Státní ochrana přírody usiluje o maximální využívání všech vyhlášených chrněných území, které však musí být v souladu s jejich posláním. Jedná se o využití vědecko- výzkumné, kulturně výchovné a zdravotně rekreační. Druhým dvěma způsobům využití, významným pro nejširší veřejnost, vychází vstříc zřizování naučných stezek ve spolupráci orgánů státní ochrany přírody a ČSTV.
    V CHKO České středohoří byly zatím zřízeny dvě naučné stezky, které procházejí rezervacemi Lovoš a Borečský vrch, v přípravě je naučná stezka Pod vysokým Ostrým, která povede z Brné nad Labem Průčelskou roklí a po hranici rezervace Sluneční stráň na Střekov. Panely zastávek buly instalovány již v roce 1985.

Naučná stezka Lovoš

    Výchozím bodem je vyústění Oparenského údolí v Malých Žernosekách.
    Pohodlná trasa s výškovým rozdílem 420 m měří asi 8 km a je na ní zřízeno 11 zastávek. V provozu je celoročně. Značenými turistickými stezkami je volně propojena s naučnou stezkou Borečský vrch.

Zastávky:
1. Opárenské údolí : starohorní a prvohorní horniny - ruly, hybridní ortoruly, migmatity aj.; Milešovský potok s hojným pstruhem potočním, časté hnízdění konipasa horského a střízlíka obecného na březích; zbytky přirozených olšin jsou časně z jara nápadné pestrými květy pryskyřníků, sasanek, dymnivek, lechy; svahy porůstají habrové a dubohabrové háje ; místy úspěšné výsadby kaštanovníku setého- "jedlého kaštanu".

2. Odbočka ke hradu Oparno: hrad postaven v 1. pol. 14. stol., avšak již v roce 1520 byl v rozvalinách. Obvodové zdivo je dodnes dochováno. V úbočí hradního vrchu je patrné sesouvání svrchních vrstev zeminy, stromy jsou vychýleny korunami do údolí; v okolí je hodně pozůstatků p pravěké a středověké těžbě porfyru.

3. Hájovna pod Lovošem : pohledy na Milešovku a Kletečnou, na panelu pohledová výseč.

4. Doubrava: typický lesní porost pro teplou jihozápadní část Českého středohoří; obhospodařování formou pařeziny; bohaté keřové a bylinné patro: svída krvavá, zimolez pýřitý, různé druhy hlohů, z chráněných druhů rostlin se vyskytují zejména medovník meduňkolistý, lile zlatohlávek, vemeník dvoulistý.

5. Sedlo mezi Lovošem a Kybičkou: naučná stezka se tu dělí na dva okruhy- malý okruh (necelý 1 km) vede přes znělcovou Kybičku (též Malý Lovoš (asi 2 km) vede přes vrchol Lovoše.Zastávka je zřízena poblíž zbytků smrkové kultury, těžce poškozené působením průmyslových imisí, s malými přírůstky na nevhodném teplém a suchém stanovišti; postupná náhrada odumírajících jehličnanů smíšenými porosty s převahou listnáčů.

6. Kybička: skalnatý vrchol tvořený znělcovou horninou; vegetace na kyselejších půdách (rozdíl od čedičového Lovoše); v korunách starých dubů poloparazitický ochmet evropský.

7. Teplomilná Doubrava: dub zimní a dub pýřitý (šipák) na suchých a velmi teplých stanovištích; hustý podrost křovin s nejčastějšími hlohy, trnkami a růžemi, vzácný dřín, v bylinném patře třemdava bílá, plamének přímý, kamejka modronachová.

8. Vrchol Lovoše: (570 m): tvořen čedičovou horninou (olivnický nefelinit); nádherný kruhový rozhled, částečně zachycený na pohledové výseči panelu naučné stezky.

9. Stepní lysina: vysoké teploty a vítr zde vysoušejí půdu natolik, že je nemožné uchycení dřevin a vzrůst lesa.

10. Sutě: vznik rozpadem skal ; balvanité sutě bez jemnozemě jsou téměř bez vyšších rostlin, okraje osídluje nejčastěji lípa;zahliněné droliny mají velmi příznivé vlhkostní poměry, a proto hostí i náročné druhy rostlin.

11. Suťový les: na vlhčím a chladnějším severním svahu na zazeměné drolině; převládá lípa s přimíšeným bukem.
Od zastávky č. 11 se po chvilce dostanete opět do sedla mezi Lovošem a Kybičkou, kde naučná stezka Lovoš končí.

Naučná stezka Borečský vrch

    Výchozím bodem je autobusová zastávka v Režném Újezdě. Stezka vede přes vrchol Borečského vrchu v délce asi 3 km a je okružní. Má celkem 8 zastávek. Provoz je celoroční.

Zastávky:
1. Sesuv: zvětráváním znělcových hornin vznikly droliny, které tlačí svou tíhou na dno rozbředávající jílovité a slínovité usazeniny křídového stáří; občas dojde k utržení části svahu.

2. Suť na severovýchodním úpatí: deskový rozpad trachytoidních hornin, okraje sutin zpevňují břízy, jeřáby a lípy; na vlhčích místech se hojně vyskytuje lomikámen trsnatý, zahliněná suť hostí koniklec otevřený, koniklec luční český, hvozdík pyšný, hořeček zahořklý, řeřišničník srstnatý.

3. Suťový les s lípou: konečná fáze zarůstání sutí.

4. Vyhlídka: zřízena nad horní hranou bývalého drobného lomu; omezený rozhled,
instalován panel s pohledovou výsečí

5. Ventaroly: úniky teplého vlhkého vzduchu z uměle rozšířených ústí puklinového systému na temeni Borečského vrchu.

6. Teplomilná Doubrava na jižním svahu: ve srovnání s Lovošem ochuzená o druhy vyžadující vyšší obsah vápníku v půdě.

7. Vyhlídka k východu: na úpatí Borečského vrchu se otvírá pohled na prostor bitvy u Lovosic (1. října 1756), v pozadí silueta chemického kombinátu v Lovosicích.

8. Chladná suť na úpatí Borečského vrchu: dolní vyústění puklinového systému s letním únikem chladného a vlhkého vzduchu ; výskyt podhorských a horských druhů mechů.

Fotografie Borečskou naučnou stezkou

Pro obě naučné stezky je vydán společný tištěný průvodce k podrobnějšímu informování náročnějších turistů. Označení stezek v terénu je provedeno bílými čtverci s úhlopříčným zeleným pruhem. Při jejich návštěvě budete procházet územím státních přírodních rezervací. Neodbočujte proto do volného terénu, nepoškozujte vybavení stezek, neznečišťujte jejich okolí.