Živočišstvo
Litoměřicko, především oblast Českého středohoří a dolního Poohří, patří k botanicky nejbohatším místům v České republice. Neobyčejná rozmanitost vegetace je dána řadou různorodých činitelů, především výraznou odlišností hornin a výjimečnou pestrostí povrchového reliéfu. S nepříliš velkou nadsázkou lze říci, že každý svah má podle své orientace, výšky a horninového podkladu odlišně složenou květenu.
Na vysokých skalách a skalních terasách svítí na jaře nápadnou žlutí tařice skalní, později kvete fialový kosatec bezlistý či modřenec chocholatý. Travnaté a slunné stráně hýří barvami od časného léta do podzimu. Můžeme spatřit koniklec, hlaváček jarní, chrpy i divizny. Roste zde však mnoho dalších druhů rostlin (například zástupce ohrožené čeledi vstavačovitých - naše orchideje).
Celá oblast postrádá velké lesní plochy, převažují dubohabrové lesy a acidofilní doubravy, vznikající jejich degradací, s dubem zimním, habrem obecným, javorem klenem i mléčem, jilmy, babykou či jasanem, mísícími se s keři lísky, hlohem, zimolezem, meruzalkou alpskou či jeřábem obecným. Bylinný podrost, bohatší na čedičovém podkladě, skrývá lýkovec jedovatý, lilii zlatohlávek, mařinku vonnou, hrachor jarní, konvalinku vonnou, kopretinu chocholičnatou nebo - na osvětlenějších místech - třemdavu bílou, kamejku modronachovou a náprstník velkokvětý. Ve vyšších stinných a vlhčích polohách pak rostou bučiny. Kolem Úštěka a Levína jsou řídké borové lesy, které na Podřipsku přecházejí do souvislejších borů. Ostatní jehličnaté porosty jsou obvykle vysazeny uměle. Na pravém břehu Labe se z Podřipska táhnou okolo Štětí ke Kravařům na Úštěcku písčiny s typickou vegetací. Roste zde hlavně kostřava písečná, smělek lesklý nebo sinokvět chrpovitý.
I do vyšších podhorských poloh zasáhla rekultivace, rušení drobných remízků nebo rozorání mezí, čímž zvěř přišla o své přirozené úkryty, takže poklesl stav živočichů, žijících v těchto biotopech.
Ve vyšších a vlhčích polohách se můžeme setkat s mlokem skvrnitým nebo čolkem velkým, ve stojatých vodách se skokanem hnědým nebo zeleným a v okolí vodních toků se zástupci vodního ptactva, jako jsou různé druhy kachen, potápky, lysky, volavky, labutě a bahňáci. Na rybníku Chmelař u Úštěku hnízdí silná kolonie racků. Na čistých neregulovaných potocích se vyskytuje „létající drahokam“, ledňáček říční, a skorec vodní. V labské nivě lze nalézt břehuli potoční, bobra evropského, kormorána velkého a slavíka obecného.
Listnaté lesy na obou březích Labe hostí muflony. Ti byli na konci 30. let minulého století vysazeni v honitbě Kundratice, aby se v celé oblasti hojně množili. Srnčí a černá zvěř se často odvažuje až do blízkosti lidských sídel. V lesích můžeme potkat i jelena, přestože kvůli malému podílu hlubokých lesů není na Litoměřicku tolik vysoké zvěře jako v jiných lokalitách. Stavy lovné zvěře poklesly, takže se koroptve, bažanti a zajíci stali vzácnějšími. Je to důsledek nepříznivých zim a používání chemických prostředků ochrany rostlin v zemědělství. U lidských příbytků lze spatřit kunu skalní a v lesích vzácně jezevce.
Stinnější lokality s dostatečnou vlhkostí osídlil často se vyskytující rejsek obecný, lovený sovou pálenou. K nejhojnějším dravcům patří káně lesní a poštolka obecná. Zřídka lze spatřit jestřába nebo krahujce. Ve skalních partiích uprostřed lesů hnízdí naše největší sova, výr velký. V blízkosti lidí můžeme objevit sýce obecného nebo puštíka.
Ze zástupců hmyzu lze zmínit chráněného otakárka ovocného a ještě vzácnějšího otakárka fenyklového nebo roháče, krajníky či některé druhy tesaříků.
Již od dob prvních floristických výzkumů je České středohoří řazeno k nejatraktivnějším a k nejbohatším botanickým územím České republiky. Příčiny tohoto stavu lze hledat nejen v současné rozmanitosti hornin, reliéfu krajiny i v rozdílech v klimatu, ale i v geologické minulosti území. České středohoří se stalo jakousi křižovatkou rostlinných druhů, šířících se na nová stanoviště při dlouhodobějších změnách podnebí, ke kterým docházelo při střídání dob ledových a meziledových. Výhodná poloha umožnila některým druhům dokonce přečkat drastické podmínky ledových dob (kapradinka skalní, lomikámen trsnatý, játrovka Targionia hypophylla a další). Při střídání sušších nebo vlhčích teplejších období se sem střídavě šířily druhy ze západu (druhy atlantické) a z východu (druhy kontinentální). S návratem suchého období se k nám dostali vyslanci jihoruských stepí – kozinec bezlodyžný, koniklec otevřený a kavyly. Do dnešní doby si teplomilná květena v Českém středohoří zachovala převahu.