Turistika > Výlety do okolních měst > Litoměřice
Současnost
 Litoměřická oblast charaktersitická nížinami podél řek a dominantami sopečných vrcholků je bohataá na rozmanité přírodní typy. Kraj si díky své úrodnosti získal již od 17. století název Zahrada Čech. Pestrý soubor přírodních a kulturních památek s rozvinutou sítí turistických tras činí z Litoměřicka vyhledávaná cíl pro návštěvníky tohoto koutu Čech.
Zde, na soutoku řek Labe a Ohře, va malebné oblasti Českého středohoří leží jedno z nejstarších a nejkrásnějších českých měst, královské město Litoměřice, kde v současné době žije necelých 26 000 obyvatel.
Zajímavosti
Litoměřické památky - slávu královských Litoměřic Vám jako němí svědkové připomenou gotické, renesanční i barokní stavby, chráněné v městské památkové rezervaci, vyhlášené roku 1978. Z 256 objektů je jich 104 zapsáno na státním seznamu nemovitých kulturních památek a téměř všechny je naleznete v historickém městském jádru, které je ohraničené z velké části dochovaným gotickým opevněním.
Domy okolo náměstí, historická sklepení, mnohé kostely, muzeum, několik galerií a mnoho dalších zajímavostí, to vše čeká na váš zájem a vaši návštěvu. Pokud již budete znaveni, projděte na hradební parkány, kde klid a výhled na staré Litoměřice s Dómským pahorkem či na panorama Českého středohoří s Hazmburkem a památnou horou Říp vám zjeví proč tento kraj tolik miloval český romantický básník Karel Hynek Mácha.
Litoměřické muzeum
 Budova muzea je nejdůležitější stavební památkou ve městě. Jejím základem je budova gotické radnice, doložená už v roce 1397. Při velkém požáru v roce 1537 byl dům velmi vážně poškozen. Měšťané se však nespokojili s pouhou opravou a pustili se do odvážné přestavby. Tehdy vznikla dnešní podoba budovy, první renesanční měšťanské stavby v severních Čechách. Dokončení celé stavby připomíná letopočet 1539 na severním pilíři, zdobeném městským znakem a medailony s bustami měšťanů. Dnes si zde můžete prohlédnout expozici, přibližující historii Litoměřicka od pravěku až po dobu národního obrození a nastupující průmyslové revoluce.
Jen několik kroků nás při odchodu z muzea dělí od domu „U kalicha", kde sídlí městské informační centrum. Zde můžete získat mapy a brožury, které vám usnadní orientaci ve městě a jeho okolí. Pak už pro vás bude hračkou najít Muzeum a galerii litoměřické diecéze, sídlící v budově původně gotického domu č. 24 na Mírovém náměstí.
Muzeum a galerie litoměřické diecéze
Muzeum představuje zdejší biskupské sbírky. Můžete zde zhlédnout umělecká díla z 12. až 17. století. Mezi jinými i Madonu v Uzavřené zahradě od Mistra Tiburtinské Sibylly, sv. Antonína poustevníka od Lucase Cranacha st., díla K. Škréty, A. Kerna, J. Steena, J. Wilemsze de Wet, obrazy vlámského malíře z okruhu P. P. Rubense ze 17. století, a další.
Galerie výtvarného umění
O několik desítek metrů dál, v Michalské ulici, nalezneme Galerii výtvarného umění. Těžištěm sbírky je staré umění Litoměřicka a severozápadních Čech. Expozice začíná souborem gotického umění 14. až počátku 16. století, a to deskovými malbami a polychromovanými plastikami. Vrcholem sbírky gotického umění je soubor renesančních deskových maleb od Mistra litoměřického oltáře. Následuje dílo sochaře jihoněmeckého původu a školení Ulricha Creuze, který po roce 1515 zanechal v severozápadních Čechách četné stopy svého uměleckého působení. Ve výstavních prostorách můžeme také obdivovat díla známého monogramisty Mistra I. W., od něhož je zde k vidění několik deskových obrazů. Umění baroka působí ucelenějším dojmem a zahrnuje díla takových umělců, jakými byli například M. B. Braun, P. Brandl, J. Kupecký ad. Tato expozice volně přechází do sbírky umění 19. století, představující např. díla od A. Machka, A. Piepenhagena, J. Navrátila, A. Kosárka, J. Mařáka nebo impresionistů A. Chittusiho, A. Slavíčka, J. Preislera, J. Štursy. Expozici uzavírají příležitostně zpřístupňované sbírky 20. století. Kromě této stálé expozice pořádá galerie krátkodobé výstavy převážně z tvorby současných českých umělců.
V zadním traktu domu č. 24 zpřístupnila Galerie výtvarného umění v Litoměřicích unikátní sbírku naivního umění Čech a Moravy, která mapuje tvorbu našich nejznámějších insitních umělců. Výstava je instalována v zajímavém domě, který měl původně sloužit jako hospodářské stavení, a je milým protipólem dokonalosti a profesionality starých mistrů, jejichž díla můžeme vidět ve stálé expozici Galerie výtvarného umění.
Kostel Zvěstování Panny Marie
V roce 1992 přivítaly Litoměřice naše i zahraniční umělce na mezinárodním výtvarném sympoziu, původně zařazeném do projektu UNESCO „Barokní svět“. Důvodem této pohostinnosti byla skutečnost, že se ve městě nachází bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie, jedno z vrcholných architektonických děl známého barokního stavitele Oktaviána Broggia. Právě rok 1992 byl rokem 250. výročí úmrtí tohoto architekta, který se výrazně zapsal do regionu Litoměřicka jak církevními, tak světskými stavbami. Podotkněme, že kostel Zvěstování Panny Marie byl zdevastovaný a po dlouhá léta sloužil i jako skladiště. Pro současné umělce ideální prostor. Až na malé výjimky byla většina děl vytvořena přímo pro konkrétní vybrané místo v kostele. Vznikl tak dialog současného umění s barokním prostorem, jehož cílem bylo oživení zájmu o barokní epochu jako o celoevropské kulturní a duchovní dědictví. Výstava potěší milovníky starého i současného výtvarného úmění.
S hlavou plnou dojmů můžeme z náměstí projít některým průchodem na hradební parkány. Je zde téměř božský klid a naskýtají se tu krásné pohledy na „staré“ Litoměřice či Dómský pahorek, jemuž vévodí katedrála sv. Štěpána. Trojlodn’chrám byl původně románská bazilika, později gotický kostel. Současná barokní podoba je z období 1663 - 1670. Vysoká zvonice byla dostavěna v roce 1889. V katedrále jsou obrazy od Karla Škréty a Lucase Cranacha.
Historie
7.- 10. století
 Již v 1. polovině 7. století se na našem území objevují první hradiště. Na Litoměřicku bylo nejstarší hradiště na Tříkřížovém vrchu a bývá hypoteticky ztotožňováno s Canburkem, zmiňovaným franskými letopisci k r.805. V 9. století se rozpadá kmenová struktura Čechů a vznikají samostatná knížectví. Litoměřicko z větší části patřilo ke knížectví Lučanů a bylo chráněné hradišti na Tříkřížovém vrchu, Vlastislavi, Klapém a jakýmsi velkým tržním místem v Lovosicích. Opevnění v Levousech a na Sovici u Vetlé jsou patrně prvními výspami na sever expandujících Přemyslovců. Mezi Přemyslovci a Lučany došlo ke střetu, známému jako bájná lucká válka. Válka skončila porážkou luckého vojska, hradiště byla rozvrácena (to prokazují např. spálené vrstvy na Vlastislavi). K největším změnám na Litoměřicku došlo v 10. století , kdy v letech 935- 950 kníže Boleslav I. zlikvidoval polozávislá knížata a vybudoval celistvý český stát. Jeho vojska patrně vyvrátila mocné hradiště na Tříkřížovém vrchu a kolem roku 950 se počalo stavět litoměřické hradiště- raně středověký hrad, správní, hospodářské a církevní centrum. Ale to již stojíme na prahu středověku.
10. - 15. století
Litoměřické hradiště rozprostírající se na Dómském pahorku bylo od 10. století jedním z nejvýznamnějších středisek přemyslovské hradské správy a hradští správcové patřili k nejvýznamnějším v zemi. V průběhu 10. a 12. století vzniká pod ochranou hradiště rozsáhlá sídelní aglomerace, další sídla vznikají také v prostoru Bohušovic, Lovosic, Budyně a Roudnice, četné osady lemovaly břehy Labe a Ohře. Své pozice upevňuje křesťanství a tak začínají vznikat první církevní instituce, nejstarší z nich litoměřická kapitula, založená knížetem Spytihněvem roku 1057. Zásluhou šlechtických rodů dochází ve 12. století ke kolonizačnímu procesu a tak je postupně osídlena i oblast Českého středohoří. Nejstarším hradem na Litoměřicku, kromě biskupské Roudnice, byl patrně Levín, vybudovaný již v první polovině 13. století. Mezi starší hrady patří panovnické Litoměřice a Budyně, dále Klapý (později Hazmburk), opevněné místo je doloženo již roku 1276 na Oparně. Ve druhé polovině13. století vznikl hrad Šebín u Levous, na konci 13.století hrad Skalka na Třebenicku a hrad v Liběšicích .Kolem roku 1319 byl dokončen hrad Kamýk a o něco později hrady Košťálov, Helfenburk, Milešova městský hrad v Úštěku. Vyrůstají také města, ve kterých se rozvíjejí především řemesla a obchod. Ve 14. století nastává v Čechách vření. Ve městech se začínají prosazovat myšlenky reformních kazatelů, v Litoměřicích působil v 60. letech 14. století známý Konrád Waldhauser. Upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 odstartovalo husitskou revoluci, ve které Litoměřice stály na katolické straně, a ještě 30.května 1420 bylo 24 přívrženců kalicha utopeno v Labi.O rok později, přesněji 29. května 1421, se Litoměřice po krátkém oblehání Žižkovým vojskem připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka pak vybudovat na vrch nad Třebušínem vlastní hrad, nazvaný symbolicky Kalich. Celé zdejší území však nepodléhalo husitům, zasahovala sem i území ovvládaná katolickými šlechtici. Na severovýchodě to pak bylo děčínské panství Zukmunda z Vartenberka, který jako protiváhu Žižkovu hradu Kalichu nechal vybudovat hrady Pannu a Litýš. Také na Hazmburku se držel katolík Vilém z Hazmburka nebo Václav Kaplíř ze Sulevic, který nechal vybudovat jižně od Milešova hrad Ostrý. S husitským pražským svazem zůstaly Litoměřice ve spojenectví do roku 1427, po té se přiklonily k radikálnějšímu svazu lounsko - žateckému, což vedlo nakonec k tomu, že se zdejší oddíly zúčastnily roku 1434 bitvy u Lipan na straně vojsk Prokopa Holého.
16. - 17. století
V důsledku husitských válek vzrostl význam městského stavu. Dlouhé období bez válečných konfliktů v 16. století přineslo velký rozmach v obchodu a řemesel a Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem severních Čech. " Zlatý věk českých měst", jak je toto období někdy nazýváno, skončilo roku 1618 v důsledku náboženských sporů. Ty nakonec vyústily do českého stavovského povstání, kterým vlastně začala třicetiletá válka. Vpády Sasů a Švédů spolu s císařskými odvetami přinesly pouze pustošení, smrt a úpadek.
Třicetiletá válka přeměnila zdejší kvetoucí zahradu s bohatými městy ve spáleniště.Zdecimované obyvatelstvo trpělo hladem a chorobami. Například v Litoměřicích bylo z původních 700 domů 500 zpustošeno a počet obyvatel klesl v roce 1638 na pouhou desetinu stavu před válkou. Venkov byl prakticky vylidněn. K posílení katolického vyznání bylo roku 1655 založeno v Litoměřicích biskupství. Vnější formou rekatolizace bylo baroko a tak na zdejším území vznikla mimořádná umělecká díla, na nichž se podíleli zahraniční i místní umělci, např. architekti F.Carrati., C.Orsolini, P.P. Columbani, G. a O. Broggiové, K.I. Dienzenhofer, A. Porta, P.A. Versa nebo malíři V.V.Reiner, K.Škréta, P.Brandl nebo J.Heintch.
18. století
Také v 18.století se na Litoměřicku válčilo, bitvou u Lovosic se 1. října 1756 začala válka sedmiletá mezi Rakouskem, Pruskem ajejich spojenci o dědictví habsburské. V letech 1778-9 se zde také částečně odehrála tzv. bramborová válka o dědictví bavorské. Přes veškeré válečné útrapy v 17. a 18. století nalezlo díky vyspělým školským a církevním ústavům v Litoměřicích půdu tzv. kritické myšlení nové doby. To odráželo zájem o přírodní a humanitní vědy a národnostní a sociální otázky.Litoměřice byly místem, kde se kolem osvíceného biskupa Emanuela Arnošta z Valdštejna scházeli významní představitelé osvícenecké vědy,např. Gelasius Dobner, Mikulláš A.Voight nebo Josef Dobrovský, v letech 1799 - 1815 učil na litoměřickém gymnáziu Josef Jungmann,jenž měl velký podíl na prosazení češtiny do vědy i literatury. Mezi nejvýznamnější osvícené té doby nepochybně patří slavný český fyziolog, libochovický rodák Jan Evangelista Purkyně.
19. - 20. století
Pražské povstání v roce 1848 mělo také na Litoměřicku silný ohlas, zejména pak na Podřipsku.Už v březnu 1848 navštívila Roudnici delegace Svatováclavského výboru a studentské národní gardy uspřádaly na Řípu tábor lidu. Tábory se pak staly pravidelnými po celá desetiletí. Během táboru lidu 10.5. 1868 byl slavnostně odvezen ze Řípu kámen do základů Národního divadla. Druhá polovina 19.století byla poznamenána průmyslovou revolucí, která však na Litoměřicku stála jaksi ve stínu prosperujícího zemědělství.Velký ohlas zde měla i ruská revoluce roku 1905. První světová válka pak ještě více prohloubila národnostní a sociální rozpory. Vyhlášením samostatné Československé republiky v roce 1918 skončil dlouhý boj za národní svobodu jak na Litoměřicku, tak v celém pohraničí.
|
