Lázeňské město Teplice v Čechách Město Teplice je posazeno do příjemné krajiny mezi Českým středohořím a masivem Krušných hor, nedaleko od hranic se SRN.
Nález horkých léčivých pramenů je datován již do roku 762. Další vývoj zařadil Teplice mezi nejstarší lázně v Evropě. Jejich sláva dosáhla celoevropského rozměru, za což hovoří mnohé slavné osobnosti, které využili léčivosti teplických pramenů. Mezi nejslavnější návštěvníky patřil Goethe, Beethoven, Chopin, Liszt.
Teplice a blízké okolí nabízejí klid parků, zajímavou architekturu empírových i secesních staveb, dostatek přírodních i historických pozoruhodností. Přitažlivé pro návštěvníky je Zámecké náměstí se sochařským skvostem morového sloupu od Matyáše B. Brauna z roku 1718.
Teplice jsou známy ale i jako tradiční výrobce zejména v oblasti skla a keramiky. Významní producenti z těchto míst jsou dostatečně proslaveni nejen u nás, ale i ve světě.
Současné Teplice jsou městem zeleně a fontán, kde každý návštěvník - i ten nejnáročnější - nalezne kout, který ho potěší a kam se bude rád vracet.
Vlastní jméno Teplice je slovanského původu a znamená místo s vývěrem teplých pramenů (= teplice). V latinské podobě „in Teplicz“ se poprvé objevuje v tak zvané Jarlochově kronice z počátku 13. století. Můžeme jej však téměř bezpečně objevit i v latinském úsloví „ad aquas claidas“ („u teplých vod“), které použil kronikář Vincentius ve zprávě o zbudování nového ženského kláštera. Ten totiž v záznamech pro léta 1156-1164 uvádí, že královna Judita založila u teplých vod a k poctě sv. Jana Křtitele klášter benediktinek.
Hlavním léčebným zdrojem jsou termální prameny, vyvěrající z porfyrových vrstev. Zdroj teplické termální minerální vody je charakterizován jako přírodní, slabě mineralizovaný, hydrouhličitano-sírano-sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů a mírným obsahem radonu. K lázeňským účelům jsou používány termální prameny "Pravřídlo" a "Hynie". Teplota vyvěrající termální vody je 39-44°C.
Ve všech lázeňských domech jsou prameny využívány především k léčení pohybového ústrojí a cévních nemocí. Na základě medicíny a balneologie má dobré výsledky léčba poúrazových stavů a léčení dětí s poruchami hybnosti následkem poškození centrální nervové soustavy. Úspěšně se léčí profesní nemoci vyvolané vibracemi.
Zajímavosti
Pozvánka na Doubravskou horu Mohutné věže a pozůstatky opevnění s kasematy podněcovaly fantazii spisovatelů k spřádání příběhů o rytířích, mordech a zjevování duchů. Autoři románů byli dávno zapomenuti, ale vymyšlené historky o Doubravské hoře jsou stále živé. Na vrcholu hory mělo být pohanské obětiště, z hradu prý vedly tajné chodby na Kyšperk a v dolní bráně při vstupu do obory se zjevoval počestným teplickým měšťanům jezdec ve zbroji.
Od konce 18. století byla Doubravská hora zpřístupněna návštěvníkům. Cesta z úpatí na vrchol netrvá déle než půlhodinu, ale pohodlnější turisté mohli vyjet nahoru na soumarech nebo v kočárech. Zdolání Doubravské hory je dosud standardním bodem programu všech lázeňských hostů. A taktéž načerpání sil v restauraci Panorama.
Stavbu restaurace a vyhlídkové věže na hradních troskách provedl architekt Bedřich Ohmann, pozdější profesor pražské Uměleckoprůmyslové školy a vídeňské Akademie výtvarných umění. Pojal ji v duchu romantizující novogotiky hledající inspiraci v prostředí rytířských hradů. Originální pohlednice je provedena v reliéfní úpravě. Rohy budov, okraje střech kulatá věž a střešní okénka vystupují mírně z plochy, zatímco dveře a okna v přízemí jsou vtlačena dovnitř.
Hradní příkop a kasematy byly proměněny v pěkné vycházkové cesty a parky. Kolem dokola se rozprostírá nádherné panoráma; malebné horské skupiny ohraničující bohatě osídlenou, úrodnou rovinu, kterou na jedné straně Bělá se svými přítoky spěchá k Labi, na druhé straně ji všemi směry protínají železniční tratě, postavené v poslední době."
Botanická zahrada Teplice
Botanickou zahradu najdete na úpatí tzv. Písečného vrchu v Teplicích. Zahrada byla založena ve 2. polovině 19. století hrabětem Clary-Aldringenem. Zahrada se rozkládá na dvou hektarech, z toho více než polovina zabírají skleníky. Zahrada je otevřena celoročně, denně, mimo pondělí.
Z důvodu rekonstrukce skleníků je botanická zahrada do 30. dubna 2006 uzavřena.
Otevřeno:
březen - září
úterý - neděle 9.00 - 18.00 hodin
říjen až únor
úterý - neděle 9.00 - 17.00 hodin
Historie
Počátky historie Teplic jsou spojeny s lázeňskými prameny. Léčivé prameny v teplickém údolí byly známy již asi před 2000 lety, což dokládají nálezy keltských mincí a šperků či římských mincí z počátku našeho letopočtu v Pravřídle. Existence pramenů v blízkosti zemských stezek vedla k založení benediktského kláštera na počest sv. Jana Křtitela. Klášter byl postaven v letech 1158-1164 z podnětu královny Judity.
O historii teplických zřídel píše v České kronice Václav Hájek z Libočan v roce 1541. Dle pověsti byly horké prameny objeveny v roce 762 pastevci českého vladyky Kolostůje, který na tomto místě nechal postavit hrad. I přes nálezy římských mincí je rok 762 spojován nejen s počátky lázeňství, ale i s počátky města Teplice.
Osada, vyrůstající v předklášteří a nazvaná po teplých pramenech Teplice se mění v průběhu XIII.století na město poddané klášteru. Z těchto dob se dochovalo pouze několik zpráv o rozmachu lázeňství. Velkou dobou teplických lázní bylo XVI. století, kdy došlo k velkému rozvoji lázeňství. Vznikají první lázeňské budovy v okolí Pravřídla, přijíždějí vznešení zahraniční hosté s početnými doprovody a lázeňský život je doplňován čilým společenským a kulturním duchem. Teplice prožívají hospodářský vzestup a mění se z nepříliš významného městečka na výstavnější město s reprezentativnějšími stavbami. Na rozhraní XVI. a XVII. století se teplické lázně těší tak velkému zájmu, že nejsou schopny ubytovat všechny návštěvníky. V druhé polovině XVII. století jsou již Teplice spojovány s rodem Clary Aldrigernů, kteří dále rozvíjejí lázeňský život. Pravidelnými návštěvníky lázní se stávají sasští kurfiřti doprovázeni početnou společností. Zvyšující se návštěvnost a náročnost hostí vyvolává nutnost rozšíření lázní o nevyužívanou oblast Šanova, kde se staví budovy Sirných a Hadích lázní a zpřístupněny jsou i Kamenné lázně. V této době vznikají i další význačné objekty sloužící k zábavě a kulturnímu vyžití lázeňských hostů. V roce 1709 jsou poprvé sčítáni lázeňští hosté. Je jich napočteno 653, vesměs příslušející k vyšším společenským vrstvám. Z cizinců jsou zde nejpočetněji zastoupeni Sasové, v menším množství Dánové, Francouzi, Prusové a Rakušani. V roce 1712 navštívil Teplice car Petr Veliký, aby vyzkoušel účinek termální vody.
V XVIII. století se Teplice začínají lišit od ostatních lázeňských míst. Za sedmileté války (1756-1763), jejíž vojenské akce probíhají v nejbližším okolí jsou Teplice prohlášeny nevojenským městem, ve kterém se mohou léčit vojáci obou stran. Teplice získávají pověst lázní válečníků, v nichž se léčí následky válečných zranění. Také při dalších válečných konfliktech se Teplice stávají lazaretním městem.
Město je dále zvelebováno v okolí zámku, je přistavěno divadlo, kde hostují divadelní společnosti a jsou konány lázeňské koncerty. Pro pohodlí návštěvníků jsou budovány příjezdové silnice, je zřízen poštovní úřad a celnice, instalováno je i veřejné osvětlení. V červnu roku 1793 narušil život lázeňského města obrovský požár, který proměnil v popel velkou část města, včetně lázeňských budov. Ihned bylo přikročeno k výstavbě nového města, které by bylo schopno, co nejdříve přivítat další lázeňské hosty. V dalších letech vznikají léčebné a ubytovací objekty, jejichž empírový sloh je dodnes pro Teplice charakteristický.
V roce 1813 se v Teplicích setkávají hlavy ruského, rakouského a pruského státu, ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Vilém III., výsledkem jednání je společný postup proti Napoleonovi. Po vítězství nad Napoleonem se zde léčí vojáci všech armád a začíná období největšího rozkvětu lázní, jejichž pověst se šíří po celé Evropě. Město se rozrůstá a vynucuje si bourání městských zdí a bran. Divadlo, koncerty, plesy a promenády, to vše je určeno hostům, kteří se přijeli do teplických lázní léčit a pobavit. Slavné období, kdy jsou Teplice označovány a "Salon Evropy" či "Malou Paříž" přivádí do města význačné osobnosti, což dokládají seznamy lázeňských hostů, vydávané tiskem od roku 1801. V roce 1812 dochází v Teplicích k prvnímu a jedinému setkání Ludwig van Beethovena s Johannem Wolfgangem Goethem, které však oba navždy odcizilo. Několikrát Teplice navštívil Richard Wagner, který zde nalezl inspiraci k "Tannhäuserovi" a jiným skladbám, koncertovali zde Frederik Chopin a Ferenz List. Z osobností české obrozenecké generace připomeňme Františka Palackého, Josefa Jungmanna a Josefa Dobrovského. Z pozdějších osobností Františka Škroupa a Jana Nerudu.
Druhá polovina XIX. století je na Teplicku dobou prudkého průmyslového rozvoje, který umožnila rozsáhlá těžba uhlí. Na předměstí a v okolí města vyrůstají sklárny, textilky, továrny strojírenské, chemické a keramické.
Světová válka omezila život v lázních, který se opět rozvinul za první republiky, kdy do Teplic znovu přijíždějí návštěvníci, především ze zahraničí.
V dobách socialismu dochází nejen k rozvoji lázní, ale i průmyslu. Bohužel tato doba přinesla i negativní vliv na město. Dochází k bourání některých historických budov a k celkovému chátrání města.
Zlom přichází až po listopadu 1989, kdy dochází k razantní privatizaci, která má za následek rychlou obnovu a opravu domů. Město si dalo za cíl vrátit Teplicím jejich bývalý lesk a slávu. A toho lze dosáhnout zase jen ve spojení s lázněmi a jejich prameny.
Všechna práva vyhrazena pro Obecní úřad Velké Žernoseky, webmaster: Creative DESIGN společnosti PCPOS s.r.o.,
pcpos.cz
Město Teplice je posazeno do příjemné krajiny mezi Českým středohořím a masivem Krušných hor, nedaleko od hranic se SRN. 
Mohutné věže a pozůstatky opevnění s kasematy podněcovaly fantazii spisovatelů k spřádání příběhů o rytířích, mordech a zjevování duchů. Autoři románů byli dávno zapomenuti, ale vymyšlené historky o Doubravské hoře jsou stále živé. Na vrcholu hory mělo být pohanské obětiště, z hradu prý vedly tajné chodby na Kyšperk a v dolní bráně při vstupu do obory se zjevoval počestným teplickým měšťanům jezdec ve zbroji.
Počátky historie Teplic jsou spojeny s lázeňskými prameny. Léčivé prameny v teplickém údolí byly známy již asi před 2000 lety, což dokládají nálezy keltských mincí a šperků či římských mincí z počátku našeho letopočtu v Pravřídle. Existence pramenů v blízkosti zemských stezek vedla k založení benediktského kláštera na počest sv. Jana Křtitela. Klášter byl postaven v letech 1158-1164 z podnětu královny Judity.
V roce 1813 se v Teplicích setkávají hlavy ruského, rakouského a pruského státu, ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Vilém III., výsledkem jednání je společný postup proti Napoleonovi. Po vítězství nad Napoleonem se zde léčí vojáci všech armád a začíná období největšího rozkvětu lázní, jejichž pověst se šíří po celé Evropě. Město se rozrůstá a vynucuje si bourání městských zdí a bran. Divadlo, koncerty, plesy a promenády, to vše je určeno hostům, kteří se přijeli do teplických lázní léčit a pobavit. Slavné období, kdy jsou Teplice označovány a "Salon Evropy" či "Malou Paříž" přivádí do města význačné osobnosti, což dokládají seznamy lázeňských hostů, vydávané tiskem od roku 1801. V roce 1812 dochází v Teplicích k prvnímu a jedinému setkání Ludwig van Beethovena s Johannem Wolfgangem Goethem, které však oba navždy odcizilo. Několikrát Teplice navštívil Richard Wagner, který zde nalezl inspiraci k "Tannhäuserovi" a jiným skladbám, koncertovali zde Frederik Chopin a Ferenz List. Z osobností české obrozenecké generace připomeňme Františka Palackého, Josefa Jungmanna a Josefa Dobrovského. Z pozdějších osobností Františka Škroupa a Jana Nerudu.