Čertův dráp

    Na Hrádku směrem k Libochovanům jest skupina rulových balvanů. Největší z nich nazývají "Čertův dráp". Vypadá, jako by na něm byly otisky obrovské drápaté ruky.
    Lid si o něm vypravuje: Jednou dva muži zápolili dlouho spolu u kamene, ale nemohli se přemoci. Najednou se u nich objevil ďábel a stále jednoho na druhého popichoval; avšak se zlou se potázal. Oba soupeřící dali se do něho. Jak utíkal, otiskly se jeho drápy do kamene a ještě dnes jsou na balvanu viděti.

Jiní vypravují:
    Jednou měl čert stavěti u Libochovan most přes Labe. Dříve než kohout zakokrhá, měl býti hotov. Čert nosil balvany z Hrádku a stavěl. Jeden balvan byl tak těžký, že jím nemohl s místa hnouti. Marně do něho drápy zapíral; kámen se nehnul.
    Ještě do dnes leží na témž místě a je na něm viděti otisk černých drápů.

Vrch "Tří křížů"

    Milovaly jednou tři panny rytíře z Kamýku. Protože však jen jedna mohla jej dostat za manžela a ony sobě věčné přátelství přísahaly, volily raději společnou smrt. Vystoupily na skálu nad Labem, ještě jednou poslední pozdrav ke Kamýku rytíři poslaly a pak vrhly se do Labských vln.
    Když se o jejich smrti Kamýcký rytíř dověděl, dal postaviti na skále tři kříže, které tam dosud stojí.

Vodníkovy děti

    Na lukách u Labe pod silnicí mezi Litoměřicemi a Žalhosticemi pobíhaly vodníkovy děti. Byly dvě; měly šedé čepičky a větší z nich červenou čapku. Jak se někdo blížil, zmizely. Nikdo nevěděl, kam zda-li do Labe či do vinic.
    Kdysi je však přece jeden člověk vyčíhal a viděl, že pletou košíky z vrbového proutí. Pojednou jej zahlédly, chytily koše a běžely k Labi.
    Slyšel jen jejich smích a šplouchání vody.

Ledové jámy pod Plešivcem

    Blízko zbořeniny Kamýka stojí prastará kaple sv.Jana Křtitele, skrytá celá větvemi mohutných, staletých dubů. Nad ní pod svahem vrchu Plešivce, který za husitských dob také Jordánem nazývali, jsou v čedičové ssuti stráně hluboké nory,ve kterých právě za nejparnějších dnů prostřed léta, na dně objevují se kusy ledu. Tyto tají opět za chladného počasí. Když se ledem hýbe, přijde ještě týž den veliká bouře. Vybere-li se led před Janem Křtitelem, bude jistě kraj krupobitím postižen.

Kamýcká růže

    Bývalo veselo na Kamýce, když pánu hradu narodilo se krásné děvčátko. Těžký smutek ale vešel do hradu, když matka dítěte zemřela. Rytíř žil potom jen pro své dítě, z kterého vyrostla krásná panna. Růží z Kamýku jí sousední rytíři nazývali. Mnoho ženichů ucházelo se o její ruku. Panna všecky zamítla. Mezi odmítnutými byl i rytíř Templářského hradu v Malých Žernosekách. Přísahal jí za to pomstu. Když jednou panna procházela se v zahradě pod hradem, uloupili ji pacholci Templářovi a odnesli do hradu Templářů. Nešťastný otec, nemoha dceru najíti, přestrojil se za potulného pěvce, od hradu ke hradu dceru hledal. Nikde po ní ani stopy nebylo. Když z bludné pouti domů se vracel, zastavil se v kapli templářského hradu v Malých Žernosekách, kde odpočíval. Tu slyší v kryptě pod sebou nářek a pozná hlas své dcery. Hned věděl, co se stalo. Pospíšil domů, ozbrojil svůj lid,v noci přepadl klášter a dobyl jej. Když však panoši víko krypty nadzvedli,nalezli dívku již mrtvou. Růže Kamýcká uvadla. Rozhněvaný otec zapálil a rozbořil hrad Templářů. Nikdy jej již nevystavěli. Ještě před osmdesáti lety bylo viděti zbytky jeho zdí.