Turistika > Výlety do okolních měst > Ústí nad Labem
Současnost
Deváté největší město České republiky, Ústí nad Labem, jehož historie sahá až do poloviny 11. století, leží nedaleko německých hranic, asi 100 km severně od prahy, v překrásném údolí řeky Labe, která zde protéká Českým středohořím. Na sever od města se nacházejí krušné hory a Labské pískovce s turisticky vy-hledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Jeho historický vývoj je úzce spjat jak s významnou říční cestou, tak i s členitostí krásného okolí. Turistického návštěvníka může v první řadě zaujmout nakloněná kostelní věž. Vychýlení v její špici představuje téměř dva metry.
Se svými téměř 100 000 obyvateli plní dnes toto průmyslové centrum úlohu současného administrativního střediska regionální správy Severních Čech. V současné době je sídlem správního magistrátu a obvodních úřadů, dále okresního i dalších úřadů (pozemkového, živnostenského, finančního) jako prvé instance státní správy.
Zajímavosti
Větruše Jdeme z Mírového ( nebo i z Lidického) náměstí kolem autobusového nádraží k železničnímu viaduktu, kde si prohlédneme záznamy o stavu vody za největších labských povodní.Dne 30. března 1845 vystoupila na 9,11 m nad normál a 11. července 1954 na 7,64 m. Ale i při jiných záplavách během několika století rozlila se voda až do ulic města, jak je zaznamenáno na tomto měřidle.Projdeme průchodem pod tratí na Teplice a po mostě přes černou Bílinu a octneme se v trojúhelníku železničních viaduktů.Ještě přejdeme trmickou silnici a již stoupáme po serpentinové cestě zvané Soudní.Tudy vodili trestance, aby nahoře byl vykonán trest, na němž se usnesl městský soud / měl i právo hrdelní). Tak r. 1680 po této cestě odváděli z ústecké věznice k šibenicím na Soudním vrchu čtyři vůdce potlačeného selského povstání ( z panství Krásný Les, Všebořice a Krásné Březno).
Nad železniční tratí z nádraží západního na východní se zdvihá stráň, zabezpečená kamenným zdivem v roce 1900, když železniční správa zjistila, že se svah pomalu sesouvá. Je z čedičového tufu, který se drobí a po deštích se celá stráň posunovala. Při zajišťovacích pracích vykopali dlouhé štoly a narazily i na hnědé uhlí z doby oligocenní v tenkých vrstvách a špatné jakosti. Vystoupíme až k restauraci postavené ve švýcarském stylu na přelomu století. Její věž je výraznou dominantou celkového pohledu na Ústí.
Shlédneme odtud velikou část labského údolí oběma směry, hrad Střekov a "jezero" nad zdymadly, Ústeckou bránu pod městem a za ní Svádov a Kozí vrch, přímo na východ amfiteatrálně položený Střekov, nad ním malwbnou skupinu hor s Vysokým Ostrým, dále vlevo Sokolí hřeben, Bukovou,Dobětickou výšinu s Erbenovou vyhlídkou, Holoměř, Střížovickou horu a za námi hradbu Krušných hor s nakléřovickým kostelíkem na hřebenu.
Hrad Střekov Upravená hradní zřícenina tvoří výraznou dominantu na jihu města nad pravým břehem Labe na 100 m vysoké znělcové skále. Hrad byl založen k ochraně obchodní cesty v roce 1318. Romantický vzhled hradní zříceniny přitahoval řadu významných osobností (např. malíř Adrian Ludwig Richter, Ernst Gustav Doerel, skladatel Richard Wagner, básník Karel Hynek Mácha). V letech 1923 – 1936 byla pod hradem, na řece Labi, postavena Masarykova zdymadla s plavební komorou a elektrárnou.
Do hradního paláce je umístěna expozice historie hradu a blízkého regionu. Z terasy od restaurace je překrásný výhled na město a do labského údolí. Po roce 1989 se hrad vrátil do vlastnictví Lobkowiczů.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel byl postaven kolem r. 1318. V době husitských válek byla zničena jeho věž a trojlodí. S obnovou se začalo až po r. 1452. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Dominantou je oltář se skleněnou nohou, který reprezentuje umění 20. století.
Kostel sv. Vojtěcha
Barokní kostel s dominikánským klášterem postavil v letech 1715-1730 významný severočeský stavitel Octavio Broggio na místě stejnojmenné stavby z r. 1070. V roce 1972 zde byly instalovány druhé největší varhany v České republice.
Městské divadlo Městské divadlo bylo postaveno v letech 1908-1909, podle projektu vídeňského architekta Alexandra Grafa v novobarokním stylu, s kapacitou 878 návštěvníků. Slavnostního otevření se dočkalo 21. září 1909. Interiér krášlí alegorická nástropní freska Eduarda Veitha s alegoriemi Podnikání, Pilnosti, Obchodu, Dopravy a Prů-myslu, které jako novodobé múzy provázejí Apollóna. Nebývalý rozkvět zažilo divadlo v letech 1920-1929 a 1933-1941, kdy pod vedením Rakušana Alfréda Hutiga dosáhlo překvapivě vysoké umělecké úrovně a pěvci evropského formátu si v Ústí nad Labem doslova podávali dveře. Nacistická okupace v roce 1938 znamenala konec českého divadelního života. Na podzim roku 1944 byla z existen-čních důvodů činnost divadla zastavena. V květnu 1945 bylo divadlo nazváno „Slovanské divadlo Beneše a Stalina“, o měsíc později bylo toto absurdní pojmenování změněno na „Městské divadlo v Ústí nad Labem“. První poválečné představení se uskutečnilo 30. června 1945 uvedením Prodané nevěsty a násled-ně ústecké divadlo dosahovalo mnoha mezinárodních úspěchů, zejména v letech l962 – 1974, kdy jej vedl František Vajnar. Vedle opery zde již od roku 1946 působí i baletní soubor. V letech 1987 – 1993 byla budova nákladně rekonstruována, divadlo vybaveno nejmodernější scénickou technikou a vedle historické budovy byla postavena nová správní budova. Současným repertoárem je opera, opereta a balet.
Kostel apoštola Pavla (Červený kostel)
Novorománský kostel postavili ústečtí protestanti, vysvěcen byl r. 1906. Stavba je pozoruhodná ozdobnou cihlovou fasádou, užitím betonových prefabrikátů na klenbu lodi a stylově jednotným vnitřním vybavením. Z původních tří kostelních zvonů zbyl pouze největší, s vyobrazením Martina Luthera.
Historie
Historie osídlení sahá až do doby před více než 20 000 lety - již tehdy žili v údolí řeky Bíliny na Ústecku lidé. Dokládají nám to archeologické nálezy z okolí Stadic nedaleko Ústí nad Labem. Zde bylo v roce 1987 na svahu vrchu Rovného nad řekou Bílinou objeveno místo, kde žili lovci mamutů. Údolí řek Bíliny a Labe bylo pro své příhodné životní podmínky osídleno od poslední doby ledové řadou různých prehistorických kultur a národů. Přibližně v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu se v severozápadních Čechách usadili Slované.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1057. V zakládacím aktu kapituly litoměřické je písemná zmínka o osadě Ustie, ve kterém je celnice. Výhodná poloha umožňující kontrolu důležité křižovatky obchodních cest zvyšovala význam tohoto místa, až se stává obec centrem celé oblasti.
Král Václav I. povýšil osadu na královské město mezi lety 1233 - 1249 a nechal město obestavět hradbami. Zakládací listina se do dnešní doby nedochovala, shořela zřejmě při požáru městav roce 1325. Existuje však listina z roku 1249, v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Za krále Jana Lucemburského byl založen na pravém břehu hrad Střekov, který převzal funkci strážního hradu.
Rozvoj a život královského města přerušily husitské války. I když nedaleko Ústí nad Labem si proslulý husitský vojevůdce Jan Žižka vybudoval svůj hrad Kalich, tak město Ústí nad Labem zůstalo věrné císaři a českému králi Zikmundovi. V roce 1426 husité dobyli město a zcela ho vyplenili. Město zůstalo pusté po několik let. Od konce třicátých let 15. století se začalo Ústecko pomalu obnovovat z ran husitských válek.
K výraznějšímu rozvoji došlo za panování Jagellonců na přelomu 15. a 16. století. Rozvoj města je spojen s úspěšným rozvojem celých severo-západních Čech jako oblasti dolování a zpracování stříbra a cínu.
V 16. století a počátkem 17. století se na Ústecku rozvíjela renesanční kultura. Prolínal se zde katolicismus a protestantismus, který přinesl své plody v typickém stylu zvaném saská renesance.
Do života Ústecka zasáhla drastickým způsobem třicetiletá válka. Několikeré pustošení Ústecka procházejícími armádami vyhnalo řadu obyvatel z domovů. Hodně jich hledalo azyl v nedalekém Sasku.
Ani 18. století nebylo bohužel obdobím klidu a míru. Právě Ústeckem procházela řada armád během válek, které vedla císařovna Marie Terezie nebo její syn císař Josef II. Několikrát na Ústecku pobýval i jeden z největších nepřátel Marie Terezie - pruský král Fridrich Veliký.
Přelom 18. a 19. století byl nejen věkem osvícenství a nastupující průmyslové revoluce, ale i věkem romantismu. Pro Ústecko tuto dobu symbolizuje například pobyt slavného německého spisovatele Johana Wolfganga Goetha, který Ústí navštívil v roce 1812. V roce 1813 se u Chlumce odehrála jedna z významných bitev napoleonských válek - bitva mezi francouzským armádním sborem a spojeneckými vojsky Rakouska, Ruska a Pruska. Ve dnech 29. a 30. srpna 1813 zde uvedené armády ztratily více než 20 000 vojáků. V bitvě zvítězili spojenci, kteří tak mohli soustředit své síly k rozhodujícímu střetnutí u Lipska, kde vojenská sláva francouzského císaře Napoleona I. utrpěla zdrcující porážku.
Značný rozvoj města nastává po roce 1948, kdy dochází k uvolnění politického a komunálního života a k rozvoji průmyslu. V Ústí nad Labem je toto období spojeno především se stavbou železnice, založením Spolku pro chemickou a hutní výrobu (1856), který si od té doby držel trvale pozici nejvýznamnějšího ústeckého podniku. Mimo jiné vedl tento rozmach k výraznému nárůstu počtu obyvatel (v průběhu třiceti let od roku 1860 více jak dvojnásobek). Začíná se rozvíjet i doprava říční, první parník Bohemie vyplouvá z Ústí již v roce 1841.
První světová válka přinesla městu strádání, její konec pak znamenal přičlenění města i celého kraje k nově vzniklé Československé republice. V meziválečném období rozvoj města a průmyslu gradoval, současně se rozvíjel i kulturní a společenský život města.
V roce 1938 bylo město na základě tzv. Mnichovské dohody zabráno německými vojsky a přičleněno k říši, což mělo v tu dobu podporu naprosté většiny obyvatel. V roce 1945 město těžce poškodily nálety spojeneckých armád.
Po druhé světové válce bylo na základě tzv. Benešových dekretů vysídleno prakticky veškeré německé obyvatelstvo a oblast byla osídlena novými obyvateli. Totalitní komunistická vláda znamenala sice rozvoj průmyslu, ale také necitlivé asanace historického jádra a soustavnou devastaci životního prostředí. Tyto škody se daří napravovat až od pádu komunistického režimu v roce 1989.
V současnosti je město rušnou dopravní křižovatkou a znovu se rozvíjejícím moderním průmyslovým městem, které těží opět, jako již několikrát v historii ze své výjimečné polohy na hranici dvou významných evropských zemí - České republiky a Německa.
Všechna práva vyhrazena pro Obecní úřad Velké Žernoseky, webmaster: Creative DESIGN společnosti PCPOS s.r.o.,
pcpos.cz
Deváté největší město České republiky, Ústí nad Labem, jehož historie sahá až do poloviny 11. století, leží nedaleko německých hranic, asi 100 km severně od prahy, v překrásném údolí řeky Labe, která zde protéká Českým středohořím. Na sever od města se nacházejí krušné hory a Labské pískovce s turisticky vy-hledávanou oblastí Česko-Saského Švýcarska. Město je proslulé převážně svým průmyslovým charakterem se zaměřením na chemii a těžbu hnědého uhlí. Jeho historický vývoj je úzce spjat jak s významnou říční cestou, tak i s členitostí krásného okolí. Turistického návštěvníka může v první řadě zaujmout nakloněná kostelní věž. Vychýlení v její špici představuje téměř dva metry.
Jdeme z Mírového ( nebo i z Lidického) náměstí kolem autobusového nádraží k železničnímu viaduktu, kde si prohlédneme záznamy o stavu vody za největších labských povodní.Dne 30. března 1845 vystoupila na 9,11 m nad normál a 11. července 1954 na 7,64 m. Ale i při jiných záplavách během několika století rozlila se voda až do ulic města, jak je zaznamenáno na tomto měřidle.Projdeme průchodem pod tratí na Teplice a po mostě přes černou Bílinu a octneme se v trojúhelníku železničních viaduktů.Ještě přejdeme trmickou silnici a již stoupáme po serpentinové cestě zvané Soudní.Tudy vodili trestance, aby nahoře byl vykonán trest, na němž se usnesl městský soud / měl i právo hrdelní). Tak r. 1680 po této cestě odváděli z ústecké věznice k šibenicím na Soudním vrchu čtyři vůdce potlačeného selského povstání ( z panství Krásný Les, Všebořice a Krásné Březno).
Upravená hradní zřícenina tvoří výraznou dominantu na jihu města nad pravým břehem Labe na 100 m vysoké znělcové skále. Hrad byl založen k ochraně obchodní cesty v roce 1318. Romantický vzhled hradní zříceniny přitahoval řadu významných osobností (např. malíř Adrian Ludwig Richter, Ernst Gustav Doerel, skladatel Richard Wagner, básník Karel Hynek Mácha). V letech 1923 – 1936 byla pod hradem, na řece Labi, postavena Masarykova zdymadla s plavební komorou a elektrárnou.
Městské divadlo bylo postaveno v letech 1908-1909, podle projektu vídeňského architekta Alexandra Grafa v novobarokním stylu, s kapacitou 878 návštěvníků. Slavnostního otevření se dočkalo 21. září 1909. Interiér krášlí alegorická nástropní freska Eduarda Veitha s alegoriemi Podnikání, Pilnosti, Obchodu, Dopravy a Prů-myslu, které jako novodobé múzy provázejí Apollóna. Nebývalý rozkvět zažilo divadlo v letech 1920-1929 a 1933-1941, kdy pod vedením Rakušana Alfréda Hutiga dosáhlo překvapivě vysoké umělecké úrovně a pěvci evropského formátu si v Ústí nad Labem doslova podávali dveře. Nacistická okupace v roce 1938 znamenala konec českého divadelního života. Na podzim roku 1944 byla z existen-čních důvodů činnost divadla zastavena. V květnu 1945 bylo divadlo nazváno „Slovanské divadlo Beneše a Stalina“, o měsíc později bylo toto absurdní pojmenování změněno na „Městské divadlo v Ústí nad Labem“. První poválečné představení se uskutečnilo 30. června 1945 uvedením Prodané nevěsty a násled-ně ústecké divadlo dosahovalo mnoha mezinárodních úspěchů, zejména v letech l962 – 1974, kdy jej vedl František Vajnar. Vedle opery zde již od roku 1946 působí i baletní soubor. V letech 1987 – 1993 byla budova nákladně rekonstruována, divadlo vybaveno nejmodernější scénickou technikou a vedle historické budovy byla postavena nová správní budova. Současným repertoárem je opera, opereta a balet. 
Historie osídlení sahá až do doby před více než 20 000 lety - již tehdy žili v údolí řeky Bíliny na Ústecku lidé. Dokládají nám to archeologické nálezy z okolí Stadic nedaleko Ústí nad Labem. Zde bylo v roce 1987 na svahu vrchu Rovného nad řekou Bílinou objeveno místo, kde žili lovci mamutů. Údolí řek Bíliny a Labe bylo pro své příhodné životní podmínky osídleno od poslední doby ledové řadou různých prehistorických kultur a národů. Přibližně v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu se v severozápadních Čechách usadili Slované.