Tuto rubriku jsme věnovali našim nejbližším sousedním obcím s názvem "Libochovany" a "Kamýk", ke kterým to je pěší vycházkou cca 10 minut a na kolech ještě méně. Především pak také pro jejich zajímavou a bohatou historii.

Libochovany

    Na pravé břehu Labe, v příjemně tvarované kotlině oblasti Českého středohoří, leží jedna z nejstarších obcí litoměřického okresu. Její obyvatelé jsou vzpomínáni již v prehistorické době, kdy ve zdejší lokalitě našli poutníci příhodné místo k budování přístřeší. Nálezy, které byly objeveny především při stavbě dráhy, jsou uloženy v muzeích v Drážďanech, Vídni, Ústí nad Labem a Litoěmřicích. Jsou to nejen kosterní pozůstatky našich dávných předků, ale i spony, závity, popelnice, jehlice a kruhy bronzové i zlaté. Největší vykopávky podnikl dr. Lenz z geologického říšského ústavu ve Vídni v r. 1873.

    První zprávu o vsi lze najít v tzv. "Základací listině kapituly litoměřické" z let 1056 -1058 n.l., v textu vydaném Spytihněvem II., kde je uvedeno, že zdejší obyvatelé se živili především rybařením na Labi. Písemná zmínka o založení obce je z roku 1218 v listinách potvrzených Přemyslem Otakarem I.

    Majitelé obce i poddaných se v průběhu staletí rychle střídali. Např. v roce 1226 část Libochovan patřila kladrubskému i doksanskému klášteru. Sídlem vladyků se Libochovany staly v roce 1251, kdy je historií zmiňován Vlček-Vlk - z Libochovan.

    Rok 1395 je spjat se jménem Jindřich z Libochovan, bydlící na libochovanské tvrzi.

    Část obce byla od 14.století spojena se Sebuzínem a v r. 1496 ji daroval král Vladislav II. jako odúmrť Buškovi Kaplířovi ze Sulevic. V roce 1541 byl kaplířovský majetek rozdělen mezi bratry Jana a Fridricha Kunáty a v roce 1569 a později v r. 1596, přešla obec do držení dalších několika nových majitelů, naposledy Vilému Kamýtskému ze Lstiboře. Ten dal přestavět na konci 16. století tvrz v Libochovanech na malý pozdně renesanční zámek. Potomek Jan Všebor Kamýtský ze Lstiboře, účastník stavovského povstání, zemřel v r. 1625, dědici odmítli přestup ke katolíkům a jimi držené statky byly zabaveny a roku 1626 prodány za 65 379 kop grošů míšeňských, prezidentu české komory a nejvyššímu mincmistrovi Vilémovi z Vřesovic.

    Dějiny Libochovan splývají již od r. 1596 s dějinami Velkých Žernosek. V průběhu let 1658 - 1681 byl libochovanský zámek přestavován a v roce 1667 získali panství Velké Žernoseky - Libochovany = Nosticové, kterým zůstalo až do konce 19. století. V roce 1916 získal Libochovany střekovský továrník J. Schicht, který je držel až do roku 1945. Po r. 1945 se zámek stal majetkem československého státu. Jeho současný stav je velice zubožený a opravy budou pro současného majitele velice nákladné.

    V roce 1889 byla vedle fary postavena německá škola, která svému účelu sloužila nepřetržitě až do roku 1998. Byla uzavřena pro nedostatek žáků a děti dojíždějí do plně organizované školy v nedalekých Žalhosticích, případně do Litoměřic nebo Ústí nad Labem. Školství mělo v obci dlouhou tradici a v kronikách se dočteme, že již před rokem 1797 navštěvovaly zdejší "stavení pro učení žactva" děti z okolních obcí, avšak pouze tehdy, když je rodiče nepotřebovali k pracem v hospodářství.

    V roce 1923 pak bylo zahájeno vyučování v České obecné škole, která po roce 1945 přesídlila do prostor školy německé.

    V roce 1930 měla obec nejvíce obyvatel a to: v Libochovanech 718 a 213 v osadě Řepnice. Z toho v Libochovanech žilo 568 Němců a 150 Čechů. Oba národy zde žily v míru a snášenlivosti, protože obec tehdy přivedly k prosperitě a výstavnosti.

    Údolí labské od Litoměřic až ke Hřensku patří k nejkrásnějším krajinám Čech. Některé části jeho jsouce zúženy stráněmi neposkytují rozhledu. Nejvíce rozhledu lze užíti v Libochovanské kotlině opatřené vší krásou malebné krajiny horské. Zvláštního půvabu ji poskytuje zřícenina Kamýku sice vysoko se vypinajicího, ale přece od východních hor převýšeného. Na konci skalnatého ostrohu k jihozápadu se táhnoucího strmí kuželovité skalisko čedičové na jehož  temenech strmí věž rozvrácená, jako obrovská výheň již vypálená. Věž tato založena byla do čtverhranu obdélného až nepravidelného, takže byla i překlenuta přes rozsedlinu, která skalisko na dvě dělila. Vchod této věže, jejíž jihozápadní strana se docela sesula, byl na západní straně a přístup k němu byl asi týmž způsobem jako u Trosk. Pata skaliska tmavobarevného objata jest hradbou zdělanou ze světlého vápence, která prvotně jen ohradou byla, pro obydlí ve věži se nacházející, avšak pro nepohodlné bydlení přistavěno obydlí ke hradbě a v ní i okna vylomena na venkovskou stranu, což odporuje středověkým pravidlům opevňovacím.Na třech stranách byl hrádek tento objat příkopem místy ještě dobře zřejmým.
    Po opuštěni hradu užito ho k vystavění chalup a některé z nich i k hradbám přistavěny. Na severovýchodní straně mezi hradbou a skaliskem věže jest skalnatý odstavec, jenž dříve snad nějaké dřevěné stavení nesl. Bývalé sklepy na skále posud se potřebují. Pod hradem jest vesnice Kamýk panský dvůr a zámeček, v okolí vinice a ovocné sady. Čtvrt hodiny daleko jest kaplička sv. Jana Křtitele a nedaleko ní pověstné místo, kde se pod skalami i v létě led nachází.

     Název Kamýka není u nás vzácný, ale nikde nepřipomíná tak kamene, jako zde. Komu okolní krajina ve 13 století patřila není známo. Zakladatel hradu byl Jindřich předek Kamýkův z Pokratic erbu jednorožce a tedy strýc tehdejších Běškovců. Král Jan mu povolil vystavěti Kamýk, načež Jindřich jej a ves Čahostice od něho přijal v manství a l. 1319 dne 9. ledna přísahu a povinnost manskou učinil. Povinnost manská byla (aspoň v 15. století) "klobúček nebo čepici před králem neb před ciesařem pokloniece se smeknúti".

    Jindřich vyskytuje se potom několikráte v pamětech. L. 1322 pojal pod opravu a obranu ves Miřejovice od opata Milevského, l. 1338 činil těžkosti Roudnickému klášteru pro jistou horu u Babiny a jako svědek připomíná se do r. 1347. Jindřich měl několik synův, z nichž dva dal k stavu duchovnímu. Jeden, Jan   byl do r. 1360 farářem u Všech Svatých v Litoměřicích a l. 1362 stal se proboštem zdejší kapitoly. Po odstoupeni jeho z fary u Všech Svatých následoval bratr jeho Haiman, ale zemřel již l. 1363. Třetí syn byl Jindřich, jenž tuším statky bratrovy spravoval. Čtvrtým snad synem byl Litolt, jenž byl v l. 1375-1377 pánem na Petrovicích u Děčína. Ani o jednom z nich, ač se všichni psali z Kamýka, nelze říci, že Kamýk drželi. Tento zajisté byl koupen od Karla IV. bud ještě za Jindřicha aneb jeho synův ; Karel pak jsa dlužen peníze Zbyňkovi Zajíci z Hazemburka dal mu l. 1352 hrad Kamýk v manství.

    Zbyněk zemřel l. 1368. Zboží jeho dědili mladší syn Vilém a vnuk Mikuláš syn  Janův, jenž l. 1395 zemřel. Zůstavil syny Jana a Mikuláše, kteří vládli několik let nedílně. Za té vlády byl Kamýk buď zastaven anebo vládě zvláštní odevzdán. Připomíná se l. 1402 Jetřich z Blaholic seděním na Kamýce a l.1407 byl tu purkrabí Racek ze Studeněvsi. Okolo l. 1410 nastalo dělení. Jan dostal hrad Kamýk s vesnicemi, vsí Žabovřesky a Břežany a mlýn v Mileticích a Mikuláš hrad a město Budyni s vesnicemi. Jan se psal odtud seděním na Kamýce. Za těch dob bývalo zvykem, že farář v Zásadě u Litoměřic aneb jeho střídníci přicházeli na hrad Kamýk a tu mši svatou sloužili. Není nám známo, jak to přišlo, že Mikuláš Zajíc bratr Janův držel po něm Kamýk. L. 1425 jej prodával, ale tuším jej již ve své moci neměl. Strana pod obojí zajisté jej opanovala a Hynek z Valdšteina a Kaldšteina držel jej l. 1427 s městem Lipým. Téhož léta zavražděn Hynek, když se s jiným o města Pražská pokoušel. Kdo potom Kamýk měl, není nám známo; tolik víme, že Jan Smiřický, Zikmund Děčinský z Vartemberka a tuším Zbyněk Zajíc z Hazmburka v červenci I. 1428 lstivě opanovali hrad Kamýk, asi dvacet vesnic vypálili, 100 sedláků zajali a 100 kusů dobytka ukořistili. Dobytý hrad tuším odevzdán Mikuláši a ten jej prodal po druhé l. 1431, 23. prosince Vilémovi z Konic.   Vilém obdržel od císaře Zikmunda rozmanité duchovni statky, (byl l.1440 na krajském sjezdu v Roudnici) a od krále Ladislava obdržel l. 1454 nejen léno na hrad Kamýk nýbrž i Pátek s vesnicemi v zástavu.

     Také držel Pokratice až do r. 1461. Obdržev od krále (1457) mocný list odkázal (1468) hrad Kamýk s dvorem poplužným pod hradem a vesnice které k němu držel, Petrovi ze Lstiboře, bratru svému tetěnému.   Nicméně seděl na Kamýce ještě přes: 10 let. Zboží Pátecké postoupil také l.1478 ale nechal si vesnice zápisné u Litoméřic, jež mu král Vladislav l. 1478 potvrdil, ano i l. 1479 na vsích Brňanech a Bohušovicích peníze připsal.. Ty pak postoupil (1480) Bohuslavovi Kuplíři ze Sulevic. Aby Petr měl dědictví jisté, vzdal zboží Kamýcké králi (1478) a nemoha osobně pro svou nemoc jako starý člověk před králem státi prosil skrze prokurátora, aby je Petrovi udělil v manství, což se i stalo. Zemřel l. 1481.

    Petrem Klíčovským ze Lstiboře počíná se řada vladyk Kamýtských ze Lstiboře, jak se potomci jeho jmenovali. Také Petr dosáhl toho, že mu král Vladislav hrad Kamýk s vesnicemi a příslušenstvim z manství propustil. Petr zemřel před r. 1493, zůstaviv sirotky Jana a Viléma. Onen držel potom (1507) Klučov, tento Kamýk. Bud se na propuštěni z manství zapomělo, aneb Vilém o vymazání Kamýka z desk dvorských se nestaral, proto mu vznikla r. 1504 nepříjemná zaměstnání u soudu dvorského. Poněvadž všichni manové, když z toho panství pánům svým vrchním ve dni a v roce povinnosti a slibu manského neučiní, tehdá právo své pánu vrchnímu tratili, poslali úředníci dvorští jménem královým listy do měst královských napomínajíce ty many, kteří ještě králi povinnosti neučinili, aby konečně do sv. Jiří (r. 1503) povinnost svou učinili Vilémovi z Peršnteina na místě králově. Vilém přidal ještě lhůty do sv. Martina (r. 1503) a když se držitel hradu Kamýka potom prý o léno nepřihlásil, prohlášen statek r. 1504 v lednu za propadený a královo právo dáno Albrechtovi z Kolovrat a na Libšteině. Vilém proto se soudil u soudu dvorského, arci že při svou vyhrál, ale přece měl proto mnohá zaneprázdněni.

    Vilém Kamýtský ze Lstiboře ženil se s Lidmilou ze Sedlic a jí 500 kup na zboží svém Žernoseckém věnoval. Když byly l. 1541 desky zemské shořely, učinil si Vilém nový vklad zboží svých sám a udal u úřadu desk r. 1543: Kamýk hrad, dvůr pop. a popl. ves celou Kamyk, Žernoseky tvrz, dvůr pop., ves celou a jiné vesnice). Avšak hrad byl tehdá trochu sešlý, pročež jej dal dotčený Vilém r. 1547 zdmi ohraditi a vytesati nade dveřmi zámeckými erb svůj kamenný, který ještě Paprocký okolo r. 1600 viděl. Avšak zdá se, že v   posledních letech života svého sídlíval v Žernosekách. Byv před tím radou komorního a potom zemského soudu, zemřel r. 1551 (5. května) zůstaviv syny Albrechta a Jana Šebora. Posledním pořízením (1548) statek svůj poručil manželce své Lidmile ze Sedčic až do stavu změnění, učiniv ji též poručnicí dětí svých, ji pak k radě přidal Fabiána Sekerku ze Sedčic na Lobkovicích svaka svého, Ladislava Ostrovce z Královic ujce svého a Pavla Kapléře ze Sulevic na Běškovicích. Zároveň ji také zapsaných již dříve 1000 kop míš. znovu pojistil. Poručnická vláda trvala potom až do r. 1554, kteréhož Lidmila zemřela.

     Synové byli již l. 1555 svéprávní a nedílní píšíce se na Žernosecích a Obřiství. Avšak před r. 1566 rozdělili se tak, že onen dostal Obřístvi a tento Žernoseky ovšem s Kamýkem. Jan, jinak Všebor, věnoval l. 1585 na zámku Kamýku manželce své Lidmile ze Sulevic a psával se seděním na Kamýku a Žeroosecích. Že byl hrad Kamýk v dobrém stavu, shledává se z toho, že Jan ustanovil, aby po smrti jeho dcery s manželkou na Kamýce bydlely.Zemřel l. 1589 á synové jeho Vilém a Mikuláš se rozdělili brzce po jeho smrti. Onen vzal Žernoseky, tento Kamýk. Mikuláš pojal k manželství Majdalénu Robmhapovnu ze Suché a věnoval jí (1592) 7500 kop míš. na zboží svém.

    Nemaje s manželkou touto plodů domníval se, že nebude míti kromě ni dědice, pročež ji r. 1594 ve formě zápisu na 10.000 k. míš. postoupil panství Kamýtského, totiž zámku se dvorem a vsí. Když mu ale manželka jeho zemřela, pojal v druhém loži Polyxenu Vřesovcovnu a na Brozanech, kteráž mu potomky porodila. Poměry se byly v době tehdejší již změnily. Přetvořené válečnictví a jiné změny posledních století nepotřebovaly již vysokých a tvrdých sídel, šlechta pak libovala si více v takových sídlech, která měla pohodlnou polohu v nížině, tak že se odtud též na práce hospodářské dohlížeti mohlo. Tak i soudíce držitelé Kamýka vystavěli si na úpatí vrchu u dvoru novou tvrz, ve kteréžto bydlili.

    Hrad Kamýk nebyl potom opravován, nějaký čas sice ještě vytrval, ale potom pomalu v rumy klesal.  Mikulášův syn Jan Jiří byl při vypuknutí povstání stavovského r. 1618 velmi mlád; to bylo ale také příčinou, proč se v tehdejší bouře nezapletl a v pokutu neupadl. Poručenství nad ním dal plnomocný místodržitel Karel z Lichtenšteina r. 1623 strýci jeho Janovi Všeborovi Kamýtskému ze Lstiboře a na Libochovanech, ale ten s mladšími bratry svými sám upadl v pokutu a všechny statky jich zabaveny jsou. Jan Jiří chtě se pro náboženství ze země vystěhovati, prodal 1628 panství své starý zámek "Kameyk" řečený a pod ním tvrz též "Kameyk se staveními, sklepy, starým pivovárem, ovčínem,dvorem poplužným a vsi" Heřmanovi Černínovi hraběti z Chudenic a manželce jeho Anně Salomeně rozené Hradištské z Hořovic za 29.000 kop míš. Jan Jiří vrátil se l. 1631 na krátko na Kamýk a jeho se ujal. Za něho začalo zpustošení našeho hradu. Saské vojsko, jež bylo 1631 až 1632 v Litoměřicích a okolí zůstávalo, na svém zpátečním pochodu zteklo hrad Kamýk, jej vyplenilo a bohatou kořist s sebou na Labi odvezlo, jak psaní Hermana Černína r. 1633, 11. ledna dané, svědči. Včas přikvapil pluk Valdšteinský a odňal jim kořist, kteráž nyní v Litoměřicích uložena byla, až zase p. Černín prostředkováním Baltazara de Maradas k svému jmění přišel. I řádění Švédů v okolí zajisté k zpustošeni hradu pomáhalo. Vrchnost tu více bydleti nemohla, ano 1664 jíž jen v zříceninách zůstával chudý sedlák. Anna Hradištská zůstavila později polovici svou manželu svému Heřmanovi. Po smrti toho pána (1651) dostal se statek vdově zůstalé Sylvii Kateřině, roz. hrabínce z Karetta a Míllesima,kteráž Kamýk k panství svému Lovosickému připojila. Statek Kamýk patřil k Lovosicům až do r. 1863, kdež odprodán a od té doby jest samostatným statkem.