Obec Třeština
Oficiální web obce

P R O T I N A C I S T I C K É A K C E O D B O J O V É S K U P I N Y

V  T Ř E Š T I N Ě

---------------------------------------------------------------------------------------------

V roce 1945 v závěrečném období 2.světové války vyvíjela v Třeštině odbojovou činnost několikačlenná skupina mladých mužů ve věku necelých 18ti – 21 let: Jan Jílek /1924, z domu č.54/, Dobroslav Frebort /1926 – 2004, z č. 62/, Antonín Frebort ml. /1927 – 1976, z č. 62/, Věroslav Jarmara /1927 – 1983, z č. 40/. Do jedné akce byli rovněž zapojeni politický vězeň z věznice na Mírově Josef Vrba a Josef Šafář z Dubicka a někteří sovětští zajatci ukrývající se v Třeštině. Tato skupina byla sice pouze dílčí součástí protifašistického odboje, svými aktivitami a odvahou mládí však rovněž přispěla k boji proti německým okupantům naší republiky, obdobně jako čeští vlastenci v četných obcích tehdejšího zábřežského okresu /nyní okres Šumperk/.

Členové skupiny se zpočátku zaměřili na pomoc sovětským válečným zajatcům, uprchnuvším z “pochodů smrti”, procházejím přes Třeštinu v únoru r.1945 a jejich ukrývání, na ozbrojovací akce k získání zbraní, přepady nacistů v okolních vesnicích, sabotáže, převod odbojářů k partyzánskému oddílu RIKITAN v  Protektorátu Čechy a Morava a některé další . Tyto aktivity se uskutečnily od února do první poloviny dubna do vyzrazení skupiny gestapu.V této protinacistické činnosti sehrál aktivní úlohu Antonín Kupka /z domu č. 25/, četař čsl. armády v záloze. S ním členové skupiny většinou předem projednávali přípravu akcí. Zpočátku byli členové skupiny velmi nedostatečně vyzbrojeni, dýkami, atrapami ručního granátu a pistole, holemi, nejlepší výzbrojí byly staré zbraně, nelegálně držené některými občany obce. Na jednu akci jim zapůjčil rakouskou karabinu František Laštůvka st. /č.14/, Jan Šišma /č.30/ předal revolver ráže 7,65 mm, který dstal Josef Vrba. K neúplnému americkému revolveru BULDOG ráže 9 mm s krátkou hlavní, ktrerým byl oozbrojen D. Frebort, vypiloval kohoutek Květoslav Vašíček. Držitel revolveru si sám zhotovoval náboje z řeznických nábojů, k nimž si lil olověné kulky a do nábojnice je upevňoval parafinem.Z uvedeného je zřejmé, že důležitým úkolem – vedle odzbrojování nacistů a vytváření pro ně atmosféry nejistoty a ohrožení – bylo získání moderních zbraní.

Třeštinská odbojová skupina při provádění ozbrojovacích a sabotážních akcí proti nacistům postupovala podle zásady, aby se bezprostředně nedotkly vlastní obce. Takový postup byl veden snahou nezaměřit pozornost gestapa na Třeštinu. Aktivity skupiny byly uskutečňovány v okolních vesnicích nebo v terénu /v samotné Třeštině nežil žádný nacista/. Po zvážení bylo ponecháno bez povšimnutí několik nákladních automobilů s vojáky Wehrmachtu, kteří v závěrečném období války nocovali pod lipami na dolní straně vesnice. Členové skupiny si byli vědomi, že v případě zabití německých vojáků by došlo ke krvavým represím proti obyvatelům obce. Do vyzrazení gestapu, zřejmě 15.dubna 1945, se účastníci odbojových akcí neskrývali, během dne byli v zaměstnání a akce prováděli v noci.

Ozbrojovací přepad domu nacisty Vydry ve Stavenici

-----------------------------------------------------------------

Pravděpodobně v noci 3.4.1945 členové skupiny uskutečnili přepad ryšavého Němce Vydry ve Stavenici /1 km od Třeštiny/ k získání zbraně. Vydra byl za války dosazen na zemědělskou usedlost Čecha Mutlíčka. Akci provedli Jan Jílek, bratři Dobroslav a Antonín Frebortovi, sovětský zajatec Staško /ukrýval se v bunkru nedaleko domu rodičů Jana Jílka/, z mírovské věznice uprchnuvší politický vezeň Josef Vrba a Josef Šafář /ukrývali se v domě Jílkových č.54/. Podle D.Freborta se přepadu rovněž zúčastnili sovětští zajatci Rusové seržant Vladimír a vojín Ivan, ukrývající se v domě jeho rodičů č.62. Zatímco část účastníků obklíčila dům Vydry, další vtrhli dovnitř. Vydra byl přinucen vydat pistoli MARS 6,35 mm s prodlouženou hlavní a náboje. Následující den Němec informoval o přepadu četnictvo v Mohelnici s tím, že se jej zúčastnilo více osob, z nichž jedna mluvila německy /Vrba nebo D.Frebort/ a další rusky. Gestapo při pátrání po účastnících této akce se mimořádně zajímalo o to, kdo byl rusky mluvící muž /zřejmě, zda se jednalo o uprchnuvšího zajatce nebo vysazeného parašutistu/.

Získání vojenské pušky od maďarského vojenského trénu.

----------------------------------------------------------------------

Maďarská vojenská kolona tažená koňmi nocovala na lukách u silnice ze Stavenice směrem k Mohelnici, mezi mosty přes odvodňovací strouhu Hlavník a přes řeku Moravu. Této akce, provedené v první polovině dubna v noci po 22 hodině , se zúčastnilo několik členů skupiny.

Věroslav Jarmara se plazením mezi spícími strážemi vozatajstva přiblížil k jednomu vozu a zmocnil se vojenské pušky, zatímco další účastníci jej zajišťovali připraveni odpoutat pozornost na sebe a bránit jej.

Přerušení speciálního telefonního kabelu německé armády

----------------------------------------------------------------------

Ještě téhož večera členové skupiny uskutečnili další diverzní akci, a sice v úseku mezi dvěma mosty přes řeku Moravu přesekali a odtáhli 150 – 200 metrů speciálně položeného telefonního kabelu Wehrmachtu podél silnice z Úsova přes Stavenici do Mohelnice /trasa předpokládaného ústupu německé armády z východní fronty na západ do Čech/. Větší část kabelu rozsekaného na kusy odtáhli do luk a křovin daleko od místa činu, menší kusy do domu Ant.Freborta st. na okraji vesnice na Trávníku. Z kusů kabelu o síle prstu udělali účinné obušky s uchem na rukojeť /protažením delší části kabelu proříznutým otvorem/. Kusy tohoto kabelu se nacházely v kůlně za stodolou domu Frebortových ještě řadu let po válce. Touto zbraní byli členové skupiny též ozbrojeni při dalších akcích.

Ozbrojovací přepad bytu německého správce papírny v Lukavici

------------------------------------------------------------------------------

Ještě před 15.4.1945, kdy členové skupiny byli vyzrazeni a museli se ukrývat před gestapem, které po nich začalo pátrat, přepadli obydlí říšského Němce WAGNERA, pověřeného dohledem nad chodem papírny v Lukavici /německé označení jeho funkce TREUHONDER/. /Majitelem papírny byl ARON. Hlavním mistrem Němec LINKE./ Wagner se postavil na odpor s pistolí v ruce. Po vyhrůžce, že jeden z účastníků přepadu nechá vybuchnout v ruce držící granát /ve skutečnosti atrapu granátu/, Němec zanechal odporu a vydal německou armádní pistoli PARABELUM ráže 9 mm a náboje. Do konce války pistoli používal Ant. Frebort ml. Tato pistole, zabalená v mastné látce, byla ukrývána v nepoužívané kanalizační rouře v betonové stěně potoka za stodolou domu Frebortových /tehdy potok ještě nebyl převeden do betonových rour a zaházen/. Po válce byla pistole odevzdána čsl.orgánům.

Členové odbojové skupiny, obdobně jako řada dalších občanů obce, byli nápomocni útěku a ukrývání sovětských válečných zajatců uprchnuvších z pochodů smrti, které procházely přes Třeštinu v únoru 1945./Samostatná informace./

V polovině dubna 1945, po neúspěšném pokusu o převedení politického vězně Josefa Vrby, uprchnuvšího z mírovské věznice a Josefa Šafáře z Dubicka, do Protektorátu Čechy a Morava s tím, že se připojí k partyzánskému oddílu RIKITAN, došlo k vyzrazení členů třeštinské odbojové skupiny.

Akce na převedení Vrby a Šafáře do Protektorátu Čechy a Morava

--------------------------------------------------------------------------------

Josef Vrba, politický vězeň z věznice Mírov /původem z Čech/, nasazený na práce v továrně Siemens v Mohelnici a Josef Šafář z Dubicka, dělník ve stejné továrně, byli v polovině dubna 1945 převedeni členy odbojové skupiny do Protektorátu s tím, že se připojí k partyzánského oddílu RIKITAN s centrem v Radnici. Počátkem dubna po dohodě s Janem Jílkem, pracujícím ve slevárně továrny Siemens, se podařilo Šafářovi nepozorovaně vyvést Vrbu z továrny a dovézt jej na jízdním kole do domu Jílkových v Třeštině č.54 k úkrytu. Jan Jílek je očekával v domě /dům se nachází na východním okraji obce směrem ke hřbitovu/. Do převodu do Protektorátu se Vrba a Šafář ukrývali v seně na půdě domu Jílkových.

Tato akce měla následující průběh a důsledky. V noci 14. nebo 15.dubna 1945 Jan Jílek, Dobroslav a Antonín Frebortovi převedli Vrbu a Šafáře přes hranice do Protektorátu, přes řeku Moravu u železničního mostu pod lesem Doubravou u Moravičan /po této trase se pašovalo mezi Sudety a Protektorátem /a vysvětlili jim trasu další chůze. Jejich další převedení k partyzánskému oddílu RIKITAN měl podle dohody s Janem Jílkem zajistit člen tohoto oddílu Štajgl z Bouzova, rovněž pracující v továrně Siemens. Vrba a Šafář zřejmě zabloudili a odchýlili se od stanovené trasy /hranice mezi Sudety a Protektorátem probíhala mezi Mohelnicí a Moravičany a dále vedla na jih po toku řeky Moravy po okraji lesa Doubrava/. Jižně od Mohelnice narazili na německou pohraniční hlídku a přestože byli vyzbrojeni pistolemi, nechali se zatknout. /Němci nedůvěřovali českým protektorátním četníkům a rovněž svými hlídkami prováděli ochranu protektorátních hranic.

Vrba a Šafář byli okamžitě přivedeni k prvnímu policejnímu výslechu do vrátnice továrny Siemens v Mohelnici. Při tomto výslechu zaslechla jméno Jílek buď náhodně se zde právě nacházející německá úřednice, která jej znala ze společeného pracoviště / stříkací lisy hliníku do rotorů/ nebo sem byla zavolána k poskytnutí informace o něm. Ihned odešla na své pracoviště a sdělila zde rovněž zaměstnanému pracovníku Štajglovi z Bouzova, že při výslechu zadržených bylo vysloveno jméno Jílek. Ten nebyl toho dne v zaměstnání. Štajgl okamžitě zajel na kole do Třeštiny a informoval Jana Jílka o vyzrazení jeho jména při výslechu zatčených. Jan Jílek se nejprve krátce ukryl u Antonína Kupky na stejném konci vesnice jako dům Jílkových. Následně se mu podařilo uprchnout na falešnou propustku do Protektorátu k partyzánskému oddílu RIKITAN s centrem v Radnici. V bunkru tohoto oddílu se ukrýval do konce války.

Mladší bratr Věroslav Jílek, který byl v té době v zaměstnání v továrně fy Jaroslav Šincl v Mohelnici – Mýto /asi 2 km od Třeštiny/ nebyl včas informován o zatčení Vrby a Šafáře. I když se dověděl od rodičů o odchodu staršího bratra, zůstal doma. Předtím Vrbovi a Šafářovi v domě rodičů nosil jídlo apod.

15. nebo 16.dubna 1945, čtyři hod. po útěku Jana Jílka k partyzánům, přijeli příslušníci gestapa ze Šumperku do domu Jílkových. Pátrali po starším synovi Janovi, příčemž se opakovaně vyptávali rodičů, co vědí o úkrytu sovětských zajatců v Třeštině. Provedli první bezvýslednou prohlídku domu. Poté zatkli Věroslava a odvezli jej do vězení v Mohelnici, v němž se již nacházeli Vrba a Šafář.

Při prvním výslechu Vrby a Šafáře ve vrátnici továrny Siemens došlo k vyzrazení jména Jana Jílka a místa jejich úkrytu v domě jeho rodičů. Ve vězení v Mohelnici při konfrontaci gestapem Němec Vydra poznal Vrbu a Šafáře jako účastníky přepadu svého domu ve Stavenici. Kromě toho při výsleších ve vězení v Mohelnici nebo při následujících se gestapu zřejmě podařilo zjistit jména některých dalších osob, které se zúčastnily akce ve Stavenici nebo převodu Vrby a Šafáře do Protektorátu. Šafář zřejmě znal identitu bratrů Frebortových. Z mohelnického vězení gestapo společně odvezlo v poutech Vrbu, Šafáře a Věroslava Jílka vlakem do vězení v Šumperku. Doprovázející je gestapák jim zakázal spolu mluvit.

Příslušníci gestapa ze Šumperska pokračovali v intenzivním pátrání po Janu Jílkovi. V domě jeho rodičů provedli bezvýsledně další dvě prohlídky. Stále se též velmi zajímali o místa úkrytu sovětských zajatců. Rodiče Jílkovi trvale tvrdili, že o nich nic nevědí. /Při tom při první domovní

- 6 -

prohlídce, kdy došlo k zatčení V.Jílka se sovětský zajatec Staško ukrýval v bunkru pod můstkem bezprostředně za zahradou Jílkových. Gestapáky naštěstí nenapadlo pátrat v okolí domu ani ve včelínu v zahradě. V něm byl ukryt seznam členů navrhovaných do Národního výboru v Třeštině. O ukrytí tohoto seznamu požádal Bohuslav /Slávek/ Vachutka /č.52/ pronásledovaný gestapem pro odbojovou činnost/.

V úřadovně gestapa v Šumperku opakovaně docházelo k výslechům V.Jílka. Byla provedena jeho konfrontace se Šafářem, který při výslechu v přítomnosti gestapáka Brucknera /pověřen bojem proti terorismu/ usvědčil V.Jílka, že věděl o jeho a Vrbově úkrytu v domě rodičů, neboť jim nosil jídlo na půdu.

S Vrbou se V.Jílek viděl pouze při převodu z věznice v Mohelnici do vězení v Šumperku. Při výsleších Šafáře a Vrby se gestapo nadále snažilo získat co nejvíce informací o účastnících přepadu domu Vydry ve Stavenici, o účasti sovětských zajatců z Třeštiny na této akci, jakož i o osobách, které jim pomáhaly při převodu přes hranice do Protektorátu. Naštěstí Vrbovi a Šafářovi nebylo známo, že v bunkru za zahradou Jílkových se ukrývali sovětští zajatci Staško a Ivan a vůbec, kde a u koho v Třeštině se ukrývali další sovětští zajatci.

V .Jílek byl vězněn na gestapu v Šumperku do 6.5.1945, kdy byl propuštěn spolu s dalšími vězni. Po osvobození se Vrba stal ředitelem závodu MEZ v Mohelnici /dříve Siemens/. Již zemřel. Šafář údajně žil na Bruntálsku. Pocházel z Dubicka, kde jeho rodině říkali “Vlkovi”. Po osvobození svědčil V.Jílek v soudním procesu s gestapákem Brucknerem v Šumperku. Ten byl odsouzen k trestu smrti a popraven.

Příští den po zatčení Věroslava Jílka příslušníci gestapa přikázali jeho otci Františkovi, aby je zavedl k domu Antonína Freborta st., neboť chtěli zatknout jeho syny Dobroslava a Antonína ml. Gestapák si vyvolal Ant.Freborta st. k vrátkům do dvora a z ulice se jej dotázal “Kde máš syny?” Ten odpověděl “Nevím, nejsou doma”. Poté gestapák poručil otci, aby informoval německou policii, pokud se jeho synové vrátí domů. /Gestapáka v doprovodu otce bratrů Jílkových, jdoucích směrem k domu Frebortových na konci ulice na “Trávníku”, zahlédl Hynek Vašíček, kolem jehož domu č.58 prošli. H.Vašíček se v té době již ukrýval v domě rodičů poté, co v březnu 1945 uprchl z nasazení na nucené práce v kombinátu Hermann Goring Werke v Mostu/. Naštěstí bratři Frebortovi byli již varování Antonínem Kupkou o pátrání gestapa po účastnících převodu Vrby a

- 7 -

Šafáře do protektorátu a přepadu nacisty Vydry ve Stavenici, jmenovitě po Jana Jílkovi, o zatčení Vrby a Šafáře a Věroslava Jílka a že zřejmě v důsledku vyzrazení jejich účasti na těchto akcích jim hrozí zatčení. Bratři Frebortovi se stačili včas ukrýt mimo dům rodičů. Zřejmě na radu A.Kupky ujeli na kolech do úkrytu v domě Komendových v Janoslavicích /asi 6 km od Třeštiny/, u nichž se ukrývali několik dnů . Komendovi měli syna Davida. D.Frebort byl ozbrojen pistolí a italskou karabinou, bratr Antonín pistolí PARABELUM ./ Po válce se tyto zbraně krátce nacházely v domě Frebortových, poté byly, jakož i ostatní zbraně, odevzdány úřadům./ Následně našli dva dny útočiště v domě svých známých J.a A.Brzobohatých v Bohuslavicích /sousední vesnice 3 km od Třeštiny/. Rodiče Brzobohaté a jejich dcery Drahomíru a Lidku znali z návštěv své tety Anežky. /Její manžel Josef Linhart uprchl po okupaci ČSR nacistickým Německem do Francie a posléze do Velké Británie. Zde byl příslušníkem čsl.armády, s jejíž Obrněnou brigádou se vrátil v r.1945 do osvobozené vlasti. V minulých letech byl dům Brzobohatých zbourán. Starší dcera Drahomíra, provdaná Jílková, dosud žije v Mohelnici./ Dále se bratři Dobroslav a Antonín ukrývali v bunkru ve vysoké mezi v polích na kopci Skalka nad třeštinským hřbitovem. Tam jim matka pod záminkou návštěvy hřbitova a cestou na pole do Zadního háje nosila jídlo. Tyto návštěvy však nemohly být časté. Někdy, když jim došlo jídlo a měli hlad a žízeň, odvážili se zaklepat na dveře a okna některých domů v okolí a požádat o pomoc. Někteří občané jim stravu poskytli, avšak někdy se stalo, že jim bylo odmítnuto cokoliv dát nebo dokonce se ani neotevřely dveře domu. Bratr Dobroslav mi v posledních letech k tomu řekl, že jména těchto lidí si ponechá pro sebe.

Konkrétně se nepodařilo zjistit, od koho se gestapo dovědělo, že bratři Frebortovi byli účastníky přepadu nacisty Vydry ve Stavenici a převodu Vrby a Šafářte do Protektorátu.

7.5.1945, kdy německé jednotky kvapem ustupovaly z východu na západ do Čech po silnici od Police přes Třeštinu k Mohelnici, bratři Frebortovi sestoupili z kopce Skalka po schůdcích za humny statků na tuto silnici naproti domu Antonína Kupky. Shodou okolností právě tudy projížděly obrněné transportéry s příslušníky zbraní SS. Tito zastavili transportéry a tázali se bratrů, co tam pohledávají. Oba měli v kapsách pistole, Antonín PARABELUM a Dobroslav BULDOG. Naštěstí toto zpozoroval A.Kupka ze dvora svého domu č.25 a pozval Němce, aby si šli k němu poslechnout právě vysílanou rozhlasovou zprávu o ukončení války. Rozhlas vysílal sdělení o podpisu bezpodmínečné kapitualce Německa se západními spojenci v Remeši 7.5.1945. SSmani

- 8 -

po vyslechnutí této informace ihned kvapně odjeli. To zřejmě zachránilo život bratrům Frebortovým. Poté se vrátili domů.

8.5.1945 bratři Frebortovi ještě odzbrojili německého vojáka, jdoucího z Třeštiny k osadě Háj. Odebrali mu vojenskou pušku vzor 98 a náboje. 8. nebo 9.5.1945 přišel do domu Frebortových Josef Jarmara /z domu č.21/ v uniformě poručíka čsl.armády a vyžádal si tuto vojenskou pušku.

8.5.1945 po osvobození Třeštiny Rudou armádou /její oddíly přivedl z Police Jan Vašíček, bratr Hynka Vašíčka z Třeštiny č.58/, ze západního okraje vesnice z konce ulice na Trávníku /mezi domy Bednaříkových a Jarmarových/ a ze zahrady Filipa Krejčího /dům č.31/ střílela dvě sovětská děla na německé tanky a obrněné transportéry, ustupující po silnici z Úsova přes Stavenici k mostům přes řeku Moravu směrem k Mohelnici. Vzdálenost k této silnici je kolem 1 km z místa palby. Tato děla zničila tři německé tanky, z nich jeden právě v okamžiku, když přejížděl po prvním mostu přes Moravu a dva německé obrněné transportéry. Čtyři občané z domů na Trávníku, František Jarmara z domu č.66, Jan Zamykal č.60, Vratislav Krejčí č.64 a Dobroslav Frebort pomáhali nosit náboje z beden dvěma sovětským dělostřelcům, obsluhujícím dělo ráže 76 blízko potoka v sadu Filipa Krejčího. Několik dalších občanů, mezi nimi starosta obce Jan Tichý, stálo opodál na cestě blíže ke středu vesnice a přihlíželo dění. Německá děla a minomety, zřejmě z bývalého cukrovaru u nádraží v Mohelnici opětovala střelbu. V okamžiku, kdy se německý šrapnel roztrhl po nárazu do vrcholu jednoho dubu u silnice na Trávníku /naproti prvnímu domu od vesnice, v němž bydlela rodina Hélova a Crhákova/, tři občané F.Jarmara, J.Zamykal a V.Krejčí byli střepinami smrtelně raněni. Sovětští dělostřelci rozpoznali zvuk letícího šrapnelu a včas skočili do tehdy otevřeného potoka. D.Frebort, který byl v okamžiku exploze německého šrapnelu u příkopu vedle silnice, vyvázl bez zranění. Tento dub stojí dosud. F.Jarmara podlehl zranění na místě. Vratislava Krejčího odvezl jeho bratr Vít Krejčí na koňském povozu, zapůjčeným Janem Tichým /č.27/ k ošetření do sovětského vojenského lazaretu ve škole v sousední obci Polici. Rovněž Jan Zamykal byl odvezen do vojenského lazaretu. Po určité době oba následkům zranění podlehli.

- 9 -

U pomníku padlým občanům Třeštiny v 1.světové válce je v obci umístěna pamětní deska se jmény tří výše jmenovaných občanů obce a Aleše Šišmy /č.30/, umučeného 3.12.1942 gestapem v Kounicových kolejích v Brně za účast v protinacistickém odboji a neznámého sovětského vojína. A.Šišma byl členem vedení ilegální odbojové organizace v Solných mlýnech v Holici u Olomouce.

Informaci “Protinacistické akce odbojové skupiny v Třeštině” , okres Šumperk, vypracoval JUDr. Miloš Frebort na základě dlouhodobého shromažďování informací k uvedeným událostem, sdělení svých rodičů Antonína Freborta a Růženy Frebortové /dům č.62/ a bratrů Dobroslava a Antonína, třeštinských spoluobčanů, zejména Věroslava Jílka /původem z domu č.54/, člena Českého svazu bojovníků za svobodu, vězněného gestapem za pomoc účastníkům protinacistického odboje. V. Jílek informoval o sděleních svého staršího bratra Jana Jílka, účastníka akcí odbojové skupiny v Třeštině a svých rodičů.

Dále při vypracování této informace vycházel ze sdělení Hynka Vašíčka /č.58/, Víta Krejčího /č.63/, Aleny Holinkové, roz.Mertové /č.2/, Josefa Krejčíře /č.19/, jakož i některých dalších občanů obce. Současně vycházel z vlastních vzpomínek, neboť jako mladistvý byl svědkem událostí /např.pátrání gestapa po bratrech, ukrývání sovětských zajatců v domě rodičů aj./, které se mu vryly do paměti na celý život.

Sdělení týkající se své osoby, dále získané od staršího bratra Jana Jílka /nyní bytem v Opavě/ a svých rodičů z domu v Třeštině č.54 potvrzuje Věroslav Jílek, Mohelnice , Kosmonautů 4, okres Šumperk, člen Českého svazu bojovníků za svobodu, průkaz č.014447.

JUDr. Miloš Frebort

Svojšovická 2835/12

141 00 Praha 41 – Záběhlice

/původem Třeština č.62, okres Šumperk/

Praha, 15.února 2005