Celá oblast kolem Radíče je odedávna především zemědělská. Střídají se zde pole, pastviny, lesy a lesíky a krajina jakoby končí vysoko nad hladinou Vltavy. Přijedete-li z města, naleznete zde klid, přijedete-li z rovin, uchvátí Vás členitost a pestrost krajiny, a i když přijedete z hor, zatají se Vám dech při pohledu na třpytivou hladinu Vltavy z vyhlídky opata Zavorala.

Hrazany, vyhlídka opata Zavorala
Z Radíče po žluté značce k turistické chatě Hrazany (5 km). Výhled na soutok Vltavy s Mastníkem. Možnost občerstvení i ubytování v hotelu Hrazany. Dále možno pokračovat ze vsi Hrazany po polní cestě kolem Keltského oppida a pak opět po žluté značce k vyhlídce opata Zavorala (3 km), která patří k nejkrásnějším vyhlídkovým místům středního Povltaví. Na skalní ostrožně stojí žulový kříž.

Opat Strahovského premonstrátského kláštera Zavoral byl velmi vzdělaný, literárně činný muž, který redigoval mnohé časopisy s katolickou tématikou. Byl ctitelem tohoto kraje a štědrým dárcem pro mnohé jeho obyvatele. K posvěcení kříže došlo v září 1939 v den svátku sv. Václava a změnilo se v protinacistickou demonstraci lidí z Povltaví.

Hrazany - Ostromeč
Hrad Ostromeč stával na nejvyšším místě ostrohu nad ústím potoka Mastníku do Vltavy. První zpráva o hradu je z roku 1419, kdy nedaleko odtud došlo k první husitské bitvě. V červenci 1424 tu Táboři, vedení Janem Hvězdou z Vícemilic, zřídili opěrný bod pro vojenské akce proti nepřátelům kalicha. Roku 1428 přepadli hrad Bechyňští a pobořili ho. Později se tu stal hejtmanem Filip z Padařova. Za něho byla opisována a krásně iluminována bible, která je dnes uložena v univerzitní knihovně ve Vídni (tzv. Padařovská bible).

I po bitvě u Lipan drželi hrad Táboři a tak ho v březnu 1435 oblehla zemská hotovost pod vedením Hynka Ptáčka z Pirkenštejna. Po dvou měsících se posádka vzdala, ale byl jí umožněn volný odchod do Tábora. Hrad byl poté vypálen a pobořen.V roce 1450 dal Zdeněk Konopišťský Ostromeč opět opevnit a podnikal z něj výpady proti jednotě táborské. Velký význam měl hrad v domácí válce jednoty zelenohorské, vedené Zdeňkem Konopišťským proti králi Jiřímu z Poděbrad. Strategická poloha hradu u řeky bránila dovážení zásob do Prahy. Hrad byl proto několikrát obléhán, ale těmto útokům vždy odolal. Nakonec byl vydán do královské moci dobrovolně, načež byl rozbořen a neobýván pozvolna pustnul. Pokud je dosud na turistických mapách označován, není zřícenina hradu v terénu již patrná.

Hrazany - Keltské oppidum
Z Hrazan se po polní cestě dostanete ke Keltskému oppidu.

Vysoko nad hladinou Vltavy se vypíná vrch, na kterém si Keltové zbudovali rozsáhlé opevněné sídlo - oppidum. V letech 1950 až 1963 zde probíhal podrobný průzkum Archeologického ústavu ČSAV, jehož předmětem byla podstatná část dvoukilometrové hradby, která obepínala sídlo o ploše 30 hektarů. Do městečka vedly čtyři brány. Vědci objevili základy obytných domů, kde se našly i různé předměty. Ty nás informují, jakým řemeslem se zabývali jejich obyvatelé: tkalci, kovolijci a šperkaři. Byly nalezeny i zbytky nejrůznějších zbraní, především šípů, oštěpců a mečů. Je zajímavé, že Keltové si budovali svá sídla v blízkost ložisek zlata a právě zdejší oblast je zlatonosná. Nedaleko odtud v Mokrsku je vůbec největší v současné době známé ložisko zlata v Čechách. Detailní bádání odhalilo, že v oppidu dvakrát zuřil rozsáhlý požár, pravděpodobně v souvislosti s útoky Germánů. Po prvním požáru bylo sídlo znovu vystavěno, po druhém požáru - na začátku našeho letopočtu, následoval zánik oppida. Na dlouhou dobu pak zavládl v těchto místech klid.
Někdy ve 14. století vznikla na severním konci oppida na vrchu Červenka drobná tvrz. Zbudoval ji předek vladyky Olbrama z Hradnice. Odstranil zbytky keltského opevnění a na jeho místě vystavěl srubovou tvrz, obehnanou dvojitým valem. K tvrzi patřil i dvorec Hradnice, v místech dnešní samoty stejného jména. V husitských válkách tvrz pravděpodobně zanikla.

Kozí Hřbet
Z Radíče po modré značce údolím Mastníka ke zřícenině středověkého hrádku Kozí Hřbet (2 km). Dále možno pokračovat po modré až do Hrazan (5 km, stoupání) a zpět do Radíče po žluté (5 km).

Hrad ze 14. století vděčí za své jméno skalnatému hřebenu nad meandrem Mastníku poblíž ústí Křečovického potoka. Z dějin hradu známe jen málo. Kolem roku 1440 byl jeho majitelem Petr Břekovec, který byl původně členem jednoty táborské. Když ale přestoupil ke straně mírnějších kališníků, chtěli Táboři tuto jeho zradu potrestat a v srpnu 1441 hrad přepadli a dostali se až na nádvoří. Potom však posádka hradu získala převahu a podařilo se jí část útočníků zahnat na útěk a zbytek zajmout. Zajatci byli pak odvedeni do Benešova, kde byli jako lupiči a rušitelé míru pověšeni. Roku 1541 je hrad uváděn jako pustý a jeho zdivo posloužilo na nejrůznější stavby v okolí. Do dnešní doby se zachovaly zdi u brány, část věže, příkopy a val.

Křečovice
Z Radíče po zelené značce částečně podél Křečovického potoka do Křečovic (5 km), rodiště skladatele Josefa Suka (1877 - 1935).

V rodném domku Josefa Suka (čp. 3) je pamětní expozice. Josef Suk studoval na pražské konzervatoři také u Antonína Dvořáka, jehož se stal později zetěm. Jeho vztah k rodnému kraji se projevil i ve známé Křečovické mši, složené pro místní chrám. Je pochován na hřbitově v Křečovicích. Za vsí je pamětní alej s kameny, na nichž jsou vytesány názvy hlavních Sukových děl: Životem a snem, Pod jabloní, Sbory, Pohádka léta, Zrání, Meditace sv. Václava, Epilog, Praga.

K dalším památkám patří barokní kostel z první poloviny 18. století s empírovým náhrobkem od V. Prachnera (1823).
V Křečovicích byl natáčen film Vesničko má středisková.

Naučná stezka Drbákov - Albertovy skály
Z Chlumu po žluté značce přes Nalžovické Podhájí až k výchozímu bodu naučné stezky Drbákov - Albertovy skály (3 km). Odtud je možno projít buď celou naučnou stezku nebo pokračovat dál po žluté až k vyhlídce Albertovy skály (1,5 km) s nádherným výhledem na Vltavu kolem Smilovic i vzdálený obzor. Popis naučné stezky Drbákov - Albertovy skály naleznete na http://mesta.obce.cz/nalzovice