Z 57).
    Cesta s vytrvalým stoupáním na Plešivec. Vede většinou lesy, z nichž se otevírají pěkné dílčí pohledy na České středohoří. Ve druhé části pak pozvolný sestup otevřenou krajinou do údolí Labe u Velkých Žernosek.
    Vyjdete od rozcestí znač. Cest u zastávky ČSAD v Sebuzíně ( při silnici na Ústí n. L.), odkud vede značka kolem kapličky, mezi zástavbou. Za železničním nájezdem se dáte vpravo a vzápětí vlevo. Na konci vsi přestává asfalt a stoupáte lesnatým terénem na Kostelní sedlo. Po krátkém oddychu na rovině následuje další stoupání širší letní cestou, která se stáčí vlevo. Po překonání zalesněného vrcholu Trabice ( 429 m ) následuje rovinatý úsek, z něhož se otvírají výhledy k Plešivci a dále na Kamýk, Radobýl a Strážiště. Cesta pokračuje přímo, přechází ve stezku, kterou vystoupíte až na temeno Plešivce ( 509 m ) s čedičovým kamenným mořem. Sestupujete zprvu serpentinami v suti, pak pozvolněji lesem ke kapli sv. Jana, pod níž je textační místo.
    Pohodlnou cestou pak dojdete k silnici ( v opač. směru nezapomeňte tuto silnici za zatáčkou opustit) a po ní vpravo ke zřícenině Kamýk ( na nni vede neznačená pěšina). Značka klesá silnicí až k rybníčku, kde uhýbá vlevo pěšinkou mezi zahradami, stále pod zříceninou Kamýku, až odbočí vlevo k hostinci, kde se napojuje zelená značka ( v opač. směru zahnete kolem hostince vlevo a po cca 30 m za zdí vpravo málo znatelnou pěšinou). Ze vsi Kamýk pokračujete silnicí vlevo, ale brzo z ní odbočíte vpravo. Otevřeným terénem se sady a výhledy půjdete až ke vsi Malíč , projdete jí a sestoupíte do Velkých Žernosek k zastávce ČSAD na silnici Ústí n. L. - Litoměřice ( v opač. směru z ní uhýbáte až za kostelem).

Ze Střekova k bráně Čech

    Ústí n. L. - Střekov, hrad - Nebeské schody 2 km (+ 130 m, Z 3é) - Podlešín 3 km (+ 125) - Moravany 6,5 km ( -90 m, M 32)- Dubičky 8 km ( Z 30) - Radejčín, ČSD 10,5 km (Z 35) - Litochovice n. L. 17 km (- 160 m, Z 23).
    Cesta vede mírně zvlněnou otevřenou krajinou, prudkí stoupání pouze od Labe do Podlešína a pak znovu k Labi.
     Od brány hradu Střekova půjdete vpravo silnicí pod hrad, přejdete po zdymadlech Labe, krátce silnicí vlevo, pak podejdete železniční trať, za ní vlevo Čajkpvského ulicí a pak prudce vzhůru zahradami a pak lesem po tzv. Nebeských schodech (cestou křížení se zelenou) až nad les. Po levé ruce je rokle, končící dole Vrkočským vodopádem. Vozovou cestou pokračujete do Podlešína,zde silnicí krátce vpravo dolů, 30 m před prvním stožárem vysokého napětí odbočíte vlevo těsně před mělkým údolíčkem a cestou sestupujete dolů.
     Projdete sedlem mezi Černovou (vlevo) a Skalkami (vpravo) křovinatým pásmem do polí. Při východu z křovin uvidíte asi 1 500 m před sebou vodárenskou věž, kterou později obejdete zprava. Sestoupíte až na silnici a po ní vpravo do obce Moravany (křižovatka znač. cest). Pokračujete silnicí krátce vzhůru až za poslední domy, odbočíte vlevo a lesík před sebou obejdete zprava vozovou cestou, až dojdete na příčnou cestu v prostoru elektr. Vedení; po ní se dáte vpravo až na silnici mezi Dubicemi a Dubičkami. Odbočíte po ní doleva.
     Přímo byste došli až k Dubickému kostelíku s nádhernou vyhlídkou z terasy restaurace.Vy však odbočíte za hřištěm vpravo silničkou, stále otevřenou krajinou a u stožáru el. Vedení zahnete vpravo. Kolem chat a zahrad dojdete na silnici, po cca 100 m doleva k železniční stanici Radejčín.Odtud společně se Z 35 podél tratě vpravo, přejdete železniční přejezd a dáte se silnicí až 200 m dále, pak odbočíte vlevo pěšinou. Přejdete mělké údolíčko a lesem stoupáte kolem vrchu Kubačka (542 m), který máte vlevo, obcházíte západně lom až na kámen smíšeným porostem (zvýšený pozor na značky!). Sestoupíte na silnici, poní vlevo míjíte dvě odbočky silnic vlevo do lomů, obcházíte kopeček Srna ze západu a přecházíte žel. trať nedaleko silnice ČSD Dobkovičky.Zde v blízkosti restaurace. Silničkou se dostanete do prostoru pod nádraží, pak vpravo kolem koupaliště polní cestou, kolem několika samot, na silnici. V dáli před vámi vrch Radobýl.Po silnici vlevo sejdete až do Litochovic nad Labem , kde u žel. podchodu značka končí. Vlevo zastávka ČSD Litochovice, vpravo za tratí u silnice restaurace.

Z Ústí nad Labem do Litoměřic

    Ústí n. L. - Střekov, ČSD (ŽI 41) - Střekov, hrad, 1,5 km (+ 100 m, ŽI 31, Z 48)- Nová Ves 3,5 km ( + 155 m, Z 48) - rozc.pod Vys. Ostrým 4,5 km (Ž 141) - odb. na Vys. Ostrý 5 km ( +85 m Z 48, k vrcholu + 100 m) - ( Sedlo, lesní závod 5,5 km (ŽI 41, Z 49) -Němčí 8,5 km (+ 115 m, M 50 Z 49) - rozc. nad Čeřeništěm 10 km ( M 50, ŽI 52) - Čeřeniště 10,5 km (- 95 m) - Homolka 12 km ( M 54) - rozc. nad Lbínem 12,5 km ( M 54) - Lbín 13 km ( - 50 m) - srubový tábor Lbín 14 km ( Z 47) - Skalice 15,5 km ( Z 47, ŽI 53)- Pokratice, MHD 17,5 km( - 120 m, Z 55) - Litoměřice, horní nádr. 19 km ( M 54, Z 55, ŽI 56).
    Jakási hřebenovka Litoměřického středohoří spojující dvě největší střediska této oblasti.Až do Němčí převažuje stoupání, většinou pěknými lesy, v druhé části cesta většinou mírně klesá, prochází menšími sídly s loukami s výhledy. Hlubokým zážitkem je návštěva hrdu Střekov s výhledem na Labe v začátku trasy.
     Od stanice ČSD Ústí nad Labem - Střekov vystoupíte po lávce klenoucí se nad kolejemi a hned za ní uhnete vpravo. Od restaurace Pod hradem ( IV.sk., zav. v út) budete stoupat parkem, nejlépe po schodech, potom spirálovitou asfaltovou cestou až k parkovišti pod hradem Střekovem ( prohkídka, restaurace, vinárna - zav. po) - z ostrohu krásný výhled do údolí Labe 100 m pod vámi.
     Značka pokračuje přímo proti vstupní bráně hradu do parkoviště úzkou pěšinkou mezi stromy na mírně stoupající lesní cestu, po ní vpravo a pak serpentinami, později prudce vzhůru mezi lesem a pak loukou do Nové Vsi. Zde vpravo po mírně stoupající silničce úbočím vrchu Vysoký Ostrý ( 587 m, výstup možný z opačné strany od Z 48) na samotu Sedlo ( 490 m) a za býv. Hájovnou ( dnes lesnický úsek) u tabule " Konec obce" vpravo vzhůru po cestě vyztužené betonovými pláty na Trpasličí kameny ( 659 m, bez výhledu) a dále vrstevnicovou cestou na okraj osady Němčí.
     Pokračujete rovně a vlevo podél okraje lesa na širokou lesní cestu ( ne tedy kolem božích muk uprostřed louky) a po ní klesáte až do Čeřeniště.Zde krátce po silničce vlevo, v zatáčce ji však opustíte a stoupáte vpravo k návrší Homolka ( chaty), pak vlevo k silnici ( hranice okresů UL a LT) a po ní vpravo dolů do Lbína.Už na jeho okraji však odbočíte vlevo loukou klesu a klesáte kolem srubového tábora ( je skryt za stromy), krátce po překročení Pokratického ptoka, k lokalitě Poustevna na okraji Skalice. Za kapličkou ( na návrší, u ní býv. hájovna přeměněná v zajímavé rekr. Stavení přimknuté ke skále) odbočíte ze silničky vpravo mezi domy na malou náves ( smíšené zboží, hostinec IV. Sk., zav. po) a za ní opět vpravo mezi domy a dolů za sadem ( vlevo Bílé stráně, 354 m) k Pokratickému potoku, podél něho pak až do Pokratic a Litoměřic a vlevo Teplickou ulicí k hornímu nádraží.

Nová Ves, Vysoký Ostrý, Brná, Střekov

    Abychom si ušetřili část stoupání,vyjedeme autobusem na Novosedlické náměstí ve Střekově a odtud jdeme rovně Novoveskou silnicí,jež potom dělá velký oblouk doleva.V místech další autobusové zastávky odbočuje vpravo přímější cesta pro pěší. Nejkratší je však pěšina Partzyánským údolím.Je však příliš strmá a hodí se spíše pro sestup.
    Cestou k Nové Vsi se často zastavíme a ohlédneme.Pohledy k Ústí ,do údolí a po kopcích jsou pěkné a vábivé.Ač Nová Ves leží ve výši 400 m.n.m. v sedle vrchů o 100 m vyšších,má úrodná pole a ovocné sady,neboť rozpadem (zvětráním) sopečných hornin vznikla sopečná půda.
    Z Nové Vsi můžeme dál po silnici,jež se zatáčí vlevo a poskytuje krásnou vyhlídku k Labi,nebo hned na konci Nové Vsi odbočíme vlevo a zkratkou přijdeme zase k silnici.Přejdeme ji a zamíříme přímo na vrchol krásného,až vyzývavého kužele,na Vysoký Ostrý.Z Nové Vsi nás tam zavedou značky zelená a červená.Po celý vegetační rok tu kvetou zajímavé i vzácné rostliny,od lýkovce v časném jaru po ocún jako poslední na podzim.
    Úbočí Vysokého Ostrého je ze sopečného tufu,ale na vrcholu vyniká tefrit silně magnetický.Ze vzdálenosti 6 metrů se vychýlí magnetka vždy severním pólem přímo ke skále,neboť v tefritu je obsažen magnetovec.
    Vznik Vysokého Ostrého se vysvětlíme takto:Spodními vrstvami a tufem pronikla tefritová láva,jež se na povrchu rozlila a tuf přikryla (příkrov).Po utuhnutí se podobalo tefritové těleso velikému nýtu.Vodou,mrazem a horkem povrch větral,rozpadal se, až celá hlava obrovského nýtu zmizela a zůstal jen peň až po naši dobu.Vzdoruje erozi i denudaci a dává kopci rázovitý tvar.Z jeho skalnatého vrcholu je úchvatná vyhlídka,proto je nejvíce navštěvovaným kopcem v okolí Ústí a je nazýván hrdým jménem "Polabský Rigi".
    Zde se nám otevírá pohled na celé České Středohoří,na sta jeho kup,kuželůa hřbetů.Zahlédneme i Říp,Bezdězy,Ještěd,Studenec a vrch Růžovský,Děčínský Sněžník a dlouhou hradbu Krušných hor.V hlubokém údolí sedmkráít zahlédneme hladinu Labe,jeví se nám jako horská jezírka.Celé Ústí vidíme jako na dlani.
    Sestoupíme bukovým lesem na druhou stranu na druhou stranu.Cesta je označena červenou a zelenou značkou.Na rozcestí ke Kojeticům se dáme vpravo a téměř po rovině přijdeme k osadě Sedlo s myslivnou.Sem směřují lesní cesty a stezky ze všech stran.Až sem se dá vyjet autem přes Kojetice i přes Novou Ves.Druhou stezkou vpravo na západ,tedy ještě před Sedlem,vstoupíme do lesa.
    Tato "Zlatá stezka"nás vede po jižním svahu dlouhé horské ostruhy Lichy (Lechenberg) nad Brnou.Místa kamenných sutí se tu střídají s porosty křoví a suchomilných květin: rozchodníků,mařinky,kavylu,sleziníku,omanu,koniklece,třemdavy,bělozářky,zlatobýlu,tařice.brčálu,stále živého lomikamenu a kyvoru lékařského.Mají buď kožité nebo ojíněné listy,dlouhé kořeny,málo listových průduchů-pichů apod.a tak přetrvávají letní sucha.Některé patří ke stepní pontické flóře.Dostaly se k nám při změnách podnebí v dobách meziledových (za interglaciálů) stěhováním od Černého moře (Pontického).Zdomácněly tu a přetrvaly i chladné období na slunných stráních.Rozkvétají brzy na jaře než půda vyprahne.
    Také fauna (živočišstvo) je tady bohatší.Přebíhá tu velké stádo muflonů,byli sem převezeni.Dobře se jim tu daří,takže lesníci chytají statné kusy a zasílají je do jiných krajin, i do ciziny,aby tam založili nová stáda.Ve výši jistě spatříme plachtit dravce,ve stráni mají své úkryty lišky i jezevci.Na kilometr i dále je slyšet pronikavý zvuk křísa (cikáda) a za teplých nocí klokotá slavík.Zde na slunci žije i vzácný brouk sisyfos.Dovedně vytvořenou velkou kuličku jeden vytrvale tlačí a druhý táhne přes všecky překážky, až najde vhodné místo, a když se nelítostným bojem zbaví pomocníka soupeře,pustí se do kuličky a hoduje bez ustání.Tady žije i vzácný brouk nosorožík.
    Mírně sestupujeme, cesta je pohodlná a poskytuje volný výhled na širokou a klidnou hladinu Labe a do kotliny brnské na termální lázně a do obrovského amfiteátru divoké přírody nad Vaňovem. Do údolí tu hledí 20 metrů vysoký obr- Samotář,monchiquitový obnažený peň, který pro svou pevnost odolal bořivým vlivům vody, větru, slunce a mrazu. Podle mínění dr. Hibsche je mezi Brnou a Malým Březnem nejvíce "průchodů" sopouchů (sopečných kanálů),kterými vystoupilo sopečné magma nejrozmanitějšího složení. Soudí, že právě zde bylo ohnisko sopečné činnosti, jež navršila celé České středohoří.A právě zde došlo potom k největším změnám erozivní činností Labe.
    Horní cestou v Brné kolem osamělých vil pod lesem přijdeme pod hrad Střekov.Cesta není namáhavá, trvá asi tři hodiny a je velmi poutavá a v těsné blízkosti města.

Rýdeč, Babina, Čeřeniště, Varhošť, Sebuzín

    V autobusu se vyhledáme místo u levého okna a jedeme přes Střekov vzhůru na Kojetice, Malečov, Pohoří, potom do kotlin u Tašova a Rýdeče.
    Z Rýdeče je otevřený pohled na Pannu, Kalich a Sedlo. Krajina je skloněna k jihu a ze všech ostatních stran je chráněna poměrně vysokými kopci. Všude je plno ovocných stromů. Název vznikl z osobního jména Rýdek (Rýdkův) a osada je jmenována prvně r. 1407 jako část panství Liběšice, později patřila k panství Ploskovice.
    Vrátíme se zpět po silnici za ves, potom u samoty zahneme vlevo kolem Rýdečského vrchu a po pěšině mezi Babinským vrchem (629 m) vpravo a Špičákem, zvaným též Děčínská vyhlídka (668 m),vlevo.Křídové slíny byly tu vyzdviženy vystupujícím magmatem nejvýše v Českém středohoří, a to až 560 m.n. m. Z vrcholu vysunutého masivu Babiny na východní okraj je široký rozhled.Zamíříme k osadě Baniny. Na lukách kolem Babiny roste několik druhů vstavačů, bývají proto označovány jako " orchidejové louky". Masiv Babiny tvoří rozvodí mezi potoky: Rytina - západ, Velkobřezenský - sever, Pokratický - jih, Luční - východ.
    V Čeřeništi se zatočíme vlevo kolem Martinovy stěny (610 m ), její kolmé skály už zdaleka vábí turisty. Za ní vidíme pěkný vyhlídkový kužel s rozhlednou, 640 m vysoký Varhošť, také zvaný Kupa. Upravenou stezkou žlutě a červeně značkovanou se bez námahy dostaneme na vrchol. Vyhlídka odtud patří k nejlepším, a to jak po Českém středohoří, tak hluboko do Polabské roviny.Labe se nám odtud objeví devětkrát, na severu jako horská jezera. Z Milešovky je za jasného počasí mnohem dále vidět, ale nižší kopce jsou zkresleny a mnohé zanikají. Z Varhoště je vyhlídka malebnější, vystupují tu před očima formy kopců bohatěji, jasněji a ve větším počtu, i ty nižší.
    Z vrcholu zamíříme lesní stezičkou na západ, zprvu nás vede žlutá značka. Podle ní bychom přišli na holé Krkavčí kameny divoce rozbrázděné a dál údolím potoka Tlučné do Sebuzína. Avšak můžeme odbočit podle značky zelené. Četnými ibklikami vystupuje na vrchol Mache, odkud shlížíme do hlubokého údolí k Labi do příčných údolí Tlučné na jihu a Rytiny na severu. Do údolí k Labi sestoupíme ostrými serpentinami.
    Projdeme stanovým pionýrským táborem, můžeme navštívit a prohlédnout si mičurinské skleníky: usadily se na okraji půvabného údolí při potoku Rytina, který sem přitéká od Čeřeniště. K autobusu máme blízko, zastavuje na severním okraji Sebuzína, kdežto na dráhu bychom museli projít celou vsí.Pod nádražím je i přívoz do Zálezel.Na Sebuzín, stupňovitě položený v ohybu Labe, je pěkný pohled přes řeku. Na nízko položených pozemcích u Labe se pěstují ve velkém jahody a všude kolem je mnoho ovoce, zvláště třešní. Nad Sebuzínem se zdvíhá krásně modelovaný zalesněný kužel Deblík (458 m), na okraji vybíhají z něho kužele menší, takže je zván " devítihlavým". Ale nezůstane, neboť od jihu jej zmenšují dva velké dva velké čedičové lomy.Jako v pohádce: člověk - hrdina ničí hlavy saně, která z podzemí zdvihla kdysi svých devět hlav, soptících oheň a lávu.

Juliova stezka, vodopád, Vrkoč

    Tato vycházka patří Labským vrchům od Ústí k Vaňovu. Projdeme třemi železničními viadukty a přes bílinský most na Pražskou silnici. Na prvním viaduktu si všimneme měřidla se záznamy o stavu vody na rozvodnění Labe během několika století.Řeka Bílina už není čistá "bílá", tovární splašky Stalinových závodů zbarvují vodu do tmavé hnědi, takže je bez ryb a nepříjemně páchne. Pozornost dále upoutá nový dvoukolejný železniční most přes Labe. Vlevo za mostem jsou labské průmyslové vodárny a otevřený labský přístav s několika velkými jeřáby na vykládání zboží z vagonů do člunů a obráceně.
    Odbočíme vpravo podjezdem do ulice Čajkovského. Zastavíme se u holé skalní stěny. Je vytvořena z patero stavebního materiálu odlišného nejen vzhledem, ale i složením.Nejspodnější část je živcový čedič, na něm tenká vrstva čedičového tufu, výše je čedič nefelinový a svrchu opět dvě vrstvy čediče živcového, který je bohatě rozčleněn na ladné sloupky a sloupečky.Nebyly tedy Labské vrchy vytvořeny najednou. Jednotlivé výbuchy po delším období uvolnily cestu vždy lávě jiného složení.. Ta se rozlévala a vytvořila příkrovy.
    Pokračujeme potom ulicí dále k jihu kolem honosných vil, dnes proměněných na mateřskou školu, dětský domov a studentský internát. Vlevo za tratí vidíme budovy podniku Č.plavba labská a velkou továrnu, ústeckou rafinerii cukru . Založili ji r. 1882, aby vyzžili nejlevnější lodní dopravy pro dovoz surového cukru z polabských cukrovarů, ale také pro vývoz exportního cukru do zahraničí i do zámoří. Před válkou se ještě pracovalo ve dvou blízkých velkých rafineriích - v Krásném Březně a v Neštěmicích - proto nyní v této jediné trvá kampaň dlouho do léta. "Bílé zlato" nakládají velké jeřáby z továrny do člunů.
    Z Čajkovského ulice zahneme vpravo na cestu označenou "Nebeské schody". Dříve se jim říkalo Podhorské a označení Nebeské patřilo schodům nad vodopádem.Vystupujeme po nánosech střední labské terasy k lesu. Odbočíme vlevo do velkého opuštěného lomu. V něm se zvedají vysoké kolmé stěny bělavého, málo pevného pískovce a nahoře na něm spočívá černý čedič ve výši 240 m. n. m. Tento pískovec je usazenina třetihorního jezera doby oligocenní a tvoří pod sopečnými vyvřelinami Českého středohoří vrstvu asi 100 m mocnou, původně vodorovně uloženou.
    A proč jsme ji nenašli pod Větruší? Na konci oligocénu, když nadcházelo bouřlivé sopečné období, rozpukala se zemská kůra vlivem saxonského ( alpinského ) vrásnění na četné kry nestejné velikosti. Některé z nich poklesly. Hlavní zlom v okolí Ústí vede od Vaňova přes Ústí na Božtěšice. Kolmo k tomuto zlomu vede zlom menší ve směru naší cesty.Severní kra tu poklesla asi o 20 metrů, proto vpravo od cesty pískovec nevidíme.Podobný zlom je v místech, kde stojí učňovský internát, ale tam poklesla severní kra o dalších sto metrů, takže oligocenní pískovec je 15 metrů pod úrovní dolní části města, jak se o tom přesvědčili geologové hloubkovými vrty a stavitelé při kopání hlubokých jam pro mostní pilíře. Za Ústím opět vystupuje oligocenní pískovec, a to v Důlcích a v ohybu Newyorské ulice. Svítí také nad Střekovem svou bělostí ve výši 280 m .n.m.Rozdíl výšky oligocenního pískovce nám ukazuje, jak hluboko poklesla která kra.
    Celá stěna v pískovcovém lomu je vrstevnatá, některá z vrstviček je silně jílovitá a měkká. Nejhořejší je zbarvena do hněda hydroxydem železitým ( hnědelem). To prosakující voda vyloužila z čediče něco železa. Po jílovitých nepropustných vrstvách ( vodonosném horizontu) voda prosakuje, vytéká a tvoří studánky a prameny.
    Dále pokračujeme lesem zhruba podle hluboké rýhy vzniklé erozí vody. Říkalo se jí dříve Humboldtova rokle. Její svahy tvoří čedičový tuf a nahoře čedič. Tak vystupujeme asi čtvrt hodiny, až se dostaneme na stezku přicházející od Větruše. Nese jméno Juliova stezka. Vine se po úbočí Labských vrchů. Poskytuje mnoho krásných pohledů na protilehlé vrchy, na masiv Vysokého Ostrého, na hrad Střekov, na zdymadla, na širokou plochu jezera.
    Zvětralý čedič a tuf dývají výživnou půdu. Rostou tu především stromy listnaté a pod nimi křovitý podrost. Projdeme i "kamennými moři", rozlehlými plochami čedičových balvanů téměř bez vegetace. Jsou znakem mladého pohoří, trosky rozpadlých strmých útesů, které dosud nezvětraly.Teprve nová tisíciletí je zanesou prstí, zhojí rozpukanou, zjizvenou tvář strání a zeleň je pokryje. Zato sopčný tuf a tufity větrají rychle, proto již dávno se z nich vytvořil souvislý zemitý pokryv a porostl stromy, keři a bylinami.
    Když po velkém napětí vyrazily ze země páry a horké plyny, vynesly s sebou do ovzduší žhavé částice lávy, jež jako úchvatný ohňostroj obrovských rozměrů ozařovaly noční oblohu. Široké okolí se pokrývalo sopečným popelem a velkými kapkami lávy. Tyto sopečné vyvrženiny na zemi ztvrdly v drobivou horninu, tuf, v níž vězí kusy lávy jako těžké sopečné pumy.Jestliže však dopadal sopečný popel do vody, ukládal se na dně a vytvářel vrstvy společně s bahnem, jílem a pískem. Tak vznikl tufit, jenž tvoří nepropustné vrstvy.Na nich vyvěrají prameny.
    Procházka po Juliově stezce je zvlášť pěkná na jaře, když slunce proniká ještě neolistěnými korunami stromů a vykouzlí nesčetné květy jaterníků, sasanek, lech.Později zasvítí kopretiny, bělozářky, ba i náprstník nachový, lilie zlatohlavá a divizna královská. Stromy tu mají dlouhé kořeny, neboť dychtivě hledají potravu a vodu.Často najdeme ve spleti kořenů zarostlý i velký balvan. V hustých porostech strání nachází úkryt mnoho zpěvavého ptactva, bobulovité plody jim v zimě poskytují potravu.Ale na nepřístupných skalinách se ukrývá dost ptáků dravých,. Co chvíli spatříme ve výši plachtit poštolku, jestřába, krahujce, ostříže i jiné dravce.
    Tak se mění na naší cestě každou chvíli scenérie, až sejdeme vlevo k vodopádu Podlešínského potoka. Kdybychom se dali na rozcestí vpravo, vystoupili bychom po mnoha schodech, tady správně nazvaných "Nebeských", až do širokého a mělkého údolí potoka nad vodopádem. Ale půvabnější je pohled zdola. Je to rozdíl 40 matrů.Malý potůček tu vyrvořil velkolepé kulisy. Kolmé čedičové stěny jsou rozpukány v mohutné sloupy a na nejhlubším místě sjíždí vodopád a tříští se o nahromaděné balvany. Pokud nebylo ještě Labské údolí a hladina Labe dosahovala až po horní okraj těchto nynějších stěn,vléval se Podlešínský potok do Labe bez vodopádu.Když si však mohutné Labe svou ohromnou silou vyhledávalo dnešní řečiště, nepostačil mu malý potok v "prokusování" pevnou čedičovou deskou a zůstal vysoko v dosavadní úrovni a k Labi se dostává skokem se skály.Avšak za dlouhá tisíciletí je činnost i malého potůčku ohromná. Zvlášť v zimě.
    Velkolepý je pohled na umrzlý vodopád(obr.11),jenž se "rozroste"do obdivuhodných rozměrů.Voda zmrzá i v puklinách čediče a tyto ledové klíny trhají skálu a posunují sloupy.
    Tak se pomalu mění i vodopád,nahlodává skálu,po které sjíždí, a stále ustupuje. Dole se kupí stržené balvany. Za přívalu se i kamení dává do pohybu, vidíme je v celém korytě až dolů k Labi. Od vodopádu k řece má potok prudký spád,192 metrů na necelém kilometru délky, zatímco Labe od Ústí až k moři,tj. na délce 780 km má spád 132 m, tedy na 1 km jen 20 cm.Mohutná řeka si již upravila svůj tok,vyrovnaly spád.
    Nejvyšší stěny po straně jsou vodopádu jsou až 70 m vysoké "Bílé stěny"z čediče. Černý čedič je tu pokryt lišejníkem bělavé barvy. Sejdeme trochu podle potoka a uvidíme vlevo bílé vrstvy oligocenního pískovce, tady ve výši 280 m. n. m. Je to další kra, zde o 40 m výše položená než ona, kterou jsme zjistili v lomu při vstupu do lesa.
    Od vodopádu nejdříve zajdeme vpravo na vrchol hřebenu Vrkoče.Jeho nejvyšší část se rozšiřuje v plošinu popatřenou zábradlím. Z této "galerie"je okouzlující vyhlídka, zvlášť v době květů. Celý hřeben se táhne jako rozervaná hradba od Bílých stěn až k Labi.Vznikl na konci sopečného období, když puklinu ve starších horninách o šířce asi 50 m vyplnilo vystupující žhavé čedičové magma.Při jeho pomalém chladnutí se vytvořily rýhy,pukliny a pětiboké a šestiboké sloupky a čelní stěna s vějířovitou odlučností tak jedinečná, že proto Vrkoč stal světoznámým a jeho obraz se dostal do vědeckých knih mnoha jazyků.Když si Labe tvořilo své údolí,smzlo z čedičového tělěsa málo pevné pískovce,slíny a tufy,rozervalo i jeho hřbet,rozbilo také východní část stěny až po ten podivuhodný štít.V řečišti zůstaly nebezpečné prahy,které ohrožovaly dopravu.Byly proto postupně vylamovány a nakonec zaplaveny jezerem.
    Z galerie pozorujeme nižší vrchol,složený z ladných pětibokých a šestibokých sloupků.Některé se už naklonily,takže čekáme,že spadnou.Asi před sto lety velké nebezpečí,když z jeho sloupků začali sekat dlažební kámen a vydláždili jím dnešní Mírové náměstí v Ústí. Dnes již nevíme, oč tedy Vrkoč ochudili.Kdyby Ústecké náměstí bylo větší, snad by tu dnes Vrkoč stál jako oškubaný páv.
    Na severní straně najdeme zbytky slínů a písků, které se na styčných plochách s čedičem slily ve sklovinu.Čelní stěnu dělí mocná svislá rýha a od ní vedou na obě strany pravidelné rýhy menší, prohnuté nahoru k okrajům jako vlasy sčesané a spletené ve vrkoč(cop).I tyto rýhy vznikly odlučností čediče při jeho chladnutí.
    Než přijede autobus, prohlédneme si ohrazené prostranství mezi silnicí a Labem.Za krátkou dobu po válce tu vyrostl velký stavební podnik Prefa.Elektrické transportéry vybírají z lodic říční písek a sypou ho na vysoké hromady.Z prosátého písku tu dělají cementové stavební tvárnice,železobetonové sloupky, a nosiče, které nahrazují železné traverzy, dále desky, obrubníky, schody a jiné normalizované stavební součásti- panely. Na stavbě se jen spojují a postup stavby velmi urychlují a tak plní požadavek zprůmyslnění našeho stavebnictví.Výrobkům se běžně říká "prefabrikáty" a z toho je odvozeno jméno podniku.Jeho výrobní výsledky byly odměněny nejvyššími vyznamenáními. Vysoké otáčivé jeřáby rovnají velké kusy do vysokých hranic nebo je nakládají přímo do železničních vagónů a člunů.
    Nedaleko od zdymadel, a to ještě před skladem Prefy, je nový říční přístav. Sem přijíždějí celé vlaky uhlí, obsah vagónů padá přímo na transportéry atak uhlí určené pro Prahu se nakládá bez lidské námahy do velkých člunů, do jednoho i celý vlak uhlí.