Historie obce
Prackovice nad Labem
Prackovice nad Labem (něm. Pratzkowitz an der Elbe)
Níže uvedené údaje jsou z roku 1930.
Plocha katastru 410 ha , Domů 95. Obyvatelstvo úhrnem 536 - 256 mužů, 280 žen. Národnost čsl. Z8, něm. 499, cizinci 9.
Náboženství řím. - kat. 495, ev. 32, čsl. 5, bez vyznání 4.
Obec leží na levém břehu řeky Labe, při státní silnici z Lovosic do Ústí nad Labem, na jižním úpatí Děbuše. Údolí na západ uzavřeno je Kubačkou (také Kukačka řečeno - čedič, 537 m a Srnou nad Dobkovičkami. Na východ otevřena do roviny libochovanské.
V obci je nádraží státní dráhy Praha - Podmokly a přístaviště parníků Sasko - české paroplavební společnosti
Původ vsi je prastarý - jméno její vyskytuje se v donační listině Spitihněva II. Kolegiátni kapitule sv. Štěpána v r. 1005 ve tvarech Ptachichu, Bradcici, jsou-li tím Prackovice jak kontext nasvědčuje opravdu míněny. Vyskytuje se též tvar Prachichi, pak Brodčici. Farář Černý, který je zdejším rodákem, vysvětluje, že prý správným tvarem je Brodčici, který ukazuje k tomu, že zde byl důležtý brod, od kterého vedla cesta z Chlumce a z Teplic do Litoměřic.
Také zdejší kostel má od nepaměti až dodnes na přívoz právo vlastnické. Koncem XII. století byla ves královským majetkem, v roce 1319 náležela ke klášteru Benediktinek v Teplicích. Po zničení kláštera v husitských bouřích přešla do rukou Jakuba z Vřešovic, později patřila k Bukovu. Po 30tileté válce byla vlastnictvím hraběte Hartvika z Nostic, potom spojena s Velkými Žernosekami a stala se součástí tohoto zboži (majetku). Ku konci XVIII. stol. měla 61 čísel, ze kterých jeden dům náležet k panství lovosickému. Za 7leté války obec velmi trpěla. Obšírné zápisy o těchto zlých časech obsaženy jsou ve farní kronice, která počíná r. 1724 a je psána latinsky. V napoleonských válkách často vojska krajem táhla, také v r. 1866 protáhla armáda vsi. V první polovině XIX. stol. bylo tu 65 domů se 344 obyvateli, ze kterých 1 dům se 6 lidmi patřit k Lovasicím. V r. 1880 mezi 520 obyvateli nebylo napočítáno žádných Čechů (soukromě 7) a v r. 1890 mezi 419 lidmi jen 5 Čechů (ve dvoře).
Kostel sv. Matouše byl farním kostelem již v r. 1384. Farář Černý se domnívá, že kostel byl již v r. 1329 farním a dle " Libri confirm " měl zdejší farář právo již v letech 1361 1385 jmenovat kuráta pro kostely v Libochovanech i Čížkovicích.
K existenci brodu ukazuje i zasvěcení kostela sv. Matouše, který jest patronem celníků. Oltářní obraz z r. 1890 je přišit na obraze z r. 1950. Oba nemají valné umělecké ceny, znaky v kostele náleží pánům Strojetickým z Kouče, kteří drželi Dobkovice. V XVI. století kdy byt kostel renovován, byl po nějakou dobu luteránský. V první čtvrtině toho století byl zde pastorem Jiří Kernisius, který v Pirně v Sasku 13. ledna 1632 zemřel. V té době začalo poněmčovánl obce. Po násilné rekatolizaci, kdy byl nedostatek kněží, byl kostel připojen k Lovosicím. Od r. 1724 byt zde zvláštní administrátor. Samostatný farář zde byl zase až od r. 1802. Dtouholetý spor kostela o přívoz rozhodnut byl až v r. 1897 ve prospěch záduší. Protože byl stále pasivní, byl v r. 1922 i s fundem prodán za 36.OOOKč, také i domek převozníkům čp. 68, dosud náležející hraběnce Sylva - Taraucové na Průhonicích, byl taktéž za 2.000Kčprodán. Nynější farní budovu dala patronka hraběnka Marie Antonie Taroucová vystavět r. 1910 I vysvěcen S.července 1910 1 stát 30.000 zlatých. V r. 1916 zrekvírován byl největší zvon kostela /435 kg/, patronát v Předlicich za něj obdržel 1.740 Kč. V roce 1921 se stal patronem kostela továrník Schicht z Ústí nad Labem, který koupil Velké Žcrnosek a Libochovany.
Škola dle pamětních knih farních byla zde již v roce 1733 a snad i již před tím v letech 1830 - 50 byla zde německá škola jednotřídní. Její umístění bylo velmi špatné a proto obec r. 1878 vystavěla nákladem 6.856 zlatých novou budovu, kde byly již 2 třídy. Nyní je též škola dvojtřídní. Česká jednotřídní škola otevřena byla 1. září 1929 a umístěna v domku čp. 106. Téhož dne zřízena a dosud neotevřena škola mateřská. V r. 1912 koupila obec velkostatek za pomoci německých bank za 200.000 zl. a část půdy rozprodala sedlákům. Patronátní právo ke kostelu i nadále zůstalo rodině Sylva - Taroucové.
Obyvatelstvo se žívi částečně zemědělstvím, vinařstvím, sadařstvím a chovem dobvtka (ovce), z části dochází za prací do okolnlch domů a i jinam.
Kanalizace v obci založena r. 1902 a v témže roce vystavěn i vodovod. Elektrické světlo poprvé zazářito v obci 6. prosince 1913. Válečný pomník vystaven v r. 1925 Götzlem z Litoměřic za 10.000 Kč. Schaller ve své topografii udává kolem vesnice vrchy Lubický, Schein, Hammel, také Sedlo, vrch Kubačka, Velký a Malý Tebus, Srnu a Dobrý.
Litochovice nad Labem
Historie obce Litochovice (něm. Lichtowitz)
Níže uvedené údaje jsou z roku 1930.
Plocha katastru 399 ha, domů 65. Obyvatelstvo úhrnem 291 - 144 mužů, 147 žen. Národnost čsl. 11. něm. 280
Náboženství - řím. kat. 279, evang. 6, jiné 4, bez vyznání 2.
Obec leží při státní silnici z Lovosic do Ústi nad Labem, z obce odbočuje okresní silnice do Velemína. Ve vsi je zastávka státní dráhy Praha - Podmokly a stanice parníků Sasko - české společnosti paroplavební. Mírné klima způsobuje údolí uzavřené Dobrým - 311 m, Chlomek - 274 m, něm. Klampenberk a na severu mohutnou Kubačkou a Děbušem. Založení osady spadá do těchže dob, ve kterých protilehlé Libochovany založeny, nebo brzy potom. Přesné datum není známo. Roku 1275 patřili ke klášteru Chotéšovském (jako Lnocovany a v XVI. století náležely Pánům z Geršderfu). Paní Barbora prodala je 4.prosince 1588 Bohuslavu Kaplířovi za Sulevice s jiným svým zbožim za 10.750 kop grošů českých. Tenkrát byla středem tohoto majetku Chotiměř, později přešly da panství lovosického. Jeden dům - později hostinec - náležel odedávna ke dvoru soběchtebskému. Koncem XVIII. stol. měly Litochovice 34 domů a až do r. 1830 zůstal počet domů nezměněn - znich byly 2 hostinec, jeden jak uvedeno patřil do Soběchleb. Tenkrát obyvatel 180. Kubačkou, podviním Chlomkcm a s Dobrým (dobrá úrodná planina rodí obilí) uzavřená kotlina, zvýšená a otevřená na východě břehem labským, dává úrodu ovoce (zvláště známých raných druhů třešní a vína. Již ve smlouvě, kterou pan Jindřich z Vrchovišť své zboží panu Kolovratu z Lichtenštejnska r. 1508. 21. června postupuje, činí se zmínka, že usedlíci litochovičští z každého lánu z vinic panských sudem vína jsou povinni. Touto smlouvou museli rybáři litochovičští vrchnosti prvního chyceného Lososa odevzdati, za čež se jim piva dostalo, také i poplatky z rybaření povinně pánům odváděti museli. Obilí se tu dobře dařilo. Místo samo je vyhledávaným a oblíbeným letoviskem vhodným pro léčebný pobyt a rekonvalescenci.
Při zatáčce silnice k viaduktu dráhy, stojí mezi hustými korunami akátů stará sacha sv. Antonlna Paduánského, která do r. 1854 stála u Labe, v témže roce byla renovována a sem přenesena. Na straně k silnici je znak Nosticů, na podstavci je německý nápis: " Na paměť podivné záchrany postaveno Františkem Antonínem, říšským hrabětem z Nosticů r. 1750 ".I Jaroslav Schaller k tomu vypravuje že bujný kůň, na kterém hrabě seděl, splašil se při vstupování na převoznický prám a skočil i s jezdcem do Labe. Přeplaval řeku uháněl i s jezdcem po břehu. Hrabě zachytiv se větve, osvobodil se od koně a tak se zachránil.
Ve vsi je kaple sv. Jana se zvoničkou - byla postavena r. 1792 a znovu opravena r. 1857, dále je zde pěkný porfýrový pomník padlým ve světové válce, školou a farou náleží obec k Prackovicům, obec je výstavná, obyvatelstvo se živí polnim hospodářstvím a sadařstvím. Jsou zde rulové a porfýrové lamy. Pomístná jména jsou dosud všechny česká: Na Dobrém , Podvinná, Luh, Pod Kubačkou a Doušky.
